Jak potěšit manželku

mě potěšilo, když mě manžel vytáhl do divadla na fajn představení a pak na véču.

ale neříkají. Většinou. Pro tu ženskou to ale dost znamená. Proto jsem psal "podkuřovat" jako o vědomé činnosti na kterou se musí myslet než se "zautomatizuje" a oceňování zásluh partnerky se stane zažitým zvykem. Pak to bude vycházet z toho chlapa přirozeně. Já to nemyslel jako že má lhát. Přece jí nebude říkat jak je dobrá a šikovná, když to nebude pravda! To je nesmysl. Prvotní záměr přece byl jak jí udělat radost. A radost se dělá ženský, která je dobrá a šikovná. Lemra líná si to nezaslouží. Ale zase když má hezký nohy....

Ano, já myslím, že to jde znovu se zamilovat. Vlastně myslím, že takto znovu zamilovávat se lze do partnera klidně celý život

Taky jsem zažila ve vztahu slabší období, partner si mě nevšímal tolik, jak bych chtěla, netrávili jsem spolu tolik času, komunikace drhla... A co udělá největší radost a buduje tu krásnou intimitu mezi vámi??

Přesně jak píšeš - psaníčka do kapsy nebo jen tak ráno lísteček se vzkazem na stůl, květiny pro radost, letmé pohlazení jen tak mimoděk, obejmutí, chytnutí se za ruku, když řídíš auto nebo se díváte na televizi, úsměv a věta: dneska ti to moc sluší, apod.
Nejde o to jí "podkuřovat", mělo by to vycházet z tebe, měl bys to tak opravdu cítit. Pokud na to nejsi zvyklý, je třeba se takové věci učit postupně a udělat z nich milé zvyky - třeba si dát po návratu domů pusu, ne jen si říct "ahoj". Třeba tohle je taková drobnost, ale buduje mezi partnery tu intimitu a zamilovanost Večer v posteli před usnutím se jen tak tulit, povídat si, ležet v objetí, hladit ji po vlasech....já myslím, že dál už doplníš cokoli.

Sama za sebe můžu říci, že právě tohle jsou chvíle a maličkosti, které miluju nejvíce - jsou zadarmo a jsou to opravdu maličkosti, ale chvíle, kdy mě přítel jen tak mimoděk pohladí po ruce, po vlasech, krásně se na mě usměje, si schovávám jako své největší poklady

Dobrý den,poměrně se vidím v problému, který má Marek a přijde mi hezké, že mu s problémem radíte. Chtěl bych se sem tedy dotázat také, a jak už jsem řekl,problém je podobný, liší se ovšem v tom, že s partnerkou nemáme děti ani nejsme manželé, a společný vztah máme teprve 2 roky (z toho půlku spolu bydlíme). Také jsem byl nepozorný partner a nemůžu si dost vynadat, ale vracet čas nejde, a mě by zajímal další názor. Partnerka si zařídila stěhování, které je tedy neodvratné, jelikož potřebuje taky čas pro sebe a trochu soukromý, samozřejmě jí to nemám za zlé a udělám pro to co budu moci, nicméně se s tím ruku v ruce vezlo to, že jsem se jí poslední 3-4 měsíce dostatečně nevěnoval (dával jsem také přednost koníčkům,škole,a nesmyslně jsem bral náš vztah za "jistotu" a kvůli tomu si trhám vlasy nejvíce).Ale abych se dostal k pointě, jelikož jsem chtěl radu a né si pobrečet, chtěl jsem se zeptat, jaké jsou šance na další vztah? Slyšel jsem už i že je to ztracené, i že by to mohlo fungovat, a já bych si teď víc než cokoliv na světě přál, aby to fungovalo. Ne právě sestěhováním se zpět k sobě, ale zachránit alespoň vztah. Zda li jde nechat čas pro sebe, a vídat se jen jednou za týden nebo dva a "randit", a zda li žena dál reaguje nebo bude otevřená projevům lásky.

Děkuji za "vyslechnutí" a případné odpovědi
S pozdravem Petr

Chválit, všímat si, pozorně naslouchat a hlavně pamatovat si co říká, komunikovat, pomáhat. Stále dokola s neumdlévající energií. Podkuřovat. (t.j. občas se na ní spolehnout a s větou typu já jsem takový kopyto, já tě nemít, tak nevim... podkouřit jejímu egu ) Nosit kytky. Kupovaný, kradený, na louce trhaný.

