Přejídání versus nejedení. Mějte své stravovování pod kontrolou.

Mezi poruchy příjmu potravy patří kromě anorexie a bulimie ještě další, o kterých se tolik nemluví. Jedna z nich je záchvatovité přejídání, kterému často předchází omezování v jídle až hladovění. Poruchy postihují jak ženy, tak muže, v 85 % se ale týkají právě žen.

Jak anorexie a bulimie, tak hladovění a následné přejídání bývají dvě strany stejné mince. Paradoxně jídlo je v nich jen psychologickým nástrojem – prostředkem, jak se srovnat se svým vlastním JÁ v nepříjemných situacích psychické zátěže: strachu, úzkosti, stresu, smutku, osamělosti nebo nespokojenosti sama se sebou.

MYŠLENKY JEN NA JÍDLO

Každý člověk má nějaké jídlo, které mu přináší uklidnění a radost, a každému se navzdory všem radám občas stane, že se jím přejí. Kdy se z toho stává problém? Když jídlu, jeho kalorickému složení a své hmotnosti začnete věnovat takové množství pozornosti, že už takřka nestíháte dělat nic jiného, a také když se kvůli tomu cítíte provinile a přestává vám „fungovat“ obyčejný život. Člověk se pak celý den nezabývá ničím jiným než jídlem a také všechny jeho prožitky, jako těšení se, strach, vina, očekávání, souvisejí s jídlem.

Jak říká koučka Eva Marková, nemocní mají k jídlu rozporuplný vztah: na jedné straně se na něj těší, na druhé se cítí provinile. „Velmi častým jevem je i to, že jídlo coby nepřítel bývá až druhé stadium. V tom prvním je to přítel. Věrný, důležitý a často jediný. Znám mnoho žen, které se obecně upínají k jídlu proto, že v jeho nakupování spatřují radost. Samotná příprava je pak činnost a konzumace uspokojení nevyrovnaných hlav a hormonů,“ vysvětluje. Celodenní přemýšlení o jídle se týká i lidí, kteří dodržují striktní diety, a většina jejich energie padne na přísné ovládání potlačování touhy po přejídání. Pokud se ovládat přestanou, třeba je něco vykolejí z rutiny, nastane záchvat.

ROSTOUCÍ NESPOKOJENOST

„Všechno se změnilo, když jsme se nastěhovali do nového domu. Najednou se ode mě očekávalo, že budu dobrá hospodyně, matka, že vytvořím domov. A já nevěděla, jak na to. Moje tělo se zbláznilo a probudilo. Mělo hlad. Pořád. A tak jsem se na jedné oslavě přejedla sladkým tak, až jsem skoro nemohla dýchat. A pak jsem to začala dělat pravidelně,“ popisuje Marta, jak se z touhy zbavit se těhotenských kil stala nejprve skoro anorexie, kdy jedla jeden nízkotučný jogurt denně, aby ji posléze vystřídalo záchvatovité přejídání. S návratem do práce se pak její destrukce rozjela naplno. Hladovka a přejídání se střídaly obden. K Evě Markové zase nedávno přišla klientka, která se hladem a „přežíráním“ týrala tak dlouho, až začala mít pocit, že „všechno už je mimo její kontrolu a vůli“.

Psychologové říkají, že k hladovění či přejídání nás nejčastěji nutí nespokojenost, která roste všude tam, kde si člověk není schopen uvědomit své vytěsněné potřeby a promítá je zrovna do toho, s čím se jeho JÁ nejvíc ztotožňuje – což u žen bývá většinou právě tělo. Dlouhodobé vytěsňování toho, jací jste, co v životě chcete, co naopak nechcete, nebo v čem se z různých důvodů podřizujete druhým, volá po uspokojení.

Někteří lidé tyto hlasy dokážou ovládat lépe, jiní hůř. Ony se ale hlásí o slovo pořád, proto to přemýšlení, které některým doslova nedá spát – o jídle a o těle. Nejde jen o to, že nejíte nebo jíte příliš, ale na co myslíte. Pokud se potýkáte s něčím podobným, měli byste podle koučky začít poznávat sami sebe, ne kalorie či projímadla. Jenže přístup nemocných žen je většinou přesně opačný.

Jsou zaměřené na kontrolu, řád, výkon, organizovanost a boj, místo na pochopení a porozumění, proč se jim něco v životě děje. Jenže když tohle nepochopíte, těžko svůj problém napravíte.

ZÁPISKY JAKO POMOCNÍK

Hlavní zbraní v boji se všemi psychickými nemocemi je pojmenovat své pocity, rozebrat si jejich původ a na základě toho vymyslet strategii, jak je ošetřit. Můžete začít tím, že si budete zapisovat všechno, co jíte, ale také důvody – a to je velmi důležité – proč to jíte a jak se u toho cítíte. Za pár dní ve svých zápiscích vypozorujete nějaký vzorec. Zjistíte, co vás doopravdy vede k tomu, že toho sníte tolik.

„Dokud máte reálný vliv na to, co a kolik sníte, můžete si pomoct sama. Pokud jste ale ve fázi, kdy si říkáte, že tohle byste vážně neměla a škodí vám to, ale neumíte si tuhle sebedestrukci zakázat, nebo pokud jídlo a přemýšlení o něm, přestože nic nekonzumujete, velí vašemu životu, je čas vyhledat odbornou pomoc,“ říká Marková.

Bohužel mnoho žen chce pomoc, na které se samy nemusejí moc podílet. „Dejte mi zámek na ledničku, zařiďte, ať mě někam zavřou,“ slýchá koučka. Tak to ale u psychických problémů nefunguje. Nikdo jiný než vy aktivní prací sama na sobě situaci změnit nemůže, a to je cesta někdy i na několik let. Výsledkem kombinace hladovění a přejídání pak může a nemusí být nadváha. A je pak na zvážení, zda kromě kouče nebo psychologa vyhledat také výživového poradce.

Článek vyšel v časopise Dieta.