Náklady na výchovu dětí: má či nemá platit stát?

Postarat se o dítě je povinností obou rodičů. Neměl by tedy být spíše rozvedený
rodič přinucen platit na své dítě slušné výživné? Na něco ale stát přispívat
musí. Kolik, na co a jak?
Asi málokdo by souhlasil s tím, aby stát převzal za rodiče
povinnost dítě vychovávat. Hrůzná představa kolektivistické výchovy už naštěstí
patří pouze do ranku sci-fi, kupodivu si ale leckdo myslí, že stát má povinnost
dítě živit. Namísto toho, aby byl rozvedený rodič přinucen se o svého potomka
postarat, ten, kdo o dítě pečuje, běžně dostává sociální dávky od státu, tedy
nás všech.
Nicméně je třeba říct, že na některých nákladech se stát
podílet musí. Například školní docházka, je-li povinná, musí ji hradit stát. U
všeho to ale zdaleka tak jasné není. Přídavky na děti být můžou, ale nemusí.
Mateřská dovolená je v různých zemích velmi různá, a to jak co do délky, tak do
výše dávek. Někde hradí stát veškeré náklady nejen na školní, ale i na
mimoškolní činnost dětí až do konce střední školy, jinde se středoškolské
vzdělání platí. Nicméně žijeme v evropském prostoru, podíl státu na finančních
nákladech spojených s dětmi je zde tradičně významný. V době kriticky nízké
porodnosti tedy určitě není vhodné začít s nějak radikálními změnami tohoto
principu. Kolik, na co a jak by měl stát přispívat?
Děti musí jíst
Přídavky na děti, sociální
příplatek, sleva na dani, daňový bonus - tento systém základní podpory rodin s
dětmi lze charakterizovat jednoduše: složitý a nákladný. Z peněz „pro děti“ jsou
placeny tisíce lidí, kteří se zabývají vydáváním potvrzení, prověřováním a
kontrolami, vyplácením dávek. Nebylo by lepší tohle všechno zrušit a všechny
tyto peníze vyplatit skutečně na děti? Když už daňoví poplatníci přispívají,
nechť z jejich peněz cestou ubude co nejméně. Pokud bychom vydali stejné
množství peněz, mohla by rovná dávka na dítě být ve výši 50 % životního minima
(ŽM) dítěte podle věku. A kdybychom to chtěli mít ještě jednodušší, tak polovina
průměrného ŽM (neodstupňovaného podle věku), což by zvýhodnilo rodiny s malými
dětmi, kterým vzhledem k výpadku příjmu jednoho z rodičů finance nejvíc chybí.
Rovná dávka na dítě by se vyplácela stejně jako dnes, tedy
odpočtem z daně a případným doplatkem formou negativní daně (v současném systému
nazývanou bonusem). Rodiče bez zdanitelných příjmů by ji dostávali od finančního
úřadu (zamezení duplicity).
Testování dávek je terminus
technicus pro zjišťování, kdo má nárok na dávku. Ty dávky, které se odvíjí od
výše příjmu, se jmenují testované. S tím ověřováním, kdo má nárok, souvisí i
kontrola příp. zneužívání a tak. Je to např. celá administrativa přídavků, což
je cca polovina náplně úřadu, vyplácejícího dávky sociální podpory.http://www.penize.cz/info/zpravy/zprava.asp?IDP=1&NewsID=2926
Existují hlasy, které
namítají, že dávat podporu na děti plošně je nesmysl, protože lidé s vysokými
příjmy ji nepotřebují. S tím se dá souhlasit, ovšem hledisko, které je nutno
vzít, možná jako jediné, skutečně vážně v úvahu je, zda je levnější platit dávku
všem nebo testovat nárok na ni? Je-li levnější to první, nemá cenu to
komplikovat.
O děti je třeba pečovat
Rodině je
vypláceno porodné, mateřské dávky a rodičovský příspěvek. Porodné by bylo možno
vyplácet pověřenou obcí formou šeku, zaslaného matce automaticky spolu s rodným
listem dítěte.
Problematice peněžité pomoci v mateřství u žen, které jsou osobami
samostatně výdělečně činnými (OSVČ) jsme se blíže věnovali v článku Když onemocní podnikatel.
Mateřské dávky jsou dávkou nemocenského pojištění. Systém
obsahuje výrazná diskriminační opatření. Jednak jsou růzností podmínek
znevýhodňovány OSVČ oproti zaměstnankyním, jednak zvýhodňuje tzv. samoživitelky
proti ženám žijícím v manželství nebo s partnerem. Zvýhodňuje tedy nezodpovědné
vůči zodpovědným nebo sice zodpovědné, ale podvádějící, vůči poctivým. Kdo z nás
nezná dvojici, která si pořídí dítě bez svatby jen kvůli zvýhodnění při pobírání
mateřské a dalších dávek a společné soužití prostě zapře? (Skutečně osamělí,
vdovy a vdovci, jsou samozřejmě něco jiného.)
Dávkami pro rodiny jsme zabývali v článcích:
Když onemocní podnikatel
Jak zvládnout nemoc
Jak zvládnout péči o příbuzné
Jak stát pomáhá nemajetným
Jak uživit potomky
Jak zvládnout péči o nechtěné děti
Jak zvládnout bydlení
Jak zvládnout porod, vojnu a pohřeb
Jak přežít na rodičovské
Pro orientační výpočet těchto dávek jsme pro vás připravili kalkulačky:
Příspěvek na bydlení
Přídavek na dítě
Sociální příplatek
Nemocenská
Třetím nesmyslným prvkem je vyplácení rodičovského příspěvku
těm ženám, které nejsou nemocensky pojištěny, už od narození dítěte, zatímco
těm, které pojištěny jsou, až po skončení mateřské dovolené. Opět diskriminace
zodpovědných. Nemocenská je pojištění, rodičovský příspěvek je nároková dávka.
