Porozumějte názvům italských těstovin
Pasta, pasta….nebo raději těstoviny?
Těstoviny (italsky pasta) různého typu a tvaru jsou běžnou součástí jídelníčku, ať už patříte k „všežravcům“ nebo holdujete vegetariánské stravě. Podávají se jako hlavní chod, příloha, bývají součástí salátů nebo slouží jako zavářka do polévek. Základem je mouka, sůl, tuk či voda, případně vejce.
Kouzlo jejich chuti spočívá v poměrech ingrediencí nebo v použitých doplňkových pochutin, jakými jsou například bylinky či jiné koření. Pro větší pestrost se navíc těstoviny mohou barvit dočervena (rajčatovou šťávou, paprikou či červenou řepou), dozelena (mletým špenátem), dožluta (kurkumou) nebo dočerna (olihní či sépiovým inkoustem). Vedle přírodních barviv však můžete narazit také na potravinářská barviva umělá.
Dle oddílu 2 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 333/1997 Sb. se u nás těstoviny dělí na vaječné, bezvaječné, semolinové, celozrnné, domácí a ostatní. Nejhodnotnější jsou tzv. semolinové, vyrobené z tvrdé pšenice (Triticum durum) s vysokým obsahem bílkovin. Mají vyšší podíl lepku a nižší podíl škrobu, díky čemuž se nerozvaří a pevně drží svůj tvar. Z dalších pak jmenujme těstoviny rýžové, pohankové, špaldové, žitné, amarantové či kukuřičné.
Pastasciutta neboli těstovinové pochoutky
Jedinečnou atmosféru italských restaurantů podtrhují originální názvy pokrmů v jídelním lístku. Jak jim ale porozumět a vyhnout se trapasu objednání si nechtěného jídla? Aby toho nebylo mnoho, masité pokrmy, saláty či dezerty necháme na příště a seznámíme se jen s typy a tvary italských těstovin, které můžete najít v sekci Pasta či Pastasciutta.
Italská kuchyně nabízí přibližně 400 různých druhů těstovin, lišících se velikostí a tvarem.
K těm nejznámější, která se podávají jako hlavní jídla či přílohy (pasta asciutta), patří:
Farfalle – tvaru mašliček či motýlků
Fettuccine, tagliatelle, pappardelle – různě široké dlouhé nudle
Fusilli – tvaru vřeten, spirálek
Gnocchi – noky, malé bochánky
Makkaroni – dlouhé široké trubičky
Lasagne – plátky tvaru obdélníku,, zejména k zapékání
Penne – krátké trubičky na koncích zkosené, Penne Rigate - rýhované
Radiatori – krátké žebrované „radiátorky“
Rigatoni – delší trubičky s rovnými konci
Spaghetti – klasické tenké špagetky
Kromě výše zmíněných se můžete setkat s těstovinami, plněnými mletým masem, zeleninovou, houbovou či sýrovou náplní. Pro představu jmenujme například:
Agnolotti, Panzerotti – taštičky podobné pirožkům nebo půlměsíčkům
Canelloni – závitky, duté válečky
Cappelleti –kloboučky
Ravioli –polštářky nebo čtverečky
Tortellini – prstýnky nejčastěji masové či sýrové náplně
S jinými typy těstovin se pak setkáte v polévkách (pasta brodo). Patří k nim mušličky (conchiglie), písmenka a číslice (alfabetti), zrníčka rýže (orzo) či hvězdičky (stelline). Pro uzavření tohoto seznamu doplňme ještě u nás velmi rozšířené flíčky (quadretti) a kolínka (chifferi).
Správná omáčka dodá tu pravou chuť
Vyčteno ze statistik, italští občané spotřebují ročně cca 30 kg těstovin na osobu, zatímco v naší republice se tato hodnota pohybuje okolo 5-6 kg. Vedle typu těstovin však při jejich konzumaci hraje důležitou roli také omáčka. Nejběžnější je omáčka z rajčat nebo rajského protlaku, ochucená česnekem či bazalkou. ombinací, se kterými se ale můžete v italských omáčkách setkat, je nepočitatelně. Ke speciální, nevařeným omáčkám pak patří tzv. pesto, které se skládá z bazalky či petrželové natě, česneku, olivového oleje, parmezánu a piniových oříšků a dochutit s ním můžete nejen těstoviny, ale také pizzu či marinované maso.
Výhodou těstovin je jejich jednoduchá příprava, dobrá skladovatelnost, lehká stravitelnost a možnost úpravy na desítky různých způsobů. Jejich tvarová variabilita umožňuje časté obměňování a vyhnutí se tak vzhledově stereotypním typům jídla. Navíc jsou těstoviny z dietního hlediska vhodné pro redukci hmotnosti, neboť mají vysokou energetickou hodnotu, ale nízký glykemický index a zejména ty celozrnné dodávají tělu potřebnou vlákninu.
Závěrem snad ještě jedna malá rada. Většina šéfkuchařů doporučuje 4,5 litru vody na půl kila vařených těstovin a přidání několika kapek oleje do vařící vody, aby se těstoviny nelepily.
Autor: Mirka Bittová
