Typy deprese | E15.cz

Typy deprese

Typy deprese
ZDROJ: Ženy - E15

Redakce

Podobně jako jiné nemoci, i depresivní porucha se může objevit v různých formách.

Depresivní epizoda
Depresivní epizoda se projevuje depresivní náladou, depresivním myšlením, snížením aktivity a tělesnými příznaky. Výrazně postihuje schopnost pracovat, spát, jíst a těšit se z příjemných činností. Depresivní epizody se mohou objevit v životě jednou nebo opakovaně. Rozvoji depresivní epizody může předcházet stresující životní období nebo životní událost, může se však také objevit bez zjevné vnější příčiny. Depresivní epizoda se objevuje dvakrát častěji u žen než u mužů.
Hlavními (primárními) příznaky depresivní epizody jsou:
- depresivní nálada a/nebo
- ztráta radosti či zájmu o většinu, případně všechny aktivity.

U postiženého se musí také objevit nejméně čtyři z následujících druhotných (sekundárních) příznaků:
- poruchy chuti k jídlu nebo změny hmotnosti;
- poruchy spánku;
- neklid a agitace nebo tělesné zpomalení;
- únava a ztráta energie;
- pocity bezcennosti nebo viny;
- neschopnost soustředit se nebo činit rozhodnutí;
- myšlenky na smrt nebo sebevraždu.

Rekurentní depresivní porucha
Porucha je charakterizována opakovanými epizodami deprese bez samostatných epizod mánie, ale nevylučují se krátké epizody hypomanie, povznesené nálady a zvýšené aktivity, které následují bezprostředně po depresivní epizodě. První epizoda se obvykle objevuje později než u bipolární (maniodepresivní) poruchy, průměrným věkem výskytu bývá pátá dekáda. Jednotlivé fáze trvají od 3 do 12 měsíců (průměrně kolem 6 měsíců). I když uzdravení mezi fázemi je většinou úplné, může se u menší části lidí postižených rekurentní depresivní poruchou rozvinout trvalá deprese (zvláště ve stáří). Jednotlivé epizody mohou být spouštěny stresovými životními událostmi. Obvykle se dvakrát častěji objevuje u žen než u mužů. Při rekurentní depresivní poruše jsou antidepresiva účinná podobně jako u velké depresivní poruchy. Vzhledem k tendenci k opakování je vhodné dlouhodobé, často celoživotní užívání.

Dystymie
Dystymie je méně závažný typ deprese. Příznaky dystymie však trvají většinou dlouhou dobu, často léta. Obvykle začíná pozvolně, plíživě. Před začátkem rozvoje je postižený často vystaven většímu stresu nebo životní události. Kolísání mezi lehkou depresí a obdobím relativně normální nálady je velmi variabilní. Většinu času se pacienti cítí unaveni a depresivní. Jakákoliv činnost vyžaduje úsilí a z ničeho nemají radost. Stále si stěžují, špatně spí a cítí se nepřiměřeně, ale obvykle stačí na základní požadavky každodenního života. Dystymie je pojem společný s pojmy depresivní neuróza a neurotická deprese. Obvykle začíná v rané dospělosti a trvá nejméně několik roků, někdy celý život. Když začne později, je často následkem mírné depresivní fáze a souvisí se zármutkem a stresem. Jednou z hlavních charakteristik této poruchy je neschopnost „cítit skutečnou radost“, nedostatek energie potřebné k překonávání nesnází a překážek každodenního života, rezignace na vyhledávání a prožívání příjemných aktivit (sexualita, humor, společenské radosti, úspěch apod.). Příznaky dystymie trvají většinou dlouhou dobu, často léta. Dystymie nečiní člověka neschopným natolik jako depresivní porucha, její vliv je však dlouhodobý. Omezuje fungování a prožívání příjemných činností. Někdy lidé trpící dystymií zažijí také epizody velké depresivní poruchy. Pak mluvíme o dvojité depresi (double depression).

