Test: Hrozí vám kolaps ze stresu?

Blíží se velká rodinná oslava, na kterou musíte nakoupit, navařit, perfektně uklidit. Jak se cítíte?

A Moc se těším, i když nevím, jak to všechno stihnu. Ale nějak to prostě dopadne a bude to prima!
B Zjednoduším si to maximálně. Občerstvení objednám, a že bude trochu binec, z toho se nikdo nezblázní.
C Dlouho dopředu plánuju. Vše musí být perfektní – a z toho už tři noci předem nespím.
D Udělám všechno pro to, aby se oslava nemusela odehrávat u mě. Na něco takového opravdu nemám čas.

Jak snášíte nakupování?

A Velký rodinný nákup potravin považuju za nutné zlo, ale nakupování módy si umím užít.
B Neprožívám to. Vejdu, nakoupím, zaplatím, hotovo.
C Uf, jen ať to mám rychle za sebou!
D Stresuje mě to, fronty mě unavují. Často mi rupnou nervy a odnese to personál.

Vztekáte se za volantem?

A Když mě nikdo neslyší, padají nepublikovatelné výrazy. Ale je to pro mě svého druhu legrace.
B Nikdy, ať si jezdí, jak chtějí, magoři!
C Strašně nerada řídím a bojím se, dneska je to o krk.
D A jak! Za volantem dneska sedí šílená verbež…

Kdy jste byli naposledy na dlouhé procházce v lese?

A O víkendu. Jak můžu, jsem venku.
B Moc mě to nebaví, ale vždycky mě někdo vytáhne ven.
C Na něco takového nemám čas. Když nepracuji, většinou uklízím.
D Nevím. Asi v dětství?

Jak často býváte nemocní?

A Skoro vůbec.
B Sem tam nějaká ta sezonní chřipka, ale neřeším to.
C Pořád mě něco trápí, vysloveně se necítím dobře, ale nemám čas chodit po doktorech.
D Občas cítím tlak na prsou, občas se mi zatočí hlava, ale kašlu na to, k doktorům nechodím.

Pijete alkohol?

A Jen s přáteli a rodinou.
B Občas si dám, ale rozhodně to nepotřebuju.
C Téměř nepiji, není to zdravé.
D Ano. Dost často. Odreaguju se tím.

Čekáte ve frontě na úřadu…

A Obrním se vyrovnaností zenových mistrů a přežiju vše.
B Neřeším to, vezmu si knížku a nějak to holt přečkám.
C Vadí mi, když někdo předbíhá a personál je neochotný.
D Nenávidím to, z těch líných lemer za přepážkou mě může trefit šlak!

Máte dobré spaní?

A Špatne spím, jen když mě čeká něco obzvlášť důležitého anebo vím, že nesmím zaspat.
B Spím jako dub.
C Často se probouzím, někdy mám úzkostné myšlenky.
D Neusnu. V hlavě mi šrotuje, co musím udělat v práci.

Jak obvykle trávíte víkendy?

A Rodina, kamarádi, procházky, sport, restaurace…
B Odpočívám, rozhodně netrhám rekordy s úklidem.
C Různě, ale v neděli mám už od poledne zkažený den myšlenkami na zaměstnání.
D Prací, prací a zas prací.

Jak vypadají vaše obědy?

A S kolegy chodíme na obědy, někdy jíme v „závodce“, někdy zajdeme i do restaurace.
B Závodní jídelna. Nic extra, ale je mi to fuk.
C Nosím si jídlo s sebou, nechci utrácet a ztratit moc času.
D Obědy obvykle nestíhám, hlad zaháním kafem, v lepším případě sendvičem z automatu.

Ruku na srdce, jak jste na tom s milostným životem?

A Záleží na náladě, ale v zásadě o. k.
B Vše v naprostém pořádku.
C Jsem momentálně bez partnera.
D Sex? Ani si nevzpomenu, kdy naposledy něco bylo.

