Rozchod po 6ti letech

Téměř všude čtu,jak máme rozchod ustát se "vztyčenou hlavou". Ale proč?! Mě osobně bývalý přítel po dvou letech (kdy mě seznámil s celou rodinou, s polovinou jsem si tykala, bydleli jsme spolu, byli spolu u moře, ve Francii a na spoustu jiných místech, plánovali jsme spolu rodinu, baráček a psa...) oznámil, že už mě zná příliš dobře, že si proto našel novou, které chce dát šanci a se kterou to chce zkusit. Proč bych proto měla být já ta, která se NEPONÍŽÍ a bude vše mlčky trpět a snášet? Proč by ON měl být ten, který teď má nový objev,který je spokojený, šťastný, plný nadějí a očekávání? Copak jsme nějaké hadry, které se po takové době dozví něco tak otřesného a mlčky to přijmou? Nevím, jak vy, ale já tedy rozhodně ne! On je ten, co ublížil, proč by já měla být ta, co se bude utápět ve vzpomínkách, plakat a vše si chtě nechtě připomínat? A přiznejme si - ať máme vztek, jaký chceme, pořád jsme to my které to dřív nebo později opláčeme. A když už se pro tuto cestu rozhodl, nemíním mu to ulehčovat tím, že se mu neozvu a v jeho nové "lásce" mu nebudu stát v cestě. Jen ať si pěkně uvědomí, co promeškal, co ztratil. A jsem ochotná podstoupit téměř vše, jen abych věděla, že nejsem jediná, kdo za jeho chyby trpí.

by se neměl svěřit moped, natož letadlo za 50 milionů dolarů se 180 lidma na palubě.
Skoro mi připadá, že se celý příběh odehrává jen v něčí hlavě. I kdyby ne, vůbec mne nedojímá. Oblbne se mladá holka, naláká na atraktivní povolání s ještě atraktivnější perspektivou. Manželku si nechá jako servis, vymlouvaje se, že nechce ublížit dětem a když bude mít pilotní průkaz a smlouvu, odvděčí se jí za veškerou podporu a péči tím, že se s ní rozvede a ještě má tu drzost chtít abychom ho snad litovali, že slečna bokovka ztratila nervy před finále. To je hnus velebnosti, jdu blejt.

