Penzijní připojištění: záludné a podivně novelizované

ZDROJ: Ženy - E15

Penzijní připojištění je oblíbený produkt, i ten má ale své záludnosti. Víte, že fond teoreticky může svými výdaji zcela vynulovat výnos portfolia?

Víte že účastníci se stejným stavem účtu mohou u různých fondů získat různé

penze? Nebo že třeba vy nebudete muset z vyplácených dávek odvést daň?

Oblibě penzijního připojištění nahrává nejen možnost příspěvku zaměstnavatele a odpočtu od

základu daně, ale nepochybně i skutečnost, že platby přicházející na účet

klienta nejsou zatěžovány žádnými poplatky, klient neplatí přímo ani za vedení

účtu, ani za roční výpis. V tom je tento typ produktu na trhu zcela ojedinělý.

Nicméně i tento produkt má své „záludnosti“.

Jednou z nich je skutečnost, že majetek účastníků penzijního

připojištění není oddělen od majetku akcionářů penzijního fondu. Nejde ani tak o

to, že by to znamenalo vážný problém v případě prohlášení konkurzu na penzijní

fond, neboť pravděpodobnost takové události je relativně malá. Problém je

zejména v tom, že při odděleném majetku je jasně definován poplatek za správu

portfolia, ze kterého pak správce musí krýt své náklady a realizovat v něm svůj

zisk. Pokud majetek oddělen není, je určování výnosu, který je každoročně

klientům připisován, opravdu velmi záludné.

Zákon č. 42/1994 Sb. v § 35 sice stanoví, že z vytvořeného

zisku musí jít minimálně 5 % do rezervního fondu, maximálně 10 % může volně

rozdělit valná hromada a zbytek musí dostat účastníci penzijního připojištění.

Tato pravidla ovšem platí až pro rozdělování zisku. To znamená, že fond může

proti příjmům uplatnit prakticky libovolné výdaje a teprve to, co zbude, se

rozděluje podle zákonem definovaných pravidel. Zákon pouze stanoví, že fond

nesmí mít záporný výsledek hospodaření (případnou ztrátu musí krýt z

nerozděleného zisku z minulých let, z rezervního fondu popřípadě snížením

základního jmění).

Tip Peníze.CZ

Každý účastník penzijního připojištění by měl nejprve vyhledat
fond s dlouhodobě nejvyššími výnosy a pokud bude chtít využít doživotní penze,
pak těsně před vznikem nároku přestoupit do fondu s nejpříznivějšími
úmrtnostními tabulkami.
Vysvětlení naleznete níže v
textu.

Pokud by majetek účastníků byl oddělen, platila by úplně jiná

pravidla. Fond by si odebral předem definovaný poplatek za správu portfolia a

všechno ostatní by zůstalo účastníkům penzijního připojištění, náklady správce

by šly k tíži poplatku za správu, nikoliv k tíži celého výnosu portfolia. Rozdíl

je zřejmý: v současném modelu je fond při uplatňování výdajů vázán pouze

účetními standardy a teoreticky může svými výdaji zcela vynulovat výnos

portfolia. Při oddělení majetku by naopak fond byl ve svých výdajích limitován

předem známým procentním podílem na výnosu portfolia a nemohl by uplatňovat

výdaje na úkor výnosu pro účastníky.

Toto je věc, která se týká všech účastníků penzijního

připojištění, neboť je známo, že pro celkový efekt penzijního připojištění je

právě roční výnos klíčový, podíl jednorázových státních příspěvků je v celkovém

výnosu marginální, a to tím více, čím delší je doba trvání připojištění. Jediné,

co v současné době nutí penzijní fondy vykazovat kladný hospodářský výsledek a

připisovat účastníkům zhodnocení, je vzájemná konkurence. V situaci, kdy

účastníci mohou mezi fondy volně a bez jakékoliv sankce přestupovat, by fond s

dlouhodobě výrazně nižším připisovaným zhodnocením o své klienty přišel.

Významná změna v doživotních penzích
Další

záludnost se týká těch účastníků, kteří nevyužijí možnost tzv. jednorázového

vyrovnání starobní penze a rozhodnou se čerpat starobní penzi v podobě doživotně

vyplácené dávky. V ten okamžik nastupují pojistně-matematické výpočty a ze stavu

účtu se počítá doživotní penze. Klíčovým parametrem, který vstupuje do tohoto

výpočtu, je tzv. střední délka života – tedy úmrtnostní tabulky. Jde o

statistické údaje, pomocí kterých se počítá výše dávky (penze) ze stavu účtu

účastníka na počátku vyplácení. Pokud se konkrétní účastník dožije vyššího věku,

vyplácí fond penzi ke své tíži, pokud kratšího, je po určitou omezenou dobu

vyplácena penze pozůstalostní a zbytek pak propadá ve prospěch penzijního fondu.

