Když je pánem vaší domácnosti exekutor... a ani nevíte proč

Klepe vám najednou na dveře exekutor? Bojíte se oprávněně. Může vám totiž sebrat prakticky všechno, třeba i ohřívací láhev na mléko pro kojence, stipendium či „mateřské“ dávky. Jak to? Má širší pravomoci než soud, respektuje jen exekuční řád a nezáleží mu na tom, zda jste dluh zavinili vy. Jak se bránit?
Možností nakoupit si vše, co bychom si normálně nemohli dovolit, je víc a víc. A tak se počet lidí, kteří nakupují na splátky, stále zvyšuje. Úvěr získáte na počkání i na pobočkách pošty, přímo v obchodních domech, nabídkami máte vycpanou poštovní schránku. Je to tak lákavé, ale je to skutečně dobré? Se zadlužováním se zvedá i riziko neodhadnutí našich finančních možností. Někdo situaci zvládne, jiný nikoliv.
Do naší poradny se pak dostavují zoufalí spotřebitelé, někdy už i v době, kdy z bludného kruhu není úniku, kdy přívětivý podnikatel náhle změní tvář a vyžaduje platby naprosto nekompromisně a bez ohledu na momentální tíseň spotřebitele. Pak totiž následuje méně příjemné období - čas honu na spotřebitele, čas platit, a to bez ohledu na to, že jsme podepsali ne jednu, ale již i třeba druhou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Toto období končívá velice nepěkně a často krutě.
Nový seriál: Jak na úvěry aneb život na splátky, které vás nepoloží |
Na dluh žije čím dál tím víc českých domácností. Úvěry nepochybně mají svoje klady, dovolují nám pořídit si zboží či služby, na které je naše peněženka krátká. Pokud ale jejich kouzlu bezhlavě podlehneme, mohou nás zavést až na samé finanční dno. Následující série článků vám poradí, jak proplout úvěrovým mořem bez úhony a co dělat v případě, pokud už se snad vaše finanční loď potápí. Spoustu užitečných článků, rad a informací týkajících se úvěrových produktů a zadluženosti naleznete v našem novém seriálu Jak na úvěry aneb život na splátky, které vás nepoloží. |
Exekutor se pozve sám
Na základě usnesení příslušného soudu obdrží spotřebitel exekuční příkaz a na základě zákona o soudních exekutorech se exekutor stává prakticky pánem vaší domácnosti.
Zaplatíte již částku mnohonásobně vyšší, navýšenou o náklady soudní a odměnu exekutora. Nebo vám bude zabaven a odvezen majetek, vybavení bytu či byt jako takový.
Více o exekucích se dočtete v článcích:
Exekuce bez legrace, Exekutorské hrátky s neviňátky či Čeští exekutoři nijak nevyčnívají.
V únoru 2001 byly přeneseny vykonávací (exekuční) pravomoci na „nezávislého a nestranného“ exekutora (tzv. soukromého exekutora). Ten má tím pádem širší pravomoci než soud, který je prakticky ze zákona povinen, a to „bez zbytečného odkladu“, poskytnout exekutorovi potřebnou součinnost.
Občanský soudní řád ve svém § 322 říká (ovšem velice obecně, protože smyslem exekuce je uspokojit především pohledávku), že „výkon rozhodnutí exekuce se nemůže týkat věcí, které povinný potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.“
Exekutor však respektuje pouze svůj exekuční řád (byl sice již osmkrát novelizován, přesto by potřeboval celou řadu dalších změn a úprav), který dokonce v § 66 uvádí, že exekutor nemusí respektovat Občanský soudní řád.
Zůstane vám minimum. Možná…
Často se exekucí postižení spotřebitelé, kteří neuváženě podepsali kupní a úvěrovou smlouvu (a dodnes třeba ani neobdrželi zboží, zato místo něho mají exekuční příkaz), ptají, co jim všechno může exekutor sebrat. Odpověď zní: prakticky všechno.