Bipolární (maniodepresivní) porucha
Bipolární porucha (synonymum: maniodepresivní) je méně častá než jiné formy poruch nálady. Objevuje se asi u 10 % lidí trpících depresí. Onemocní jí 1-2lidé ze sta. U této poruchy se objevují jak cykly deprese, tak cykly mánie nebo povznesené nálady. V depresivní fázi jsou přítomny příznaky velké depresivní poruchy, v manické fázi příznaky mánie. Někdy dochází ke zvratu v náladě náhle a velmi rychle (např. přes noc), ale častěji jsou přechody postupné. Během manické epizody má postižený nadnesenou náladu, většinou subjektivní pocit zvýšené výkonnosti, sníženou potřebu spánku, bývá mnohomluvný, lehkomyslný, může dělat ostudu. Mívá tendenci se chlubit, chce realizovat spousty povrchních nápadů, většinou však nic nedokončí, přechází z jedné aktivity na druhou. Rád utrácí peníze za nedůležité věci. Pokud mu někdo odporuje, snadno sklouzne do agresivity. Mánie zasahuje myšlení, rozhodování, chování a náladu způsobem, který vede k vážným problémům a někdy ostudám. To nositeli v dané chvíli nevadí, naopak je velmi spokojený. Může se jednat o utrácení peněz, ukvapená pracovní a společenská rozhodnutí, sexuální dobrodružství apod. Typické příznaky mánie jsou následující:
- neobvykle velká radost, povznesená nálada;
- neobvykle velká a trvalá podrážděnost;
- úporná nespavost bez vnitřní potřeby spánku;
- grandiózní poznámky o vlastních nadměrných schopnostech; .zrychlená řeč;
- utíkající a často až nesouvislé myšlenky;
- zvýšený sexuální zájem;
- výrazné zvýšení energie;
- zbrklé, rychlé a často nerozumné a nerozvážné rozhodování;
- nepřijatelné sociální chování.

V případě depresivní fáze převažuje smutná nálada, pocity bezmoci a beznaděje, které brání přirozenému životu a adaptaci na měnící se podmínky. Vede k pocitům zoufalství, ztrátě radostného prožívání, energie i vůle. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se deprese liší zejména v tom, že je intenzivnější a hlubší, trvá déle a nepříznivě ovlivňuje naši výkonnost. Zpravidla se dostavuje nespavost, nebo naopak nadměrná ospalost během dne, ztrácí se chuť k jídlu. Depresivní lidé se obviňují, cítí se bezcenní a velmi často přemýšlejí o sebevraždě. Sebevražda je rovněž největším rizikem této poruchy.
Obě fáze, manická a depresivní, trvají bez léčby řadu týdnů až měsíců. Při léčbě odezní daleko rychleji. V mezidobí, tedy mezi jednotlivými fázemi, je člověk zpravidla zcela bez potíží a fáze většinou nezanechávají žádný negativní následek. Je pozoruhodné, že ačkoliv manické a depresivní fáze jsou naprosto odlišné v subjektivním prožitku i ve vnějším projevu, jedná se o fáze téhož onemocnění. Fáze se objevují v různé frekvenci, od několika za život až po pravidelné cyklování např. dvakrát do roka. Individuální je rovněž poměr mezi počtem depresivních a manických fází.
V názvu bipolární afektivní porucha se skrývá jednak to, že se jedná o poruchu nálady, a jednak to, že se jedná o střídání a oscilování mezi dvěma póly extrémů nálady, ale také o kolísání okolo tzv. normální nálady.

Sezónní afektivní porucha
U některých lidí se objevují depresivní nálady s úbytkem energie, zhoršením výkonnosti a nadměrnou únavností pravidelně každý rok v podzimních a zimních měsících. Tyto sezónní poruchy nálady neboli „zimní deprese“ často bývají spojeny s nadměrnou chutí na uhlohydráty, s přibíráním na váze a s nadměrnou spavostí. Začátek potíží bývá nejčastěji na počátku zimy a vymizí obvykle na jaře. Sezónní afektivní porucha se velmi účinně
i léčí fototerapií -aplikací jasného intenzivního světla (více než 2000 luxů) v ranních hodinách. Svými příznaky trochu připomíná zimní spánek některých savců, např. medvědů.