Dobrý den dámy,


vím že vaše odpovědi budou většinou negativní,ale i tak bych rád svůj příběh napsal a slyšel váš názor.Před 6ti (příští týden na den) lety jsem při práci v moderátora v rádiu poznal slečnu,která napsala sms že je jí smutno a jestli bych jí nezahrál písničku.Bylo mi jí líto,tak jsem jí zavolal a písničku zahrál.Pak jsme si začali občas psát a během půl roku se poprvé viděli.Jsem ženatý a mám 2 děti a tak,tak jsem to v té době nebral příliš vážně a po čtvrt roce jsme spolu začali vážněji chodit.Ona kvůli mě opustila přítele po 7letém vztahu,se kterým však byla nešťastná.V té době jsem začal dělat dělat školu na dopravního pilota a zároveň střední školu,měl práci,děti a ona mi strašně pomáhala,držela ty depky z neúspěchů a vždy při mě stála.Snažil jsem se jí to vynahrazovat,ale na rovinu říkal,že se nemůžu rozvést,že mám malé děti a nemůžu jim ublížit,ale být každý večer v bytě sám,jezdit na dovolenou s kamarádkou,vánoce u rodičů atd je strašně těžké.Vždy jsem se jí ptal,jestli je alespoň trochu šťastná a ona říkala že je,že je ráda že jí mám opravdu rád.Po 4 letech jí ale došly síly a já v pocitech viny že jí jen ubližuju se rozešel.Po 10 minutách po tom co jsme se rozešli,jsme se po telefonu domluvili že půjdem dál,ale že se rozvedu.Pak přišla pekelná doba,kdy z její strany jsem se snažil jí dokázat jak jí mám rád,ale bylo jen čím dál horší.Komandování,výpady,hádky atd.Také problémy v intimním životě a do toho mi ještě ještě začaly chodit anonymykteré trvaly téměř rok.Po vánocích se z její strany začalo chování zlepšovat,ale neustále se oddaloval můj rozvod a čekání na práci v létání,kde jsem neustále musel absolvovat nějaké zkoušky apod.Také doma to bylo už jen o nedůvěře a snažili jsme se to vydržet kvůli dětem,tak,abych se jich to dotklo co nejméně.Začal jsem létat a výcvik byl tak náročný,že jsem už neustával nic.Neustále se z obou stran něco řešilo,do toho tahle práce.Byla domluva,že hned po smlouvě na práci se vše vyřeší.Snažil jsem se jí pomáhat jak to jen šlo,ukázat,že jednou nebude na nic sama,že jí miluju jako nikoho.Před jednou zkouškou jsme se ale viděli,já viděl jak se trápí a už nevěděl co dělat.Po hádce a nervech z té zkoušky která byla branou k té smlouvě jsem to ukončil.Už během večera mi došlo že jsem ztratil nervy a chtěl si sednout a domluvit se na řešení,už bez čekání.Bylo však již pozdě.Ten rozchod navíc přišel den před jejíma narozeninama.Není pro to omluva,jen už jsem byl v koncích.Snažil jsem se zvládnout vše.Neublížit dětem,jí udělat šťastnou,zvládnout práci,která přinese peníze a tím snadnější život,protože složenky se nezaplatí ze vzduchu.Po třech nedělích mi řekla,že už dál nechce,že jsem jí zklamal.Že mě má ráda jako kamaráda,ale dál už nechce.Je to velice složitá duše,které jsem se naučil rozumět jako nikdo jiný a dnes vidím,jak to pro ní muselo být těžké.Dostal jsem se do depresí ze všech stran.Ublížil jsem strašně jí,dětem a vůbec nevím jak dál.Po pěti letech,kdy jsme si denně psali 50 sms o největších láskach,věčné lásce,že už větší láska nebude,denně jsme si při každé příležitosti volali,povídali si,najednou ticho a tma.Ve chvíli kdy jsme mohli žít ten svůj sen,se celý svět zhroutil,jen mým zkratem.Tak strašně prosím o poslední šanci,že jsem nebyl omyl.Dokázat,že jí budu tím nejlepším mužem na světě.Vím že od vás dostanu ta nejtvrdší slova a předem je přijímám.Strašně mě to vše mrzí a jediné mé přání je šance vše napravit.Už nikdy jí nezklamat.Největším důkazem lásky je odpuštění.Já o něj prosím

bych se asi jen zeptala, jestli si můžeme promluvit. Je to pro tebe určitě strašně těžké, sama bych ve tvé situaci nechtěla nikdy být a nevím, zda bych dokázala poslechnou bolestivé rady, ale někdy nesou ovoce. Chtěla bych od něj bez emocí znát dobu, po jakou jeho pochybnosti trvají a proč se dosud nezmínil. Také bych se zeptala, jestli je rozumné z čista jasna ničit vztah, který funguje, máte dítě a to nemůže za to, že otec přestal mít zájem žít s jeho matkou. Měl by se zachovat zodpovědněji a ne jen stroze vše skončit, když jste si ani neměli možnost o všem promluvit a zkoušet hledat řešení, stojí on o řešení vůbec?? Pokud ne, troufla bych si tvrdit, že někoho má, i zde by se ale měl podívat na to, o co by přišel. Zkusila bych mu tohle říct a tiše odešla, pak bych se asi vybrečela někde bokem, ale nenaléhala bych, byť by to bolelo, vidět ho jen procházet bez zájmu o mě, ale čím větší nátlak, tím větší odpor z něj bude. Je to nešťastná situace a nezáviděníhodná, ale drž se, začni žít a dej mu najevo, že jeho neuvážeé chování ti "nevadí", musíš být strašně silná, abys tohle zvládla, ale jen tak si jej můžeš získat zpět, muži jsou rádi dobyvateli a když za ním polezeš, smete tě hned v počátku snažení. Hodně sil a přeji štěstí ve vztahu, už kvůli vašemu dítěti,

