Penzijní připojištění: záludné a podivně novelizované
Víte že účastníci se stejným stavem účtu mohou u různých fondů získat různé
penze? Nebo že třeba vy nebudete muset z vyplácených dávek odvést daň?
Oblibě penzijního připojištění nahrává nejen možnost příspěvku zaměstnavatele a odpočtu od
základu daně, ale nepochybně i skutečnost, že platby přicházející na účet
klienta nejsou zatěžovány žádnými poplatky, klient neplatí přímo ani za vedení
účtu, ani za roční výpis. V tom je tento typ produktu na trhu zcela ojedinělý.
Nicméně i tento produkt má své „záludnosti“.
Jednou z nich je skutečnost, že majetek účastníků penzijního
připojištění není oddělen od majetku akcionářů penzijního fondu. Nejde ani tak o
to, že by to znamenalo vážný problém v případě prohlášení konkurzu na penzijní
fond, neboť pravděpodobnost takové události je relativně malá. Problém je
zejména v tom, že při odděleném majetku je jasně definován poplatek za správu
portfolia, ze kterého pak správce musí krýt své náklady a realizovat v něm svůj
zisk. Pokud majetek oddělen není, je určování výnosu, který je každoročně
klientům připisován, opravdu velmi záludné.
Zákon č. 42/1994 Sb. v § 35 sice stanoví, že z vytvořeného
zisku musí jít minimálně 5 % do rezervního fondu, maximálně 10 % může volně
rozdělit valná hromada a zbytek musí dostat účastníci penzijního připojištění.
Tato pravidla ovšem platí až pro rozdělování zisku. To znamená, že fond může
proti příjmům uplatnit prakticky libovolné výdaje a teprve to, co zbude, se
rozděluje podle zákonem definovaných pravidel. Zákon pouze stanoví, že fond
nesmí mít záporný výsledek hospodaření (případnou ztrátu musí krýt z
nerozděleného zisku z minulých let, z rezervního fondu popřípadě snížením
základního jmění).
| Tip Peníze.CZ |
Každý účastník penzijního připojištění by měl nejprve vyhledat fond s dlouhodobě nejvyššími výnosy a pokud bude chtít využít doživotní penze, pak těsně před vznikem nároku přestoupit do fondu s nejpříznivějšími úmrtnostními tabulkami. Vysvětlení naleznete níže v textu. |
Pokud by majetek účastníků byl oddělen, platila by úplně jiná
pravidla. Fond by si odebral předem definovaný poplatek za správu portfolia a
všechno ostatní by zůstalo účastníkům penzijního připojištění, náklady správce
by šly k tíži poplatku za správu, nikoliv k tíži celého výnosu portfolia. Rozdíl
je zřejmý: v současném modelu je fond při uplatňování výdajů vázán pouze
účetními standardy a teoreticky může svými výdaji zcela vynulovat výnos
portfolia. Při oddělení majetku by naopak fond byl ve svých výdajích limitován
předem známým procentním podílem na výnosu portfolia a nemohl by uplatňovat
výdaje na úkor výnosu pro účastníky.
Toto je věc, která se týká všech účastníků penzijního
připojištění, neboť je známo, že pro celkový efekt penzijního připojištění je
právě roční výnos klíčový, podíl jednorázových státních příspěvků je v celkovém
výnosu marginální, a to tím více, čím delší je doba trvání připojištění. Jediné,
co v současné době nutí penzijní fondy vykazovat kladný hospodářský výsledek a
připisovat účastníkům zhodnocení, je vzájemná konkurence. V situaci, kdy
účastníci mohou mezi fondy volně a bez jakékoliv sankce přestupovat, by fond s
dlouhodobě výrazně nižším připisovaným zhodnocením o své klienty přišel.
Významná změna v doživotních penzích
Další
záludnost se týká těch účastníků, kteří nevyužijí možnost tzv. jednorázového
vyrovnání starobní penze a rozhodnou se čerpat starobní penzi v podobě doživotně
vyplácené dávky. V ten okamžik nastupují pojistně-matematické výpočty a ze stavu
účtu se počítá doživotní penze. Klíčovým parametrem, který vstupuje do tohoto
výpočtu, je tzv. střední délka života – tedy úmrtnostní tabulky. Jde o
statistické údaje, pomocí kterých se počítá výše dávky (penze) ze stavu účtu
účastníka na počátku vyplácení. Pokud se konkrétní účastník dožije vyššího věku,
vyplácí fond penzi ke své tíži, pokud kratšího, je po určitou omezenou dobu
vyplácena penze pozůstalostní a zbytek pak propadá ve prospěch penzijního fondu.
