Jak přežít v kanceláři? | E15.cz

Vše o realitách

Vše o realitách Vstoupit do speciálu

Jak přežít v kanceláři?

Jak přežít v kanceláři?

Jana Benešovská

Trávíte tu víc než osm hodin denně, kolegy vídáte častěji než vlastní rodinu. Cítit se v práci dobře a vycházet se všemi lidmi kolem je někdy opravdu těžké. Pracovní místo vám přijde neosobní, kolem se hlasitě telefonuje, práskají dveře, kdosi svačí syrečky. Dá se to vůbec zvládnout?

Kolik lidí z vašeho okolí se dnes může pochlubit vlastní kanceláří, kde sedí úplně sami a nikdo a nic je neruší? Přestože vlastní kanceláře nemají v očích odborníků ani zaměstnanců
žádné zásadní nevýhody, dnes se s nimi setkáte jen minimálně.

Ačkoli ještě na počátku devadesátých let se u nás manažeři firem snažili kanceláře spíš rozdělovat, dnes je trend přesně opačný: slučovat. Budování takzvaných open space
kanceláří je nezastavitelný trend a sdílený prostor pro práci u nás využívá šestaosmdesát procent velkých společností a sedmdesát tři procent středně velkých. A to přesto, že lidem – šéfům i zaměstnancům – to přináší problémy. O vlivu otevřeného prostoru na výkonnost zaměstnance, na jeho motivaci a koneckonců i na jeho zdraví už se popsaly stohy papíru.

Psycholožka práce Zdeňka Židková však vidí důvod, proč lidé nesnášejí open space, někde jinde: „Z open space si nemáte kam zajít, sdílet musíte nejen pracovní problémy, ale i vše ostatní. Jinou volbu nemáte. A o to jde – nemožnost volby člověka popuzuje,“ říká. Odmyslíme-li profese, kde je open space jednoznačně přínosem – například v řízení letového provozu nebo v call centru – kolik ostatních je založeno na sdílení? „Většina činností v open space je bohužel rutinního a individuálního charakteru. Můžete lidem vykládat, že open space je moderní trend založený na spolupráci mezi lidmi. Oni ale vidí, že každý si řeší to svoje, ještě přitom ruší druhé a žádná spolupráce se nekoná.

Tím padá hlavní argument architektů a manažerů, kteří tento typ kanceláře obhajují. A pak zbude jen to, co každý cítí – ušetří se na stavebních i jiných nákladech a vedení má lepší přehled o zaměstnancích,“ dodává odbornice. Ačkoli na open space kolektivně nadáváme, většina z nás do takového prostoru denně chodí a trávíme v něm podstatnou část života. Psycholog Michal Walter je přesvědčen, že existují lidé, kteří ve sdílené kanceláři pracovat prostě nemohou. „Na druhé straně,“ říká, „lidská adaptabilita a flexibilita je značná a téměř nekonečná, takže se to musí vyzkoušet.“ A především – práci ve sdílené kanceláři se musíte
naučit a musíte si na ni zvyknout.

V práci pokecat, doma pracovat

Zaměstnanci v open space kancelářích si často stěžují na „ztrátu soukromí“. V konečném důsledku je to však spíš omletá fráze než fakt, který by lidem doopravdy znemožňoval pracovat. „Pracoviště – pokud vím – není místo, kde by soukromí patřilo k tomu, na co máte podle zákona právo,“ upozorňuje Zdeňka Židková a dodává: „Sousloví ztráta soukromí
ve mně navíc vyvolává pocit, že ho vyžadujeme proto, abychom si mohli v pracovní době vyřizovat své záležitosti.Já bych viděla problém spíš v nevhodně uspořádaném osobním prostoru.“

V čem se však psycholožka shoduje se svým kolegou Michalem Walterem, že pracovní místo má například na výkonnost až druhotný vliv, mnohem zásadnější je motivace k práci. „Všechno se dá vydržet, když víte, proč to děláte a že to má smysl. Když se však k arogantním nadřízeným a špatně postaveným úkolům přidá nevhodně nastavená klimatizace, která vám hrne studený vítr za krk, z okolních kójí se linou podivné pachy a vedle vás ječí kolegyně, potom je vaše snažení o výkon marné. V takovém případě vás kombinace nepříjemné pracovní atmosféry a negativ open space zválcují do stavu naprosté nepoužitelnosti, ať si svoje místo uspořádáte a vydekorujete jakkoli,“ tvrdí psycholožka.