Ahoj,mám problém,před pár měsíci se semnou rozešel můj rpitel po 6a pul letech.nas rozchod ale trval jen asi 8hodin.ale on behem tech 8hodin rekl sve matce o nasem rozchodu ale uz ne o tom,ze jsem zase spolu.Dost me boli to ze me takhle zapira.Rika ji ze mu ted chodi zehlit a prat nase spolena kamaradka a me to i dost urazi ale nejsem schopna na nej uderit stim at stim laskave prestane.chci aby to jeho matka vedela!!!poradte prosim

Zdravím všechny co tu jste.Mám velkej srdcebol a bohužel nikoho s kým bych si mohla pokecat a komu bych se mohla vybrečet na rameni. Po 7 letém vztahu a s 3 letou dcerou mě asi čeká ten nejhorší rozchod jakej jsem si kdy mohla jen představit.Přítel mi totiž oznámil že už mě asi nemiluje a potřebuje čas si to všechno rozmyslet. Bylo to jako rána palicí po hlavě a já teť nevím co dělat,jelikož ho miluju stejně jako když jsme se poznali.Už 3 dny pořád jen brečím,nespím,nejím a jsem vlastně nepoužitelná,protože každej můj pohled na něj strašně bolí. Nedokážu a ani vlastně nechci být bez něj. Mám se pokoušet něco zachraňovat a doufat že když mu dám čas tak to dopadne dobře a budeme fungovat jako dřív?

Život je jako bonboniéra, nikdy nevíte jaká chuť se bude skrývat v právě rozbalovaném bonbonu...
Právě tak nikdo neví, jaký bude nový den.

Případ otrávené bonboniéry - Anthony Berkeley | Databáze knih

Hezkej citát. A je dobré si ho připomenout. I pro ostatní. Píšu ti za to plus.
T

Pročetl jsem tvůj příběh, ze kterého je cítit, jak ti na té dívce opravdu záleželo. Průběh tvého rozchodu byl opravdu bolestný a nečetlo se mi to dobře, proto mě tvůj poslední příspěvek velice potěšil a vím, že s tím co jsi prožil, budeš pro svoji stávající přítelkyni v budoucnu dobrý manžel a skvělý otec jejich dětí. Držím palce ať ti vše vyjde!
K tvé bývalé přítelkyni - o hodně v tobě (ač nedokonalém člověku, ale milujícím) přišla. Asi jí to dochází, ale takový už je život, ne všechno lze vrátit, a i když ona sama držela svůj osud v rukou a mohla se k tobě vrátit, rozhodla se jinak...Jestli si ještě někdy (pár měsíců, let) vzpomeneš, tak napiš, jak dále pokračuje tvoje cesta životem. Třeba se jednou, někdo jako dnes já, sem podívá a něco mu to přinese...
Život je jako bonboniéra...

Musel jsem do nazvu tohoto prispevku pouzt nazev z filmu s Jackem Nickolsenem a trochu ho predelat. Vsem co na tom byly tak mizerne jako ja chci vzkazat, ze lepsi uz to bude.


Od posledniho prispevku uteklo hodne casu a udalo se spoustu udalosti a mezi nimi ta nejdulezitejsi a sice ta, ze jsem potkal uzasnou slecnu. Je tomu uz skoro 4 mesice, co jsem mel moznost ji zacit poznavat. Byli jsme s prateli na posezeni a kdyz jsme pote odchazeli tak uz bez nich. Jen my dva a bylo to a je stale stejne uzasne jako tehdy, kdyz jsem se ji dival do oci a hltal jeji slova abych z nich poznal, jestli jsem ji sympaticky a treba zaznamenal v jejich ocich nejaky naznak zvedavosti na mou osobu. A bylo to v nich . . .


