Smích léčí. Zkuste to taky!

Je listopad loňského roku, ležím na zemi v útulném podkroví pražského Divadla Kampa, řehtám se, ječím, směju se, kopu nohama a bránice mě bolí jako už dlouho ne. Tváře mám červené a zpocené, takže s přibývajícím vyčerpáním smích pomalu ustává, ovšem jen na chvilku. Jakmile někdo z mých kolegů vyprskne, vzedme se nová vlna. Je vysoce nakažlivá. A o to tady jde a to je důvod, proč jsem sem přišla. Dozvědět se, jestli se dá smích naučit.

Petr Fridrich, lektor semináře nazvaného jóga smíchu, mě v každé jeho minutě přesvědčuje, že ano. Může se to zdát jako další akce z dílny „když už nevíte, co byste, zkuste ještě jógu smíchu“, ale vynálezce jógy smíchu, Madan Kataria, velmi dobře věděl, co dělá, když tuto disciplínu představil světu. Lékař pracující v jedné z velkých indických nemocnic v devadesátých letech se zájmem sledoval narůstající počet vědeckých studií o pozitivním dopadu smíchu na tělesnou kondici a duševní pohodu. Aby mohl smích ordinovat lidem cíleně, přišel s myšlenkou „klubů smíchu“, kde se lidé zjednodušeně řečeno smějí na povel.

Zdá se to postavené na hlavu, protože smích obvykle považujeme za spontánní reakci na něco. Jenže Kataria vyzkoumal, že lidé ve skupině se po pár cvičeních mohou smát na celé kolo. Vliv na zdraví to má přitom úplně stejně pozitivní, jako když se smějete u dobré komedie. Ke Katariovým závěrům se od té doby přidala řada lékařů i jiných respektovaných odborníků a dnes už víme, že smích nejen prospívá srdci, krevnímu oběhu, imunitě, ale má rovněž vliv na deprese, kvalitu spánku, soustředění, dokáže dokonce pomáhat s léčbou závislostí nebo posunout práh bolesti.

JAK SE NAUČIT SMÁT?

Obyvatelé Česka se považují za národ mrzoutů. Podle letošního výzkumu agentury STEM/MARK tři čtvrtiny dotázaných tvrdí, že se mračíme víc než obyvatelé jiných států. A devětadevadesát procent lidí si přeje, abychom se usmívali a smáli víc. Což podle Petra Fridricha, kterého ve smíchu školil sám Madan Kataria, není žádný problém. „Smích, veselost a dokonce i smysl pro humor se dají naučit. Funguje to jako se vším jiným: kde je vůle, tam je i cesta,“ říká odborník. Se smíchem je to podle něj podobné, jako když trénujete svaly. Pokud je nepoužíváte, postupně ochabují.

„Smích často z našeho života postupně odchází, což je dáno fyziologicky a souvisí to například s hormonálními změnami v našem těle, ale také s životním stylem a péčí o sebe. Pokud smích aktivně trénujeme, je pro nás mnohem jednodušší ho spustit a obvykle se více smějeme i spontánně,“ dodává. Protože lidské tělo není schopno rozlišit mezi smíchem spontánním a předstíraným, může se ho naučit i sebevětší bručoun, třeba právě na lekci jógy smíchu.

Na začátku tam smích pouze předstíráte, a to na základě vlastního rozhodnutí se smát. Po určité době tohoto předstírání se však do krve vyplaví endorfiny a s nimi se spustí i přirozený, spontánní smích. Ve skupině se pak cvičí proto, že smích je nakažlivý. Funguje to, i když z vlastní zkušenosti musím říct, že na začátku takové lekce to není zrovna jednoduchý úkol. Člověk bojuje se stydlivostí sám před sebou a také s pocitem trapnosti.

SPALUJTE KALORIE

„První krok je určitě chtít, tedy dovolit sám sobě se smát,“ vysvětluje Petr Fridrich. Kdo nechce na seminář, tomu doporučuje začít doma s jednoduššími pasivními aktivitami, například sledováním komedií a dalších pořadů, funguje i četba humorných knížek nebo setkání s přáteli, kteří vás dokážou naladit na veselou notu. Pro začátek podle něj stačí, že se vědomě začnete častěji usmívat. Od úsměvu k otevřeným ústům a takzvanému bráničnímu smíchu je pak už jen kousek. A propos, když jsme u těch svalů: smích je vlastně docela náročný vnitřní aerobik, proto z něj bolí břicho a dochází ke spalování kalorií, takže řada lidí na józe smíchu také hubne.

Ačkoli je smích pro tělo komplexní záležitost, jsou oblasti, které se při něm zapojují více. Jeho projevy jsou pak ovlivněny tím, jestli při smíchu stojíte, sedíte nebo ležíte. „První jsou ve hře naše oči a obličej. Řada obličejových svalů není uchycena na kostech a nepohybují klouby. Jsou upnuté pod pokožkou a pohybují především kůží na našem obličeji. Právě to umožňuje jemné změny výrazu tváře, které jsou zrcadlem našich emocí a vnitřních stavů,“ vysvětluje Petr Fridrich. Během smíchu dochází k zapojení řady svalů v obličeji, nejvíc však svalů kolem úst, lícních svalů a svalů kolem očí.

