Příliš mnoho zdraví
Zuzana nejí maso. Jirka maso jí, ale jen upravené v páře, stejně tak i zeleninu. Druhý Jirka naopak zeleninu nevaří, na talíři musí mít všechno výhradně syrové. Honza má bezlepkovou dietu. Ivan se vyhýbá mléčným výrobkům. Jana kupuje všechno v biokvalitě a vyrábí domácí marmelády. A Anna si raději potraviny pěstuje rovnou sama. Pestrobarevnou paletu stravovacích návyků získáte už mezi nejbližšími přáteli. Stačí se rozhlédnout. Články, jak žít co nejzdravěji, lezou z každého druhého časopisu či internetové stránky.
Proti tomu také nelze nic namítat. Smysl pro zdravý životní styl se v nás snažila vybudovat už maminka s mrkvičkou nebo špenátem. Záhy ho sice nabourala nutnost dojídat červenohnědou omáčku pod dozorem přísné družinářky, ale i úplnému ignorantovi něco málo utkvělo. Sport a zelenina je správně, ležet u fotbalu na gauči s brambůrky špatně. Jednoduché. Koncem devadesátých let přibyly pestré příručky se slovem fit v názvu. Rodiny s froté čelenkami ve vlasech vybíhaly do tělocvičen a žhavily každé ráno odšťavňovače. Dnes klíčí boby, popíjí mandlové mléko nebo cvičí třicetidenní program s vidinou břišního pekáče.
SMAŽÁK PATŘÍ NEÚSPĚŠNÝM
V podvědomí generace, která se dostala do produktivního věku, se totiž usídlilo přesvědčení, že úspěšný člověk srší vitalitou. „Dlouhodobě podléhají floskuli zdravá strava, protože na ně tlačí média a různí výživoví poradci. To, co jedí, ale často zdravá strava není,“ říká o současném trendu přední český dietolog, profesor Štěpán Svačina. „Oceňuji, že chtějí žít zdravě, ale je škoda, že se u nás výživovému poradenství věnují lidé bez adekvátního vzdělání a doporučují nesmysly.“
Zdraví se stalo moderní vědou. Společnost denně žongluje s pojmy vegan, raw, paleo nebo gluten free. „Všechny alternativní životní styly přinášejí doporučení a omezení,“ píše americký výživový poradce T. Michael Hanscom. „Ta mohou být prospěšná, ale taky nemusí. Víc záleží na tom, jak dobře umíte porozumět svému tělu.“ Hranice mezi rozumným a chorobným dodržování zásad zdravé výživy je totiž tenká. Výjimečně se proto vyplatí dodržovat zlaté české pravidlo: Všeho s mírou.
ZDRAVÉ OMYLY
Například bezlepková dieta může jednomu zachránit život, jinému ho naopak zkomplikovat. Jde o případ, kdy se z léčebné diety stal trend. Vynechat obiloviny, aniž by strávník trpěl nemocí zvanou celiakie, se doporučuje z mnoha více či méně opodstatněných důvodů. Od domněnky, že způsobuje depresi, po fakt, že bez obilovin může sportovec v tréninkovém režimu rychleji nabírat svalovou hmotu. „Nelze bránit zdravému člověku, aby se stravoval bezlepkově, je to jeho dobrovolná volba,“ poznamenává na stránkách věnovaných celiakii nutriční terapeutka Lenka Mičová. „Nezapomínejme ale, že lidé s celiakií si tuto dietu sami dobrovolně nevybrali, je jejich lékem podobně jako pro diabetiky inzulin.“
Přesto téměř dvě třetiny Čechů s bezlepkovou dietou dokážou mouku strávit naprosto bez problémů. Někdy jde jen o snahu vypořádat se s módním diktátem, jindy o upřímné úsilí prospět tělu a mysli. I dobrý úmysl se ale může zvrhnout do extrému, který zdravý rozhodně není. Své o tom ví padesátiletá Andrea. „Kolegyně mi dala do ruky knihu o zdravém stravování. Cítila jsem se trochu při těle, navíc jsem měla doma dospívající děti, tak mi přišlo jako dobrý nápad začít vařit zdravěji pro všechny.“ Netrvalo dlouho a místo oblíbených žloutkových věnečků hltala příručky, jak zdravě žít. Naučila se používat kalorické tabulky a luštit, co obsahují pověstná éčka. Vařila makrobioticky, bezlepkově a na deset dalších způsobů. Z nevinných nákupů čerstvé zeleniny se dostala k postupnému vyřazování veškerého jídla, které se jí zrovna nezdá správné.
