Vyberte si: Práce, kterou milujete, nebo peníze?
V nejrůznějších návodech na šťastný život se dnes často dočtete, jak je důležité dělat, co milujete, aby vás práce bavila a abyste v ní byli šťastní. Štěstí, vášeň, láska a zapálení na nás útočí ze všech stran. Kdysi se to týkalo jen partnerů, teď bychom měli zbožňovat i svou práci. Jenomže ruku na srdce, komu se to daří?
Podle loňského výzkumu agentury STEM/MARK pouze desetina lidí prohlašuje, že svou práci miluje a moc je baví. Sedmdesát procent má svou práci celkem rádo, většinou je baví, ale někdy méně. Ostatní svou práci rádi nemají, dvě procenta vyloženě nesnášejí, ale je to povinnost, tak co mají dělat, reagovali v průzkumu.
I když jsou spokojení, 80 procent Čechů by chtělo svou práci změnit, co se týče profese nebo pozice. Většinou jim v tom brání obavy ze ztráty příjmu a dalších výhod a nedostatek odvahy a důvěry ve vlastní schopnosti. Byli by spokojenější, kdyby poslechli moderní heslo „do what you love“? A jak by se to případně odrazilo na jejich výdělku?
Brněnská psycholožka práce Zdeňka Židková tvrdí, že důležitost nadšení a radosti z práce je nezpochybnitelná, ovšem primárně pro duševní zdraví. „Člověk nemá dělat práci, která ho vyloženě odpuzuje. Ale že by nadšení ovlivňovalo i výši výdělku? To si nemyslím a žádný takový průzkum neznám,“ říká. Podle odbornice je člověk velice adaptabilní a jen malá část lidí má už od narození pocit, že ví, čím bude a nespokojí se s náhradním řešením.
„My ostatní máme takzvané okruhy zájmů. Psychologové je koneckonců při volbě povolání mají stanoveny už dávno a poměrně kvalitně nám otestují naši profesní orientaci,“ dodává. Psychologické teorie a testy dělí lidi do několika pracovních typů, zjednodušeně řečeno - manuálně šikovný, technik, intelektuál, pečovatel, umělec, podnikavec. „Nevyplatí se přecházet z kategorie do kategorie - jsou promrhané peníze rekvalifikovat se z mateřsky laděné pečovatelky na strohou účetní či podnikatelku, nebo naopak třeba jen kvůli výši výdělku. Ale platí, že pokud člověku dobře placená profese pouze,úplně nesedne‘, lze v ní vytrvat dlouhá léta,“ vysvětluje Zdeňka Židková.
PROČ VÁŠEŇ NEFUNGUJE?
Poslední dobou mám pocit, že všechny ty knihy a koučové, kteří do nás hučí hesla o lásce a vášni k práci, mají spíš opačný efekt než zřejmě původně zamýšlenou motivaci a cestu za štěstím. Jen se nad tím zamyslete! Neuběhne den, abyste neslyšeli něco o tom, že jen hloupí lidé s minimem odvahy běhají „krysí závod“.
Ti chytří mají čtyřhodinový pracovní týden, práci koordinují z pláže v Thajsku, kde zůstanou, jak dlouho se jim zachce, a navíc - vydělávají! Pokud chodíte denně do práce od - do a navíc z ní nemáte statisíce, natož miliony, těžko z hlavy vyženete myšlenku, jestli snad nepatříte mezi ty nejneschopnější na světě. Jenže když si to vezmete do důsledků, jak by to vypadalo, kdyby se nám opravdu všem povedlo žít podle těchto hesel? Kdo by vyvážel popelnice? Sloužil noční v nemocnici? Hlídal ulice?
Americký kouč Marty Nemko zjistil, že kdybychom se opravdu chovali podle toho, co vyčteme z populárních příruček, v pracovním světě by existovaly víceméně pouze čtyři oblasti: kreativní (spisovatelé, malíři a jiní umělci), vzdělávací (učitelé, koučové, odborníci zaměření na otázky životního prostředí, pracovníci charity), showbyznys (filmové a popové hvězdy, modelky, sportovní profesionálové) a ta, kterou angličtina nazývá slovem „glitz“ (rozsvítit, rozzářit) a zahrnuje módní návrháře, stylisty, designéry, interiérové poradce nebo plánovače večírků, párty a dalších akcí.
Jiné profese podle Nemka „vášnivě miluje“ tak málo lidí, že by daný obor vůbec nemohl vzniknout. Na heslech o lásce a vášni vidí jako nejnebezpečnější to malé množství pracovních míst, která se milionům jejich hledačů nabízejí, a tedy tak obrovskou konkurenci v těchto oborech, že mnozí jsou ochotni dělat je i zadarmo, jen aby to v nich mohli zkusit. A třeba uspět? Kdoví. Zaměstnavatelé to pochopitelně vědí a mohou si dovolit jít se mzdou extrémně nízko.
Řada lidí tak možná dělá, co miluje, jenže nemá ani na chleba. Průměrný americký herec si podle průzkumu z roku 2012 přijde na 25 000 dolarů ročně, za což třeba v hlavním městě Washingtonu, D. C., nezaplatíte ani nájem. No a zkuste s tím přežít v LA!
JAK DĚLAT, CO MILUJETE A DOSTAT ZA TO ZAPLACENO?
„Základní ekonomické pravidlo říká, že pokud chcete něco, co je vzácné a hodnotné, musíte něco jiného vzácného a hodnotného nabídnout na oplátku. Chcete dělat skvělou práci? Musíte taky skvělou práci umět zastat,“ píše Cal Newport, profesor z Univerzity v Georgetownu v knize So Good They Can´t Ignore You (Tak dobří, že vás nemůžou ignorovat). On i Marty Nemko se shodují, že jedině když jste nadprůměrní, dá se v tom, co milujete, uspět a zároveň vydělat velké peníze. Být nadprůměrný si přitom žádá hlavně zkušenosti, a to 10 000 a víc hodin práce - víc kvantity rovná se víc kvality.
Pokud je nemáte, nepomůže vám ani láska k profesi až za hrob. Autoři tvrdí, že pracovní i životní spokojenost a slušné finanční ohodnocení vycházejí z toho, o čem už na začátku mluvila Zdeňka Židková: Že totiž poznáte svůj okruh zájmů a v něm ležící konkrétní profesi se prostě naučíte mít rádi. „Lidé, kteří se naučili milovat, co dělají, bývají šťastnější než ti, kteří se rozhodli dělat, co milují. Druhá cesta mnohé přivedla pouze ke střídání zaměstnání a únavě z marného hledání štěstí, případně k bankrotu“ píše Cal Newport.
Že příběhy, kterými se ohánějí ti, kteří hesla o lásce a vášni vyslovují, tvrdí opak? Newport říká, že si máte dát pozor, jak je čtete. Tak třeba ten nejpopulárnější o Stevu Jobsovi, který sám „do what you love“ hlásal, kde mohl. Pokud jste pozorně četli jeho biografii, muselo vám dojít, že kdyby se mladý Jobs věnoval tomu, co miloval, zřejmě by byl jedním z nejoblíbenějších zenových mistrů na světě. Jenže on se tou radou neřídil. Společnost Apple se nezrodila z vášně. Vášeň pro počítače si Jobs postupně vypěstoval za velkého přispění kamaráda Steva Wozniaka. A na tom pak oba vydělali peníze.
Marty Nemko poté dodává, že když to nejde v aktuální práci, udělejte si vášeň z toho, čemu se věnujete po ní. A klidně se v tom nechte zaměstnat na částečný úvazek, získávejte zkušenosti a stávejte se mistrem. Ale nespoléhejte na to, že láska a vášeň samy o sobě vám zajistí obživu a úspěch. To je krásná idea, která ale v praxi moc nefunguje, přestože příběhy kolem se často tváří opačně. Už jste jim nakoukli pod pokličku? A jejich hrdinům na bankovní účet?
PENÍZE, NEBO ŽIVOT?
Můžete namítnout, že se v předchozím odstavci až moc zabývám penězi. A že štěstí má s penězi pramálo společného, což je i není pravda. Současná společnost je na vydělávání peněz postavená. Kdybychom si teď všichni řekli: budeme si pěstovat jenom vlastní jídlo, nebudeme používat auto a tak dále, tudíž nebudeme potřebovat peníze, vytáhli bychom kostku domina, takže bůhvíjak by celá hra dopadla. Vyhráli bychom? Prohráli? A jak šťastní nebo nešťastní bychom byli?
Jsou mezi námi takoví, kteří se rozhodli žít bez peněz. A jsou mezi námi takoví, kteří svou práci nenávidí, ale zůstávají v ní právě kvůli penězům. Psycholožka Zdeňka Židková tvrdí, že pro některé lidi je vydělávání peněz posedlostí. „Mýlíme se však, když říkáme, že pracují pro peníze. Oni nepracují pro peníze, oni vydělanými penězi sytí svou ctižádost,“ říká.
Ještě před pár lety se to týkalo velké části české společnosti. V letech porevolučních byla kariéra pro mnohé na prvním místě, a kdo přespával v kanceláři, byl hrdina stejně jako majitelé nejnovějších modelů aut nebo majitelky kabelek s výraznými logy. Pětadvacet let po revoluci se však česká společnost mění a denně v ní přibývá jedinců, kteří raději budou pracovat méně a za méně, aby získali volný čas a svobodu namísto nejnovějších modelů čehokoli.
„Nelze mluvit o trendu nebo velké změně. Většina z nás se ještě pořád chová tak, že vyděláváme, utrácíme a tak pořád dokola. A málokdo se zamyslí, zda byly vydělané peníze utraceny za věci, které skutečně potřebujeme, a hlavně pro opravdovou radost,“ říká psycholožka.
Co je na dnešní době dobré, je, že máme možnost skloubit vydělávání peněz s tím, co chceme a co nás baví. Když se nebudeme pouštět do extrémů a budeme poslouchat primárně sami sebe místo líbivých hesel, budeme mít pocit štěstí i relativně plnou peněženku. Tedy když to tak budeme chtít vidět.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
