Život s cukrovkou…
Co zatím víte o cukrovce? Že se při ní píchá inzulin, že cukrovkáři nesmějí sladké? A nic víc? Chyba! Pokud se totiž podíváte na statistiky, zjistíte, že se u nás v posledních letech šíří takřka jako pandemie a v současné době zasahuje každého desátého Čecha.
Jen u nás je tedy kolem milionu nemocných! A to o svém onemocnění ještě mnozí nevědí. Diabetes totiž nebolí, dlouho se neprojevuje. Než vám cukrovku nakonec diagnostikují, může být ve stadiu, jež vám značně zkomplikuje život, nebo vás na něm přímo ohrozí! Vyléčit se z ní nejde. Můžete ji leda dostat pod kontrolu.
„Sladká“ typologie
„Nejprve je nutné si uvědomit, že problematika diabetu je velmi složitá, proto zájemce z řad potenciálních i již diagnostikovaných diabetiků odkazuji na odborné publikace, kde se mohou (a diabetici by se i měli) dočíst víc. Laik se pak nejčastěji setká s dělením na dva typy. Je to takzvaná cukrovka 1. a 2. typu a významně se od sebe liší: původem, průběhem i způsobem léčby,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Cajthamlová s tím, že 1. typ býval před vynálezem inzulinu dokonce smrtelný.
Poznávací znamení
U 1. typu cukrovky se jedná o naprostý nedostatek inzulinu v organismu. „Může to tak být již od narození, může se to stát vinou nemoci, protože i tento typ cukrovky může navzdory tomu, co laici znají, být typem získaným až v průběhu života,“ říká lékařka a pokračuje v charakteristice. „Člověk trpící touto takzvanou dekompenzovanou cukrovkou nápadně hubne, jeho tkáně totiž hladoví po cukru, i když ho má v krvi vysokou hladinu. Ale slinivka u 1. typu neprodukuje inzulin, který by umožnil vstup glukózy do buněk a její přeměnu na energii… Tkáně přijatý cukr vlastně nevyužívají. Proto se tomuto typu cukrovky říká také inzulin-dependentní neboli závislá na přísunu inzulinu a vyskytuje se v mladém věku.“
U 2. typu cukrovky nejsou tkáně na inzulin pro změnu citlivé a má-li člověk tento typ onemocnění, bývá buď starší, nebo obézní. „Obezita je jedním z příznaků diabetu 2. typu a spolu s ním vlastně vytváří základ další, složitější nemoci, jíž je metabolický syndrom (to je souběh obezity, změny hladin tuků a glukózy v krvi),“ konstatuje MUDr. Cajthamlová s tím, že 2. typ cukrovky je inzulin non-inzulin-dependentní, je tedy obvykle zvládnutelný i bez aplikace inzulinu.
Odhalte ji včas!
Na cukrovce 2. typu je kromě jiného zákeřné, že bývá nemocí dědičnou. „Pozor by si na ni měli dávat pozor především ti, kteří vědí, že ji někdo v rodině má. Pokud jsou oba rodiče diabetici 2. typu, dítě bude takřka se 100% pravděpodobností jednou také.
Mají-li diabetes 1. typu, jejich dítě může být naprosto zdravé!“ přichází s možná překvapivými fakty MUDr. Kateřina Cajthamlová. Říkáte si, že se hned objednáte na preventivní prohlídku a necháte si udělat krevní testy? Správný přístup, nicméně, jak varuje lékařka: „Odběr krve nalačno nemusí nic odhalit. Spolehlivý je jen takzvaný orální glukózový test. Ten probíhá přímo v laboratoři, v níž během několika hodin zjednodušeně řečeno popíjíte glukózový roztok, a přístroje sledují vývoj křivky glykemie. Nalačno má totiž glykemii v pořádku řada lidí, u nichž postupem času křivka míří vzhůru a signalizuje onemocnění cukrovkou. A to vyšetření krve nalačno někdy neukáže.“
Prevence vítána
Je pochopitelné, že se s tímto onemocněním nechcete setkat. A také nemusíte. „Základem prevence cukrovky je v zásadě zdravý životní styl. Dostatek pohybu, správné jídlo rozložené do celého dne, hodně relaxace,“ vypočítává MUDr. Kateřina Cajthamlová. Protože ovšem na nic z toho dnes civilizovaní lidé nemají většinou čas, stala se cukrovka smutným právem civilizační chorobou.
Zvláštní režim
„Pravdou je, že nemocní cukrovkou musejí po konzultaci s lékařem do svého života urychleně zahrnout pohyb. Ten snižuje inzulinovou rezistenci tkání, jeho zásluhou roste svalová hmota, a svaly - to jsou spalovače cukru, který přichází do organismu. Diabetici 2. typu zásluhou pohybu mimo jiné zhubnou, ale potřebují jej i diabetici 1. typu. Ovšem pravidelně a v rozumné míře, protože když to takový diabetik s diabetem léčeným inzulinem s pohybem přežene, může sám sebe ohrozit na životě tzv. hypoglykemií, tedy výrazným poklesem hladiny cukru v krvi. Proto u sebe tito nemocní musejí mít mimochodem kromě průkazu diabetika vždycky také kousek cukru, jímž hypoglykemii zaženou a spolu s ní i ohrožení na životě,“ říká lékařka s tím, že zatímco hypoglykemie se projevuje poměrně rychle, její opak, hyperglykemie, narůstá postupně. Lidé jsou při ní zmatení, malátní a dech jim voní výrazně po ovoci -vlivem zvýšené hladiny acetonu v krvi.
Dieta a diabetes
„Cukrovkářů“ se týkají také stravovací omezení a doporučení. „Do jejich jídelníčku musí vstoupit v první řadě pravidelnost, aby nedocházelo k výkyvům hladiny cukru v krvi. Důležité je soustředit se na polysacharidy a potraviny s dostatkem vlákniny.
Je třeba se vyhýbat konzumaci jednodušších cukrů a dávat pozor i na výkyvy v konzumaci ovoce. Diabetik by měl odvykat sladké chuti, proto nedoporučuji nahrazovat sladidla sladidly umělými ani výrobky DIA. Důležité je hlídat také příjem bílkovin, z nichž si tělo sice složitějšími procesy, ale přesto dokáže uvolnit glukózu.
Diabetici musejí potraviny vážit, hlídat si příjem tuků a dávat přednost tukům rostlinným,“ poukazuje znovu lékařka na základní pravidla. Každý individuální pacient totiž potřebuje přesně určené množství sacharidů v dietě, a od toho má svého diabetologa, který mu jej upravuje s ohledem na aktuální zdravotní stav, fyzickou námahu a podobně.
Hubneme s cukrovkou?
Jestliže nemocní dodržují vše, co mají předepsáno, mají vyhráno. „Diabetik ovšem dále zůstává diabetikem. Ti, kteří byli na počátku obézní, při dodržování doporučené diety vždycky spolehlivě, pomalu zhubnou. Ale musejí mít trpělivost a řídit se tím nejzákladnějším pravidlem, kterým je u cukrovky pravidelnost: v pohybu, jídle, ale i odpočinku. A mimochodem, jako diabetici by se měli chovat všichni obézní - aby se diabetiky později nestali!“ vzkazuje na závěr MUDr. Cajthamlová.