Způsob výpočtu starobní penze zákon 42/1994 Sb. vůbec neřeší –

je dána tzv. penzijním plánem, který si určuje každý penzijní fond sám a který

podléhá schválení Ministerstvem financí (MF). Až do minulého roku měly všechny

penzijní fondy ve svých plánech zakotveno, že při výpočtu doživotní penze

použijí aktuální úmrtnostní tabulky Českého statistického úřadu. Loni na

podzim se však v nových penzijních plánech objevila novinka – penzijní

fondy si zakotvily možnost upravit jednotné celostátně platné tabulky „s

přihlédnutím k vývoji kmene účastníků“ konkrétního fondu. Ministerstvo financí

tuto fatální změnu v penzijních plánech kupodivu schválilo.

Tyto vlastní úmrtnostní tabulky přitom nepodléhají žádným

pravidlům ani žádnému schvalování. Co to znamená pro účastníky penzijního

připojištění? Velmi závažnou věc, se stejným stavem účtu totiž mohou u různých

fondů získat velmi odlišné penze. Ukažme si to na zjednodušeném propočtu

(neuvažuje se v něm zhodnocování stavu účtu v průběhu vyplácení penze).

Příklad různých penzí

* stav účtu v době, kdy účastník dovrší 60 let věku: 500 000 Kč

střední doba života 75 let
(předpokládá se, že účastník bude žít dalších
15 let)
měsíční dávka (500 000 : 15) : 12 = 2 777 Kč

Fond B

stav účtu v době, kdy účastník dovrší 60 let věku: 500 000 Kč
střední doba života 85 let
(předpokládá se, že účastník bude žít dalších
25 let)
měsíční dávka (500 000 : 25) : 12 = 1 666
Kč.

Daňová kuriozita
Skutečnost, že MF

povolilo fondům upravovat úmrtnostní tabulky, má ještě jeden vskutku kuriózní

efekt. Vyplácená dávka totiž podléhá dani z příjmu a zákon 586/1992Sb. nepočítá

s možností upravovat úmrtnostní tabulky ze strany jednotlivých fondů. Tento

zákon nařizuje pro účely výpočtu daně z příjmu použít výhradně oficiální

úmrtnostní tabulky Českého statistického úřadu. To má zajímavý efekt, který si

opět ukážeme na příkladu.

Příklad různého zdanění

Výše uvedený fond A používá pro výpočet dávky úmrtnostní tabulky ČSÚ, střední
délka života je tedy jak podle ČSÚ tak podle tohoto fondu 75 let. Pokud z
modelových 500 000 Kč na účtu bude 400 000 Kč pocházet z příspěvků a státních
podpor, bude výpočet základu daně vypadat takto:
(500 000 : 15) : 12 – (400
000 : 15) : 12 = 555 Kč měsíčně a daň bude 15 % z toho, tedy 83 Kč.
U fondu B, který si věk pro výpočet dávky zvýšil na 85 let, bude daňový
základ vypadat takto:
(500 000 : 25) : 12 – (400 000 : 15) : 12 = - 556 Kč.
V tomto případě je
záporný daňový základ, tedy nulová daň.

Tím, že MF umožňuje penzijním fondům prodlužovat průměrný věk a

současně jim nařizuje v daňových výpočtech používat oficiální úmrtnostní

tabulky, se stát připravuje o výnos z daně z příjmu z takto vyplácených dávek,

což je jistě pro klienty dobrá zpráva, ovšem z pohledu státu situace

přinejmenším zvláštní…

Stav, kdy zákon 42/1994 Sb. vůbec neřeší otázku výpočtu

doživotní penze, a ponechává tak na libovůli penzijních fondů a úředníků

Ministerstva financí, jak bude tento výpočet definován v penzijních plánech, je

opravdu na pováženou. Důsledkem je, že do kritérií pro hodnocení penzijních

fondů z pohledu účastníka penzijního připojištění vstupuje zcela nový a mnohým

jistě neznámý parametr – úmrtnostní tabulky. Z toho je tedy zřejmé, že každý

účastník penzijního připojištění (pokud odhlédneme od dalších faktorů) by měl