Prasečí chřipka: druhá strana mince

Na počátku je třeba pojmenovat nepřítele. Jakkoli se zdá, že se jedná o triviální záležitost, označení zákeřného viru je nejvíce diskutovaným problémem tohoto tématu. Začalo to chřipkou prasečí. Tento název poprvé obletěl svět a způsobil prasofobii nevídaných rozměrů hned následovanou bezmála prasečí genocidou.

Tento stav se logicky nelíbil zemědělcům, kteří s vidinou blízkého bankrotu zatlačili na média i vlády, aby pojmenování změnily. I začal se používat termín mexická chřipka. Ten se zase pochopitelně nelíbil mexické vládě. Proto byl vymyšlen název nová chřipka, který je v současnosti jediným korektním označením tohoto viru. Aby náhodou zmatků nebylo málo, přispěchala Světová zdravotnická organizace s tím úplně nejlepším, nejsprávnějším a nejkorektnějším názvem - severoamerická chřipka.

Charakter nemoci

Jediný název, který má trvalou platnost od počátku až do dneška, je vědecké označení A/H1N1. Takovéto pojmenování ale nevytváří tu správnou míru strachu. Na základě původu tak bylo zvoleno nejprve prasečí pojmenování. Virus totiž zmutoval ze své původní podoby, ve které napadal pouze prasata. Mohlo by se zdát, že se nám dobytek začal mstít za to, že jej hromadně chováme v mnohdy prazvláštních podmínkách a ještě hromadněji konzumujeme.

Na rozdíl od nedávné hovězí kalamity v podobě strašáku nemocí šílených krav, se prasečí chřipka na člověka nepřenese konzumací vepřového. A/H1N1 můžete chytnout pouze od nakaženého člověka. Virus se přenáší tzv. kapénkami. Nemusíte se nutně s někým líbat. Postačí i nějaké to pokašlání, nedodržení hygieny apod. Inkubační doba je 1 – 7 dní a příznaky nemoci jsou podobné klasické chřipce – kašel, rýma, horečky, bolesti hlavy, kloubů, svalů atd. Pokud máte smůlu, následuje zpravidla zápal plic a poté úmrtí.

Panika

Po zveřejnění několika smrtelných případů v Mexiku se rozpoutala doslova celosvětová panika. Médii se začala šířit zpráva o novém, zmutovaném, smrtelném viru, na nějž lidské tělo nemá vytvořené protilátky. Případy nakažených se začaly počítat na desítky a každý večer se od té doby ve zprávách objevují na mapce světa nově zabarvené státy symbolizující šíření nákazy. Po několika dnech virus opouští severní Ameriku a objevuje se v Evropě, Izraeli, na Novém Zélandu atd.

V rádiu, v televizi, v novinách i na internetu se šíří slova jako epidemie, pandemie, panika. Ne dlouho na to můžeme sledovat, jak lidé téměr drancují lékárny a obchody se zdravotnickými potřebami. Na dračku jdou především roušky a cokoli protichřipkového. Těm šťastnějším se povede nějakým pokoutným způsobem získat i tolik cenné Tamiflu. Kromě toho se lidé zásobují potravinami i balenou vodou a ruší dovolené v Mexiku a Spojených státech. S obavami očekávám, kdy dojde na hromadnou likvidaci tequily a nachos.

Opatrnost, nebo přehnaná reakce?

Všechny tyto věci se dějí kvůli nakaženým, jejichž počet se pohybuje v řádu stovek, a několika mrtvým v zemi se špatnými hygienickými podmínkami a méně rozvinutou zdravotní péčí. Hygienici a lékaři v civilizovanějších krajinách popisují průběh nemoci jako středně těžkou chřipku. Ostatně smrtelné případy se vyskytují prakticky výhradně v Mexiku (s výjimkou dvou případů v USA). Srovnáme-li to s naší běžnou chřipkou, na jejíž následky v České republice zemře ročně kolem dvou tisíc lidí, není ta prasečí zase tak nic extra.

Navzdory tomu jsme stále vystaveni mediální masáži, která hledá příměr se španělskou chřipkou, která po první světové válce pustošila svět a měla za následek víc mrtvých, jak právě ukončený ozbrojený konflikt. Jen zatím ještě nikoho nenapadlo spojit původ španělské a mexické chřipky v jeden velký hispánský komplot. Ale třeba se ještě dočkáme nějakého podobného vysvětlení následované pogromem směřovaným na nejbližší mexickou restauraci a španělskou vinotéku.

Kdo na tom vydělá?

Se stupňující se davovou hysterií a umělým vytvářením strachu ve společnosti se nutně nabízí otázka, kdo a co z toho má? Na první pohled hned každého napadne ukázat na média, která paniku účinně šíří. Strach a špatné zprávy se vždy prodávají lépe než ty bezadrenalinové a pozitivní. Na situaci vydělali také muslimští a židovští náboženští vůdci, kteří se takřka okamžitě chytili příležitosti a neopomněli zdůraznit, že jejich svaté knihy z dobrých důvodů zakazují konzumaci vepřového.

Ze všeho nejvíc ale na celé chřipkové akci vydělali farmaceutické firmy, lékárny a prodejci zdravotnických potřeb. Roušky, analgetika, antipyretika i jakékoli antivirotika, po tom všem se po celém světě jen zaprášilo. Člověku se až vnucuje myšlenka, jestli celý humbuk neslouží jen k tomu, aby se doprodaly zásoby Tamiflu, kterých zbylo od poslední velké masové akce nějak moc na skladech. Jistě si pamatujete, jak nám nedávno hrozilo vyhubení ptačí chřipkou, že?

Kdo na tom naopak nevydělá, jsou především prasata. Ta jsou zejména v zemích třetího světa hojně vybíjena a jejich chov napříště zakazován. Extrém pak představuje zabití třech exemplářů prasat v bagdádské zoologické zahradě. Nevydělají na tom ani křesťané žijící v muslimských zemích, kteří si od teď vepřový kebab jen tak nedopřejí. To vše navzdory faktu, že prasata vir A/H1N1 nepřenášejí. Nevydělají na tom ale ani ti lidé, kteří se nechali vystrašit tímto humbukem a utíkali utratit své peníze do nejbližší lékárny za věci, které ani potřebovat nebudou.

Autor: Josef Kraus
7. května 2009