Proč pořád podleháme dietám?
Když koučka Eva Marková nedávno vyrazila na ženské setkání na téma zdravý životní styl, ještě netušila, kolik naprosto protichůdných informací k tomu, jak zaručeně zhubnout, si odnese. Nešlo ani tak o informace (ostatně každý máme právo udělat si vlastní názor). To, co ji zarazilo, byla posedlost procesem, jak se dostat k nižší váze. „Těm ženám, z nichž několik vážilo sotva padesát kilo, nešlo o hezkou postavu nebo kila.
Mnohem důležitější pro ně byla diskuse, jak se k nim dopracovávají,“ vypráví odbornice. Dvanáct zcela odlišných žen si před setkáním dalo za úkol, že každá přinese návod, knihu nebo cokoli, čím se zabývala poslední měsíc na téma zdravého životního stylu. Eva Marková si tak vyslechla ódy na raw food (syrovou stravu), doporučení ženy, která pije pouze speciální čištěnou vodu, nebo větu: „Přišla jsem na to, že když každé sousto třináctkrát přežvýkám, nemusím se nijak omezovat. To vám totiž zabere tolik času, že vlastně skoro nic nesníte.“
Když se jedna z nich posléze svěřila, že pije jen zelenou kávu, za kterou měsíčně utrácí tisíce, aby poté přiznala, že má večer tolik energie, že denně uklidí celý dům a tím hubne, koučka pochopila: dietní průmysl drží v miliardových ziscích nikoli kreativci z reklamních agentur, nýbrž my, ženy, které na diety a zdravý životní styl delegujeme své sny, touhy a projektujeme do nich své štěstí i neštěstí.
ZÁKULISÍ RAW FOOD
S Evou Markovou souhlasí i výživová poradkyně Lenka Kaprhálová, která s pozvednutým obočím hledí hlavně na trend raw food. Zastánci syrové stravy si ji spojují se zdravím, přílivem energie a obranou proti procesu stárnutí. Pokrmy, které mají nejblíž přírodě, pro nás údajně představují to nejlepší. Nakolik jsou však tyto představy podložené fakty? Není to náhodou tak, že za stoupající oblibou syrové stravy stojí hlavně náš pocit, že civilizace a my sami kráčíme špatným směrem, a proto se tomu snažíme uniknout návratem k přírodě? Pocit možná správný, ale jako argument pro vhodný jídelníček poněkud chabý. „Ve své praxi si denně ověřuji, že se z rigidních zastánců těchto trendů mnohdy stávají spíš fanatici, kteří úpravou jídelníčku řeší i něco jiného,“ říká odbornice.
ZÁVISLOST, TOUHY, NADĚJE
Koučka a výživová expertka se shodují na tom, že je přirozené, že lidé se dnes zabývají sami sebou více než dřív. Jakmile se člověku dobře žije a jsou uspokojeny jeho potřeby, začne řešit sám sebe. Má čas zabývat se věcmi, na které generace před námi ani nepomyslely. Když se k tomu přidá trocha všudypřítomné reklamy, trendy, které zajišťují ekonomické fungování světa, a idoly, které je propagují a které my „obyčejní“ toužíme napodobit, rázem máme rovnici, jejíž výsledek však není příliš lichotivý, a to čím dál zhoršující se obezita.
„Na dietách a nesprávných informacích o zdravém životním stylu je nejděsivější, jak je my všichni živíme svým zájmem. Dáváme do nich tolik víry a naděje, že přežívají a ničí pořád nové a nové uživatelky,“ říká Eva Marková. Stávají se tak pro nás jistou formou závislosti. Při čtení dalších informací, jejich sdílení a plánování ve smyslu „teď už to vím a od zítřka budu dělat všechno jinak“ se v mozku uvolňují látky, které nám dodávají pocit blaha. Právě po něm všichni toužíme, což vede k tomu, že živíme tyto procesy i ve chvíli, kdy bychom měli prostě vstát a jít si zacvičit. Protože na rovinu – žádná jiná rovnice než ta o příjmu a výdeji energie neplatí.
NAJÍST SE A NEZBLBNOUT
Když podrobíte pečlivému zkoumání všechny výživové trendy nebo diety, zjistíte, že všechny Dukanovy, Mačingové a jiné už na světě kdysi byly. S dietami to totiž funguje stejně jako s módou.
Podobně jako starý kabát po babičce se „opráší“ v historii vyzkoušená dieta, dá se jí nové jméno, trochu se upraví podle toho, které potraviny zrovna frčí, potravinářská lobby to celé významně podpoří a pár lidí na světě si připíše tučné zisky. „Nemusí se jednat o výmysly a nemusí to být myšleno špatně. Jen způsob, jakým jsou myšlenky prezentovány, svádí k tomu, že si uděláme názor dřív, než máme pohromadě fakta,“ varuje Lenka Kaprhálová.
Něco takového teď sledujeme třeba s pšenicí, kdy jí řada autorů dává za vinu vše od tloustnutí až po plešatění. „Otázkou zůstává, zda škodí samotná pšenice, nebo přemíra výrobků z ní v našem jídelníčku,“ zamýšlí se Lenka Kaprhálová s tím, že sama se přiklání spíš ke druhé variantě. „Jíme neadekvátně rutinnímu pohybu a v tom je zásadní problém. Žádná strava neškodí, tedy neobsahuje-li nevhodné přidané látky. Škodí hlavně její množství, které není kompenzováno pohybem.“
NIC VÍC NEŽ SELSKÝ ROZUM
Trendem je dnes i zjišťování potravinových alergií. „Klientce v testu vyšlo, že může jíst jen dvacet druhů potravin. Když se ptala lékaře, co má jíst, řekl, že neví, ať si najde výživového poradce. Skončila u mě. Jenže sestavit jídelníček ze dvaceti druhů potravin je šílené,“ vypráví odbornice s tím, že urputná snaha vyhnout se potížím je často větší než snaha najít pravou příčinu toho, proč se necítíme dobře nebo proč tloustneme. A ruku na srdce, v takové atmosféře mají trendy dveře dokořán. To, že se z českých jídelníčků vytrácí zdravý selský rozum a také střídmost, si myslí i Eva Marková.
Ve své praxi potkává řadu žen, které – ať už mají jakýkoli problém – očekávají hlavně rychlé řešení. A super rychlá dieta, detoxikace nebo vynechání určité potraviny se jeví jako slibný začátek jejich nového lepšího já. Pramen informací o zdravém životním stylu totiž nikdy nevysychá, pořád je co číst a o čem mluvit. A když se nedaří, vždycky je nejjednodušší svést to na jídlo. „Přitom nechat se přirozeně vést svými chutěmi je jediná cesta, jak se dobře najíst, jak z toho mít radost a jak si udržet stabilní váhu. Každé tělo si umí říct, co potřebuje. Jakmile ho v tom hlava brzdí, usměrňuje a přes ústa místo potravin, po nichž touží, posílá koktejly nebo pilulky na hubnutí, je zle,“ dodává Eva Marková.
Článek vyšel v časopise Dieta.