Co se tyka me EX vim ze existuje, vim co se s ni deje, neni mi volna ( obcas si zavolame nebo mi pisne zpravu ), ale uz ji nemusim.Ted nekdy ma termin narozeni sveho prvniho decka, tak at si to uzije.Ja si to taky uzvivam ale jinak a myslim ze vice. Chci zit, chci milovat a byt milovan, rozdavat radost i ji dostavat, byt oporou a proste byt stastny.


Mejte se vsichni moc fajnove. . .

vcera jsem se s ni nahodou setkal. Je ve 4mesici tehotenstvi s mym "kamaradem" ktery vyborne vyuzil situaci ( mimochodem je o 16let starsi ma jiz osmanactieltou dceru ). Vedel vse o nasem rozchodu a pekne toho dokazal vyuzit. On pro me timto prestal existovat, mam chut ho zbit ale cemu tim pomuzu ze? Pro me vse skoccilo, tech ran na mou osobu jiz bylo dost atoto ze je tehotna je pro me ta posledni. Celou obu jsem se toho obaval a jak je videt tak pravoplatne. Jeste nez otehotnela se ke me chtela vratit . . . Ted uz ji jen mohu porat hodne stesti s tim zkrachovalim ubozakem. Z jejiho chovani jsem videl ze neni spokojena a ze vi ze udelala chybu ale ted uz to optavdu nejde vratit zpet, neexistuje zpet. Vse me to strasne moc mrzi mam chut kricet ale nema to cenu.

Dekuju Ti

Zivot je tvrdej a ja vim co me v zivote ceka. Spatny uz mam za sebou ( tim nemam na mysli mou Ex? ) tak ted bych snad uz mohl zacit lizat samou smetanu.

Mej se hezky . . .

Přeju ti hodně štěstí a aby jsi lásku našel co nejdřív.

Diky vsem za prispevky. Ne ze by me nejak zasadne pomohly, ale urcite jsem si z kazdeho neco dobre mysleneho vzal .


Diky hlavne AX za jeji "tvrdou"uprimnost ( hlavne zpocatku ale taky v jejim poslednim prispevku ) - tve "potrebujes cas aby ses s tim srovnal" me stejne tak nastvalo jako probralo do reality.


Uvidime co ten cas prinese. Pokud bude neco noveho v te me nekonecne kauze urcite sem pisnu.

My virtualni pratele, mejte se a milujte se. . .

Nemyslím si, že jsi v kamarádovi ztratil poslední podporu, jak jsi napsal. Spíš je to takový přirozený vývoj názoru - stejně jako tady na diskuzi - napřed jsme tě utěšovali, že si to třeba rozmyslí a postupně jsme došli k tomu, že je těžké určit, jaký by ten vztah byl po rozchodu apod. ¨
Šest let nejde jen tak hodit za hlavu, sama jsem tak dlouhý vztah neměla, ani si nedokážu představit, jak moc to musí být těžké. Osobně si myslím, že největším problémem vašeho vztahu bylo, že už dlouho nenastal žádný posun. Ty jsi to možná tak nevnímal, jsi hodně praconě vytížený, ale ona se potřebovala realizovat nejen v práci, ale i ve vašem vztahu - zařizovat skutečné společné bydlení, plánovat svatbu, vychovávat dítě ...
Potřebuješ čas, aby ses s tím srovnal.

