Pozvěte peníze do života!

Zkuste hádat, kdo má v dospělosti větší šanci zbohatnout: dítě, které doma slýchá, že peníze mají jen gauneři, nebo to, jehož rodiče říkají, že dobrá práce si zaslouží pořádně odměnit? „O tom, jestli mám, nebo nemám peníze, se rozhoduje na dvou rovinách,“ říká kouč Petr Pražák. „Na praktické v rámci účetnictví má dáti – dal, kde hraje roli naše finanční gramotnost. A na psychické, kde jsou důležitá naše peněžní přesvědčení. Tyto postoje a programy vznikají vlivem rodičů, zkušeností a společnosti na naši osobnost.“

Ušetřit, nebo vydělat

Šestačtyřicetiletý Zbyněk je dnes natolik finančně zajištěn, že pokud nedojde k nenadálému společenskému zvratu, nebude muset do konce života pracovat. Jeho rodiče neměli peněz nazbyt, i když hádky o peníze ani existenční nouzi nikdy nezažil. O rozpočet se starala maminka, která byla natolik spořivá,že zejména díky ní si rodina nakonec mohla dovolit vlastní dům. „Peníze u nás šly buď na stavbu, nebo na zážitky, protože ‚ty nám nikdo nevezme‘,jak říkala. Maminka vždycky zdůrazňovala, že ušetřit je důležitější než vydělat, “ vypráví Zbyněk.

Ačkoli je řeč pohádek symbolická, tvrzení o bohatých jako těch zesměšňovaných či zlých a chudých
coby ctnostných a dobrých jsme přejali doslova. Máme zafixováno, že „peníze kazí charakter a nevedou ke štěstí“, „jsou důležitější věci“, „peníze, které nemáš, ti nikdo nevezme“, takže: „to si přece nemůžu dovolit“, „takový plat nemohu požadovat“ nebo „já peníze vlastně ani nechci“. To všechno jsou jen příklady přesvědčení, která k nám promlouvají z našeho nitra a ovlivňují naše rozhodnutí, často dříve, než si toho vůbec všimneme. Většina finančních přesvědčení přitom vzniká v dětském věku.

Abychom zjistili, jak na tom sami jsme, radí Petr Pražák si svá peněžní přesvědčení sepsat. „Zamyslete se, co vám o penězích říkali rodiče, jak s nimi dokázali hospodařit, jak často a v jakém duchu o nich mluvili, jak se vyjadřovali o movitých a chudých lidech a jak komentovali vaše nakládání s penězi. A nezapomeňte si rovněž sepsat rodinnou historii, důležité události vztahující se k penězům, ztrátu majetku, dluhy, krádeže a podobně.“ Všechny vlivy, které utvářely váš vztah k penězům, tak budete mít jako na dlani a současně uvidíte i svá negativní finanční přesvědčení.

Co řeknou živé obrazy

Pomoci mohou také konstelace peněžních přesvědčení, které zkoumají, od koho a jak se k nám podvědomá či polovědomá přesvědčení o penězích dostala. Kromě přesvědčení z dětství nás totiž ovlivňují také přesvědčení zděděná od našich předků (skrze konkrétní události, které zažili). „Právě díky spojení emočního prožitku a racionálního poznání mohou konstelace proniknout i tam, kam se pouhé vysvětlení souvislostí nedostane,“ tvrdí Jan Bílý, kouč a odborník na systemické konstelace. Ty se používají jako terapeutická metoda, která je založena na modelování rodinného, podnikového nebo i jiného systému za pomoci tzv. zástupců. To jsou lidé, které si klient vybírá ze spoluúčastníků sezení jako členy svého systému a kteří postaveni do rolí jsou bez jakýchkoli znalostí osoby, kterou zastupují, schopni vcítit se do jejich „kůže“.

Možná tak v těchto „živých obrazech“ zjistíte, že i vy máte v sobě energii prastrýce, který propíjel majetek, protože se mu oběsila manželka a život pro něj ztratil smysl. Anebo že i vám koluje v žilách krev prapraděda, evangelického faráře, upřednostňujícího duchovní záležitosti před penězi. A možná uvidíte, odkud se bere vaše špatné svědomí, když si chcete koupit něco na sebe – třeba byli vaši předkové chudí a toto „svědomí“ patří do vašeho systému.

Ivana byla nešťastná, že ani ve středním věku nedokázala ušetřit na vlastní byt ani na auto. Je chytrá a pracovitá, takže na první pohled to vypadalo jako nespravedlnost. Až konstelace ukázaly, že ani její matka a babička nedostaly, co si přály, protože „si to nezasloužily“. A tak Ivana začala usilovně pracovat na svém sebevědomí. Naučila se říkat si o peníze a naopak je nepůjčovat každému, kdo si řekne, přestala platit za známé v restauraci. V poměrně krátké době si vydělala dostatek peněz na pořízení hypotéky a teď se těší, že si koupí malé auto.

Peněžních přesvědčení existuje mnoho, a to i opačných. Jan Bílý zmiňuje bohatého klienta, který nebyl šťastný, protože byl puzen shromažďovat stále víc peněz. Jak se v konstelaci ukázalo, peníze sloužily v jeho rodině po generace jako náhražka chybějící rodičovské lásky. „Po přijetí svých rodičů takových, jací byli, a po akceptování rodinné kletby se klientovi ulevilo,“ dodává Bílý.

Nebýt blechou

Když Zbyněk vydělal po listopadu 1989 první větší peníze v kuponové privatizaci, měl radost, ale zároveň se polekal. „Maminka přece říkala, že peníze kazí charakter. Záhy jsem usoudil, že podobné ,pravdy‘ nefungují vždycky.“ Uvědomil si, že má peníze rád. Další pak získal obchodováním na burze. Jak říká, přestože se trochu bál, nebyl v křeči a netlačil na pilu. „To neusilování bylo důležité, peníze tak ke mně mohly chodit samy. Čím víc jsem se o ně snažil, tím to šlo hůř,“ hodnotí zpětně. Chcete-li změnit svůj vztah k penězům, vyberte ze svého seznamu peněžních přesvědčení ta negativní a přeformulujte je pozitivně. Místo „nechci být chudý“ napište „chci být bohatý“.

Zapomeňte na „peníze kazí charakter“, ale myslete na to, že dávají svobodu. Uvědomte si, kde máte nastaven finanční limit. „Blechu do blešího cirkusu vycvičíme tak, že ji dáme do plechovky s víčkem. Naučí se, jaký jsme jí nastavili strop, a bude skákat do této výšky, i když víčko sundáme. Nám takové víčko nasadila naše výchova či životní zkušenosti. Musíme si uvědomit, že nad námi žádný strop není,“ vysvětluje Petr Pražák.

Nejtěžší je rozpuštění bloku. Bojíme se, že se nám nepodaří zbohatnout. Bojíme se, že se nám podaří zbohatnout. „V případě bloku pomáhá vytvořit si film o tom, co chci. Jak to bude vypadat, až budu bohatý, co budu dělat, kde budu bydlet. Pak se vracím v té filmové představě krok za krokem nazpět, což mi pomůže zjistit, jak jsem se k bohatství propracoval,“ uzavírá Petr Pražák.