Sladký život

Díky technickému rozvoji se lidé méně hýbou, více vyrábějí a konzumují. Svoji negativní roli ve výživě má právě vyšší spotřeba cukru. Díky ní jedí lidé méně kvalitních potravin, více se jim kazí zuby a častěji onemocní cukrovkou. Jak nedostatek pohybu a kvalitních potravin, tak nadbytek cukru mohou být příčinou nadváhy.

Podívejte se do svých jídelních záznamů, jak často jíte něco sladkého. Sladkosti patří mezi nejvydatnější, a proto i nejlevnější zdroje energie. Jsou snadno dostupné a hlavně chutnají. Jsou pastvou pro vaše chuťové buňky. Sladkost je proto a priori spojována s něčím příjemným, se sladkou odměnou, s láskou, polibkem nebo pohodlným životem. Má pro vás sentimentální hodnotu vzpomínek na bezpečí dětství a sladkost pochvaly. Dort k narozeninám, vánoční cukroví, čokoláda v dárkovém balení …, to vše je sladké.

Z hlediska potřeb vašeho organismu a přežití rodu je přirozené, že jako první z rejstříků chutí se vám nabízí chuť na sladké, respektive na kaloricky nejvydatnější a nejdostupnější potraviny. V přírodě má všechno svoji logiku, včetně chuťových preferencí. Co platí v přirozených podmínkách přírody, může mít v podmínkách civilizace zvrácený charakter, který je upevňován častým opakováním, nápodobou a komerční reklamou. Pro obchod je důležitý zisk, proč by tedy ochotně nevyšel vstříc vašim chuťovým zálibám.

Nezapomeňte, že cukr se nedává jenom do kávy a čokolád. Nepřímo jej konzumujete v nápojích, trvanlivém pečivu, džemech, kompotech apod. Sklenka slazeného nealkoholického nápoje obsahuje v průměru pět kostek cukru, ve zmrzlině jich máte šest a v džusu čtyři. Přitom stačí více než 50 g cukru denně a výrazně se vám začne zvyšovat kazivost zubů. Sladký život něco stojí. Více než 50 % dospívajících a jistě i mnoho dospělých si pravidelně dopřává cukrovinky a často se při tom snaží šetřit na jiných, hodnotnějších potravinách. Nebezpečí sladkostí proto spočívá zejména v tom, že vás zbavují potěšení z jiných jídel, které si ze strachu z nadváhy raději odpustíte.

Sladká chuť je natolik výrazná, že po sladkém už obvykle nemáte na nic jiného chuť nebo je vám z této kombinace nevolno. Ne předkrm, ale moučník může být sladký. Nemusíte se vzdávat příležitostné sladké tečky za obědem, vyhněte se ale raději sladkým potěšením mimo hlavní jídla. Vaše chutě jsou sice navyklé, avšak přizpůsobivé. Stačí jen vydržet.

Droga, nebo zlozvyk?
Chuť na sladké je jedním ze zlozvyků, kterých se budete zbavovat nejobtížněji. U čokolád hrají navíc významnou roli návykové látky (kofein, histamin atd.) obsažené v kakau, které mohou vést k fyzické závislosti. Že jde o skutečnou závislost, potvrzují četná pozorování konstatující určité charakteristické psychické rysy objevující se v průběhu dlouhodobé konzumace čokolády.
U závislých na čokoládě byly pozorovány deprese, zvýšená úzkostnost a časté pocity frustrace, zvýrazňující se již při kratší abstinenci. Je překvapivě mnoho těch, kteří trpí různou formou této „toxikomenie“. Jsou anonymní, nevíte o nich. Místo injekčních stříkaček po nich zůstávají opatlané kousky staniolu. Jejich droga je relativně levná a všeobecně akceptovaná. Pusťte si někdy televizi a spočítejte reklamy propagující nějaké cukrářské výrobky: „Bože, jak je lahodná a jak snadno se rozpouští na jazyku…“ Představte si, že by se takto prezentovaly cigarety nebo alkohol. Kolik lidí by to pobouřilo? Navíc jsou tyto reklamy často určeny dětem, nebo prezentují čokoládové tyčinky jako vhodnou náhražku jídla. Neumírá se jen na cirhózu jater nebo rakovinu plic, smrtelná může být i cukrovka a poruchy příjmu potravy. Řeknete si, že alkohol nebo cigarety jsou mnohem škodlivější, že je nepotřebujete a že se u nich snadněji vytváří patologická závislost. Samozřejmě, že máte pravdu, ale vaše tělo nepotřebuje ani čokoládu. Kromě toho je snazší si něco zcela zakázat než se to naučit užívat s mírou. Stejně tak jako v případě alkoholové závislosti nebo jiné toxikomanie se i v případě rostoucí závislosti na sladkostech postupně snižuje chuť na jiné, pro vás nezbytné potraviny. Jestliže trpíte bulimií, budete vědět, že se z jídla nebo některých potravin může stát skutečná droga. Jejím prostřednictvím unikáte před problémy, ovládá vaše představy a myšlení, zastupuje partnera i zábavu, a tak degraduje vaši osobnost. Když jíte sladkosti jen příležitostně, nemusíte si s tímto problémem lámat hlavu. S chutí si občas dopřejte nějakou sladkost a vychutnejte ji. Problém začíná tehdy, když sladkosti nahrazují vaše obědy a večeře, jsou nepostradatelnou součástí vaší kabelky nebo programu pro volný čas.