Většina odpovědí A

Gratulujeme, jste téměř stresuvzdorní! Se stresem se umíte vyrovnat a překonat jej. Když jste unavení, poslechnete své tělo a dokážete se odreagovat sportem anebo jinou relaxační aktivitou. Máte smysl pro humor a s máločím si lámete hlavu. Umíte prohrávat, a když se něco nepodaří, prostě se nezblázníte. To je fajn vlastnost, ale soustřeďte se na to, aby se váš pohodářský přístup nezvrhl v apatii a nezájem. Občas sklouzáváte k nejsnazším řešením. Neusnadňujte si život polovičatostí. Na to jste příliš šikovní a byla by to škoda. Vzpomeňte si na svá školní léta. Že vám bylo úplně jedno, že jste dostali trojku, i když jste měli na jedničku? Přece nechcete být jen „dobří“ i po zbytek života. Máte na víc!

Většina odpovědí B

Asi vás nepřekvapí, když vám i tento test potvrdí, že jste totální flegmatik. Člověk, kterého nic nerozhází a neví, co je stres. Vy byste snad nezačali panikařit, ani kdyby u vás o půlnoci zazvonila tchyně, že se k vám na čas stěhuje. Sice vás vaše povaha chrání před stresem a z něj plynoucími neduhy, jenomže vás také o leccos ochuzuje! Vy si zkrátka neumíte nic pořádně užít! Je pravda, že se svým povahovým nastavením máloco uděláte, ale přece jen, snažte se vyhledávat činnosti a zážitky, které vás z vašeho ultraklidného rozpoložení vytrhnou. Dávejte si nelehké úkoly, snažte se zdokonalovat, vaše rezistence vůči stresu je ideálním předpokladem pro to, abyste to v práci i v čemkoli jiném dotáhli daleko! Vymýšlejte si nové výzvy a nespoléhejte na to, že to někdo udělá za vás. Vy jste pánem svého času a svého života. A tak by byla škoda ho takříkajíc proklimbat.

Většina odpovědí C

S vámi to nevypadá dobře. Stres je váš každodenní (i každonoční) průvodce, všechno si příliš berete a neumíte si život užívat. V zaměstnání patříte k nejpracovitějším, ale vaše smrtící tempo málokdo ocení. Psychické rozpoložení je na vás příliš znát a ruku na srdce, uzlíček nervů si neříká o přátelské poplácání po zádech, ale spíš o další nálož pracovních povinností. Pokud nechcete skončit se syndromem vyhoření a pošramoceným zdravím, začněte se o sebe starat. A pokud vám práce nevyhovuje, změňte ji. Jde všechno. Jen si musíte víc věřit. Hoďte občas něco za hlavu, naučte se odpočívat, vychutnávat radosti života a hlavně si važte sami sebe, máte být nač hrdí!

Většina odpovědí D

Vy ještě žijete?! Černý humor stranou, musíte se sebou začít něco dělat, nebo vám reálně hrozí kolaps. Špatná životospráva, neúměrná pracovní zátěž, neschopnost odpočívat, nadměrný pocit zodpovědnosti, to vše jsou rizikové faktory, které přiživují váš stres a z něj plynoucí fyzické problémy, které (ač před nimi usilovně zavíráte oči) sílí. Upsali jste duši kariéře. Ač můžete podávat sebelepší výkony, blíží se den, kdy vás to přestane těšit. Budete automaticky držet nohu na plynu, ale v hlavě se vám bude rozpínat čím dál tím naléhavější pocit marnosti. Proč rodinu vídáte jen pozdě večer a o víkendech? Uberte. Zklidněte se. A začněte plánovat. Jak to, že máte čas na sebepitomější pracovní schůzku a nestíháte navštívit školní besídku svých dětí? Jak to, že se vám hromadí dny nevybrané dovolené? Zamyslete se nad tím. Dřív, než vás potká skutečná krize.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.