Uvedomuji si prave jen ty dobre jeji vlastnosti. I kdyz mela spoustu spatnych vlastnosti ( jako kyzdy jiny ) nestalo mi za to je vytahovat na povrch kdyz jsme se rozchazeli. Kdyz mi ona pri rozhovoru pred definitivni vetou chci se rozejit, nebyl jsem schopen rikat ji o jejich spatnych vlastnostech a chybach. Nevim proc, ale doslova jsem si od ni nechal s*at na hlavu. Byla to neuveritelna palba mych chyb - ze chodim pozde domu, ze s ni nediskutuji,nechavam ji doma samotnou, ze lzu ( 1x v zivote jsem ji zalhal, ale kvuli problemu ktery byl jiz vyreseny ) - s jakou chuti mi rekla ze lzu se me dost dotklo /, ze neni zadny posun v nasem vztahu atd. A ja nebyl doslova schopen opetovat jejimi chybami a nejsem dosud schopen. Mozna to chtela slyset, mozna by pomohlo kdybych jeji chyby rikal dost nahlas nebo co ja vim.


Nyni vnimam take jen jeji dobre vlastnosti i kdyz si uz mozna zacinam konecne priznavat i ty horsi. Jestli je to posun ve vnimani jeji osoby jen v tomto obdobi kdyz uz nejsme spolu nebo je to jen utok meho rozumnejsiho vnitriho ja ktere takto rika zahod to zahlavu, vykasli se na ni, nevim. Porad ale vyhrava to srdcove ja, ktere ji snad bude hajit dokud za kazdou cenu. Proste se to ve me hada . . .


Nejhorsi je to ze i muj velmi dobry kamarad ktery me pomahal utvrzovat v tom, ze ji jednou vse dojde a ja z jeho slov citil ze to snad mysli i vazne najednou obratil a rekl co pry od toho cekam. V tu chvili jsem mel chut mu dat pres hubu. Doslo mi ze jsem ztratil posledni podporu.


Kazdopadne uz na ni tak intenzivne nemyslim. Pochopil jsem ze to nema smysl. Ze to stejne neovlivnim a akorat mi z toho hrabne. Samozrejme tak 3x do dne me znenadani popadne pocit totalniho dna, kdy mi dojde ze uz neni ma. Nejhorsi je rani probuzeni, kdy prvni myslenka patri ji. Je to takova hnusna ranni deprese, ktera trva snad do dopoledne. Nejradeji bych to vse zaspal, kdyby to bylo mozne.

No ono asi nejvíc záleží po jaké době se dva lidé k sobě vrátí. Musí být hezké, když třeba po měsíci zjistí, že bez sebe nemůžou být a... To se teď stalo mojí kámošce:)

Mě přišlo, že po rozchodu jsem viděla na bejvalým jen ty krásný věci, špatný vzpomínky jako by se rozplynuly (přitom jako v každým vztahu byly občas nějaké problémy - někdy jsem i přemýšlela, jestli by nebylo lepší se rozejít....). Když jsem byla sama, tak mi přišlo, že se upínám k takové krásně představě, jaké by to mohlo být, kdyby se vrátil, a že ty špatný věci vůbec nevidím - že si to všechno hrozně idealizuju a že možná začínám mít ráda hlavně ten svůj sen. Do toho spousta slz, šílený napětí, když ho člověk vidí a nemůže se ho dotýkat a pak dlouhá bolavá kocovina z náhodného setkání či smsky...
A moje vnímání návratu po roce? Potkáváš se částečně s někým jiným - trávil čas s jinými lidmi, měl odlišné názory než dřív, změnil koníčky... Ale pak to zklouzlo do starých kolejích - vidíš stejné chyby jako předtím:) Ono to trochu bylo i o tom, že jsem našla hrdost a s prosíkem o návrat nakonec přišel on sám - no a tak se trochu ve mě míchaly i pocity ublíženosti s tím, že mám navrh momentálně já, protože jsem věděla, že o mě zase hodně stojí... Během toho půl roku, co jsme spolu po návratu byli, jsem si uvědomila, že se to hodně liší od představ, které jsem si stihla za rok vysnít a uvěřit, že se tak realně dřív choval A tak jsem odešla pro změnu já, potkala lásku, která byla (samozřejmě jak už to tak bývá,když srdíčko už nebolí) mnohem větší než ta předcházející a bylo mi fajn

Každopádně chce čas než to přebolí... Podle mých zkušeností návraty (pokud ten rozchod nebyl jen za účelem, aby si ten druhý uvědomil špatné chování) opravdu nemají moc smysl. Anebo se potkat po delším čase, kdy si oba projdou jiným vztahem, a skutečně si dát šanci začít od znovu...