Reaktivní porucha nálady (reaktivní deprese)
Reaktivní deprese je přímým následkem akutního těžkého stresu nebo pokračujícího traumatu. Zátěžová událost nebo trvající nepříznivé okolnosti jsou vyvolávajícím faktorem, k poruše by nedošlo bez jeho působení. Reaktivní deprese začíná ihned (nebo do jednoho měsíce) po výskytu stresující události nebo životní změny. Nejčastěji navazuje na stresovou událost, která byla spojena ze ztrátou. Nejtypičtější ztrátou, na kterou navazuje reaktivní deprese, je úmrtí blízkého člověka (partnera, dítěte, rodiče, dobrého přítele). Jako ztrátu však prožíváme i jiné události, při kterých ztrácíme vztah, práci, majetek, hodnotu, vzdáváme se určitých plánů, ideálů apod. Typickou ztrátou je rozchod, rozvod (ztráta snu o partnerském vztahu, ztráta očekávaného životního stylu, ztráta každodenní možnosti být s dětmi), nemožnost otěhotnět, ztráta zaměstnání, ztráta svobody po narození dítěte, ztráta náplně po odchodu dítěte z domu, zjištění nevěry partnera apod. Zármutek je běžnou reakcí na ztrátu. Zármutek může být spojen s celou řadou různých psychologických prožitků, které se individuálně liší jak reakcí, tak délkou trvání.
Mezi typické zármutkové reakce patří:
- Odmítání uvěřit. Bývá první reakcí na šok z náhlé ztráty, projevuje se strnulostí a odmítáním věřit zprávě. Jde vesměs o krátkodobou reakci, která může pokračovat některou z následujících…
- Zaujatost. Touha a truchlení po tom, koho člověk ztratil, naplňuje mysl, těžko se od ní odpoutává…
- Popření. Postižený se chová, jako by se nic nestalo (např. uklízí pokoj zemřelého dítěte), jako by ke ztrátě nedošlo.
- Hněv. Intenzivní emoce, která by se dala vyjádřit tvrzeními jako: „Proč to potkalo právě mě? To není fér!“
- Pocity viny („Kdybych jen udělal to a to, dopadlo by to jinak! “) se objevují zpravidla během 4-6 týdnů.
- Přijetí ztráty s kontinuálním prožíváním zármutku, stesku a lítosti.
- Deprese. Postupně slábne, i když občas má postižený obavy, že už nikdy neskončí. Výročí, která ztrátu připomínají, vedou zpravidla ke zhoršení nálady, rovněž všechny události, činnosti a věci, které připomínají ztracenou osobu. Obvykle deprese ze zármutku po úmrtí blízké osoby trvá kolem 13 měsíců. Pak se pozvolna vrací normální fungování. V druhém roce se většinou postižení cítí mnohem lépe.

Pro zármutek je velmi důležité, aby postižený mohl co nejdříve mluvit o ztrátě s člověkem nebo lidmi, kteří ho vyslechnou a podpoří. Doporučujeme nejbližší přátele a blízké, a pokud nejsou, nikdy není ostudou vyhledat profesionálního psychologa nebo psychiatra, když cítíte, že nemůžete ztrátu unést. Včasné svěření se a mluvení o svých pocitech může zabránit rozvoji deprese.

Smíšená úzkostně-depresivní porucha
U smíšené úzkostně-depresivní poruchy se mísí příznaky úzkosti s příznaky deprese, ale ani příznaků deprese, ani příznaků úzkosti není tolik, aby umožnily diagnózu depresivní poruchy či některé z úzkostných poruch. Vzhledem k tomu, že příznaky deprese jsou méně hluboké než u depresivní poruchy a příznaky úzkosti méně výrazné než u úzkostných poruch, často bývá tato porucha okolím podceňována, bohužel někdy také odborníky.

Krátká rekurentní depresivní porucha
Další kategorií depresivních poruch je krátká rekurentní depresivní porucha. Je relativně vzácná a často ujde pozornosti odborníků. U této poruchy se depresivní epizody trvající zpravidla 2-3 dny objevují alespoň jednou za měsíc. Přitom nejde o epizody typicky vázané na menstruační cyklus. Deprese přichází většinou náhle, objeví se ráno po probuzení a je často velmi hluboká, objevují se sebevražedné myšlenky. Postižený člověk často není schopen vstát z postele, jít do práce. Cítí se jako ochromený. Podléhá silným sebevýčitkám, je zesláblý, unavený a vyčerpaný. Obvykle po třech dnech polehávání se probudí zase s normální náladou. Tyto epizody nemívají pravidelný rytmus, takže je nejde, jako je tomu u premenstruální depresivní poruchy, předvídat. Postižení pacienti často začnou „samoléčbu“ alkoholem, který jim sice na krátkou dobu uleví z trýzně, ale následně zpravidla zesiluje sebevražedné tendence a pocity zoufalství.

Poporodní deprese
Pro většinu lidí je narození dítěte spojováno s představou času radosti a nadšení. I když se to málo ví, v poporodním období se velmi často objevuje zhoršená nálada. 50-80 % žen prožívá 3.-4. den po porodu krátkou epizodu zhoršené nálady projevující se zpravidla podrážděností, kolísáním nálady a epizodami pláče. Mají pocit, že k dítěti necítí, co by měly, nebo že na ně nestačí. Jsou vyčerpány. Kolísání nálady je charakterizováno stavy euforie, které se střídají s úzkostí, smutkem, napětím nebo podrážděností. Některé ženy říkají, že se cítí zmatené, ale objektivně to patrné není. V anglosaských zemích mluví o „maternity blues“. Tato krátkodobá změna v náladě je způsobená prudkým poklesem estrogenů a progesteronu. V zásadě je neškodná a spontánně odeznívá. Nejčastější je u prvorodiček. Častěji se objevuje u žen, které před těhotenstvím trpěly premenstruální tenzí.

