Jaká jsou povolání budoucnosti?
Abych vám odhalila tu trochu absurdně znějící trendovost povolání, zůstanu u toho svého. Asi málokterá práce byla v 90. letech tak atraktivní jako novinařina. Jezdili jsme po celém světě. Zatímco republika pomalu vstávala z postkomunistického kómatu a začala jezdit na prodloužený víkend do Benátek, novináři reportovali z těch nejúžasnějších i nejdivočejších míst světa. Noviny zažívaly absolutní boom.
Rudé právo jako jediný oficiální list vládnoucí strany byl převálcován desítkami nových novin a časopisů, které mohl začít vydávat, považte, kdokoli. Být novinářem v tehdejší době byl bez nadsázky dream job. A taky luxusně placený: novináři ve své době vydělávali až desetinásobek průměrné mzdy – standardní plat se na počátku 90. let pohyboval někde kolem pěti tisíc.
Je o dvacet let později. Novináři jsou nejčastěji – bez práce. Tři významné domácí deníky vlastní dvě společnosti, dvě z nich sdílejí jednu redakci. Zbytek z více než dvou desítek někdejších deníků dávno neexistuje. Podobně je to s magazíny. Sice stále vznikají nové, ale stejně rychle i krachují, zanikají a na trhu se drží jen zavedená jména.
Doba tištěných médií je buď rovnou u konce, nebo minimálně na prahu transformace, jejíž výsledný tvar nikdo není s to ani matně odhadnout. Novinářů je přebytek, a práci často nemají ani někdejší hvězdy.
KTERÁ PROFESE MÁ BUDOUCNOST?
Internetový portál www.budoucnostprofesi.cz provozuje Národní vzdělávací fond. Dlouhodobě sleduje trendy v nejrůznějších oborech. I když právě nehledáte práci nebo nepřemýšlíte o změně oboru, je to bez diskuse zajímavé čtení. Své jisté v povolání mají dlouhodobě jen vybrané obory.
Není překvapením, že jistotu mají, navzdory nejistotě platové, lékaři, policisté a učitelé. Jich se taky žádné velké změny po více než dvě desítky let netýkají. Dlouhodobě ale na trhu práce chybějí nikterak překvapivě řemesla. Zkoušeli jste v posledních letech najít dobrého truhláře? Instalatéra? Nebo jen kuchaře?
Po revoluci se totiž mimo všechny jiné možnosti objevily i desítky soukromých vysokých škol. Poskytovat soukromé vzdělání je jistě prima, ale tyhle školy produkovaly odborníky, kteří se ve skutečnosti neživili ničím hmatatelným. Kdekdo se stal diplomovaným marketingovým specialistou. Vystudovala spousta odborníků na mediální komunikaci.
Skvělé pozice měli i dobří obchodníci. Jenže když se nad tím zamyslíme, odborníkem na cokoli se mohl stát kdokoli – a taky stával. V době rozkvětu si mohla každá jen trochu větší než malá firma dovolit své marketingové oddělení, svou vlastní podporu prodeje či vlastní průzkum.
Ovšem ve chvíli, kdy udeřila plnou silou ekonomická krize, se ukázalo, že všichni tito lidé možná umějí vyrábět nekonečné množství opravdu pěkných prezentací, ale jejich skutečný přínos firmám je nula. Čistá nula. A právě tihle lidé, kteří podlehli důležitosti svého nehmatatelného oboru, stojí s prázdnýma rukama na trhu práce a přemýšlejí, co by zhruba tak mohli dělat.
Nezbývá než najít práci novou, rekvalifikovat se a vprostřed středního věku začít od nuly. Jak se vyhnout podobné situaci? Jak se nestat za pár let znovu nepotřebným? A hlavně jaké školy máme nechat studovat naše děti?