Potěšit, udělat radost, příjemně překvapit, dát důvod k tomu, aby mě milovala.

Netahej Tatu za slovíčka.
Myslím, že z minulých příspěvků je jasné, o co mi jde.

A tak děkuji všem dosud reagujícím za reakce
M.

Potěšit nebo udělat radost - je to to samé??? Jsem zvědavý, někdo to chápe třeba jinak než já. Schválně nenapíšu jak, abych neovlivňoval.
T

Ahoj,
co mě pomohlo, tak bylo přečtení si knihy: 5 JAZYKU LASKY.
Díky ní jsme si uvědomila, že každej člověk potřebuje mít jinak naplněnou nádrž lásky.... A u nás tady ty principy fungují víc než dobře!:)
Knížka se čte skoro sama, je psána hadně dobrou formou

Tak hodně štestí!:)

Utek neutek to je prece jedno zamilovana byt do tebe musela jinak by jste nemeli deti a rodinu. Ale pokud je zamilovana do nekoho jineho nesnazila bych se dal. at si okusi jake to je teda. Ja bych ji jen ukazala o co vsechno prijde kdyz odeme odejde. Lasku si vynutit nikdo nemuze . Ale zkus treba se trosku vratit do dob kdy jste byli stastni svobodni a bez deti co jste delali zajdete na stare mista at ozivite vzpominky a pocity.

Drzim Palce takove chlapa bych brala hned:)

Ještě jeden dotaz.
Jak způsobit, aby se do mě manželka zamilovala?
Je vůbec možné, aby se ženská žijící s chlapem cca. 9 let do něj zamilovala?

Páč teď je sakra zamilovaná do jinýho.

Podotýkám, že náš vztah bohužel nezačal zamilovaností (takovou tou bezhlavou) ale v zásadě to byl útěk manželky od své matky.

Nejdřív bych chtěla smeknout před tím, že chceš vztah zachránit, to je moc důležité a myslím, že na to za sebe jednou budeš velmi pyšný.

Napadlo mě pár věcí, které mi udělaly velkou radost. Třeba tě něco inspiruje:

Dostala jsem kytici s krátkým osobním vzkazem a doručili mi ji do práce. Kolegyně i kolegové z toho byly několik desítek minut úplně přepadlí a všichni se vyptávali co máme za výročí nebo jestli se neděje něco zvláštního a nechtěli věřit, že jsme se ráno při odchodu do práce trochu chytli.

Úžasné je, když mě manžel pozve na rande. Nesejdeme se doma, ale někde v čajovně, palačinkárně nebo kavárně. Dáme si kávu a dortík a nebavíme se o provozních věcech. Prostě rande jako kdysi.

Jednou jsme si zkusili zahrát naše první setkání. Přijeli jsme každý z jiného směru a mluvili s polu jako cizí. Byla to ohromná legrace. Třeba už jen udržet si určitou vzdálenost a nechytit se třeba za ruce. Šli jsme na ta samá místa, ale asi v půlce jsme to vzdali, vůbec nám to nešlo

Mě třeba hodně potěší, když jdeme do kina na výstavu nebo na koncert a máme tak nějaký jiný zážitek než ten, že se sejdeme doma.

Pokud máte děti, myslím, že manželku potěší, když se budeš o něco více věnovat i jim. Možná, že přes děti se ti snáze podaří zpět získat i její důvěru

Přeju hodně rodinného a manželského štěstí!

Ano, vždy je lehčí obviňovat druhé, než sebe...

Nechci ze sebe dělat hrdinu, plácám se v tom a nevím, jestli to bude mít efekt.

Ale oči mi otevřela tato knížka: http://www.navrat.cz/…smalley/d-70308/
Našel jsem ji náhodou v jednom knihkupectví, když jsem vybíral knížky pod stromeček.

Někomu se nemusí líbit, neb vše, co je v ní psáno je komentováno ve vztahu k víře a bibli. Avšak dokáže li se člověk knihu čtoucí nad toto povznést, pak je v ní spousta pravdy.
A není to knížka jen pro chlapy, i když primárně je pro ně. Je asi dobré ji číst "společně". A věřím, že by byla přínosná i leckteré ženě.