PS. ale ten návrat s posledním ex mi opravdu chybí. Stále si totiž současně vedle citům k novému příteli žije ten zidealizovaný sen, jaké by to bylo kdyby se vrátil - musím přiznat, že spolu někdy hodně bojují

Můžu se zeptat, uvědomuješ si její špatn stránky? Anebo je taky momentálně přehlížíš a vidíš v ní tu pro tebe nejlepší na světě?

Jak jsi psal o lidech, se kterými se setkáváš, že se rozešli, ale hodili to hlavu. Myslím, že je to přetvářka nebo ten jejich vztah nebyla žádná velká láska. Je těžké přiznat bolest a trápení před svým okolím. A to je právě kouzlo takových diskuzí - dané téma si najdou ti, kteří prožili to samé nebo jsou alespoň ochotní ti naslouchat.
Já osobně nedokážu posoudit, jaké by to bylo, kdyby jste se k sobě vrátili, nikdy jsem to nezažila. Ale bojím se, že se to málokdy obejde bez výčitek typu: "Ještě jsme se ani pořádně nerozešli a už jsi spal/a s někým jiným." nebo "Že jsem se k tobě vracel/a." apod. Situace, kdy se dva rozejdou, nějakou dobu jsou od sebe, pak se dají dohromady a žijí šťastně až do smrti ... to je spíš taková fantazie. Ve skutečnosti, když se dva rozchází, mají k tomu nějaký menší nebo větší důvod a málokdy ten důvod zmizí opravdu na sto procent, aby se dalo nerušeně pokračovat. Při návratu si musí člověk uvědomit, zda je schopný ten problém, který byl důvodem rozchodu, tolerovat, nebo zda ho bude pár měsíců mlčky trpět a pak jej vytáhne znovu.

Vis taky me napada jake by to bylo kdyby jsme se k sobe vratili. Vzdy ve svych fantaziich dojdu jen do urciteho budu a pak uz nemohu dal. Nevim jak bych se mel chovat. Rika se ze clovek by se hlavne nemel patlat v tom, co ten druhy delal v dobe, kdyz nebyli spolu. Dalsi problem - krizovy - je v tom ze ja se treba snazit mohu a zacit odznovu a myslet si ze se to dobre rozjizdi ale do hlavy druheho nevidim a nevim jak to bere on. Sam nikoho kdo takto odznovu zacal neznam. Lidi kolem me mi rikaji at zapomenu ze by to stejne nemelo cenu. Ale na jejich nazory stejne kaslu.


Proto ti diky za tvuj prispevek. Pokud bys mela chut napsat jake to bylo pri navratu, dej tve myslenkove pochody sem. Zajima me co me pripadne ceka a ceho bych se mel vyvarovat. Diky, Dobrou noc

Ono je otázkou, jestli není lepší, že většině návrat nevyšel... Já jsem zažila návraty dva, ale pak už to prostě nebylo ono, i když jsem na ně čekala víc než rok... Ale pořád nepoučená Bejvalej se se mnou rozešel před 11 měsíci a byla jsem v háji stejně jako vy... V návrat jsem doufala pořád. Teď mám 4 měsíce novýho přítele, ale stejnak mi pořád bejvalej chybí. Když mi od něj přišla na Štědrý den smska (jinak nejsme vůbec v kontaktu), tak jsem z toho byla celý den úplně rozhozená
Ale moc přeju, aby vám to oběma vyšlo :)

Jak tak koukam a procitam zdejsi diskuze, vypada to tak, ze snad nikomu ze zdejsich "clenu" to nevyslo - ze se k nemu partner vratil. Bylo by dobry kdyby to konecne nekomu vyslo a zlepsil tak prumer navratu . . .