„Posedlost zdravou výživou se nazývá ortorexií,“ konstatuje profesor Svačina. „Ve své podstatě není nezdravá, pokud jsou ale splněny dva předpoklady. Musí jít opravdu o zdravou výživu, protože takzvané zdravé diety mohou často vést k nedostatku nějakých živin, a za druhé nesmí jít o anomální chování. Dotyčný musí mít čas i na jiné věci.“ Těžké případy totiž místo obdivu vyvolávají spíš rozpaky. Do restaurace raději nechodí, na návštěvě odmítají jíst s různými výmluvami nebo si rovnou jídlo donesou z domu. Neustále zužují seznam potravin, které dokážou pozřít. Nakonec popíjejí třeba jen litry ovocné šťávy. Péči o jídlo povyšují na zásadní, nebo dokonce jedinou hodnotu.
ČISTO NA TALÍŘI, PRÁZDNO V ŽALUDKU
Ortorexii poprvé pojmenoval před téměř dvaceti lety americký lékař Steven Bratman v knize Health Food Junkies. Sledoval dlouhodobě skupinu zabývající se zdravým životním stylem a zjistil, že jejich chování lze klasifikovat jako obsesi. „Vnitřní život ortorektika sestává z neustálého odolávání pokušení,“ konstatoval. „Cítí se pak nadřazený nad ostatními, méně čistými jedinci a jejich stravovacími návyky.“ Právě Bratmanovo poznání, že hon za vitalitou nemusí skončit vítězstvím, rozpoutalo ve Spojených státech kampaň. Televizní moderátorka Carrie Armstrongová přiznala, že si sama přivodila fobii, z níž se dodnes léčí. „Nejdříve jsem vynechala maso, potom mléčné výrobky. Stala jsem se vegankou, ale ani to nenaplnilo moje očekávání. Chtěla jsem změnu. Přešla jsem proto pouze na syrovou stravu a nakonec jen na ovoce,“ popisuje Armstrongová. V nejhorším období dokázala spolknout pouze organický meloun. A změna rozhodně nastala. Třicetiletá žena zhubla polovinu své váhy a přišla o část zubů i vlasů.
V České republice se s ortorexií coby s patologickým onemocněním setkal každý čtvrtý. Čistý talíř si hlídají muži i ženy. Do skupiny s největší mírou ohrožení patří vzdělaní lidé ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety, kteří mají stabilní zaměstnání a žijí poměrně šťastně. „Mají dobrý přístup k informacím z internetu a často si nechávají poradit od přátel. Neumí ale získané poznatky správně třídit, tak propadají tomu, co vidí v okolí,“ píše rakouská dietoložka Alice Angremannová.
Podle průzkumů trhu tak třeba prodej potravinových doplňků vzrostl za posledních pět let téměř o třetinu. Kolegyni v práci se krásně lesknou vlasy a doporučí zvědavcům zázračné pilulky nebo čaj. Krabička stojí několik stovek, ale druhý den už stojí v kanceláři na dalších dvou stolech. Stejně to funguje i se cvičením. Není rok, aby nepřibyla nějaká nová revoluční metoda, jak můžeme rozhýbat ztuhlé svaly. Samostatnou kapitolou by potom mohlo být běhání, ideální aktivita pro pracovně vytížené lidi, kteří si nechtějí platit soukromého trenéra. A taky nejčastější zdravá droga.
„K běhání mě přivedl bratr partnerky,“ vzpomíná na první zkušenosti dvaapadesátiletý Honza. „Hecovali jsme se navzájem, kam až ve svém věku doběhneme.“ Postupně si prodlužoval trasu a dnes si ráno bez běhání neumí představit. „Stejně tak mi přijde neuvěřitelné, co jsem dřív dokázal sníst,“ dodává Honza. Do práce si nosí zeleninové krabičky a místo piva pije čerstvý džus. Se švagrem, který se naopak vrátil k půllitru, se už tolik nevídá. Našel si kamarády, s nimiž na sociálních sítích sdílí, kolik kilometrů mají v nohách.