Pojištěná či nepojištěná - příspěvek by měl být poskytován stejně dlouho. Bylo
by vhodnější ho vyplácet od narození dítěte po stejně dlouhou dobu všem.
K diskusi by měl být veřejnosti předložen návrh na prodloužení
placené mateřské dovolené. Fiskálně neutrální způsob by byl prodloužit mateřskou
a zkrátit dobu pobírání rodičovského příspěvku. Např. mateřskou namísto 6
vyplácet 9 měsíců, rodičovský příspěvek místo 3,5 roku roky tři. Tím by byla
rodina podpořena víc v době, kdy děti potřebují nejvíc péče.
Mateřské dávky jsou dávkami nemocenského pojištění a teoreticky
se vypočítávají z průměrného vyměřovacího základu (hrubé mzdy) za posledních 12
měsíců. Prakticky stačí, aby se budoucí matka nechala (třeba fiktivně) zaměstnat
u kamaráda za papírově vysoký plat měsíc před odchodem na mateřskou, a mateřská
se počítá z tohoto platu. Na to, aby si člověk ověřil, že nejde o žádnou
výjimečnou záležitost, stačí pročíst poradnu na Peníze.CZ.
Nemocenské pojištění by mělo být převedeno na zdravotní
pojišťovny, stát se dobrovolným a pojišťovny by vyplácely prostě pojistnou
částku tak, jako je tomu u každého normálního pojištění. Ta by měla strop ve
výši daného procenta loňského vyměřovacího základu. Samozřejmě s určitými
výjimkami - např. absolventka školy, která nastoupí do prvního zaměstnání po
ukončení studia atd.
Dítě může být nemocné
Další dávkou je
podpora při ošetřování člena rodiny. Obvykle se týká rodiče dítěte do deseti
let. Dávka je poskytována maximálně 9 dnů, osamělým osobám (opět!) 16 dnů. Při
ošetřování se rodiče nemohou střídat. OSVČ na tuto dávku nárok nemají, ačkoli
mají stejnou sazbu pojistného. Je třeba sjednotit dobu poskytování dávky, aby
byla pro všechny stejná a sjednotit podmínky jejího poskytování.
Nemoci dětí (a péče o dítě vůbec) mají jeden velmi závažný
důsledek - jsou pro matky značnou překážkou při shánění zaměstnání.
„Antidiskriminační“ přitvrzování zákonů pak vede ke zhoršení situace při
uplatnění na trhu práce u všech žen v „nebezpečném“ věku.
Diskriminováni jsou ovšem i muži. Nikoli při hledání
zaměstnání, protože se s tím, že budou pečovat o děti, prostě nepočítá. Ovšem v
případě, že pečovat o děti chtějí, postaví se proti nim právě to, že se s tím u
nich nepočítá. Muž, který se častěji stará o nemocné dítě nebo nedejbože
nastoupí na rodičovskou dovolenou se vesměs stane nepohodlným a s další kariérou
se může rozloučit.
Počínání zaměstnavatelů se nelze divit. V normálně fungující
firmě znamená výpadek pracovníka problém a matka malého dítěte je prostě osobou,
u které je pravděpodobné, že bude problémy způsobovat častěji. Firmy podnikají
za účelem zisku, nikoli sociální dobročinnosti. Nemá smysl jim zaměstnávání
problémových zaměstnanců nařizovat. Lepší je nabídnout finanční
zainteresovanost, a to takovou, aby se jim zaměstnávání matek s dětmi mohlo
finančně vyplatit. Nejjednodušší způsob je snížení sazby pojistného na sociální
zabezpečení, které odvádí zaměstnavatel, na zaměstnance s dětmi do deseti let.
Ze zákoníku práce by měla zmizet všechna ustanovení, která
„chrání“ matky s malými dětmi. Jejich jediným důsledkem je další důvod pro to,
aby nesehnaly práci. Má-li např. žena zaměstnání, které zahrnuje pracovní cesty,
není možné aby na něm trvala a zároveň s poukazem na péči o dítě pracovní cesty
odmítala. Prostě si musí vybrat - buď se o dítě postará manžel nebo jiná osoba,
nebo si ona najde zaměstnání jiné. Rovněž propuštění matky s dětmi by mělo mít
úplně stejné podmínky jako u všech ostatních zaměstnanců. Dokud budou mít ženy s
dětmi jakékoli „extrabuřty“ v pracovně právních vztazích, do té doby budou
obtížně zaměstnatelné. Čím dříve tohle pochopíme, tím lépe pro nás.
Na druhé straně lze jen uvítat opatření, která matkám pomáhají
- zkrácené a sdílené pracovní úvazky, firemní školky apod. Jsou firmy, které
umějí kalkulovat dlouho dopředu a jsou schopny pochopit, že se jim to v důsledku
vyplatí. Podpořit je např. tak, že provoz školky je odečitatelným nákladem, by
mělo být samozřejmé.
U všech dob péče o dítě, tedy mateřské a rodičovské dovolené a
ošetřování nemocného dítěte, by mělo být umožněno střídání obou rodičů. U
mateřské po určité době - minimálně pochopitelně po šesti týdnech, lépe po třech
měsících. Pouze by byla povinnost upozornit zaměstnavatele na nástup na
mateřskou/otcovskou či rodičovskou dovolenou v určitém předstihu.
Autor: Kateřina Havlíčková
Uvedeno ve
spolupráci se serverem Peníze.cz