Jsem překvapená, že existuje muž, který hledá chybu u sebe a nebagatelizuje problém odcizení jako:,, ..pořád si jen stěžuješ, vyrábíš problémy , tam kde nejsou ,... ty s tou domácností naděláš, to bych uměl taky a rychleji ..apod.''
U mého muže mi chybí respektování mého názoru ,mám pocit ,že nejsem jeho rovnocenný partner , jen nezvedené děcko, které musí usměrnit..Muži si myslí, že chceme rady ale my spíš chceme aktivní pozornost.Tu, kterou dávají svým kamarádům a spolupracovníkům.
Když citím, že mě bere jako rovnocennou hodnotnou bytost i když nesouhlasí , dává mi prostor a bere vážně co říkám, tak mám potom chuť se ho dotýkat a milovat se s ním,když se chová jak dozorce , tak mám chuť akorát se mu pošklebovat za zády...

Tak já už 20 let toužím po nedělní romantické snídani, kterou nebudu muset dělat sama, do postele . Mé přání upřesňuji, že v tom momentě bych měla být absolutně zdravá a pohyblivá. Až jednou ten den přijde, budu moct se šťastným úsměvem zemřít .

Ale vážně. Láskyplný vztah se buduje neustále. Jsou to různá drobná objetí, pohlazení, letmé i vášnivé polibky, pohledy plné obdivu k drahé polovičce. Jednoduše řečeno, když ji budeš vnitřně milovat, vždy se to objeví na povrchu! Každý pozná, když partner přijde domů šťastný, že může být se svými nejbližšími. I kytička sedmikrásek, darovaná z lásky, voní úplně jinak a je tou nejdražší. Nemusíš manželku zrovna vyslýchat, ale stačí jen pozorně naslouchat. Ne každý dokáže o svých problémech i přáních mluvit na povel. Ale také "být pozorný" neznamená stát se otrokem. Na vztahu by měli pracovat oba. Je fajn, když začneš, ale nech prostor i manželce a neodháněj ji ve chvílích, kdy se bude chtít v návalu citu přitulit (občas jsem to zažívala a bývala jsem pak moc smutná, nemilovaná). Já třeba oceňuji, když je mi manžel poblíž ve chvílích, kdy ho potřebuji. 'A někdy je to "jen" pevné objetí. Zdá se to možná málo, ale mi to vždy vlije spoustu sil do žil. Tak to je ta drobná, mravenčí práce. A okamžité činnosti? Večerní masáž s erotickým podbarvením? Masáž nohou (tu miluji)? Relaxační romantický víkend ve welnes hotelu? Romantický pobyt ve vířivce? Na internetu je nabídek hodně. Prostě vše, co probudí touhu. Jiné ženy zas ocení "chvilku pro sebe", kdy se nemusí o nic starat.
Tak, vzácný muži, držím Ti palce. Ale bez to nejde. Tak hodně, hodně hodně .

ale si to teďka vem tak že si dostal sám od sebe obrovský dárek ty si přišel nato co je pro tebe důležité víš kolik můžu to necha zajít takhle daleko jak ty ale vůbec jim to nedojde a tak vztah a manželství skrachuje?Teďka můžeš na sobě pracovat a samozřejmě když víš že je to tvá manželka cíti stejně je těžke držet vztah z jedné strany.

Tak určitě je to roztomilé a mělo by ji to udělat radost,ja to beru pořád podle sebe,kdyby sem si našla v kabelce krátky lísteček se srdíčkem nebo tak něco by mě to rozhodně potěšilo,ono je to težke každá ženská je jiná ale když se to tak vezme v podstatě sme skoro všechny stejné chceme běžné věci...lásku a porozumění ať se nám ten náš věnuje,hm ale zase ne příliš,všechno s míroua co se týče kytek ja to nedovedu posoudit protože mě kytka uděla radost vždy,ale kytka darovaná nečekaně vždy potěší,a jak často natom nezáleží jak to cítiš...

... zjistit jaká je.... ano, tak tohle budu muset znovu. Poslední čas jsem věnoval natolik práci a kamarádům, že zjišťovat, jaká vlastně manželka je nezbyl čas.

Je hrozné, že člověk si pořídí auto a stará se o něj. Pořídí si barák a stará se o něj. Pořídí si spoustu jiných věcí o které se stará.
Mezitím se ožení a starat se o vztah s vlastní milovanou ženou zapomene. To nejdůležitější v životě zapomene.
Uff.

Tak, manželku miluji a vždy jsem ji miloval. Jen jsem s časem čím dál víc zapomínal na projevy lásky a čím dál víc se věnoval práci, kamarádům, koníčkům. Na lásku a její projevy mi nezbyl čas. Jsem z toho normálně vypadl.