OSVĚDČENÉ RECEPTY NA ZDRAVÍ
Oblíbený hastag #run nebo #eatclean používá na sociálních sítích čím dál víc lidí. Mezi nimi taky herečky Julia Robertsová nebo Gwyneth Paltrowová. Obě propagátorky cvičení a diet. Známá vyznavačka čistého jídla Paltrowová na internetu nabízí řadu vlastních receptů. „Detox s Gwyneth“ patří k oblíbeným kratochvílím i u nás. Na druhou stranu právě Češi mají v Evropě dlouhodobě prvenství v nezdravé stravě. Průzkum, který nechala před pěti lety vypracovat Evropská komise, ukázal, že pojídáme hlavně přílohy, tedy sacharidy. V porovnání se španělskými, francouzskými, nebo dokonce německými strávníky se zelenině spíše vyhýbáme, máme ji až na třetím místě. Zato upřednostňujeme velké porce. V zahraničí naopak dominuje bílkovina a zelenina. „Nemá smysl zapomenout na oblíbené vepřo knedlo zelo, pokud jsme na něj zvyklí,“ doporučuje odbornice na zdravý životní styl Iva Málková. „Spíš pomůže překrojit dva knedlíky napůl, aby vypadaly jako čtyři, a dát si k nim více zelí a libové maso.“
Nejblíže by tak ke zdravé stravě mohli mít takzvaní foodies. Milovníci kvalitního jídla, kteří se zajímají, co se vaří a z čeho. Drží se všeho lokálního a původního, přestože staročeský recept na bramborové placky zahrnuje smažení na sádle. S proutěným košíkem vyrážejí procházkou po městské dlažbě na farmářské trhy.
„Bioředkvičky na českých zahradách rostly odjakživa,“ poznamenává k současnému trendu dnes sedmdesátiletý pěstitel Jiří Skřivánek. Před nástupem papundeklové kolektivizace se máslo vyrábělo ze smetany a bylo v něm jenom máslo. A v šunce maso. Nikdo se příliš nezabýval tím, jakým druhem cholesterolu zrovna tělo krmí. Hlavně když byla. Zdraví a výživa se ale samozřejmě řešily už za první republiky. Tehdejší diety byly překvapivě zdravé, i když se zabývaly hlavně tím, jak se trochu spravit. Přílišná hubenost totiž představovala projev nemoci.
VESELÁ MYSL PŮL ZDRAVÍ
Mezi dumáním nad správným a zákeřným cholesterolem je tak třeba hlavně nezapomínat, že kromě energie by nám jídlo mělo být potěšením. Schopnost vymačkat si v sedm ráno čerstvý pomeranč do práce patří jistě mezi obdivuhodné schopnosti, komentovat manželovo kafe s cukrem jako jed už nikoli. Vychutnat si beze spěchu menší množství vyloženě nezdravého jídla může totiž do zdravé stravy klidně patřit. Například kynuté tvarohové buchty z bílé mouky nebo řízek s kaší od babičky. Podobnou teorii razí dlouhodobě odborník na celostní medicínu Jan Hnízdil. „Kdo jí pestrou a vyváženou stravu, doplňky stravy a diety nepotřebuje. Důležité je ale nejen složení stravy, nýbrž také to, jak si jídlo vychutnáváte. Řada lidí má jídelníček sestavený špičkovým dietologem, včetně nejdražších doplňků, pak ho ale do sebe ve stresu nacpou, pohádají se s manželkou a je jim zle.“
Posedlost zdravým stylem považuje za jeden z ventilů, kterým lidé upouští stres dnešní doby. Cvičíme a hlídáme si jídelníček, ale zdraví stejně nejsme. Dlužno podotknout, že při pohledu na osazenstvo průměrné české posilovny se často není čemu divit. I při cvičení by se totiž měl člověk svěřit do rukou odborníka nebo alespoň zdravého rozumu. Je prima běhat, pokud to věk a klouby dovolí. Sportujte, pokud vám nával vyplavených endorfinů vážně stojí za to. Vyberte si běh, jízdu na koni nebo třeba šachy. A někdy není taky vůbec špatné pustit si sport v televizi.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
