Vnímejte svět bosí
Vzpomenete si, kdy jste se naposledy procházeli jen tak bosky? Zřejmě to bylo někdy v létě a kráčeli jste po břehu moře nebo řeky. Možná jste sem tam trochu zaškobrtli, nakračovali s opatrností, abyste náhodou nešlápli na ostrý kámen nebo nepříjemný hmyz. Jsou ale lidé, kteří chodí bosí celoročně, kdekoli a za všech okolností. Boty vnímají jako vězení nejen pro nohy, ale také jako překážku, která jim zamezuje v bezprostředním kontaktu s přírodou.
„V červnovém horku jsem vyšla bosa do lesa. Pak už se mi zpátky do bot nechtělo. Cítím se lépe, jsem pozornější k tomu, co se kolem děje,“ vysvětluje Stanislava Moravcová, co ji vedlo k tomu chodit bosky a která chození naboso praktikuje již třetím rokem. Prakticky stejné důvody k odložení bot vedly Vojtěcha Šádka. Boty označuje jako nepříjemné. „Dřív jsem místo uzavřené obuvi chodil v sandálech, protože mi připadalo divné chodit bos na veřejnosti. Když jsem potkal pár bosochodců, uvědomil jsem si, že nemám žádný důvod, proč nechodit bos,“ říká Vojtěch, který chodí trvale bosky poslední rok.
KULTURNÍ FIXACE
Pozitivní aspekty chůze bez bot potvrzuje americký podiatr Daniel Howell ve své knize Naboso. V ní píše, že bosonohá chůze pomáhá nejen našim nohám, ale i celému tělu, a dokonce prospívá i duši. Za mnoho našich zdravotních problémů, vbočené palce na nohou, bolest chodidel, zad, hlavy, poruchy spánku a soustředění, ale i časté chřipky, infekce nebo syndrom vyhoření může podle něj to, že uvězňujeme naše nohy do bot. „Naše posedlost obuví je zarážející. Všichni vědí, že boty jsou nepohodlné, vždyť si uvědomte, jak příjemné je se večer zout, navíc mnozí lidé mají podezření, že právě obuv má na svědomí některé jejich problémy s nohama. Proč tedy všichni neustále chodí obutí?“ ptá se Daniel Howell.
Podle něj je povinnost obouvání přímo zafixovaná v psychice naší kultury. „Při chůzi naboso jsem mnohokrát potkal lidi, kteří mi záviděli. Taky by rádi chodili naboso, ale nemohou, tvrdí. Proč ne, zeptám se. Stačí se přece vyzout?“ píše Daniel Howell. Mnozí lidé podle něj v sobě nesou nepřekročitelnou bariéru, která jim nedovolí vykročit do světa naboso a která vychází z naší přirozené touhy nelišit se, vypadat a chovat se jako ostatní kolem nás. Zkušenost s tím, že se chová jinak, než je zvykem, když chodí po světě bosky, potvrzuje právě Stanislava Moravcová. „Kdyby mi cizí lidé na nohy jen civěli, bylo by to ještě dobré, ale oni to nahlas komentují, jako bych byla zvíře nebo cizinec, který jim nerozumí.“ A také si ji nenápadně fotí. Jen jeden člověk ze sta je tak slušný, že se zeptá. „Občas jsou komentáře obdivné nebo kolemjdoucí zvědaví. Když jsou milí, snažím se jim věnovat čas a popovídat si s nimi,“ říká Stanislava.
Zastánci bosého chození tvrdí, že naše nohy vydrží a dokážou se adaptovat lépe, než si myslíme. Na bosé chození není potřeba nijak speciálně trénovat. „Jen jsem asi týden nosila lehké boty do metra, než jsem si zvykla na nechráněnost mezi davy obutých. Pravda, trochu jsem na některých površích nadskakovala, ale to se mi po pedikúře stává dodnes,“ popisuje Stanislava.
Pohyb naboso je radost, člověku se chce běhat, skákat, tančit – a nemusí se na to přezouvat do speciálních bot. Některé povrchy jsou příjemně masážní a nohy každým krokem ohmatávají zem okolo sebe. „Mám spoustu hmatových vjemů. Podle mě je to zábavnější než ohmatávat jen výstelku boty. Navíc se neobouváním ušetří spousta času a úložného prostoru,“ směje se Vojtěch.
Bosá chodidla zažívají naprostou svobodu pohybu, a to má i neuvěřitelné dopady na psychiku. Když jste bosí, svět kolem vás se změní. Je jednodušší. Vlídnější. Příjemnější. Vše se zpomalí. Když jste bosí, cítíte spojení se zemí a s ostatními lidmi. „Boty nás od země i od ostatních izolují. Skutečně věřím, že kdybychom chodili naboso, ubylo by ve světě válek i zločinů,“ uzavírá Daniel Howell.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