Jednodušší je vypsat to, co skutečně vzít nemůže:
- pohřebné,
- porodné,
- přídavky na děti,
- zvláštní příplatek při převzetí dítěte - jednorázová dávka pro pěstounskou péči,
- věci nezbytné k uspokojování základních potřeb rodiny.
Za pohledávku soukromé firmy platí stát… |
Otázkou je, zda mají být předmětem exekuce i sociální a nemocenské dávky či důchod, protože pak dochází k paradoxní situaci, kdy za pohledávku soukromé firmy vlastně platí stát, a nikoliv dlužník. |
Zda ohřívací láhev na mléko pro kojence patří k základním potřebám mladé rodiny, rozhodne pouze exekutor. Předmětem způsobu exekuce je např. peněžitá pomoc v mateřství či stipendium, ale již nikoliv nároky na odměny vyplývající z práv autorských, práv výkonných umělců, zlepšovacích návrhů atd.
Ani nemusíte být „na vině“
Dluhy se musí platit, ale neměl by je platit ten, kdo je neudělal. A neměl by být štván až do beznaděje ani takový dlužník, který se zaručil v dobré víře věřiteli směnkou, jež putuje dál, předává se a prakticky nikdy nemusí být zlikvidována.
Případy samy pro sebe jsou prodejci, dealeři, či „podnikatelé“ na předváděcích akcí, kteří zneužijí důvěřivosti člověka, jenž není mazaný ani zběhlý v právních kličkách. Stejně jako případy občanů, kteří podepsali smlouvy s firmou, od níž dodnes neobdrželi žádné zboží. Musí ovšem platit na základě exekutorských příkazů částky, které z pár tisíc narostly až na čtvrt miliónu.
Stará paní - vdova, po těžké operaci, ozařování, chemoterapii, chodící o francouzských holích, kterou dealer mylně informoval (na prezentaci produktu jí řekl, že zboží lze kdykoli vrátit), se po mnoha marných prosbách o odstoupení od smlouvy zadlužila, aby zaplatila za nádobí Zepter. Netušila, že ještě musí doplatit úrok za pozdní platbu (247,70 Kč), nebylo povinností firmy ji na to upozornit. Usnesení soudu dostala od exekutora osobně, a to i s exekučním příkazem o zaplacení 9 104 Kč (na tuto částku se úroky časem vyšplhaly).
Problémy jsou v zákonech. Měli by je řešit právníci a soudy, apelovat by se mělo na poslance, aby se zasadili se o změny. Jinak totiž vháníme dost velkou část občanů do bídy, připravujeme je o bydlení a základní životní podmínky.
Není důstojné pro „evropský civilizovaný stát“, abychom zbavovali rodiče dětí odebráním a „umístěním“ do státních zařízení (mimochodem daleko dražších než je péče v rodině) a jim nechali pouze možnost živoření, když je předtím připravíme o bydlení. Nedáváme možnost seniorům ani nemocným k léčení ani k životu. Případy pokusů o sebevraždy v beznadějné situaci, jež někdy vznikly i důvěřivostí, se kterou se dotyčný za někoho zaručil, již nejsou ojedinělé.
Na čí straně je stát, který nedostatečnými a špatnými zákony nechrání své slabé a svou nečinností pomáhá některým podnikavcům pouze hrabat?
Jak se může bránit spotřebitel? |
* podezřelé slevy - cena stejného zboží se u různých prodejců nemůže výrazně lišit, vždy jde pouze o rozdíly pouze v marži, které si konkrétní prodejce přirazí,
- nabídky zboží zdarma - nic není zadarmo,
- prodávající neodpovídá za škodu - odpovědnost je daná ze zákona,
- na zboží je údajně záruka pouze 1 měsíc - záruční dobu nelze ze zákona libovolně krátit,
- odmítnutí předvedení výrobku - spotřebitel má právo ze zákona na předvedení výrobku na požádání,
- prodej „značkového“ zboží za výrazně nižší ceny (např. známé „“),
- paragon na požádání musí vydat prodejce na každé zboží, tedy i levné,
- při „stornování smlouvy“ máte právo na svůj výtisk, který si stejně jako paragon ponecháte,
- „interní předpisy“ prodejce jsou jeho vlastní, na zákazníka se vztahují pouze obecně platné předpisy, interní předpisy prodejce nemohou omezovat práva spotřebitelů,
- při způsobení škody v prodejně spotřebitelem má prodejce právo na uhrazení, ale pouze prokazatelné pořizovací ceny a stáří věci po vzniklé škodě, je-li podnikatel plátce DPH, nesmí při vymáhání škody účtovat daň.
