Pojď si, dávej, uslyšíte, vydáte-li se na Bouldering
Na stránkách milovníků Boulderingu se dočteme poměrně svéráznou teorii, jak tento sport vznikl. „ Na začátku byl kámen. Pak přišel člověk a rozhodl se na kámen vylézt. Tak vznikl Bouldering.“ Dané tvrzení není však daleko od pravdy. Pojem Bouldering opravdu vznikl z anglického slova boulder, tedy balvan/kámen. Jedná se vlastně o typ extrémního lezení bez lana. „Lezou“ se krátké cesty na menších skalních úsecích, které nejsou příliš vysoko nad zemí, anebo speciální boulderové stěny v uzavřených lezeckých centrech. Právě indoorové „bouldrování“ je v současnosti velmi populární aktivitou.
Student Tomáš, který se boulderingu, stejně tak jako klasickému lezení věnuje již několik let, nám objasnil podstatu tohoto sportu. „Základní myšlenka je, natrénovat si těžké kroky. Když člověk leze skálu, tak je to z 75% lehké, a zbytek jsou klíčová, těžká místa. Bouldering se zaměřuje právě na trénink na tyto těžké místa. Proto jsou „bouldrovky“ (speciální lezecké stěny/trasy určené pro bouldering, pozn. red.) krátké. Stejně tak těžké místo na skále je vesměs pouze o zvládnutí dvou či tří kroků.“
Bouldering vznikl ve Velké Británii zhruba v 80. letech 19. století, kdy byl ovšem využíván jako jeden z tréninkových plánů profesionálních horolezců. Poté se však Bouldering rozšířil jako samostatný sport i mezi laiky. Fakt, že tzv.“ bouldrování“ se věnuje velká spousta „běžných smrtelníků“ potvrzuje i sportovec Tomáš: „ Dnes je mezi lezci na „překližce“ málo horolezců. Dělají to i lidé, kteří se nedostanou do hor, na skály. Nemají třeba rádi kolektivní sporty, jako třeba fotbal, ale chtějí dělat nějakou fyzickou aktivitu, tak zkusí Bouldering a začne je to bavit. Když je člověk z většího města, tak je to i o přátelích, „pokecu“ a i o tom, že se jde po tréninku na pivo.“
Musí se však nutně dodat, že Bouldering rozhodně není pro slečinky. Při Boulderingu jde především o podání maximálního výkonu s využitím velké síly. Na druhou stranu jsou v dnešních sportovních centrech upraveny „bouldrovky“ tak, aby si na stěnu mohl vylézt i začátečník. Bouldering má další nesmírnou výhodu v tom, že k němu není zapotřebí takřka žádné vybavení. Důležitá je pouze speciální lezecká obuv, kterou lze však většinou zapůjčit přímo ve sport centru a také sáček s magnéziem. Nejste ani odkázáni na jištění druhé osoby, takže si můžete jít bezstarostně „zalézt“ i sami. Je však, ale jasné, že ve skupině přátel si Bouldering užijete daleko více a dočkáte se možná podobného hecování, které používá studentka Jana se svou partou. „ Často se hecujeme těmito pokřiky: „pojď si, brácho“, „máš to“ a „dávej“, tomu rozumí všichni bouldristi.“ Jana nám rovněž vysvětluje, co si představit pod pojmy „bochán“, „madlo“ a „stisk“: „ Takhle pojmenováváme v partě lezců chyty na boulderové stěně.“
Bouldrování na lezecké stěně je velmi bezpečné, protože se člověk pohybuje v maximální výšce tří metrů nad zemí a v případě pádu ho zbrzdí silné matrace, které jsou po celé ploše bouldrovací plochy. Důležitou devízou může být i cena, s níž se vlezete do stokoruny, v závislosti na denní době a času, který na boulderové stěně strávíte. Většina center nabízí rovněž permanentky a také lekce boulderingu pro začátečníky s odborným vedením.
Autor: Vendula Kochanová
3. února 2011
