Základní principy strečinku
Termín strečink pochází z anglického slova stretch a znamená natažení, protažení nebo roztažení. Rozvoj a zpoppularizování této cvičební metody se datuje rokem 1975, kdy vyšla kniha kaliforského pedagoga a trenéra Boba Andersona s názvem Stretching (1975).
Hlavní úlohou strečinku je zlepšení pohyblivosti způsobem, který je šetrný ke tkáni a snižuje nebezpečí vzniku natržených či natažených vazů a svalů. Cílem strečinku je přirozeně a šetrně připravit svaly na zvýšenou zátěž v podobě sportovního výkonu, můze být ale také využit jako vhodné cvičení pro kohokoli, kdo si chce zlepšit pohyblivot a uchovat svůj pohybový aparát v dobrém stavu.
Způsoby provádění strečinku se mohou lišit v závislosti na druhu sportu. Existuje více druhů strečinku, obvykle rozlišujeme dva základní:
- Statický strečink je založen na provádědí pomalých, rozvážných pohybů a výdrže v krajní poloze. Je vhodný pro nesportovce jako samostatné cvičení, ale také jako příprava před posilováním a některé další sporty.
- Dynamický strečink využívá pohybové energie těla k prodloužení rozsahu pohybu, což bývá využíváno např. v bojových sportech. Tento způsob strečinku by neměli využívat začátečníci, neboť je obtížnější a jeho nevhodné provádění může způsobovat svalové bolesti nebo dokonce poranění. I pokročilejší sportovci by měli před prováděním dynamického strečinku připravit svaly na námahu strečinkem statickým.
Metoda strečinku může být vhodným řešením při bolestech zad a páteře, nejsou-li způsobeny nějakou vrozenou vadou nebo poškozením skeletu úrazem apod. Většinou pár minut strečinku denně stačí k tomu, aby se bolesti zmírnily nebo zmizely úplně.
Jako u většiny cviční hraje i zde zásadní roli systematičnost, pečlivost a pravidelnost.
Pro úspěšný rozvoj kloubní pohyblivosti byste měli cvičit nejlépe každý den, nebo každý druhý den, a to pravidelně. Jak jsme si již řekli výše, pokud se strečinkem začínáte, měli byste používat jen klasickou statickou metodu. Při prováděn strečinku je také důležité vždy respektovat několik hlavních zásad:
Zásady strečinku
- Nikdy nezačínejte strečink bez zahřátí a prokrvení svalů, což můžete provést kratší rozcvičkou - pár dřepů, rozklusání, pár lehkých výskoků, krouživé pohyby pažemi, několikaminutová chůze na pásu nebo šlapání na stacionárním kole. Procvičované svaly by měly být maximálně uvolněné, neboť u ztuhlý a neuvolněný sval nelze kvalitně protáhnout a je náchylnělší ke zranění.
- Při strečinku provádíme protažení až do tzv. krajní polohy, dosažení maximálního protažení bez bolesti. Krajní poloha strečinku je subjektivní pro každého jedince, navíc se při pravidelném provádění cviků může postupně měnit. Platí jediné pravidlo – nesmíte pociťovat bolest. V krajní poloze setrvejte asi 30 vteřin, nebo cvik dvakrát až třikrát zopakujte s výdrží vždy min. 10 vteřin. Pokud se strečinkem začínáte, zvyšujte výdrže postupně (začněte např. na 5 vteřinách).
- Dbejte na to, abyste při provádění strečinkových cviků, nezadržovali dech. Metoda strečinku vychází v podstatě z hatha-jógy a stejně jako u ní je dýchání při cvičení velmi důležité. Navíc soustředění se na výdech a prodýchávání vám může pomoci překonat námahu při provádění jednotlivých cviků.
- Zásadně postupujte při provádění protahovacích cviků velmi pomalu, doslova po milimetrech! V krajní poloze, kdy vám tah nedovoluje pokračování pohybu, nekmitejte. Nesmíte pociťovat silný tah, nebo dokonce bolest! V tomto případě zastavte a počkejte až napětí postupně začne ubývat! Jakmile se pocit napětí ztratí, můžete pokročit kousek dále.
- Vždy postupujte od jednodušších cviků k obtížnějším, nikdy ne naopak. V začátcích se mohou objevovat svalové bolesti, které by však měly však po několika dnech pravidelného cvičení postupně vymizet. Strečink by neměl trvat déle, než 15 minut.
Autor: Monika Kváčková
