Patří panelová sídliště do šrotu?
Desítky panelových domů, sice těsně blízko sebe, ale přesto
zabírajících slušnou plochu. Některé mají nová, nejčastěji plastová, okna,
některé mají novou fasádu včetně polystyrénového zateplení, jiné jsou stále
betonově šedé. Dohromady pak tvoří fenomén československého bydlení druhé
poloviny 20. století, panelová sídliště. Pochopitelně, že přinášejí řadu
komplikací, že je potřeba každý dům rekonstruovat a rozhodně zateplit. Podle
Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) jen rekonstrukce panelových domů vyžaduje
nejméně 350 miliard Kč. Jak se k tomu staví stát?
Panely v číslech
Srovnáme-li panelový dům a
klasickou starší cihlovou zástavbu, shodneme se, že panelové domy jsou sice
novější, ale velmi často jsou v horším stavu než jejich cihloví předkové.
„Zateplit,“ odpovídá drtivá většina odborníků na otázku, co by se mělo s
panelovými domu provést. „Kvalitně provedeným zateplením je možné ušetřit až 40
% nákladů na vytápění bytů v domě,“ kvantifikuje MMR a některé ekologické
organizace jsou ještě optimističtější, když hovoří o možnosti ušetřit kvalitním
zateplením celou polovinu energetických nákladů na celou stavbu.
Zanedbaný je však i starší bytový fond, jehož správa není o nic
levnější. „Výměna stoupaček v paneláku přijde podle mých odhadů přibližně na
třetinu toho, co stojí obdobná rekonstrukce v cihlovém domě s trámovými stropy,“
odhaduje Jiří Pácal . Tak by se dalo pokračovat ohledně dalších konstrukčních
prvků ve staletých domech, které zpravidla spoluvytvářejí jádra a charakter
městských sídel. Navíc se dá diskutovat i o tom, zda je bydlení na sídlištích
horší než v centru města. „Oproti vnitřní Praze mohou rodiče na sídlištích
pustit své děti ven na nejrůznější hřiště či trávníky,“ vysvětluje svůj postoj k
panelákům Jiří Pácal a dodává „na sídlišti je také mnohem jednodušší
zaparkovat.“ Stát ovšem vidí svůj dluh zejména vůči panelovému bytovému fondu.
Zmíněných 350 miliard potřebných pro panelové domy totiž představuje 70 % toho,
co MMR odhaduje jako potřebu investovat do údržby a rekonstrukce celkového
bytového fondu, celkem jde tedy o 500 miliard Kč. V panelácích však žije
přibližně třetina nájemníků celé republiky. K tomu je třeba připočítat byty v
osobním vlastnictví a dojdeme k počtu obyvatel bydlících v panelovém domě: přes
1,5 miliónu. To není malicherná záležitost.
| Dočkají se i cihly? |
Podpora zaměřená na zkvalitnění bytového fondu bude postupně rozšířena na celý bytový fond bez ohledu na technologii a materiál, které byly použity pří výstavbě, avšak důraz na řešení problémů spojených s panelovými objekty a monofunkčními panelovými sídlišti zůstane zachován. |
Panel jako PANEL
Zanedbanost panelových
domů je podle MMR dána, a v tom není sporu, podhodnocováním pravidelné údržby.
Domy jsou tak obvykle nejen ve špatném stavu, zpravidla u nich dochází ke
značným únikům tepla, ale stále častěji jsou i přímo nebezpečné uživatelům.
Vláda vnímá svou odpovědnost za to, že domy nejsou v dobrém
stavu, a proto vytvořila program Panel. „Cílem programu je usnadnit financování
celkových oprav bytových domů postavených panelovou technologií zahrnující též
zlepšení jejich tepelně technických vlastností,“ vysvětluje svou koncepci MMR.
