Jak drahé je dědictví

Dědická daň je spolu s daní darovací a daní z převodu

nemovitostí takzvanou daní převodovou. Všechny tyto tři daně jsou společně

upraveny v zákoně 357/1992 Sb. Povahově se jedná o jednorázové

majetkové daně. Nedaní se ale majetek jako takový, ke zdanění majetku dojde jen

v případě, že se stane součástí dědictví.
Za dědění označujeme přechod

majetkových a jiných práv na základě smrti tzv. zůstavitele (tedy původního

majitele majetku). Majetek lze dědit ze zákona, ze závěti nebo oběma způsoby

najednou.

Předmětem dědické daně je nabytí majetku děděním. Daní se

veškerý majetek zemřelého, tedy nemovitosti (pozemky, byty a nebytové prostory) i movitý majetek včetně peněžních prostředků, cenných

papírů nebo pohledávek.

Z nemovitostí, které se nacházejí na území České republiky, se

daň platí vždy, bez ohledu na státní občanství nebo bydliště zemřelého. Jinak je

to s nemovitostmi nacházejícími se v cizině: z těch se dědická daň nevybírá.

U movitého majetku rozhoduje o tom, zda bude či nebude

předmětem daně jednak státní občanství zemřelého a jednak to, zda měl či neměl v

době své smrti trvalý pobyt na území České republiky (viz sloupek).

Dědické řízení
Řízení o dědictví probíhá

vždy před soudem. Soud jej zahajuje okamžitě poté, co se dozví o úmrtí, ať už od

matričního úřadu, nebo z jiného zdroje. Účastníky řízení jsou ti, u nichž se

předpokládá, že by mohli být dědici, případně stát, pokud takovéto osoby

neexistují. Pokud měl zemřelý pohledávky, jsou účastníky i jeho věřitelé a v

určitých případech i ten, kdo zemřelému zařídil pohřeb.

V dědickém řízení se majetek, který je předmětem dědění, ocení.

Také se připraví všechny potřebné podklady pro vydání usnesení soudu: zjistí se,

zda existuje závěť, provede se soupis majetku a dluhů zemřelého. Posledními

zmiňovanými úkony soud pověří notáře. Notář také podá návrhy na usnesení soudu a

vyúčtuje svou odměnu. Úkony notáře jsou hrazeny dědicem (případně společně všemi

dědici). Výše odměny notáře záleží na ceně majetku a pohybuje se v rozmezí 600

až bezmála 40 000 Kč (viz tabulka). Nakonec soud rozhodne o rozdělení majetku

mezi dědice.

Základem daně je logicky cena majetku nabytého dědicem. Cenou

majetku se přitom rozumí cena majetku určená soudním znalcem v dědickém řízení a

může být snížena o tyto odpočitatelné položky:

• Prokázané dluhy zůstavitele, které na dědice přešly zůstavitelovou smrtí,
• Cenu majetku osvobozeného od daně dědické (viz dále v textu),
• Přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele,
• Odměnu a hotové výdaje notáře pověřeného soudem k úkonům v řízení o dědictví,
• Dědická dávka prokazatelně zaplacená jinému státu z nabytí majetku v cizině, je-li tento majetek též předmětem daně dědické v tuzemsku.

Není dědic jako dědic
Pro účel výpočtu

dědické daně jsou dědici zařazeni do tří skupin. Sazba daně závisí na tom, do

které skupiny dědic patří. Obecně lze říci, že čím blíže jste měli k zemřelému,

tím nižší daň musíte odvést.

Plátcem je každý z dědiců bez ohledu na to, zda dědil ze zákona

nebo ze závěti. Pokud dědictví nabývá více osob, každý dědic hradí daň podle

svého podílu. Daň musí uhradit i ten, kdo nedědí majetek jako takový, ale nechá

si od ostatních spoludědiců svůj podíl vyplatit. Pokud se dědicem stane dítě

nebo osoba nezpůsobilá k právním úkonům, jedná za ni její právní

zástupce.
Nejbližší příbuzní zařazení do první skupiny, tedy manželé, děti,

vnuci, rodiče a prarodiče, jsou sice ze zákona plátci daně, nicméně jsou od daně

dědické osvobozeni a nemusí ani podávat daňové přiznání. Ostatní dědici daňové

přiznání podávat musí, leda že by veškerý zděděný majetek byl od daně dědické

osvobozen.

Přiznání se podává místně příslušnému finančnímu úřadu (podle

místa bydliště zemřelého) do třiceti dnů ode dne, kdy nabylo právní moci

rozhodnutí soudu o skončení dědického řízení. Daň je splatná ve lhůtě 30 dnů ode

dne doručení platebního výměru.

Základ daně se zaokrouhlí na celé stokoruny nahoru, výsledná

daň se pak dělí dvěma a zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

Z čeho se daň platit nemusí?
Jak jsme již

uvedli, od daně dědické je osvobozeno nabytí majetku děděním, pokud k němu

dochází mezi osobami zařazenými v I. skupině. Příkladů je ale více:
Pokud

dědická daň činí méně než 100 Kč, daňové přiznání se sice podává, ale vyměřenou

daň správce daně nepředepíše a poplatník daň neplatí.
Dále jsou od dědické

daně osvobozeny například:

• Přechod movitých věcí osobní potřeby u fyzických osob, pokud tyto věci po dobu 1 roku před nabytím nebyly součástí obchodního majetku zemřelého, pokud cena tohoto majetku nepřevyšuje u osob II. skupiny 60 000 Kč a u osob III. skupiny 20 000 Kč u každého jednotlivého poplatníka,
• Přechod vkladů na účtech u bank, peněžních prostředků a cenných papírů (platí zde stejné limity jako v předchozím případě),
• Částky, které se podle zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem stávají předmětem dědictví,
• Nabytí majetku Českou republikou (jedná se zejména o takzvanou „odúmrť“, tedy případ, kdy neexistuje dědic, a kdy dědictví připadne státu),
• Majetek odkázaný obcím a krajům,
• Odkázaný majetek určený na financování zařízení a humanitárních akcí v oblasti kultury, školství, vědy a vzdělání, zdravotnictví, sociální péče, ekologie, tělovýchovy, sportu, výchovy a ochrany dětí a mládeže a požární ochrany, pokud je majetek nabyt právnickými osobami, které byly zřízeny k zabezpečování těchto činností a které mají sídlo na území České republiky,
• Majetek odkázaný církvím,
• Majetek odkázaný politickým stranám a politickým hnutím, určený na jejich činnost,
• Majetek odkázaný nadacím nebo nadačním fondům.

Jak vidíte, ani dědění není v mnohých případech zadarmo, také

obnáší spoustu času a administrativy. Zejména je ale často spojeno se ztrátou

někoho blízkého, přejeme vám proto, abyste se s dědictvím po všech stránkách

vypořádali co nejlépe.

Autor: Lucie Aschenbrennová
Uvedeno ve spolupráci se serverem Peníze.cz