Zpráva po mamografu nemusí být příznivá. Co bude potom?

Zůstaňme ještě u statistiky: Rakovinou prsu onemocní v České republice každá desátá žena. V západních zemích včetně USA jde dokonce o každou osmou. „U nás se tento trend očekává také,“ zdůrazňuje smutnou skutečnost MUDr. Michal Zikán, Ph.D., z Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. „Proč to tak je, zcela nevíme. Zřejmě se jedná o kombinaci faktorů prostředí, výživových zvyklostí a genetiky,“ dodává lékař.

Rozličné projevy

V časném stadiu o sobě nádor nemusí dát vědět vůbec, pak se může místně projevit mnoha způsoby. Nemusí jít pouze o hmatnou bulku v prsu, jde i o změnu tvaru prsu, zabarvení dvorce či bradavky, vtahování bradavky nebo kůže, změnu barvy kůže, výtok z bradavky. K celkovým příznakům patří unavenost, malátnost, nechutenství, větší úbytek na váze, noční pocení, celkové oslabení organismu.

Mamografie je nenahraditelná

V závislosti na přehlednosti žlázy u dané pacientky dokáže mamografie zachytit nádory už od velikosti 5 mm. Mamografický screening probíhá v České republice od 45. roku věku ženy ve dvouletých intervalech až do konce života.

Metody diagnostiky

K tomu, aby se vyloučila či potvrdila diagnóza, existuje několik metod. Nejprve jsou to laboratorní metody (biochemické a genetické). Následuje cytologie, jež ze vzorku biologického materiálu ukáže na přítomnost určitých typů buněk, jež by svědčila pro nádorovou nemoc. K dalším postupům patří biopsie – odběr tkáně a její následné prohlédnutí pod mikroskopem. Přítomnost nádorové hmoty na snímcích potvrdí zobrazovací metody.

Léčba nádorů je vždy postavena na spolupráci specialistů z několika oborů. Metodami léčby jsouchemoterapie, radioterapie a chirurgická terapie. „Kromě nich dnes dochází k velkému rozvoji biologické léčby, tedy takové, která cíleně působí na nádorové buňky a nepoškozuje ostatní tkáně. Genová terapie je zatím v plenkách a využívá se jen experimentálně,“ upřesňuje primářka specializovaného centra Breast Unit Prague MUDr. Miroslava Skovajsová, Ph.D.

Chemoterapie spočívá v podávání látek, jež ničí rychle rostoucí buňky. Jde o léčbu velmi agresivní, protože kromě nádorových buněk likviduje i ostatní rychle se dělící tkáně (vlasové váčky, výstelku střeva, krvetvorné buňky kostní dřeně apod.).

Chemoterapie probíhá v opakovaných cyklech. Každý z nich je naplánován tak, aby snížil počet nádorových buněk v organismu přibližně na setinu. Další cyklus by pak měl být absolvován do doby, než se počet buněk opět zdesetinásobí. Léky, jichž se při chemoterapii používá, jsou ve své podstatě toxické. Při jejich podání se tedy objevují vedlejší příznaky. K nejčastějším patří pocit na zvracení, kožní reakce,
nebo dokonce anafylaktický šok. Léčba mívá i dlouhodobé následky: neplodnost, poškození jater, poškození mozku, může dojít i k rozvoji nového maligního nádoru v důsledku poškození tkání léky či ozařováním.

Principem radioterapie je cílené ozařování nádoru v opakovaných cyklech, jež způsobí ve všech ozářených buňkách nevratné změny. Ty vedou ke smrti nádoru, ale i k poškození tkání ozařovaných zároveň s ním. Stejně jako chemoterapie i ozařování probíhá v cyklech. A také má krátkodobé i dlouhodobé následky, jež vyplývají z poškození kůže a dalších ozářených orgánů.

Život se mění od základů

Nejrizikovější chvílí protinádorové léčby je chirurgické vyjmutí nádorové hmoty z těla. Někdy ale nezbývá nic jiného. Pro ženu s nádorem prsu jde o velmi citlivé téma. „Do nemocnice jsem šla s naprosto klidným srdcem. Nečekala jsem, že by se něco takového mohlo stát mně. Jenže stalo…“ vypráví Barbora.

V roce 2005 absolvovala ablaci prsu, jako první krok k vyléčení rakoviny. Její
přítel ji naprosto vzorným způsobem podržel, a tak přestala mít pocit, že se z ní stane nepřitažlivý, bezcenný tvor. Po ablaci následovala chemoterapie a ozařování. Více než dva roky trvalo, než mohla „jít“ do rekonstrukce prsu.

Pro Janu, které na nádor prsu zemřela maminka i babička, nebyla ztráta prsu tak bolestná jako ztráta vlasů způsobená chemoterapií. Přesto se raději nechodila koupat a zpočátku se necítila dobře ani v intimních chvílích. Dočkala se rekonstrukce.

Jak Barbora, tak i Jana dnes říkají, že během své nemoci dospěly k horším okamžikům, než byl ten, kdy přišly o ňadro. Barbora zažila nejtěžší moment, když měla oznámit své mamince, že má zhoubnou nemoc…

odborná spolupráce:

MUDr. Michal Zikán, Ph.D.; Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
MUDr. Miroslava Skovajsová, Ph.D., primářka Breast Unit Prague

Článek vyšel v časopise Moje zdraví