Zvláštní spánkové jevy

Hypnagogické záškuby jsou náhlé, spontánní, rychlé záškuby svalstva končetin, případně i trupu a hlavy, které se objevují během usínání. Asi 60-70 % populace má zkušenost s tímto typem mimovolných pohybů, které jsou neškodné. Frekvence i četnost hypnagogických záškubů může vzrůstat v obdobích s vyšší emocionální zátěží, zvýšeného stresu, při nadměrné tělesné námaze či vyšších dávkách kofeinu.

Hypnagogické pseudohalucinace patří mezi nepravé halucinace a vznikají tím, že se při usínání uvolní snový automatismus, ačkoliv člověk ještě nespí a je z velké části orientován a v kontaktu s realitou. Je to přechod z bdění do snu. Z pravidla jsou zrakové a sluchové. Člověk se vidí v jiné situaci, než je, vidí v místnosti cizí osoby nebo předměty, slyší je mluvit. Je překvapen, co se děje, protože si zároveň uvědomuje, že je ve své posteli. Řidčeji se podobné přeludy objeví také při probuzení (vigilagogické).

Chrápání (ronchopatie) je v populaci zcela běžné, je častější s postupujícím věkem. Přes 60 % mužů a 45 % žen ve věku nad 60 let chrápe. Neobvyklé, nepravidelné chrápání však může být příznakem vážnějšího problému, např. syndromu spánkové apnoe (krátká zástava dechu).

Bruxismus -skřípání zubů, je vyvolán rytmickými stahy žvýkacích svalů během spánku. Skřípání zubů se může objevit v kterémkoli spánkovém stadiu, může být i velmi hlučné a značně obtěžující pro okolí. Samotného spícího zvuky vzbudí málokdy, ale při častých epizodách hrozí poškození chrupu -obroušení třecích plošek zubů, záněty dásní či okostice anebo poruchy čelistního kloubu. Řešením je konzultace zubního lékaře -používají se různé ortodontické aparátky, pomoci však mohou i léky (například clonazepam).

Somnilogie -mluvení ze spaní -se vyskytuje častěji u dětí, ale běžně se objevuje i u dospělých. Spící může mluvit spontánně, ale někdy je možno somnilogii navodit konverzací -spící nám „odpovídá“ na otázky. Takovému mluvení ze spaní se pak říká somnidialogie. Nejčastěji spící pronáší jen slova nebo útržky vět, jeho proslov je často nelogický nebo málo srozumitelný, občas se objeví i agresivní obsahy. Somnilogie se může vyskytovat ve všech spánkových stadiích, častější bývá v obdobích stresu a emocionální zátěže.

Somnambulismus (lidově náměsíčnost) je stav, kdy se vyskytuje komplexní motorické chování ve spánku. Nejčastěji se epizody somnambulismu objevují v první polovině noci, kdy spíme hlubokým non-REM spánkem (stadia 3 á 4). Spící provádí složité pohyby, vstane z lůžka, chodí po ložnici, může i vyjít ven. Somnambul má oči otevřené, vyhýbá se překážkám, otevře si dveře apod. Někdy i iluzorně vnímá okolí a objeví se somnilogie, většinou však chodí mlčky. Po různě dlouhé době se vrátí do postele nebo se uloží tam, kde zrovna je, a spí dále. Představa o tom, že náměsíční chodí po střeše, je lidovou nadsázkou, ale v literatuře můžeme nalézt poměrně dost případů, kdy se člověk vážně poranil například pádem z okna nebo tím, že vyšel z domu a vstoupil do rušné vozovky.

Spánková opilost je definována jako stav nedokonalého probuzení, které je provázeno dezorientací, zpomalenou reaktivitou a dalšími neurologickými příznaky. Postižený se chová, jako by byl opilý, mluví z cesty, motá se… Spánková opilost typicky nastává, pokud jsme probuzeni z hlubokého spánku (stadia non-REM 3 a 4)- nejčastěji tedy při probuzení v první polovině noci (obdobně jako u somnambulismu).

Spánková obrna. Při spánkové obrně se spící člověk probouzí do bdělého vědomí a ví, že se probudil. Je plně orientovaný, ale nemůže se ještě nějakou dobu pohnout. V podstatě se jedná o to, že několik desítek sekund po probuzení může přetrvávat svalová atonie (úplné uvolnění), které je typické pro REM spánek. Tento stav bývá provázen pocity intenzivního strachu, postižený by chtěl často vykřiknout nebo dát nějak najevo okolí, že něco není v pořádku, ale kvůli atonii svalů se nemůže ani pohnout. Přestože spánková obrna vypadá hrozivě a je subjektivně nepříjemná, jedná se o naprosto neškodný stav, který se občas vyskytne u 40-50 % populace. Častější výskyt spánkové obrny můžeme zaznamenat u lidí, kteří pracují ve směnném provozu, při přeletech přes časová pásma (jet lag syndromu) a jiných poruchách cirkadiánního rytmu.

Co bychom si měli pamatovat
- Žádná ideální doba spánku neexistuje: někteří lidé potřebují spát 10 hodin a jiní jen 4 hodiny denně. Pokud v noci spíte méně než 8 hodin, neznamená to nutně, že svoje tělo ochuzujete o spánek -možná prostě 8 hodin spánku nepotřebujete. Říká se, že Napoleon a Churchill spali v noci jen 3-4 hodiny.
- S postupujícím věkem se doba nočního spánku zpravidla zkracuje.
- Každý má „přerušovaný spánek“, to znamená, že každý se během noci několikrát probudí a zase usne. Pouze když nad tím začnete v noci přemýšlet, nemůžete pak znovu usnout.
- Pocit ranní „nevyspalosti“ může být zavádějící. Jedinec, který se probudí uprostřed cyklu, se zpravidla cítí méně odpočatý než jedinec, který právě spánkový cyklus ukončil. Proto například člověk, který spal pouze 6 hodin a probudil se po 4 dokončených spánkových cyklech, se může cítit daleko odpočatější než člověk, který spal 9 hodin, ale probudil se v druhé polovině spánkového cyklu.
- I když několik nocí spíte hůře, nijak vás to neohrožuje. Každý se někdy dobře nevyspí, obzvláště když je ve stresu. Vede to jen k tomu, že je člověk pak během dne o něco více ospalý, někdy podrážděný. Spánkový dluh většinou „dospíte“ během následujících několika nocí.
- Spánek může být ovlivněn řadou faktorů: stresem, náladou, cvičením, jídlem, léky, alkoholem, kofeinem apod. Když změníte svoje chování před usnutím, můžete opět začít dobře spát, aniž byste se museli uchýlit k lékům.

Zdroj: Nespavost, autoři Jan Praško, Kateřina Espa-Červená, Lucie Závěšická, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.z