Obvykle nepomůže kategorický zákaz, protože ve vás probudí vzdor, a s půstem roste i chuť. Po týdnu odříkání pak můžete spořádat celou bonboniéru. Přestaňte s sebou nosit sladkosti, sami si je nekupujte, nebo si příležitostně kupte jen nejmenší možné balení. Při nákupu nepředstírejte, že šetříte (velká balení bývají levnější), a nikdy nejezte sladkosti před jídlem. Čokolády a sušenky můžete nahradit ovocem, i v tomto případě však pozor na množství. Máte-li možnost volby, dávejte přednost moučníku po obědě, a nikoli po večeři.

Vaše zlozvyky mívají kořeny už v dětství. Postupně se stávají samozřejmou součástí vašeho života. Místo abyste proti nim bojovali, snažíte se je obhajovat. Jedním z podobných mýtů obhajujících nezbytnost sladkostí je i tvrzení, že si lidské tělo v dětství nebo v nemoci žádá cukr. Chuť dětí na sladkosti je zaměňována za potřebu. Jejich touha po cukru může být naopak příznakem nedostatku některé jiné látky a často i nedostatku přiměřeného programu a zájmu rodiny, který je jim nahrazován sladkostmi. Vaše děti se neobejdou bez pestré a vyvážené potravy, bez lásky a péče. Nebojte se, ne- dostatek cukru je nijak neohrozí.

Úspěšný boj s cukry
Při redukci nadváhy je nutné omezit zejména příjem jednoduchých sacharidů. Úspěšně omezit sladké vám mohou pomoci následující doporučení:

- Odvykněte si řešit každodenní stresové situace a problémy za pomoci sladkostí. Konzumace sladkostí nic neřeší a problémy se vám hodí jako důvod. Přestaňte sebe i druhé (zejména svoje děti) odměňovat sladkostmi.
- Dodržujte pravidlo, že ve stavu rozrušení byste neměli jíst nic sladkého. Napětí klesne i bez toho a vy si odvyknete.
- Méně často pečte a odstraňte sladkosti ze svého dosahu. Nemějte sladkosti doma, nevymlouvejte se, že musíte mít zásobu pro děti nebo případnou návštěvu. I jim prospěje střídmost. Nakoupit můžete krátce před návštěvou nebo jim nabídnout něco jiného.
- Nenoste u sebe žádné sladkosti, nekupujte si jídlo do kina ani do divadla. - Pokuste se některé sladkosti nahradit potravinami s nižší energetickou
hodnotou.
- Když vám nabídne sladkosti někdo jiný, neberte si, když se to nehodí (například před jídlem), nebo si vezměte jen jeden kousek.
- Když jste milovníky sladkého, učte se vychutnat malé, raději předem naplánované, množství kvalitních sladkostí. I v těchto případech však musíte dodržovat míru.
- Když to někdy se sladkostmi přeženete, nepodléhejte panice a nevzdávejte se svých dobrých předsevzetí. Můžete si zacvičit nebo zaběhat a pokračovat dál, jak jste si předsevzali.

Zdroj: Sos nadváha, Iva Málková, František D. Krch, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz