Rodičovská: matky, otcové a svoboda rozhodování

Jedním z příkladů jsou současné debaty politiků o výši rodičovského příspěvku a délce mateřské dovolené. Co ale třeba přestat cpát ženy do jedné škatulky a nechat je samotné rozhodnout, co jim vyhovuje? A namísto doby doma s dítětem definovat celkovou sumu, která bude poskytnuta? Jak by tento systém fungoval?

Mateřská dovolená je dnes 28 týdnů pro nemocensky pojištěné ženy (osamělé ženy o 9 týdnů déle, čehož důsledkem je pochopitelně velkovýroba fiktivních „samoživitelek“). Po skončení mateřské vzniká nárok na rodičovský příspěvek. Pokud žena nemocensky pojištěna není, má nárok na rodičovský příspěvek ode dne narození dítěte - opět diskriminace zodpovědných (nezodpovědné, které nebyly nemocensky pojištěny, dostávají příspěvek o 5 měsíců déle). To, jak se výše mateřské vypočítává, je kapitola sama o sobě. Diskriminace žen - OSVČ (viz článek Zaměstnanci a OSVČ: nespravedlnost odvodů a dávek), možnost zvýšení mateřské fiktivním „zaměstnáním se“ za vysoký plat těsně před nástupem na mateřskou, redukce vyměřovacích základů nad určitou hranici, strop pro výši dávek - dnes cca 13 300 Kč měsíčně, aniž by existoval také strop pro pojistné.

Především ale žena nemá žádnou volbu - pokud chce či potřebuje nastoupit do zaměstnání dříve než za ty čtyři roky, o rodičovský příspěvek prostě přijde. Stát jí neumožní si vybrat, jak dlouho zůstane doma s dítětem, aniž by na tom prodělala.

Nebylo by lepší přestat cpát ženy do jedné škatulky, bez ohledu na to, zda a nakolik jim vyhovuje? Jedna musí začít pracovat co nejdřív třeba proto, že se rodina bez jejího příjmu neobejde, druhá si nemůže dovolit ztratit dlouhou přestávkou kvalifikaci, třetí se naopak těší na dobu, kterou bude trávit s dítětem doma, čtvrté vyhovuje trávit část týdne v práci a část s dítětem. Jiné priority bude mít vědecká pracovnice, jiné herečka, jiné učitelka, jiné prodavačka. Některá žena, žijící třeba v malé obci, celé dny o samotě s dítětem doslova protrpí, jiná si nic lepšího nepřeje…

Systém lze efektivně změnit

Proč by ženy neměly mít možnost samy zhodnotit svou situaci, své priority, potřeby svoje a své rodiny a rozhodnout se samy podle toho, co jim vyhovuje?

Stačí přestat uvažovat zaběhnutým způsobem - namísto doby, po kterou je státem poskytováno to či ono, definovat sumu, která bude poskytnuta. Ta by se měla odvíjet od předchozího příjmu - jde přece o kompenzaci ušlého příjmu ženy, která před mateřstvím pracovala. Pro ty, které žádný příjem neměly a hrozí jim po narození dítěte hmotná nouze, je určen jiný systém - sociální dávky.

Pokud by základem této „rodičovské částky“ byl roční vyměřovací základ pro placení pojistného na nemocenské pojištění za předchozí rok (tedy součet měsíčních vyměřovacích základů), zrovnoprávnily by se zaměstnankyně a OSVČ, nedalo by se zneužít různých účelových změn zaměstnání, nepodporovaly by se osoby, které si z „výroby dětí“ udělaly živnost.

Celková částka ve výši stanovené procentem ročního vyměřovacího základu (hrubé mzdy) by byla tou sumou, kterou má každá matka k dispozici. Ona sama by si zvolila, jak dlouhou dobu chce strávit doma s dítětem, přičemž by bylo dáno pouze minimum a maximum (dejme tomu 12 až 48 měsíců). Tato částka by se pak pouze zvoleným počtem měsíců vydělila - a to by byla mateřská dávka. Celková částka by měla strop, odpovídající stropu pro placení pojistného (dnes existuje pouze pro OSVČ, v budoucnu se snad dočkáme i stropu pro zaměstnance).

Pro ženy, které by si zvolily dobu výplaty delší než jeden rok by platilo, že vždy po 12 měsících se dávka (a zbývající část celkové částky) valorizuje o růst mezd. Tato valorizace je dost vysoká na to, aby se nevyplatilo vybírat si kratší dobu s tím, že na dobu pozdější si z toho „našetřím“.

Flexibilita systému

Zvolená doba by nebyla definitivní - kdykoli v jejím průběhu by měla matka možnost ji prodloužit či zkrátit - samozřejmě v takovém případě by se nová dávka počítala pouze ze zbylé části. Při prodloužení by se dávka snížila, při zkrácení zvýšila. Pokud by se žena rozhodla mateřskou ukončit dříve, dostala by zbývající část najednou.

Platilo by, že matka se může kdykoli po uplynutí šesti týdnů od narození dítěte vystřídat s otcem. V takovém případě by se „otcovská měsíční dávka“ spočítala naprosto stejným způsobem - tedy z otcova vyměřovacího základu - a matce by se ze zbývající částky odečetla suma za počet měsíců, v nichž by byl doma s dítětem otec. Záleželo by pouze na obou rodičích, jak si rodičovskou dovolenou rozdělí. Při dřívějším ukončení by se v případě, že se na rodičovské dovolené vystřídali oba rodiče, zbylá částka vyplatila ze zbylé mateřské a otcovské částky úměrně době, kterou na rodičovské dovolené matka a otec strávili.

V úvahu přichází i možnost rodičovskou dovolenou přerušit, zbylou část peněz ponechat u pojišťovny a vybrat si ji kdykoli do sedmi let věku dítěte. Je to proto, že rodiče často potřebují zůstat s dítětem doma v době, kdy začíná chodit do školy.

Roční vyměřovací základ

Při výpočtu ročního vyměřovacího základu by se nezapočítávala doba nemoci - namísto ní by se počítal průměrný příjem v době, kdy žena byla zdravá a pracovala. V případě studentek, které by porodily v době studia či do jednoho roku po jeho skončení, by se dávka počítala z předem stanoveného vyměřovacího základu - ten by neměl být vyšší než medián mezd a mohl by být odlišný pro studentky a absolventky či podle stupně školy (SŠ, VOŠ, VŠ).

Rodičovský příspěvek by byl zrušen. Pokud by byla zavedena rovná dávka či její varianta SZP (státem zaručený příjem), měly by na ni samozřejmě nárok všechny ženy, bez ohledu na předchozí výdělečnou činnost a nemocenské pojištění - před mateřskou stejně jako během ní a po jejím skončení.

Příklad první:

Dejme tomu, že ono stanovené procento vyměřovacího základu bude 90. Nastávající matka měla v předcházejícím roce průměrný hrubý měsíční příjem 15 000 Kč, otec 25 000 Kč. Celková „rodičovská částka“ je u matky 162 000, u otce 270 000 Kč.

Výše měsíční rodičovské dávky podle zvolené doby rodičovské dovolené:

Matka z našeho příkladu si zvolí 24 měsíců. V prvním roce tedy dostává 6 750 Kč měsíčně. Po uplynutí jednoho roku se započítá růst mezd 6 %, bude dostávat 7 155 Kč. Po 14 měsících se vystřídá na 6 měsíců s manželem - ten bude mít 11 925 Kč měsíčně. Matka se poté vrátí a po zbývající 4 měsíce bude dostávat svou mateřskou 7 155 Kč.

Příklad druhý:

Matka měla v předcházejícím roce průměrnou hrubou měsíční mzdu 24 000 Kč, otec 22 000 Kč. Matka si zvolí pouze roční mateřskou dovolenou, to znamená mateřskou dávku 21 600 Kč. Po šesti měsících se s manželem dohodnou na prodloužení o šest měsíců. V té době jí zbývá polovina celkové částky, ta se nyní vydělí dvanácti. Dalších šest měsíců bude dostávat 10 800 Kč. Posledních šest měsíců převezme dítě otec, jehož měsíční dávka po zohlednění růstu mezd bude 10 494 Kč.

Autor: Kateřina Havlíčková
Uvedeno ve spolupráci se serverem Peníze.cz