Způsob výpočtu starobní penze zákon 42/1994 Sb. vůbec neřeší –
je dána tzv. penzijním plánem, který si určuje každý penzijní fond sám a který
podléhá schválení Ministerstvem financí (MF). Až do minulého roku měly všechny
penzijní fondy ve svých plánech zakotveno, že při výpočtu doživotní penze
použijí aktuální úmrtnostní tabulky Českého statistického úřadu. Loni na
podzim se však v nových penzijních plánech objevila novinka – penzijní
fondy si zakotvily možnost upravit jednotné celostátně platné tabulky „s
přihlédnutím k vývoji kmene účastníků“ konkrétního fondu. Ministerstvo financí
tuto fatální změnu v penzijních plánech kupodivu schválilo.
Tyto vlastní úmrtnostní tabulky přitom nepodléhají žádným
pravidlům ani žádnému schvalování. Co to znamená pro účastníky penzijního
připojištění? Velmi závažnou věc, se stejným stavem účtu totiž mohou u různých
fondů získat velmi odlišné penze. Ukažme si to na zjednodušeném propočtu
(neuvažuje se v něm zhodnocování stavu účtu v průběhu vyplácení penze).
| Příklad různých penzí |
* stav účtu v době, kdy účastník dovrší 60 let věku: 500 000 Kč
- střední doba života 75 let
(předpokládá se, že účastník bude žít dalších
15 let)
- měsíční dávka (500 000 : 15) : 12 = 2 777 Kč
Fond B
- stav účtu v době, kdy účastník dovrší 60 let věku: 500 000 Kč
- střední doba života 85 let
(předpokládá se, že účastník bude žít dalších
25 let)
- měsíční dávka (500 000 : 25) : 12 = 1 666
Kč.
|
Daňová kuriozita
Skutečnost, že MF
povolilo fondům upravovat úmrtnostní tabulky, má ještě jeden vskutku kuriózní
efekt. Vyplácená dávka totiž podléhá dani z příjmu a zákon 586/1992Sb. nepočítá
s možností upravovat úmrtnostní tabulky ze strany jednotlivých fondů. Tento
zákon nařizuje pro účely výpočtu daně z příjmu použít výhradně oficiální
úmrtnostní tabulky Českého statistického úřadu. To má zajímavý efekt, který si
opět ukážeme na příkladu.
| Příklad různého zdanění |
Výše uvedený fond A používá pro výpočet dávky úmrtnostní tabulky ČSÚ, střední délka života je tedy jak podle ČSÚ tak podle tohoto fondu 75 let. Pokud z modelových 500 000 Kč na účtu bude 400 000 Kč pocházet z příspěvků a státních podpor, bude výpočet základu daně vypadat takto: (500 000 : 15) : 12 – (400 000 : 15) : 12 = 555 Kč měsíčně a daň bude 15 % z toho, tedy 83 Kč. U fondu B, který si věk pro výpočet dávky zvýšil na 85 let, bude daňový základ vypadat takto: (500 000 : 25) : 12 – (400 000 : 15) : 12 = - 556 Kč. V tomto případě je záporný daňový základ, tedy nulová daň. |
Tím, že MF umožňuje penzijním fondům prodlužovat průměrný věk a
současně jim nařizuje v daňových výpočtech používat oficiální úmrtnostní
tabulky, se stát připravuje o výnos z daně z příjmu z takto vyplácených dávek,
což je jistě pro klienty dobrá zpráva, ovšem z pohledu státu situace
přinejmenším zvláštní…
Stav, kdy zákon 42/1994 Sb. vůbec neřeší otázku výpočtu
doživotní penze, a ponechává tak na libovůli penzijních fondů a úředníků
Ministerstva financí, jak bude tento výpočet definován v penzijních plánech, je
opravdu na pováženou. Důsledkem je, že do kritérií pro hodnocení penzijních
fondů z pohledu účastníka penzijního připojištění vstupuje zcela nový a mnohým
jistě neznámý parametr – úmrtnostní tabulky. Z toho je tedy zřejmé, že každý
účastník penzijního připojištění (pokud odhlédneme od dalších faktorů) by měl
nejprve vyhledat fond s dlouhodobě nejvyššími výnosy a pokud bude chtít využít
doživotní penze, pak těsně před vznikem nároku přestoupit do fondu s
nejpříznivějšími úmrtnostními tabulkami.
Pro úplnost nutno poznamenat, že pro každého účastníka
penzijního připojištění platí penzijní plán, který podepsal při uzavírání
smlouvy. Možnost měnit úmrtnostní tabulky se tak dotýká až účastníků, kteří
smlouvy podepsali od podzimu minulého roku resp. po změně penzijního plánu
příslušného fondu. U dříve uzavřených smluv musí penzijní fond používat
úmrtnostní tabulky ČSÚ. Je dobré také vědět, že tyto tabulky jsou rozdílné pro
muže a ženy a že při stejném stavu účtu budou muž a žena dostávat rozdílné
dávky.
Autor: Petr Šafránek
Uvedeno ve spolupráci se
serverem Peníze.cz
