Psychosomatizace - mýtus nebo skutečnost?
Psychosomatická onemocnění bývají většinou vyvolána chronickým stresem. Tento stres může být způsobený samotou, nedostatkem zájmu ze strany blízkých osob a společnosti, pracovními neúspěchy, zkouškou ve škole či ztrátou blízké osoby, obavou ze ztráty zaměstnání apod. Chronický stres může vyvolat změny v imunitním systému.
Psychosomatická medicína
Souvislost mezi tělem a duší pozorovali již starověcí lékaři (Hippokrates, Galenés a Avicenna). V moderní době rozvíjel psychosomatické učení Sigmund Freud a Franz Anton Mesmer.
Jako lékařská disciplína se psychosomatika ustavuje v roce 1939. Zabývá se psychologickým přístupem k medicíně a jejím jednotlivým odvětvím, zajímá se o vztahy mezi emočním životem a tělesnými pochody a zaměřuje se na zjišťování korelací psychologických a fyziologických procesů.
Psychosomatičtí odborníci tvrdí, že za vznikem až 70% všech onemocnění stojí psychika. Psychosomatická onemocnění rozdělují na psychiatrická, psychologická a chronická.
Nejčastější psychosomatická onemocnění
• chronické bolesti (hlavy, břicha, zad či kloubů)
• chronická únava
• neurologické problémy
• gynekologické obtíže (např. silný premenstruační syndrom, opakované záněty)
• kožní problémy a ekzémy
• nespavost
• bušení srdce, píchání na hrudi, dušnost, brnění končetin a obličeje
• nechutenství nebo nadměrná chuť k jídlu
• zažívací obtíže
• jiné zdravotní problémy, které přetrvávají nebo se stále vracejí
Dále mezi typická psychosomatická onemocnění patří i další chronické obtíže, které se tradičními způsoby špatně léčí – např. alergie a astma, únavový syndrom, hypertenze a cukrovka, poruchy štítné žlázy, choroby zažívacího traktu, problémy s otěhotněním a další. Alespoň zčásti psychosomatická jsou všechna dětská onemocnění.
V případě onemocnění, která detekují i testy (např. právě záněty), se často stává, že lékař nasadí léky (antibiotika), které ovšem léčí až následky, nikoli však příčinu. Organismus se tak nevyléčí a záněty se opakují.
Prevence a léčba
Podle odborníků jsou psychosomatické poruchy důsledkem neodžitých emocí. Někdy je tedy diagnóza jasná i nám-laikům – třeba když nás skolí chřipka po dokončení náročného úkolu nebo složení důležité zkoušky. V případě chronických psychosomatických onemocnění je ovšem postup zdlouhavější a náročnější.
Prevence spočívá v duševní hygieně. Jejím cílem je odbourat napětí a stres, uvolnit se, oprostit se od problémů všedního dne ve chvíli, kdy nejsou relevantní. Zároveň bychom před problémy neměli utíkat a naopak bychom je měli řešit, aby nenarostly do nedozírných rozměrů.
V rámci léčby je zapotřebí celostního přístupu k pacientovi. Léčbu většinou vedou různí odborníci z oboru somatické medicíny (např. internisté, gynekologové, urologové, neurologové či dermatologové, podle toho, jak se psychosomatické onemocnění projevuje), psychologie a psychiatrie. Jejich úkolem je odhalit pravou příčinu pacientových potíží a zahájit ozdravný proces. Psychiatři a psychologové se budou zabývat hlavně pocity úzkosti a nejistoty pacienta, které jsou zapříčiněny trvalou nervozitou, obtížnou životní situací, rodinnými a partnerskými problémy a dlouhodobým stresem. Využívají kognitivně-behaviorální terapii.
Předcházet stresu a odžívat si všechny emoce není jednoduché, proto také nelze předpokládat, že by psychosomatická onemocnění bylo možné vymýtit jako mávnutím kouzelného proutku. Důležité ovšem je uvědomit si, že duše a tělo opravdu spolupracují a že dlouhodobě nelze zanedbávat ani jedno z nich.
