Ivana Chýlková: Dávno jsem pochopila, že na mně je vlastně nejzajímavější Kraus

Vaším partnerem je Jan Kraus, takže jste součástí té velké Krausovic rodiny, která by se dala nazvat spíš klan…

Já tomu říkám samčinec. Ale já se musím smát, protože vždycky, když dělám rozhovor, tak je to vlastně rozhovor o Krausovi…

To myslíte vážně?

No jasně. Když jsem byla s Rodenem, tak se na Rodena nikdo neptal.

A vadí vám to, že jsem zmínila Jana Krause?

Já jsem dávno pochopila, že na mně je vlastně nejzajímavější Kraus. Ale vzhledem k tomu, že mě taky zajímá, mám pro to částečné pochopení.

Dobře, tak když se Krausovic klan, nebo samčinec, sejde u stolu, kolik tak čítá osob?

Asi tak čtrnáct.

Co pro vás znamená být součástí tak početné rodiny?

Dává mi to pocit bezpečí. Vím, že taková rodina je dneska vzácnost. Určitě jsem ráda, že tam můžu patřit.

Podle všeho je to rodina, která zjevně dobře funguje. Máte nějak vypozorované, čím to je?

Je to uskupení mnoha výrazných individualit, které si samy sebe velice váží a navzájem se respektují.

Středobodem takové rodiny bývá dominantní babička…

Je pravda, že babička Boženka takovým středobodem byla. Měla sice metr padesát, ale dominantní byla velice. Boženka tady sice už není, ale pořád zůstává nedílnou součástí jejich osobností. Když se rodina sejde, tak se pořád mluví o rodičích, tedy o babičce Božence a dědečkovi Otovi.

Vy jste se nikdy nechtěla do takové velké rodiny přivdat?

Ale já nemám nejmenší pocit, že bych tam nepatřila.

A v rodině se o vaší svatbě s Janem Krausem nemluví?

Mluví, ale většinou žertem. Přestože je to takhle kompaktní rodina, jsou věci, do kterých si navzájem nemluví.

Sama jste se nikdy vdávat nechtěla?

Nikdo mi to nevěří, ale nechtěla. Jsou holky, a tomu se vůbec nesměju, které svatbu potřebují. Dovedu si představit, že je to pro někoho alfa a omega vztahu, ale na druhou stranu jsem nikdy nechápala větu: „Hele, chodíme spolu šest let, tak buď si mě už vezme, nebo se s ním rozejdu.“ Kdyby té slečně dotyčný řekl, že se ještě ženit nechce, tak by se s ním rozešla i přesto, že ho má ráda?

Vašemu synovi Jáchymovi je čtrnáct, hraje v seriálu, má svoje fanynky, co až se bude chtít oženit on?

Když se bude chtít ženit, ať se ožení.

A vodí vám už domů nějaké nápadnice?

Říká, že si počkáme, než nám někoho přivede ukázat.

Proč?

No, že prý když vidí, jak se s Honzou bavíme o holkách, které si vodí domů jeho bratři…

Jako že je nějak pomlouváte?

Já bych to nenazývala tak hrubě, prostě se o nich bavíme. Nějak je vnímáme, a něco si o nich sdělujeme.

Myslíte, že budete dobrá tchyně?

Mohla bych být. Když si přivede nějakou kreaturu, tak budu trpět. Ale když bude šťastný, tak co já s tím…

Jáchymovi je teď čtrnáct, takže asi probíhá nějaká puberta…

Ano.

Jak se to projevuje?

Ono to teď bude znít blbě, jak to řeknu, ale je to tak. Jáchym je hrozně chytrý, vtipný a má nesmírný dar empatie, což je u lidí poměrně vzácné. Ví prostě, jak mluvit s lidmi, aby jim neublížil. A puberta se projevuje tím, že se na to někdy vykašle. Vůči mně častěji, vůči Honzovi míň. Jak říká: Ty máš to VIP postavení, že znáš obě moje stránky.

Dostane ještě někdy?

No samozřejmě. Ale jak zase Jáchym říká: „Dlouho už to trvat nebude.“ Těší se na ten den, kdy mi chytne ruku v letu a řekne: „Stačilo.“

Dovedete si představit, že jednou odejde z domu?

Nikdy jsem si nemyslela, že budu se synem žít celý život, a odjakživa mi bylo jasné, že ho mám půjčeného jen na chvilku, takže jsem šťastná za každý den, kdy je s námi. A že s námi žít navždy nebude, nám říká od svých sedmi let, takže mě na to připravuje už poměrně dlouho.

Kam chce odejít?

Do Ameriky.

Když teď můžete pozorovat pubertu svého syna, vzpomenete si na tu svoji?

Naši měli výhodu v tom, že jsem v průběhu své puberty byla v Ostravě a byla jsem s nimi konfrontovaná jen přes víkend. Takže ty nárazy byly sice intenzivní, ale krátké, a pak jsem zase odjela pryč.

Šla jste už ve čtrnácti letech studovat do Ostravy, to jste měla takhle naplánované?

To byla spíš taková souhra okolností. Ale vždycky jsem věděla, že ve Frýdku-Místku žít nebudu. Tam nic není.

A v Ostravě ano?

Ostrava byla proti Frýdku-Místku New York!

Takže Praha pro vás musela být ještě větší New York…

Praha byla krásnej New York. Architektura, krásné domy, v Praze to na vás dýchá úplně jinak.

Studovala jste DAMU, byla to doba plná večírků?

Součástí studia samozřejmě je, že žijete večerní život, ale já jsem to držela v normálních mezích. Nikdy jsem neměla potřebu se nějak vyhranit, na to se mám moc ráda. Myslím, že jsem žila daleko spořádaněji, než si mysleli naši.

Důvěřovali vám rodiče?

Důvěru ke mně měli, a nikdy o tom nemluvili. Ale myslím, že jejich fantazie byla mnohem barvitější, než jak to ve skutečnosti probíhalo.

Byli rodiče přísní?

Nebyli to žádní tyrani, ale přísní byli.

Vy jste přísná matka?

Určitě víc než Honza. Rozhodně jsem důslednější.

Někde jsem se dočetla, že jste proti Honzovi dokonce veledůsledná. Co to přesně znamená?

Honza je línej. Takže si to zařídí v rámci své pohodlnosti co nejpříjemněji.

Jak to přesně vypadá?

On řídí ten vesmír a já obstarám takové ty prkotiny jako nákupy, úkoly a tak dále. Ale já myslím, že je to v pořádku a že v tom Jáchym správně cítí tu rovnováhu.