CHYBĚJÍCÍ OPRAVDOVÉ ŘEMESLO
Poptávka po nejrůznějších profesích se mění nejen podle sezony a stavu ekonomiky, ale i podle regionů. V jesenických horách zkrátka bude vždycky víc příležitostí pro dobrého dřevorubce než pro dobrého tiskového mluvčího, naopak stejný dřevorubec v Praze či Plzni moc příležitostí vydělat si na chleba nenajde. Podle zmíněného portálu Národního vzdělávacího fondu by se každý měl už při volbě povolání zabývat nejen tím, co ho baví, ale hlavně tím, jestli se v místě, ve kterém žije nebo hodlá žít, taky uživí.
Nezaměstnanost začala prudce stoupat v roce 2009 v důsledku počínající ekonomické krize. Nejvíce byly zasaženy regiony, jež po generace spoléhaly na průmyslovou výrobu, která se jen o pár měsíců později zhroutila úplně a v některých krajích vedla až k 50% nezaměstnanosti. Velké továrny hromadně ukončovaly svou činnost a jen výroba opravdu k životu důležitých věcí se přesunula do malovýroby.
Podle stránek Budoucnost profesí ale není důvod propadat malomyslnosti. Na trhu chybí řada profesí, a to nejen těch technických. Díky rozvíjejícímu se zájmu o zdravý životní styl se předpokládá ještě další nárůst potravinářských oborů. Chybějí třeba dobří pekaři. Je málo dobrých řezníků. Úplně chybějí profese ve stavebnictví – snad každý, kdo se pokoušel postavit dům, nebo aspoň rekonstruovat byt, má nekonečné množství historek o výměnách stavebních firem.
Ať nejsme ale jen u řemesel, Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání jasně říká, které profese jsou konkurenceschopné teď a budou i do budoucna. Šanci mimo řemesla mají vědecké a výzkumné obory. Na setrvalém vzrůstu jsou farmaceutické obory nebo nanotechnologie.
A definitivně odzvoněno je oborům, jejichž činností nevzniká nic konkrétního – třeba bankovní analytici se o práci bát nemusejí, ale ti, kteří odhalovali třeba pověstné díry na trhu a podle nich konstruovali nové firmy, zajdou na úbytě. Díra na trhu je v dnešních dnech spíš mýtus, nic takového jako enormní nárůst internetových firem nebo webdesignérů už se konat nebude. Minimálně do doby, než podobný fenomén jako internet nevznikne v nějaké další podobě.
KONEC JISTOT?
Stejně jako doba odborníků na podomní prodej teplé vody končí i doba jistot. Zaměstnaneckou smlouvu dostává už jen minimum lidí, většina z nich je situována do státních organizací. Soukromé firmy své pracovníky ve valné většině outsourcují: dostávají práci, kterou potřebují, nesou nulová rizika a mají směrem k lidem, kterým dávají práci, taky nulovou odpovědnost.
Jedinou v přeneseném slova smyslu jistotou je často proklínaný trh Evropské unie. Internetový server monster.cz, který zprostředkovává pracovní příležitosti, se významným způsobem věnuje požadavkům ostatních unijních států. Jakkoli vycestovat za prací není reálnou možností pro každého, aspoň víme, že existuje šance se uplatnit v oborech, které v Česku dostatek pracovních příležitostí nedostávají. Monster.cz uvádí, že ve všech zemích EU shodně chybějí pracovníci v oblasti služeb.
Dánové trpí nedostatkem kvalifikovaného středního zdravotnického personálu, podobně je na tom Finsko nebo Belgie. Irsko a Itálie prahnou po specialistech IT technologií, na Maltě chybějí kuchaři a personál v hotelech. Jakkoli si člověk ve středním věku se zázemím v Česku asi nevyrazí pořídit novou kariéru třeba do Švédska, je tohle srozumitelný vzkaz pro novou generaci.
Na rozdíl od Spojených států, kde je obvyklé za prací cestovat i přes několik zemí, je Evropa svazována množstvím jazyků. Aby se budoucí noví zaměstnanci ale brzy nestali novými nezaměstnanými, je vhodné přemýšlet o své budoucnosti nejen v rámci regionu, ale rovnou v rámci Evropy.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
