Co když nebudeme na bydlení mít?

Postavíme sociální byty, nabídneme levnější bydlení, přispějeme na nájemné? Co

je nejúčinnější? Podívejme se na výhody a nevýhody sociálních bytů.

V souvislosti s rostoucí pravděpodobností toho, že politická

reprezentace nějakým způsobem posune současný stav nájemního bydlení směrem k trhu, vystupuje do popředí také řada

otázek spojených s tím, že se „bude mnohde zdražovat“. Zvláště zástupci Sdružení

nájemníků (SON) stále dokolečka opakují, že je současný stav nutné změnit, ale

je třeba respektovat, že mnozí sociálně slabší na citelné zdražení nemají. Tato

sociální otázka má však mnoho dalších dimenzí.

Je snad současný stav

bůhvíjak spravedlivý, když mladé rodiny s nízkými příjmy a potomky platí za

stejné bydlení několikanásobně vyšší nájemné než řada příjmově silných

domácností? Nechme diskuze o maximální nespravedlivosti či spravedlivosti stavu

současného a podívejme se, jaké dva hlavní nástroje má vláda v rukou. Těm, kteří

si nejsou schopni zajistit odpovídající úroveň bydlení svépomocí, lze zajistit

buď přiměřené byty, nebo jim finančně vypomoci. V běžné terminologii jde o

sociální bydlení a příspěvek na bydlení (nájemné). U nás bude muset po

významnější deregulaci přijít také významnější sociální pomoc.

Bydlet důstojně s pomocí státu
Podívejme se

na první variantu, v jejíž čisté podobě stát sice na bydlení nepřispívá,

ale nabízí levnější a/nebo dotované bydlení, které je tak dostupnější. Jde

o sociální bydlení, jehož definic existuje mnoho. Zásadní je ale to, že jde o

bydlení, jehož poskytování je financováno ze státních nebo obecních prostředků.

Dále lze definici upřesnit určením, zda jde o poskytování nájemního bydlení nebo

o dotované pořízení bydlení družstevního či vlastnického typu. V tom se však již

prameny ne zcela shodnou. Použijme proto definici Mezinárodní organizace

sociálního bydlení: „Sociální bydlení je bydlení, kde je vstup omezován existencí pravidel pro přidělování bytu zvýhodňující ty domácnosti, které mají potíže při hledání bydlení na volném trhu.“

Sociální bydlení se po

zkušenostech ze 60. - 80. let dostává do pozadí, ale přesto jej nacházíme v celé

vyspělé Evropě. Důsledkem omezení této podpory je také především to, že se

přísněji uplatňují kritéria potřebnosti, což je dobře. Každý z nástrojů má i

další výhody a nevýhody.

Nevýhody sociálního bydlení
Předložíme vám

takový katastrofický scénář, jak to může vypadat, když se nastěhuje rodina do

sociálního bytu. Snad se pleteme. Míru našeho bludu nechť posoudí každý

sám.

Sociální byt se začne stavět a hned se utratí více, než

by stála obdobná stavba na trhu. Neefektivnost ve výstavbě pak pokračuje při

přidělování bytů. Politikové, zejména komunální, mohou díky své politice

získávat hlasy a přidělovat jinak, než by bylo sociálně správné - orientují se

na nerozhodnuté středové voliče. Ještě zmiňme v souvislosti s přidělováním bytů

jeden pojem bez dalšího vysvětlení: „uplácení“…

Potom je byt obsazen šťastným novým

nájemníkem. Nastupují další negativa. Je-li sociální celý dům, nebo dokonce

sídliště, nastává sociální vyčlenění, hromadění problémů, kriminality a

podobných vzorců chování.

Obvykle není možno nájemníka donutit k opuštění

sociálního bytu, pomine-li v průběhu času důvod jeho obývání. Jde o moment,

kdy rodině vzroste příjem, ubude vyživované dítě apod. Rodina se k levnému

bydlení upne a není ochotná se stěhovat prakticky za žádných okolností.

Ekonomický dopad je nasnadě. Snížení mobility obyvatelstva vede ke snížení

efektivní alokace pracovní síly. A když náhodou rodina byt opustí, protože si

pořídí z vlastních příjmů lepší, často byt neopustí právně a podpoří rozvoj

černého trhu, tím, že byt pronajímá. Že je o takové byty zájem, není

předmětem sporu. Jelikož cena nedosahuje „běžné“ úrovně na trhu, neodráží také

to, že za kvalitu se platí. Logickým důsledkem je převis poptávky nad nabídkou,

tedy umělý nedostatek bytů.

Výhody sociálního bydlení
Stát může někdy

reagovat rozhodněji a rychleji, protože nemusí tolik zvažovat rizika chybné

investice. Zohledňuje totiž především zajištění bytových potřeba ne ziskovost

investic. S tím souvisí i to, že v případě nedostatku nabídky nepotřebuje

zvyšovat svůj zisk a může držet cenu bydlení na úrovni nákladů. Nabízí se i

možnost snižovat náklady na bydlení operativně, během stavby.

Drobní

soukromí investoři, kteří pořizují byty za účelem zhodnocení svých peněz,

sledují také vývoj na trhu a v případě výhodných podmínek jsou připraveni svou

nemovitost okamžitě prodat. To u sociálního bydlení nehrozí, tedy je

stabilnější.

Vyplatí se?
Sociální bydlení ustupuje do

pozadí také proto, že představuje vždy nemalé finanční a administrativní nároky.

Mnohem jednodušší je vyplácet podporu v řádu několika tisícikorun, a to i

přesto, že příjemců mohou být statisíce. Naopak podpora výstavby znamená

investice v řádu miliónů. Tyto prostředky se v rozpočtech obtížněji

koncentrují. Ovšem právě schopnost velkých investic mimo možnosti chudších jsou

jedním z definičních důvodů existence veřejného sektoru a státu vůbec.

Autor: Jiří Šedivý
Uvedeno ve spolupráci se serverem Peníze.cz