Co když nebudeme na bydlení mít?
Postavíme sociální byty, nabídneme levnější bydlení, přispějeme na nájemné? Co
je nejúčinnější? Podívejme se na výhody a nevýhody sociálních bytů.
V souvislosti s rostoucí pravděpodobností toho, že politická
reprezentace nějakým způsobem posune současný stav nájemního bydlení směrem k trhu, vystupuje do popředí také řada
otázek spojených s tím, že se „bude mnohde zdražovat“. Zvláště zástupci Sdružení
nájemníků (SON) stále dokolečka opakují, že je současný stav nutné změnit, ale
je třeba respektovat, že mnozí sociálně slabší na citelné zdražení nemají. Tato
sociální otázka má však mnoho dalších dimenzí.
Je snad současný stav
bůhvíjak spravedlivý, když mladé rodiny s nízkými příjmy a potomky platí za
stejné bydlení několikanásobně vyšší nájemné než řada příjmově silných
domácností? Nechme diskuze o maximální nespravedlivosti či spravedlivosti stavu
současného a podívejme se, jaké dva hlavní nástroje má vláda v rukou. Těm, kteří
si nejsou schopni zajistit odpovídající úroveň bydlení svépomocí, lze zajistit
buď přiměřené byty, nebo jim finančně vypomoci. V běžné terminologii jde o
sociální bydlení a příspěvek na bydlení (nájemné). U nás bude muset po
významnější deregulaci přijít také významnější sociální pomoc.
Bydlet důstojně s pomocí státu
Podívejme se
na první variantu, v jejíž čisté podobě stát sice na bydlení nepřispívá,
ale nabízí levnější a/nebo dotované bydlení, které je tak dostupnější. Jde
o sociální bydlení, jehož definic existuje mnoho. Zásadní je ale to, že jde o
bydlení, jehož poskytování je financováno ze státních nebo obecních prostředků.
Dále lze definici upřesnit určením, zda jde o poskytování nájemního bydlení nebo
o dotované pořízení bydlení družstevního či vlastnického typu. V tom se však již
prameny ne zcela shodnou. Použijme proto definici Mezinárodní organizace
sociálního bydlení: „Sociální bydlení je bydlení, kde je vstup omezován
existencí pravidel pro přidělování bytu zvýhodňující ty domácnosti, které mají
potíže při hledání bydlení na volném trhu.“
Sociální bydlení se po
zkušenostech ze 60. - 80. let dostává do pozadí, ale přesto jej nacházíme v celé
vyspělé Evropě. Důsledkem omezení této podpory je také především to, že se
přísněji uplatňují kritéria potřebnosti, což je dobře. Každý z nástrojů má i
další výhody a nevýhody.
Nevýhody sociálního bydlení
Předložíme vám
takový katastrofický scénář, jak to může vypadat, když se nastěhuje rodina do
sociálního bytu. Snad se pleteme. Míru našeho bludu nechť posoudí každý
sám.
Sociální byt se začne stavět a hned se utratí více, než
by stála obdobná stavba na trhu. Neefektivnost ve výstavbě pak pokračuje při
přidělování bytů. Politikové, zejména komunální, mohou díky své politice
získávat hlasy a přidělovat jinak, než by bylo sociálně správné - orientují se
na nerozhodnuté středové voliče. Ještě zmiňme v souvislosti s přidělováním bytů
jeden pojem bez dalšího vysvětlení: „uplácení“…
Vytěsnění soukromé sféry? | Samostatný odstavec si zaslouží možné vytěsnění soukromých investic státními. Tento problém je jak negativní (protože k němu dochází), tak jeho dopad není třeba výrazně přeceňovat. Vytěsnění je relativně malé, neboť sociální politika zasahuje tam, kde již zájem trhu pro nízkou cenu není nebo je malý. Proto je možné považovat nízkou míru vytěsnění z určitého úhlu pohledu za klad. |
Potom je byt obsazen šťastným novým
nájemníkem. Nastupují další negativa. Je-li sociální celý dům, nebo dokonce
sídliště, nastává sociální vyčlenění, hromadění problémů, kriminality a
podobných vzorců chování.
Obvykle není možno nájemníka donutit k opuštění
sociálního bytu, pomine-li v průběhu času důvod jeho obývání. Jde o moment,
kdy rodině vzroste příjem, ubude vyživované dítě apod. Rodina se k levnému
bydlení upne a není ochotná se stěhovat prakticky za žádných okolností.
Ekonomický dopad je nasnadě. Snížení mobility obyvatelstva vede ke snížení
efektivní alokace pracovní síly. A když náhodou rodina byt opustí, protože si
pořídí z vlastních příjmů lepší, často byt neopustí právně a podpoří rozvoj
černého trhu, tím, že byt pronajímá. Že je o takové byty zájem, není
předmětem sporu. Jelikož cena nedosahuje „běžné“ úrovně na trhu, neodráží také
to, že za kvalitu se platí. Logickým důsledkem je převis poptávky nad nabídkou,
tedy umělý nedostatek bytů.
Výhody sociálního bydlení
Stát může někdy
reagovat rozhodněji a rychleji, protože nemusí tolik zvažovat rizika chybné
investice. Zohledňuje totiž především zajištění bytových potřeba ne ziskovost
investic. S tím souvisí i to, že v případě nedostatku nabídky nepotřebuje
zvyšovat svůj zisk a může držet cenu bydlení na úrovni nákladů. Nabízí se i
možnost snižovat náklady na bydlení operativně, během stavby.
Drobní
soukromí investoři, kteří pořizují byty za účelem zhodnocení svých peněz,
sledují také vývoj na trhu a v případě výhodných podmínek jsou připraveni svou
nemovitost okamžitě prodat. To u sociálního bydlení nehrozí, tedy je
stabilnější.
Vyplatí se?
Sociální bydlení ustupuje do
pozadí také proto, že představuje vždy nemalé finanční a administrativní nároky.
Mnohem jednodušší je vyplácet podporu v řádu několika tisícikorun, a to i
přesto, že příjemců mohou být statisíce. Naopak podpora výstavby znamená
investice v řádu miliónů. Tyto prostředky se v rozpočtech obtížněji
koncentrují. Ovšem právě schopnost velkých investic mimo možnosti chudších jsou
jedním z definičních důvodů existence veřejného sektoru a státu vůbec.
Autor: Jiří Šedivý
Uvedeno ve spolupráci se
serverem Peníze.cz