5.3.2018 | smilan

Fragment číslo 1.: Jaká nás čeká budoucnost?

Jistý pán, který se jmenuje Karel Kříž, ve své knize „Tajemství a síla slova“ hovoří o způsobu, jakým je možné dešifrovat skrytý a hluboký význam slov. Za pomoci využití jeho metody se nyní společně podívejme na nesmírně zásadní poselství, které se pro nás všechny skrývá ve slově „budoucnost“.

Toto složené slovo se skládá ze dvou slov. Ze slova „budou“ a ze slova „cnost“, čili „ctnost“. Můžeme to tedy významově chápat tak, že naší budoucností budou ctnosti. Že budoucnost lidstva spočívá v ctnostech. V návratu ke ctnostem a v znovu obnovení ctnostného života.

Ctností je dobro, skromnost, nezištnost, spravedlnost, lidskost, ohleduplnost, laskavost, a tak dále, a tak dále. Dosažení právě takovéto kvality mezilidských vztahů je tedy nezbytnou podmínkou toho, aby lidstvo vůbec nějakou budoucnost mělo! Je podmínkou, nebo požadavkem, který musí být námi splněn, protože jiné budoucnosti, než v povzneseni se ke ctnostem pro lidstvo není. To nám přece toto slovo jednoznačně říká! K tomu nás vybízí! To od nás požaduje!

Neboť pokud na zemi nebude ctností, nebude pro nás ani žádné budoucnosti. Pokud totiž bude lidstvo preferovat ne - ctnost tak, jak je tomu dnes, to „ne“, čili vyjádření záporu postavené před slovo budoucnost bude značit ne - budoucnost. Bude značit, že tak, jak je to v současnosti to už dál ne - bude možné. Bude tedy značit naše další ne - bytí. Jinými slovy řečeno, popření jakékoliv budoucnosti v případě, bude-li v lidstvu přetrvávat ne - ctnost.

Slovo budoucnost má tedy nesmírně hluboký význam. Je totiž předurčením! Předurčením osudu lidstva, spočívajícím v ctnostném přístupu k životu. Pokud ale toto předurčení nebude lidstvem naplněno, nebude pro něj ani žádné budoucnosti, protože budoucnost, postavená na nectnostech není v žádném případě možná.

Proto ty, člověče, který chceš mít nějakou budoucnost, budoucnost sebe sama i svých dětí, zdokonaluj se ve ctnostech! Usiluj o ctnosti! Usiluj o ctnostný život, protože bez něj není pro tebe, ani pro tvé děti žádné budoucnosti. Bez nich totiž není pro tebe i pro celý tento zkažený svět ničeho jiného, než definitivní záhuby prostřednictvím vlastních nectností.

Neboť onen zápor „ne“, který si ty, nešťastný člověče postavil před ctnosti, ten zápor „ne“, prostřednictvím kterého si ctnosti proměnil na ně - ctnosti a tyto si ve svém životě preferoval, ten osudný a nešťastný zápor „ne“, který charakterem svého života uctíváš, bude nakonec postaven před tvé vlastní bytí. A právě proto se ne - bytí stane konečnou cílovou stanicí pro všechny, kteří holdovali ne - ctnostem.

Člověče, pochop to, uvědom si to a zařiď se podle toho se vší vážností, která tomu přísluší. Vždyť tu přece v konečném důsledku jde o tvou vlastní budou - ctnost.

Fragment číslo 2.: Člověče, zastav se!

Člověče zpomal svůj krok! Zastav se a zkus alespoň jednou odvrátit svůj zrak od egocentrického pohledu pouze na sebe sama. Na své radosti, starosti, boje, touhy, snahy a lásky.

Zkus třeba vyjít v noci ven a zvednout svůj zrak ke hvězdné obloze. Pod nekonečností její tichého a velebného majestátu možná poznáš malichernost mnohého z toho, o co se tak velmi snažíš a co považuješ za důležité.

A možná také pochopíš, že skutečné velikosti všech tvých děl, ba dokonce, že skutečné velikosti tebe samotného jako lidské bytosti můžeš dosáhnout pouze tehdy, pokud se dokážeš otevřít vznešenosti, přicházející z Výšin. Vznešenosti Velkého a Jediného, který je Tvůrcem všeho!

Údělem každého, kdo toto nevnímá je totiž jenom úzkoprsé a nedůstojné vězení v hranicích hmotného světa. V radostech a strastech hmoty. Avšak člověk, upřen pouze na hmotu nikdy nepozná skutečnou velikost vlastního lidství. Skutečnou velikost svého lidství, skrývající se v pochopení vlastní malosti, která se důvěřivě otevírá hodnotám a síle, přicházející Shora. Síle a jsoucnosti všemohoucího Boha a jeho vznešeným hodnotám dobra, cti, lidskosti a spravedlnosti.

Člověče, odvrať svůj zrak od sebe sama! Od svých problémů, ale i radostí a shlédni vzhůru! Pozdvihni jej k nekonečné majestátnosti hvězdné oblohy a věz, že ty sám můžeš dosáhnout stejného majestátu vlastní lidskosti. Že také ty sám můžeš dosáhnout hlubokého míru podobně, jako hvězdná obloha nad tebou, když necháš svou duši, stejně jako ona, tiše rozprostřenou v úctě a bázni před skutečnou velikostí. Před velikostí Jediného a Všemohoucího a před jeho vznešenými hodnotami, kterými začneš naplňovat svůj život.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š