Vzivote jsem snad tolik neprispival do diskuzi. Je zvlastni ze rozchod me prinutil psat


Spis to ale vidim v tom, ze to clovek tady muze probrat jaksi "mezi svymi". Pri me praci se setkavam se spoustem lidi. Nekteri jsou jiz moji znamy. Nenapadne kdy je cas s nimi mluvit o osobnich vecech nahodim, co zivot a co ty jejich. Ve dvou pripadech jsem se setkal s podobnym -a sice ze se prave rozesli nebo ze prozili to co ja. Co na nich obdivuju je jejich suverenost, jak to hodili za hlavu.


Asi jsem moc precitlivelej. Ale kdo vi, treba je to jen pretvarka z jejich strany.

Diky za soustrast - vanoce opravdu byly velice emocne vysilujici. Bal jsem se jich uz predem. Vsichi okolo me se tesili ale ja mel opacne pocity.


To s tim pritelem je opravdu divne. Je mozne ze snim na ty hory ale rozhodne bych mu nedaval prizvisko pritel. Je to mozna nekdo koho zna ale to je vse. To same si myslim o jeji zamilovanosti - proste zadna neni. Nevim o koho jde ale laska mezi nimi rozhodne neni. Nebyla s nim ( v prubehu kdy byla 25.12. se mnou ) vubec v kontaktu. To samo o sobe vypovida o me domence.


Jinak dnes me zkontaktovala. Dost me s tim rozhodila - nebyl jsem schopny normalne fungovat asi 15 minut. Nastesi me napsala prvni ona ( ja ji rozhodne prvni kontaktovat nebudu ) Napsala mi sms kdy se sejdeme. Odepsla jsem ji jestli jako kvuli tem zbytkum veci pro ktere si chce prijet a odpovedela ze take kvuli tomu. Pak jsme se dlouho dohadovali na terminu ( nekdy pred tydnem jsme se dohodli na 10 lednu ) ale tento termin padnul. Ze pry na to nepospicha atd. Presedlala jsem na ICQ kde jsme si psali asi hodku, vesme s o blbostech. Vyptaval jsem se velice nenapadne co dela a tak. Pry u rodicu ( kde ted bydli ) moc neni, porad pry nekde lita s kamoskama z prace a chodi domu akorat spat. Ani se ji nedivim , doma s mou mamou kde jsem drive bydlel, bych taky jen prespaval.


Chci jit do kina na noveho Sherlocka Holmese, tak jsem se o tom zminil. Nejdrive psala neco ve smyslu at jdu s nekym, nacez jsem ji nekolikrat napsal ze bych rad s ni ale ze by se ji ten film asi nelibil. Pak jsem poslal link na trailer tohoto filmu a najednou zmenila nazor. Ze bychom mohli jit s jejima kamoskama ( tebuh ) a dohodli se na prespristi tyden. Jestli to ale nakonec vyjde netusim. Budeme tam asi ve ctyrech, ja se budu muset tvarit jako nejvetsi kamarad a pohodar . . .No alespon budu s ni, i kdyz zaroven nebudu.


Pro veci si prijede nakonec pristi vikend ( po dlouhem dohadovani jsme se konecne dohodli ). Jeste se me zeptala jak se mam, co doma a kdyz budu chtit s necim pomoct tak ze rada pomuze.


Nechci s ni ztratit kontakt, takze snad kevnu uplne na vse nebo spis vymyslim uplne vse co mi umozni byt s ni ( ale asi ne pouze s ni ) . Viz to kino.


