Jak přežít babinec
Už ve třech letech umíme rozeznat, s kým je dobré se přátelit a komu se vyhnout. Čí oblečení a hračky jsou lepší, koho máme obdivovat a komu se smát. Jsou to způsoby kruté, a čím jsme starší, tím drsnější praktiky používáme, navíc často skrytě. Naučíme se přetvářce, milým úsměvům a konverzaci se ženami, které upřímně nenávidíme. Neříkáme to, co si myslíme, ale to, co ostatní chtějí slyšet.
Chlapi se spolu buď kamarádí, nebo ne. Když jim něco vadí, řeknou si to do očí, občas si spory vyřídí ručně, a pak jdou klidně na pivo. My jsme jiné – zákeřné a vychytralé. Konkurence je velká a musíme využít veškerý, byť ilegální arzenál, abychom došly k cíli. V každém kolektivu vznikají skupinky dívek, které vzájemně soupeří, pomlouvají se a předhánějí ve všem možném. Upřímnost se nenosí, a když se rozhádáme, bývá to navždy, i kdybychom předtím byly nejlepší kamarádky. A na světě pravděpodobně není větší nenávist než ta, která vznikne mezi bývalými přítelkyněmi.
Tohle všechno o sobě víme, jen se tím příliš nechlubíme. A protože to víme, jsme v každé situaci maximálně ostražité a sledujeme, kdo by nám mohl vrazit kudlu do zad. S přibývajícím věkem zákonitě přijde chvíle, kdy nastoupíme do zaměstnání a velice často se ocitneme v ryze ženském kolektivu. A práce není škola, tady jde o víc. O pozice, přízeň nadřízených a o peníze. V práci vás pomluví, i kdybyste se rozkrájely. Vždycky se najde rozeštvávačka, která na vás nenechá nit suchou, jakmile za vámi zapadnou dveře. Vadíte-li jí hodně, dokáže proti vám zkušeně poštvat všechny ostatní. V kancelářích se donáší, schovávají se důležité dokumenty, mažou soubory.
Ocitne-li se pak v takovém prostředí svobodomyslně uvažující bytost, které jsou zmíněné praktiky cizí, neskutečně trpí. I takové bytosti existují, ale je jich poměrně málo. Rozumí si více s chlapy a nechápou, co to ty ostatní ženské vyvádějí. Celý život byly zvyklé bavit se s každým, neúčastnit se žabomyších válek a nepatřit do dívčích klanů. Taková žena je persona non grata, a pokud se nepodřídí praxi a nestane se z ní vůdce smečky, dlouho nevydrží.
Jak tedy přežít?
1. Snažte se pracovat, jak nejlépe dovedete, ale nebuďte přehnaně aktivní. Vzpomeňte na Hujera…
2. Jste-li v kolektivu nová, nikomu neříkejte o svých soukromých problémech. Všechno, co řeknete, bude použito proti vám. Jít po týdnu práce s kolegyněmi na tah, opít se a žvanit, je to nejhorší, co byste mohla udělat. Dostaly by do rukou mocnou zbraň.
3. Nikoho nepomlouvejte – cokoli řeknete o kolegyni, okamžitě se jí donese, samozřejmě v patřičně vylepšené verzi. A bude si to pamatovat.
4. Před nikým se nepovyšujte ani neponižujte, neodhalujte své slabiny ani nekritizujte práci ostatních.
5. Nenadávejte na práci – velmi rychle se to donese k vedení.
6. Najdete-li v kolektivu spřízněnou duši, držte se jí, ale připravte se na závist a žárlivost ostatních. Také na podezřívání, že se chcete někomu vlichotit. Nikdy nevíte, čí spřízněnou duší vaše nová kamarádka byla předtím, než jste přišla.
7. Rozmyslete si, koho z práce si přidáte na facebook a co tam uvidí. Všechny nové kolegyně se budou chovat jako vaše nejlepší kamarádky a přidat si je hned první týden se nemusí vyplatit.
8. Vyhněte se ženskému kolektivu (záležitost téměř nemožná).
Některá ze zmíněných pravidel se těžko dodržují, přeci jen, člověk tráví v práci mnoho času a touží po klidném a přátelském prostředí. Takže, milé dámy, použijte všechny své zbraně, důvěřujte, ale prověřujte.
