Peníze v manželství: společně či každý na sebe?

Společné žití má ten následek, že se svým partnerem musíte spolupodílet na chodu domácnosti a jejím finančním zajištění. Existuje mnoho proměnných (různá výše mezd, rozdílný životní styl, odlišné priority ve výdajích atd.), které tento vztah ovlivňují, a existuje rovněž mnoho možných řešení celé situace. Na následujících řádcích si představíme ty nejpravděpodobnější.

Protiklady se přitahují?

Co suverénní jedinec, to jiné finanční nároky, potřeby a samozřejmě také výdělky. Ideální manželství, kde by oba vydělávali stejné množství peněz a chtěli je utrácet za stejné věci, v podstatě neexistuje. Rozdíl ve mzdách partnerů, i vyhneme-li se feministickému prizmatu, prostě bude existovat téměř vždy. Nesrovnalost v rozmezí 10 % nedělá téměř problémy, zatímco násobné rozdíly již vytváření značnou disproporci.

Na výdajové stránce je pak třeba počítat s tím, že váš partner pravděpodobně nepochopí vaše vysoké účty za kosmetické přípravky, oblečení podle nejnovější módy a tunu bot pro nejrůznější příležitost. Stejně tak vy budete kroutit hlavou nad jeho výdaji za hi-tech serepetičky, nejpodivnější koníčky či posezení s kamarády. Sladit všechny tyto rozdílnosti do harmonického celku může vypadat jako nadlidský úkol.

Kasu drží jeden

Zatímco s příjmovou stránkou toho mnoho neuděláte, pomineme-li snahu méně vydělávajícího partnera získat lépe hodnocenou pracovní pozici, o společné (i individuální výdaje) je již třeba se nějak podělit. Existuje pro to několik modelů, které ovšem není třeba brát jako dogma, ale spíš jako vodítko, kterým se můžete řídit.

Asi tou nejjednodušší a zároveň nejméně schůdnou variantou je, že veškeré společné výdaje platí pouze jeden z partnerů, jehož finanční příjmy to pohodlně umožňují. Není třeba se bránit genderovým stereotypům, takže lze otevřeně říci, že v naší společnosti tuto úlohu zastává výhradně muž.

Pokud je jeho výplata mnohonásobně vyšší než jeho partnerky, může si dovolit platit vše s tím, že žena má svou mzdu pouze pro vlastní potřebu. Tento stav ovšem obvykle naruší příchod potomků. Na ty již mzda jinak „vydržované“ manželky, která pravděpodobně bude na mateřské, nemusí stačit. Bude tedy třeba do finanční péče o děti zapojit i jinak vše ostatní platícího partnera.

Rozděl a panuj

Jinou možností je, že se oba partneři předem definovaným poměrem podílejí na společných výdajích. Velice časté bývá nastavení, kdy jeden platí poplatky spojené s bydlením – nájem, energie, služby, zatímco ten druhý hradí ze své kapsy především nákup potravin, nejrůznějších čisticích prostředků a dalších rodinných spotřebních položek.

Konkrétní finanční vyvážení už pak záleží na domluvě a mzdových dispozicích obou jedinců. Tento mnohým vyhovující a harmonický rozvrh ale může výrazně nabourat přítomnost hypotéky na bydlení, bez které je v dnešní době problematické koupit vlastní byt či dokonce dům. Nebývá proto neobvyklé, když jeden ze svého platu splácí bance vysokou měsíční částku, zatímco druhý musí utáhnout všechny ostatní výdaje.

Hrátky s účtem

Jednou z nejčastěji řešených otázek ohledně manželských financí bývá, zdali si vytvořit společný účet, nebo ponechat status quo. Je logické, že tam, kde je velká disproporce mezi mzdami obou manželů, bude mnohem obtížnější něco podobného prosadit. Naopak tam, kde je výše příjmu i výdajů na obou stranách v určité rovnováze, bývá vytvoření společného účtu logickým krokem.

Obě varianty mají pochopitelně svá pro i proti, ke kterým se záhy dostaneme. Kromě samotné změny stávajícího systému na jiný dohodnutý je problematické i samotné rozhodování a dohadování o něm. Lehce můžete u svého protějšku narazit na rozpaky, obavy i naprosté odmítnutí, když ve spojení účtů partner vidí výrazné zhoršení své situace, nebo naopak rozdělení společného účtu na dva vnímá jako křivdu či útok na váš vztah.

Společný účet
Mít společný manželský účet v mnohém zjednoduší a zefektivní správu vašeho společného majetku i povinných plateb. Výrazně se také zvýší přehled nad hospodařením domácnosti a finančními toky obou partnerů, což může být ovšem pro někoho i mínus. Dále je třeba započíst nižší náklady na správu účtu, přestože ani ty nemusí při použití různých finančních nástrojů představovat problém.
Co patří mezi zřejmé nevýhody společného účtu, je především skutečnost, že tím přicházíte o značnou část svobody a také soukromí při nakládání s finančními prostředky. Přestože zdvihnuté obočí partnera nad vyšším účtem za jarní kostýmek nemusí být pravidlem, kdykoli hrozí výčitky obou stran za pofiderní hospodaření se společnými financemi. Pocit nespravedlnosti se samozřejmě zvyšuje s tím, čím je plat jednoho vyšší oproti tomu druhému.

Každý za sebe

Převrátíte-li mínusy vyřčené výše, dostanete hlavní přednosti situace, kdy každý disponuje svým vlastním účtem. Nejdůležitější výhodou je právě svoboda v nakládání s vlastními penězi. Nikdo nebude kontrolovat, zdali jste si nekoupili něco příliš drahého, pokud jste si na to ze svého ušetřili. Při vhodném rozdělení plateb lze také v tomto případě mluvit o spravedlivějším podílu na výdajích, který je u společného účtu při různé výši vkladů problematicky realizovatelný.

S tím se ovšem zároveň pojí i nevýhody. Riziko hádek o peníze v případě neočekávaných výdajů (rozbitá lednička) či společných vydání, které nejsou pevně součástí dohody, významně roste. O to víc, pokud jedna strana nebyla schopna našetřit dostatek na svou polovinu pokrytí nákladů. Někdo také může mít pocit, že kvůli finančnímu separování jeho vztah není dostatečně hluboký a pevný.

Určitým řešením může být zařízení společného účtu s tím, že si každý z vás ponechá svůj vlastní. Předem dohodnutá částka bude vždy každý měsíc putovat na ten společný, odkud se budou platit společné výdaje i neočekávané události. Každý přitom bude disponovat vlastní finanční rezervou, se kterou může nakládat dle svého uvážení.

25 .května 2010
Autor: Josef Kraus