Co a k čemu je coaching?

Představte si situaci, kdy začínáte v nové práci, na nové pozici či v nové organizaci, učíte se svým dovednostem, poznáváte své okolí a pracovní prostředí, snažíte se dostávat k požadovaným výstupům. Složitost některých procesů vede zaměstnavatele, šéfy či představené k tomu, aby vám do začátku přidělili osobního kouče.

Ten vám například na úvod vysvětlí fungování firmy, provede vás po služebních prostorách, představí kolegy, nadřízené i podřízené a přivede vás do pracovního procesu. Tím ovšem jeho práce nekončí. Bude se vám intenzivně věnovat třeba několik následujících měsíců, aby z vás vytvořil spolehlivého, samostatného a schopného zaměstnance. To je coaching, nebo chcete-li koučink.

Specialista jen pro vás

Koučové, tedy ti, kteří mají nového zaměstnance na starost, nejsou jen obyčejnými zkušenějšími kolegy. Řada z nich prochází intenzivním a externím školením, které obnáší komunikaci, pedagogiku, logiku, leadership, psychologii a celou řadu dalších oborů a předmětů.

Ty mají za cíl vytvořit školitele, který pomůže svým žákům s řešením problémů, navede je na správnou cestu, dobře je namotivuje, postupně je vychovává k samostatnosti a efektivitě a vůbec usiluje o osobnostní a kariérní růst svého svěřence za pomoci celé řady různých metod.

Dělení koučinku

Koučink není žádným univerzálním přístupem v obchodním prostředí. Koučink můžete nalézt prakticky v každém aspektu osobního či pracovního života a také řada koučinkových agentur, které se učením budoucích koučů zabývají, nabízí skutečně dlouhou řadu specializovaných kurzů.

Namátkou se můžeme podívat na několik z nich. Existuje obecný životní koučink pro psychology a osobní rádce, obchodní koučink, kariérní koučink, dále sportovní, zdravotní a vztahový koučink. Naleznete zde také koučink pro zvládání konfliktů, seznamování i milostný život. Prostě na co si vzpomenete.

Koučink v několika fázích

Ať už je koučink obecný či ryze specifikovaný, funguje vždy velice podobným způsobem. Lze jej pracovně rozdělit na několik fází, které by z principu měly fungovat. První fáze by se dala charakterizovat jako setkání a vysvětlení problému. Počítá se s tím, že svěřenec svého kouče osloví v momentě, kdy řeší nějakou komplikaci.

Kouč si jej vyslechne a následuje další fáze, tedy vize. Školitel vnukne školenému svou vizi toho, jakým způsobem by se dal problém vyřešit. Způsob řešení ale nechá na svém svěřenci. Asistuje mu ale při tvorbě plánu a konzultuje s ním každý jeho krok. Samozřejmě také sleduje, jak si jeho žák vede.

Záchytná síť

Následuje fáze cesty. Školený obdrží sérii nápadů, postřehů a rad, s nimiž by si podle kouče měl umět sám poradit. Během této části začíná zaměstnanec začátečník svůj úkol nejen plánovat, ale také řešit. V případě, že se dopustí nějaké chyby, je kouč připraven hodit školenému záchrannou síť.

Tímto postupem by se oba měli postupně dostat k vyřešení a překonání původní problému. Kouč ovšem bývá často svým nadřízeným pověřen, aby bedlivě sledovat chování svého svěřence. Stále se totiž počítá s tím, že nebude-li schopen ani v průběhu tréninku a školení dostatečně řešit své úkoly, může v práci skončit.
Použitelnost i v osobním životě

Nicméně opustíme-li vztah zaměstnanec a zaměstnavatel, pak koučink a jeho výše uvedené fáze lze skutečně vztáhnout na mnoho dimenzí lidského života, ať toho pracovního, nebo toho osobního. Vždyť co jiného dělá rodič vůči dítěti, než že jej koučuje?

Otec radí synovi, jak postavit vlastní motokáru. Učí ho šroubovat, pájet apod., aby nakonec jen dozoroval nad tím, jak si syn vede a vytváří samostatně vlastní dílo. Správné zásady získané např. absolvováním koučinkového kurzu tak můžete využít i v na první pohled nečekaných situacích.