Co říkáte svou chůzí?
Všichni víme, že máme unikátní otisky prstů, barvu hlasu, DNA a stejně tak unikátní a individuální je i naše chůze. Jen se rozhlédněte po ulici a uvidíte, jak je svět pestrý i v tomto směru. A odráží to i náš krásný český jazyk, který trefně popisuje, že se někdy někdo „šine jako šnek“, „letí, jako by mu za patami hořelo“, nebo si „vykračuje, jako by mu všechno patřilo“. A přesně o tom vaše chůze je. O tom, jakou máte náladu, jak se vám ten den dařilo, stejně jako na vás prozradí vaše základní povahové rysy.
Mluvení bez mluvení
Chůze je totiž nedílnou součástí tzv. nonverbální komunikace. Té „mluvy“, kterou provozujeme beze slov, svými gesty, pohledy, zabarvením hlasu a také jednotlivými kroky. A paradoxní je, že to, jak chodíme, je sice z toho všeho nejviditelnější, ale nejméně se to snažíme ovlivnit. I když máme špatný den, dokážeme se usmívat, ale své kroky vědomě takřka nekontrolujeme.
Zaprvé nás to vlastně ani nenapadne a zadruhé je to celkem složité. Ovlivnit výraz obličeje je jednodušší (protože se týká menší plochy) než kontrolovat pohyby celého těla a mít na to dostatek energie (kterou přetvařování stojí).
Na první pohled
V každém případě si toho o tom druhém můžete z chůze hodně přečíst. Podvědomě vnímáte signály, které vysílá tělo člověka, jenž jde proti vám či před vámi. Mně třeba nesedí muži, kteří demonstrují vydatnost svého ega do té míry, že chodí tak trochu jako roboti. Jejich chůze je „široká“ a na první pohled arogantní.
Na kafe bych nešla ani s mužem, který při chůzi doslova máchá rukama a jakoby se při každém kroku zhoupne. Působí to na mě „hejskovsky“ a tak, že se cosi jako lehkost a samozřejmost spíš snaží demonstrovat, než aby to skutečně měl. A tohle vše mimo jiné napovídá také další „schopnost“ chůze: přitáhnout či odpudit opačné pohlaví.
Sexuální signály
Funguje to oboustranně. Stejně jako my vyhodnocujeme vhodné samečky podle toho, jak se nesou ulicemi, tak oni si rádi zkouknou naši chůzi, aby si ujasnili, jestli je dostatečně vábíme. My to pro změnu podvědomě víme a vědomě jsme si dokonce jisté, že sotva se otočíme, dívají se nám na zadek, boky, stehna a pozorují, jak si vykračujeme.
Což zařídila sama matka příroda, která nám dokonce v době ovulace, kdy se snažíme ze své biologické podstaty upoutat pozornost potenciálního otce svých potenciálních dětí (ať už jsme zadané, nebo ne), dala podvědomou potřebu tak nějak jinak chodit. Proto se v době, kdy můžeme být oplodněny, snažíme více houpat boky, zvolnit tempo, abychom si mohly promyslet každý další krok, k tomu častěji než v jiném období menstruačního cyklu nosíme podpatky, abychom zdůraznily při chůzi svoji přitažlivost, ledabyle při chůzi pohazujeme vlasy a častěji se usmíváme na kolemjdoucí muže. To všechno dohromady s tím, že prostě chlapům lépe voníme, díky většímu prokrvení máme růžovější tváře a svěžeji vypadající pokožku…
Charakterová typologie
Základní přehled „charakterů podle chůze“ vám napoví, koho máte proti sobě nebo před sebou na ulici a proč vám třeba někdo sedí více a jiný méně.
Přirozené sebevědomí: Člověka, který je vyrovnanou a silnou osobností, charakterizují rovná záda, pohled před sebe a dlouhé kroky nabité energií. Nepřehlédnete ho. Nepopuzuje, přitahuje váš pohled, aniž přesně víte proč…
Poživačnost především: Kdo miluje život do posledního dechu a nenechá se vykolejit ze svého životního tempa, toho poznáte podle uvolněné, pomalejší chůze. Když jde po ulici, zvědavě se rozhlíží, v bocích se mírně pohupuje a působí tak trochu „exoticky“.
Stres na dohled: Agresivita lidí, kteří jsou vnitřně stále jakoby vzteklí, nic a nikoho kromě sebe netolerují, snaží se za každou cenu prosadit, čiší i z jejich chůze. Kroky jsou ostré, přesně odměřené, celé tělo je jakoby v křeči. Strnulost do posledního kousku těla…
Bojím, bojím: Ustrašené „zajíčky“ bez kapky sebevědomí, kteří se bojí udělat pořádný krok ve skutečném i přeneseném smyslu slova, poznáte jednoduše. Cupitají. Pohledem těkají kolem, tělo se příliš nehýbe. U muže vás taková chůze nenadchne, ale cupitá-li tímto způsobem žena, vyvolává v mužích ochranitelské pudy!
Svět patří mně! Jsou mezi námi i tací, kteří mají pocit, že by jim měl patřit celý svět. Nebývají emocionálně stálí, dokážou ukázat, co znamená hysterie. Nevědí, co je to spolehlivost a vrtochy, to je jejich! Chůze je vyzývavá a zvlášť u žen je nabitá erotikou. Boky a jejich pohupování hrají velkou roli, stejně jako hrdý, až přezíravý pohled před sebe.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie
