Názor muže: Dopřát ženám kariéru?
Nejprve bych vyjádřil podporu ženám, které žádnou kariéru nebudují a „toliko se starají o početné potomstvo“. Nečiní tak nic menšího, než že zdárně pracují na vyřešení největšího problému naší evropské civilizace. Vymíráme. Můžeme nalít miliardy do penzijního systému, dumat o podporách spoření na důchod a personálním zabezpečení výroby. Dokud nemá každá žena aspoň dvě děti, je to všechno marnost. Těch potomků je, jak víme, ještě o dost méně a my pomalu dumáme, kdo nás tady nakonec nahradí. Přijdou z jihu? Z východu?
Asi bychom udělali po čertech dobře, kdybychom nad jiné výdobytky vyzdvihli, že má rodina aspoň tři děti (někdo za sebe objektivně „náhradu“ nestvoří), a tento nesporný výkon odměnili. Žena v domácnosti se dnešní optikou „fláká s dětmi“. Změňme svůj pohled, nebo prostě nebudeme…
S výše uvedeným souvisí, kterak bychom se měli starat o ty, které kariéru, vstřícně řečeno seberealizaci, budovat chtějí. Není naplnění bez dětí. Leč mnohaletá mateřská dovolená je pro mnohé spíše strašákem než výdobytkem.
Mateřská bez mateřské
Za příkladnými úspěchy emancipovaných amerických žen stojí u nás zamlčovaný fakt, že žádnou „mateřskou“ nemají. Za šest týdnů, devět po císařském řezu, do práce musejí. Jinak ji ztratí. To je jeden extrém. Druhým je řekněme česká lékařka, jež stráví s dvěma dětmi šest let doma. Po návratu objektivně nemůže kariérně stačit mužům, kteří celé ty roky na sobě pracovali. Naopak, jen těžko dohání informace a postupy, které mezitím byly zavedeny.
Co více, každou chvíli je s nemocnými a prázdninovými dětmi doma! To můžeme mít třeba tisíc petic Evropského parlamentu a pět zákonů České republiky a stejně nebudeme mít vyrovnaný počet ředitelů obojího pohlaví. Jak vysvětlíme mužům, kteří celé ty roky dřeli, že je má přeskočit v hierarchii firmy žena vracející se z mateřské? Kvůli genderové spravedlnosti? S tím porazíme Čínu?
Ženský pohled na svět má své přednosti
Já jsem založil svůj podnikatelský úspěch na velkém množství žen v řídících funkcích. Jsme příkladem toho, kterak ženy vládnou, a žádná hanba z toho neplyne. Ženský pohled na svět a manažerský rukopis mají své přednosti a jen hlupák se jich vzdá. Snažíme se ale, aby si mohla lékařka ošetřit zajímavého pacienta klidně v šestinedělí. Je nám jedno, že nemůže sloužit a odpracuje jen hodinu týdně. Podstatné je, že neztrácí kontakt ani návyky.
Je třeba se zamyslet, kdo a jak se jí postará o děti. A ano, musí mít na to dostatečný příjem. Jenže ono je docela luxusní využívat lékařku jako pradlenu. Bohatší si najmou chůvu, pro všechny musejí být dostupné jesle, školky a technická pomoc v domácnosti.
Konečně, je to vlastně průmysl s mnoha pracovními místy. Nevyužité zlomkové úvazky žen,
jakož i seniorů, to je ohromná kapacita pro rozvoj ekonomiky. Mnoho firem to nechápe a má moc sak a málo sukní. Ale samy zjistí, že proti smíšeným týmům, jak jich přibývá, nemají šanci. Leč je to i o psychice. Dítě není onou „strašlivou obětí“, domov přestává být vězením. Více žen „to podnikne“, mnohé omládnou „pozdním rodičovstvím“ s dětmi ve věku kamarádčiných vnoučat. Společnost musí oceňovat morálně i finančně, že žena nejenom má, ale i dobře vychovává více dětí.
To ale má šanci na realizaci jen tehdy, když se jí vše maximálně zjednoduší. Nemám o ženy strach. Pak se vyrovnané platy a kariérní posty někdy kolem padesátky dostaví automaticky, i bez nových zákonů. A ve třiceti? Asi ne… Ale chlapi zase nikdy nepoznají krásu mateřství. Nikdo nemá všechno.