|
Jak se může bránit postižený spotřebitel proti neoprávněné exekuci?
- Podáním vylučovací žaloby k soudu (trvá však dlouho i několik let, s odvoláním se může ještě protáhnout - je otázka, zda jsou po letech vrácené věci ještě vůbec k užívání),
- stížností na Exekutorskou komoru, jež může exekutora, který překročil své pravomoci, postihnout napomenutím, pokutou nebo odvoláním (zatím však nebyl odvolán ještě ani jeden exekutor, stížnosti jsou z velké části neúspěšné, rozhodují o nich zase jen exekutoři, nemají nad sebou žádnou nezávislou kontrolu),
- máte možnost požadovat po státu podle zákona č. 82/1995 odpovědnost za škody a úhradu nákladů při neoprávněné exekuci.
Na závěr se podívejme detailněji na první možnost, vylučovací žalobu. Poškozený musí zaplatit soudní poplatek za každou věc, kterou chce vyloučit z exekuce soudní poplatek 1 000 Kč. Může sice požádat soud o zproštění poplatku, ale tuto žádost musí doložit důkazy o své nemajetnosti a záleží na rozhodnutí soudu, zda mu vyhoví. Postižení tak často vylučovací žalobu nepodají, protože na ni nemají a svůj boj považují již předem za prohraný. Navíc je to velice zdlouhavé řešení, mnozí poškození jsou již staří a nemocní lidé, stresy jim zkracují život a právem se ptají: proč mám běhat po soudech, když nikomu nic nedlužím, proč se mne stát nezastane, kde jsou má práva zaručená Ústavou ČR?
Náš stát letos prohrál ve Štrasburku rekordních 26 soudních sporů a od těch dob se jejich počet nadále výrazně zvyšuje i kvůli zdlouhavosti soudních řízení. Jen v naší poradně postupně přibývají případy, které končí exekucemi pouze proto, že náš právní systém je nedokonalý, špatně nastavený a komplikovaný, právní výklady jsou často protichůdné.
Dnes už naštěstí existuje Zákon o ochraně spotřebitele, který nařizuje poctivost prodeje výrobků i poskytování služeb, zakazuje klamání spotřebitele a přikazuje informační povinnost prodejci. Není již např. možné v případě reklamace dostat strohou odpověď: „Reklamace zamítnuta.“ Musí být uveden důvod, proti kterému je pak samozřejmě jednodušší dožadovat se nápravy pomocí soudu. Také je novelizován Občanský zákoník, který chrání spotřebitele i proti jeho vůli. Ovšem všichni poškození a zoufalí spotřebitelé se státu ptají : „Kde jsi byl, když jsme tě potřebovali?“
Co si počnou naši senioři, kteří sice podepsali kupní smlouvu s firmami před pár lety, nemají žádné hrnce za 20 či 60 tisíc Kč, ale musí platit mnohonásobek původní částky? Navíc za zboží, které ani neviděli a asi už těžko uvidí, protože dnes už nelze ani porovnat, zda po 7 až 9 letech dostanou skutečně to zboží, které jim kdysi dealer na předváděčce ukazoval… Kam se poděla etika podnikání u těchto firem, jež jsou ostudou poctivých podnikatelů a prodejců, kterým kazí dobré jméno?
Autor: Gerta Mazalová
Uvedeno ve spolupráci se serverem Peníze.cz