Tužebník jilmový a tužebník obecný

Filipendula ulmaria - tužebník jilmový
Syn.: Spiraea ulmaria, Ulmaria palustris, Ulmaria pentapetala, Ulmaria obtusiloba
Čeleď: Rosaceae - růžovité

Popis: Vytrvalá, 50 až 200 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, v horní části trochu větvená, hranatá. Listy přetrhovaně lichozpeřené, přízemní a dolní řapíkaté, s 1 až 5 jařmy lístků, které jsou vejčité nebo kosníkovité, pilovité. Květenství v hustých vrcholících, květy bílé až narůžovělé. Kvete v IV až IX.

Stanoviště: Vlhké louky, břehy, pobřežní olšiny nebo vrbové křoviny, rákosiny, prameniště, lužní lesy, vlhké paseky, preferuje půdy na minerály chudé, hlinité až jílovité, vlhké až zbahněné.

Autor: Ženy - E15

Rozšíření: V ČR od nížin po nižší horské polohy hojně, pouze v nejvyšších polohách vzácně. Celkově roste v Evropě na severu až po asi 72° severní šířky, na jihu po střední Španělsko, Itálii, Bulharsko, na východě po Malou Asii, Kavkaz, Sibiř, Altaj, Mongolsko, druhotně v Severní Americe.

Léčitelství: Obsahuje flavonoidní kvercetinové glykosidy (např. spireosid, gaultherin), fenolické glykosidy spireinu, třísloviny a silice se salicylaldehydem a methylesterem kyseliny salicylové.
Sbírá se květ nebo nať, květy se sdrhnou a suší se rychle ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nať se sbírá v době květu a suší se stejným způsobem.
Droga snižuje horečku a má účinky potopudné a močopudné. Podává se při horečkách z nachlazení (chřipka apod.), při dně, revmatismu, při nemocích močového měchýře a ledvin, při poruchách látkové výměny. Nálev se připravuje z jedné čajové lžičky na šálek vody, denně se pijí 2 až 3 šálky.
Pozn.: Z tužebníku jilmového se dříve získavala kyselina acetylsalicylová, či-li aspirin.

Filipendula vulgaris - tužebník obecný
Syn.: Spiraea filipendula, Ulmaria filipendula, Filipendula filipendula, Filipendula hexapetala
Čeleď: Rosaceae - růžovité

Autor: Ženy - E15

Rod Filipendula zahrnuje asi 10 druhů, které rostou v mírném pásmu severní polokoule, nejvíce ve východní Asii.

Popis: Vytrvalá, 10 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, nevětvená nebo jen v horní části trochu větvená, oblá až mělce rýhovaná, v horní části téměř bezlistá. Listy krátce řapíkaté až přisedlé, přetrhovaně lichozpeřené, s 8 až 30 jařmy, lístky zubaté až peřenoklané, koncový lístek 3klaný, jeho úkrojky zubaté, horní listy s menším počtem jařem, nejhořejší někdy celistvé, palisty polosrdčité, zubaté. Květy ve větvených vrcholících, některé přisedlé, jiné stopkaté, 5 až 6četné, bílé. Kvete v V až VIII.

Stanoviště: Stráně, louky, světlejší lesy a jejich okraje, paseky, na půdách mírně vlhkých až suchých nebo střídavě vlhkých, hlubších, humózních i mělkých, na minerály bohatých, písčitohlinitých.

Rozšíření: V ČR dosti hojně až roztroušeně od nížin po pahorkatiny, v Karpatech až do podhorských oblastí (max. asi 850 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma středomořských ostrovů, na severu přibližně po 60° severní šířky, mimo Evropu roste v Malé Asii, na Kavkaze a na severu Afriky.

Léčitelství: Pravděpodobně jej lze použít podobně jako tužebníku jilmového.

Uvedeno ve spolupráci s http://botanika.wendys.cz