Deprese v menopauze
Období menopauzy je nejčastějším obdobím depresí u žen. Na rozvoji deprese se zpravidla podílí řada faktorů jak biologických, tak psychologických a sociálních. Z biologických jsou to rozsáhlé hormonální změny, zejména pokles hladin estrogenů, z psychologických často pocit „zavírajících se dveří“, strach ze stárnutí, z odchodu dětí z rodiny a malá podpora partnera, který bývá pohlcen prací. Zdá se, že včasná hormonální substituce může zabránit rozvoji deprese u části žen v menopauze. Pokud se už deprese rozvinula, hormonální léčba nestačí a je nutné podávat antidepresiva. Velmi důležitá je v této době psychoterapie, která pomáhá vyrovnat se se změnou životní role a najít nové způsoby, jak se dále těšit ze života a jak mu dát smysl. Obzvlášť zde mohou pomoci podpůrné ženské skupiny a samozřejmě partner, pokud je schopen zintenzivnit vztah.

Larvovaná deprese
O larvované depresi mluvíme tehdy, když hlavním projevem poruchy jsou tělesné příznaky a porucha nálady je v pozadí, někdy velmi málo patrná nebo vůbec není přítomná (deprese bez deprese). Deprese se v tomto případě projevuje „orgánovou řečí“. Je zde jasně vyjádřený tělesný příznak, který imituje tělesné onemocnění (např. pískání v uchu, závratě, bolesti hlavy, žaludku, břicha, páteře, končetin, celková slabost, poruchy zažívání, močového ústrojí, hybnosti). Vždy je však nutné vyloučit tělesnou příčinu potíží. Larvovaná deprese zpravidla velmi dobře zabírá na podání antidepresiv.

Deprese v pozdním věku
Přestože se deprese v pozdním věku objevuje často, bývá zpravidla přehlédnuta, protože je maskovaná tělesnými příznaky nebo navazuje na zjevnou tělesnou nemoc. Průběh i příznaky deprese pozdního věku bývají podobné jako u mladších nemocných. Deprese však zvyšuje úmrtnost na tělesná onemocnění. Ohroženy jsou zvláště ženy, především ovdovělé, a lidé, kteří žijí v pečovatelských zařízeních. Nejčastějšími stresujícími faktory, na které deprese navazuje, jsou ztráty (partnera, přátel, stálého kontaktu s potomky, tělesného zdraví, kariéry, někdy soběstačnosti), konflikty ve vztazích (s nemocným partnerem, s potomky, s okolím), učení se nové roli v životě (odchod do důchodu, změna prostředí, domov důchodců) a sociální izolace. Dále se u starších lidí deprese často objevuje souběžně s tělesným onemocněním. Vede k tomu, že tělesné onemocnění se hůře léčí a i po odléčení vázne rehabilitace. Naštěstí nová antidepresiva bývají ve starším věku snad ještě účinnější než ve středním. Antidepresivum však musí lékař velmi pečlivě vybírat s ohledem na možná tělesná onemocnění. Potřebná je také psychoterapie. U smutku pomáhá urychlit proces vyrovnávání se se ztrátou milované osoby a hledat nové smysluplné aktivity a vztahy, které mohou postupně alespoň částečně nahradit ztrátu. Při změnách v rolích pomáhá terapeut při hledání nové role v životě. Depresivní člověk se učí zacházet se změnou, smířit se se ztrátou staré role a hledat pozitiva i negativa na roli nové. Kromě porozumění situaci je v psychoterapii důležitá i dlouhodobá lidská podpora. Kromě terapeuta mohou hodně pomoci příbuzní, když najdou nebo utvoří pro starého člověka smysluplné místo ve fungování rodiny. Velmi důležité je však také vytváření podpůrných skupin (např. při klubech důchodců), učení se novému (univerzity třetího věku). Je dobré mít nové podněty a neizolovat se.

Deprese při tělesném onemocněni
Deprese může být také spojena se souběžným tělesným onemocněním. To platí zejména pro starší lidi. Deprese může navazovat na ischemickou chorobu srdeční, vysoký krevní tlak, mozkovou příhodu, Parkinsonovu chorobu, cukrovku, revmatismus, sníženou činnost štítné žlázy, některá autoimunitní onemocnění, jako je lupus erythematodes, apod. Deprese může také zhoršovat průběh těchto onemocnění. Deprese může být také důsledkem užívání některých léků, alkoholu nebo drog.

Zdroj: Deprese a jak ji zvládat, autoři Ján Praško, Hana Prašková, Jana Prašková, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz

Autor: Redakce

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!