Jinak AX jak jsem psal o tom jejim byvalym, tak ten je taky clenem ty jejich divci party. Tvrdi ze s nima chodi proto aby se dal dohromady s nejakou jejich kamoskou. Vsechny dve ho ale poslali slusne do pr$dele. Dobre mu tak, idiotovi. Doufam ze nepujde do kina s nama. Musel bych ho snad roztrhnout. Nabizela mi ze me s nim seznami, coz jsem velmi durazne odmitl. Rekl jsem ji ze jsem si vzpomel jak se s nim schazela kdyz jsme my dva spolu zacinali a jak jsem na ni cekal na autobusovy zastavce, nez se s nim vykeca. Jedniny co mi na to ted rekla bylo to ze je ji to lito. Ja ji na to ted napsal bylo to, ze ted uz je to jedno.


Je mi jasny ze se ode me nedokaze odpoutat, ale ja ji to nechci ani umoznit. Takze dokud bude moznost se s ni nejak sejit a byt sni, tak to budu delat.

Mně to tu trochu příjde spíš jako zpovědnice Máš pravdu v tom,že pokud čteš příběh někoho jiného,tak máš alespon pocit,že v tom není člověk sám.Já jsem četl na jiném foru,jak se pozná,když tě partnerka přestane milovat.Začne trávit čas s lidmi na kterých jí třeba ani nezáleží a hlavně nemá chut se milovat a ani líbat.Tak to byl přesně můj případ na konci A čím víc jsem se snažil,tím to bylo horší.
Vím,že jsem k ní vždycky choval hezky a časem to třeba ocení.Jako se mi stalo ted,dvě z mých bývalých zjistili,že mě opustila a už mě zvou na kafe
Rozhodl jsem se,že jí příští týden požádám o poslední schůzku nebo alespon rozhovor na icq.Chci se jí zeptat,jestli už ví,kde se stala chyba.Rád bych si z toho odnesl alespon ponaučení.Ale bojím se,že budu akorát zase zbytečně zklamaný z jejího chladného chování.A potom už to definitivně uzavřu,tuto kapitolu Nakonec se mi bývalé většinou časem ozvali sami,ale to už byly štastné s někým jiným..
Trancedj tak přesně stejný průběh měl můj rozchod s těma sms.Chtěli jsme zůstat ve spojení,ale když mi nenapsala třeba celý den a potom jen nějakou blbost jako,že má rýmu,tak jsem to psychicky nezvládl a ten kontakt přerušil.Myslím,že ji to moc nevadilo.Ale pokud potka někoho známého,tak se pořád na mě vyptává..
Pokud ti můžu doporučit,tak ten kontakt s ní také přeruš nebo se utrápíš.Ale třeba na to máš povahu a jsi silný.

Nechci popisovat jak přesně, nicméně jsem člověk velmi neochotný riskovat, a tak si lidi (nejen muže) ráda proklepávám, dokud je neznám. Ale myslím si, že tohle na začátku vztahu dělá spousta žen. Rozešli se někdy na jaře a teď se k němu vrátila. My jsme si spolu začali před více jak 2 měsíci. Můj problém je, že ani to, jak srabácky se teď zachoval, nezměnilo moji touhu s ním být. A vůbec nevím co, jak a jestli mám podniknout.

Ta tvoje situace byla asi trochu jiná, ale nechceš mi napsat víc o svých motivech? Třeba do soukromé zprávy.

Já si vůbec nedokážu představit ten způsob, jakým jste spolu trávili Vánoce. Úplně mi to rve srdce za vás za oba. Asi se od tebe taky nedokáže odpoutat, šest let jen tak nesmaže. Stejně ale nechápu - tomu jejímu novému příteli (jestli tedy vůbec nějaký je) to nevadilo? A ona, jestli je čerstvě zamilovaná, chtěla trávit Vánoce s tebou? Asi bych jako nová partnerka někoho, kdo se rozchází, byť po x letém vztahu, nedovolila, aby mě tak odsunul na druhou kolej.