Dalším důležitým projevem smíchu je intenzivní rytmické vydechování spojené se zvukem, což souvisí s funkcí naší bránice, břišních a některých dalších svalů především v oblasti hrudníku a ramen. Stimulace pohybu bránice a břišních svalů pomáhá mimo jiné aktivovat parasympatický systém v těle, který je schopný redukovat stres. V neposlední řadě je pak smích spojen také s pohybem a samotným tématem je úplná ztráta kontroly, kdy se člověk smíchem postupně sesouvá k zemi, až nakonec leží zcela paralyzovaný.

Výčet fyziologických změn během smíchu je ohromný, vůbec největší a nejzábavnější rodeo se však rozjíždí v mozku. Podvěsek mozkový, centrální endokrinní žláza, je během smíchu v pohotovosti a vypouští do těla zvýšené dávky hormonu endorfinu. Jde vlastně o přírodní opiát, jehož úkolem je zajišťovat nám pocity uvolnění, radosti a štěstí.

SMÍCH A SMYSL PRO HUMOR

Zatímco smích je v podstatě fyziologická záležitost a radost nebo veselost odráží naše emocionální naladění, smysl pro humor je záležitost rozumu a intelektu. Ačkoli máme pocit, že všechny se navzájem ovlivňují, ve skutečnosti je to trochu složitější. Každý z těchto prvků totiž zapojuje jiné části mozku a působí na jiných rovinách. „Humor může vést k veselosti a veselost ke smíchu a naopak. Podmínkou smíchu však nemusí být ani veselí, ani humor. Smích založený na humoru je takzvaný podmíněný smích, který vychází z toho, že se smějeme nějakému obvykle vnějšímu podnětu. Smát se ale můžeme i bez humoru, prostě jen tak, nepodmíněným smíchem,“ vysvětluje Petr Fridrich.

S humorem to tak jednoduché není. Existuje totiž takové množství druhů humoru, že jedinou cestou, jak svůj vlastní smysl pro humor pěstovat, je hledat, jaký vám vyhovuje. „Náš smysl pro humor ovlivňuje řada faktorů, například geografické umístění a s tím spojená kultura, v níž jsme vyrůstali a žijeme, a to na úrovni státu, regionu i rodiny,“ upozorňuje odborník. Dalšími faktory jsou pak úroveň naší inteligence, zkušenosti a osobní zralost, roli však hraje i vzdělání a sociální vrstva.

Smích, veselost a humor mají v našem životě různou funkci, ale vždycky je to tmel, díky němuž fungujeme lépe jako jednotlivci, ale hlavně jako společnost. Je to jazyk, kterým okolnímu světu dáváme najevo mírumilovnost. A podle všeho je to také jazyk, který nám příroda a evoluce nesmazatelně zapsaly do mozku: děti se usmívají už v děloze. Vědci předpokládají, že smích vznikl jako kód pro „předřečovou“ komunikaci, jíž dáváme okolí najevo přátelské úmysly a schvalujeme ostatním jejich jednání.

Tomu odpovídá i chování mimin: buď se smějí, když se jim něco líbí, nebo pláčou, pokud nikoli. Ano, ve srovnání s tím, jak jste se smáli jako děti, vám „dospělácké“ semináře učící člověka smát se mohou připadat trochu umělé. No a? Jak je vidno, nezáleží na tom, jestli nás rozesměje matčin úsměv, vtip, nebo se začneme smát jen tak sami od sebe – smích je vždycky zdravý.

JAK SE TEĎ HNED ZAČÍT SMÁT?

Dejte si mezi zuby propisku naležato a chvíli tak vydržte. Funguje to. Opravdu. Za chvíli pochopíte proč, jenom ji tam musíte chvilku nechat. Totiž – jakýkoli úsměv, i ten ze začátku trochu našvindlovaný (třeba za pomoci propisovačky), náš mozek zaznamená a snadno se nechá přesvědčit, že když se usmíváme, asi máme proč. A začne vyrábět dopamin, jeden z hormonů štěstí. Tím způsobí příliv pozitivních emocí, takže i úsměv, do kterého se zkraje trochu dotlačíte, vám může zlepšit náladu a vykouzlit úsměv opravdový. Říká se tomu facial feedback, tedy obličejová zpětná vazba.

JÓGA SMÍCHU VE SVĚTĚ A V ČESKU

Jógu smíchu inicioval indický lékař dr. Madan Kataria v roce 1995, když po studiu většiny tehdejších hlavních pramenů o léčivé síle humoru a smíchu založil v Bombaji první Klub smíchu. Od té doby vzniklo více než 10 tisíc klubů smíchu ve více než 65 zemích světa a jóga smíchu je využívána v mnoha různých oblastech. V Česku jógu smíchu zpopularizoval Karel Nešpor, který na začátku nového tisíciletí napsal knihu Léčivá moc smíchu. K němu se pak na začátku roku 2010 přidal vystudovaný andragog Petr Fridrich, jehož semináře jógy smíchu najdete na

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.