Program Panel obsahuje tři základní nástroje podpory:
- státní úroková dotace (3 – 5 %),
- bankovní záruku za úvěr (až do 70 %),
- odborně technická pomoc (poradenská a informační střediska).
| Chtějí Češi bydlet v panelácích? |
| Vezmeme-li dva stejně velké a stejně lokalizované byty, z nichž jeden je nový a jeden je v panelovém domě typicky z 60. – 70. let, pak podle statistik MMR bude rozdíl v jejich tržním nájemném až 30 %. |
Panel lidských rozměrů
Neblahý stav českých
sídlišť znamená ze sociálního hlediska zatím spíše okrajový ale postupně sílící
problém. Stav, kdy kolem nás rostou nové a pro oko příjemnější stavby, než byla
jednotná panelová sídliště, je na jednu stranu kladem. Modernizace a rozšiřování
celkového bytového fondu je žádoucí a musí se pouze dělat s respektováním
ekologických dopadů výstavby.
Byty, které přestávají náročnějším a bohatším vrstvám
vyhovovat, jejich dosavadní obyvatelé opouštějí a stěhují se do nových a
bezpochyby luxusnějších bytů většinou v novostavbách. Pořízení nového bytu si
však prozatím mohou zcela logicky dovolit spíše bohatší. A přeroste-li jev
postupného opouštění sídlišť lépe situovanými domácnostmi do stavu výrazného
odlivu, nastane sociálně i ekonomicky velmi nebezpečný stav. Starší sídliště
budou stále chudší. Tento trend však není ničím novým. Sociální členění
společnosti v rámci bydlení je stejně staré jako kapitalistické poměry a
odměňování na základě výkonnosti. Kdo více vydělává, bydlí zkrátka lépe.
Vytlačování příjmově nejslabších domácností do standardu
bydlení nižší úrovně započalo samočinně již v 70. letech zejména z důvodu nízké
kvality nových panelových bytů, které mají z dnešního pohledu charakter
sociálního bydlení, a byrokratického přidělování bytového fondu.
Důsledkem dovedeným ad absurdum je postupné sjednocení sociální
úrovně obyvatelstva sídlišť na podprůměrné úrovni. Ze sociologického hlediska
jde o velmi nežádoucí stav. Případná nižší ekonomická úroveň se odrazí i ve
společenské úrovní s řadou konkrétních dopadů, se kterými bychom se v budoucnu
na sídlištích setkávali mnohem častěji než dnes. Jmenujme například rostoucí
kriminalitu, vandalismus, nejistotu a lhostejnost. A důsledek? Další lidé,
kterým by vadil neutěšený stav, budou hledat možnost, jak se dostat do lepších
podmínek a sídliště by se stávalo stále zřetelněji ghettem chudších a chudších
vrstev. Snad i proto se stát rozhodl podpořit masivní investice do zkvalitnění
chátrajícího panelového bydlení.
| Jak to vidí vláda |
| Při poskytování podpory na údržbu a zlepšení existujícího bytového fondu bude vláda vycházet ze zásady, že běžné opravy mají být financovány z prostředků vlastníků domů a bytů, zatímco zkvalitňování existujícího bytového fondu (velké opravy, modernizace, zateplení) si „zaslouží“ podporu státu. |
Investice se vyplatí
Cílem je krom
základního udržení bytového fondu v provozuschopném stavu také posílit zmíněnou
sociální funkci panelových sídlišť, kde je reálná hrozba sociálního vyloučení.
Regenerací sídlišť je možno předcházet vzniku kumulace problémových skupin obyvatel, a tím i následným vysokým nárokům na podporu v
sociální i bezpečnostní oblasti. Cílem vlády je vytvořit podmínky pro postupnou
přeměnu stávajících monofunkčních sídlištních celků na atraktivní polyfunkční
městské části. Další podpora tak bude směřovat nejen do jednotlivých domů, ale i
na výstavbu dopravní a technické infrastruktury včetně pěších komunikací,
veřejných prostranství a cyklistických stezek, vybudování protihlukových stěn,
odstavných a parkovacích stání, úpravy a budování veřejných rekreačních ploch
apod.
Vládě se však podpora v praxi daří jen zčásti. „Zvýšení celkové
účinnosti podpůrných nástrojů se však nepodařilo dosáhnout,“ přiznává
samo MMR.
Autor: Jiří Šedivý
Uvedeno ve spolupráci se
serverem Peníze.cz