Sama prý kdysi patřila k lidem, kterým sdílená kancelář nevyhovuje, do práce se však chodila společensky vyžít a úkoly dodělávala po večerech z domova. Existuje velké množství lidí, kteří se chovají podobně – ostatně můžete nahlédnout do své e-mailové schránky,
kolik pošty z různých firem vám přichází v době, kdy už jsou kanceláře oficiálně zavřené. Její odesilatelé by vám nejspíš tvrdili, že nestíhají. Ale proč nestíhají?! Bohužel jsou úkoly,
které v takové kanceláři v určitém časovém období prostě udělat musíte. Pak máte jen dvě volby: buď jste řadový pěšák, který se protrpí až do nějaké zdraví narušující psychosomatózy
ze stresu, nebo se zvednete a odejdete.

„Žádat šéfa o úlevy nebo vlastní kancelář je zbytečné, v tomto prostoru jsou rovné podmínky pro všechny. Možná pokud jste odborník, můžete si volnější režim vyjednat. Kupodivu ale specialisté si na otevřené kanceláře stěžují nejméně. Zřejmě právě proto, že chápou svůj úkol jako výzvu, mají motivaci a okolí je nezajímá, dokážou se od něj odstřihnout,“ dodává Zdeňka Židková.

Teď nemohu mluvit, jsem v práci

Než se rozhodnete pro razantní řešení – práci v open space buď vůbec nepřijímat, nebo, pokud už v takové kanceláři pracujete, odejít, jestli máte motivaci k práci, zkuste dát
otevřené kanceláři ještě šanci. Ačkoli open space prostory často působí neosobním
dojmem, v mnoha firmách máte možnost si je zabydlet. Budete se v práci hned cítit lépe a vaše předměty zároveň vymezí prostředí, které patří jen vám. Oblíbené bývají paravány,
kterými si můžete alespoň částečně ohraničit svůj prostor, šanony, rostliny, fotografie, obrázky rodiny a podobně. „Výběr dekoračních předmětů však pečlivě zvažte. Výzdoba pracovního místa vypovídá cosi o osobnosti i o soukromém životě zaměstnance a je tedy otázka, co chcete a nechcete ostatním sdělit,“ říká Michal Walter. Zapomeňte na plyšáky, vhodné nejsou ani hrnečky s rádoby vtipnými, ale vlastně oplzlými nápisy a podobně.

Další kapitolou, jak přežít v open space, je telefonování. Chcete-li si vyřídit soukromý telefonát, je to problém. Přestože se může zdát, že ostatní soustředěně pracují a hovoru
nenaslouchají, je prokázáno, že soukromé hovory přitahují pozornost a je velmi obtížné je neposlouchat. Největšími magnety jsou pak slova jako peníze, sex a jména osob. Jsou
exhibicionisté, kteří jsou schopni vykřičet je na celou firmu a jsou stydlíni, které obtěžuje, když jim partner zavolá, aby se po práci zastavili na nákup. Nejlepší volba je podle Zdeňky Židkové něco mezi: pokud smíte, soukromé hovory si vyřiďte, ale v přiměřené délce a tlumeným hlasem, jedná-li se o něco intimnějšího, poodejděte na chodbu nebo s hovorem prostě počkejte. A propos ohlídejte si zvonění svého telefonu. Veselé dětské melodie
nebo hlášky z filmů možná baví vaši rodinu, zapomenete- li ale telefon párkrát na stole, zatímco si budete v kuchyňce dělat kafe, kolegové z toho budou šílet.

Psycholog Michal Walter si nedělá iluze o tom, že by trend open space prostor nepokračoval bez ohledu na to, že s ním většina lidí nesouhlasí a že na psychice i zdraví
lidí páchá prokazatelné škody. Nezbývá tak, než abychom se ho pokusili přežít. Pomoct by k tomu mohla i pravidla chování, ať už psaná, nebo nepsaná, ale především vyžadovaná a respektovaná všemi. Pokud ve vaší firmě ještě neexistují, přimluvte se za jejich zavedení, zase se budete cítit o něco lépe. Protože jinak hrozí, že strávíte velkou část života v prostředí, které nesnášíte, ale hlavně si z toho odnesete psychické i zdravotní následky.

Autor: Jana Benešovská
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!