Takže začít drobnostmi. O.K. To by šlo.
Jak často je dobré přinést ženě květiny?

Dnes jsem zjistil, že mám ukrutně hrozný rukopis, když jsem chtěl manželce napsat krátký dopis.

Co byste řekli na krátké zamilované vzkazy nenápadně zanechané v kabelce, v ložnici.... a nevím kde jinde třeba...

Se sladkostmi je to problém, manželka drží dietu, resp. začala hubnout ze stresu a teď se snaží štíhlou postavu udržet. Nechtěl bych, aby to vypadalo, že ji chci "tlustou" nebo že ji chci kazit dietu.

" do jámy lvové"....

Jo, tady je hodně skvělých a hodných lvic, ale jsou tu i dobří lvi (nemyslím nezkušená lvíčata) ,
kteří možná poradí i líp, než lvice...

V odborné literatuře se někdy píše, že kritická léta manželství jsou právě ta vaše , kolem sedmi let. Mimo jiné.
Souvisí to nějak s věkem dětí, myslím.

Podle mne by manželce měl udělat radost už jen fakt , že jí chceš udělat radost a tedy máš snahu.


A jak tedy jak a jakou formou udělat radost?
Na každou z nás bohužel platí něco trochu jiného .


Po těch letech se dá poznat, na čem ji záleží .
Na vzhledu, postavě, oblečení, vzdělání, kuchařském umění, vzorně vedené domácnosti, na dětech (v to doufám nejvíc, ale nevím, když by jim chtěla provést to nejhorší, tedy odvést je od otce...)

Tak nenápadně chválit, to potřebujeme všichni.
V tom, v čem je dobrá, říkej, že neznáš lepší.

Dál už to nechám na jiných, těch možností je moc.

Chtělo by to vědět, jaká je.
Když chce tátovi vzít děti a dětem tátu, tak na první pohled sobecká.

Ale na kvalitě vztahu se podílejí rovným dílem oba.
Snaha a dobrá vůle jen jednoho nestačí.

Ahojky,tak v první řadě tě obdivuju že si se dal na cestu proměny a chceš se změnit kvůli rodině a vlastně i kvůli sobě.Taky bych to u mého muže přivítala....,v každém případě ti můžu jen poradit co by potěšilo mě,protože nevím jaká je tvoje manželka a jak vážny byl problém atd...Určitě bych se potěšila kdyby se mě víc ptal jak se cítim jak sem se měla v práci,jestli si nepotřebuju odpočinout nebo zajít s holkama na kafé,bylo by příjemné kdyby pohlídal malou a ja měla čas a prostor pro sebe,třeba by mě potešila i taková maličkost jak je snídaně,nebo ať mě pohladí když jde kolem mě nebo v obchodě mi koupi oblíbenou tyčinku to sou maličkosti které nám ženám dělaji strašně dobře aspoň víme že na nás ten náš myslí určitě bych nechtěla ať mě obklopuje dárky to bych se asi cítila jak kdyby nevěděl co má dělat tak to vyřeší takhle,tohle je dost těžká téma a taky sem už pár krát byla jednou nohou u mamky,ale když ste spolu tak dlouho a ona vidí že se snažíš myslím že nakonec to vyřešíte.Nemůžeš čekat že to bude hnedka ženská duše je hodně citlivá,dej ji najevo že je pro tebe důležitá a děti také,a i když si se jim moc v minulosti nevěnoval chceš to změnit a jestli tě miluje tak to zvládnete.Držím palce Tamara

Dobrý den dámy, paní, slečny, manželky...
Možná si řeknete, ten má ale ohvahu vlézt do jámy lvové, ale nic jiného mi nezbývá.

Tedy k věci.
Po devíti letech vztahu, z toho sedmi letech manželství jsem došel tak daleko, že jsem si od manželky vyslechl, že nejsem milován, že už ani neví, proč si mě brala a že by se chtěla i s dětmi odstěhovat.

S pomocí jedné náhodou objevené knížky jsem svůj přístup k manželce a přínos do vztahu podrobil nelehké analýze a nastoupil cestu polepšení. Změny. Zatím je příliš brzy hodnotit, zda to, co dělám, dělám dobře. Je mi jasné, že co jsem několik let zanedbával nelze za týden či měsíc získat zpět. Bohu dík, úsilí či pokusy manželky se i s dětmi odstěhovat zatím polevily. Proto já nechci polevovat ve svém přerodu v toho správného manžela a tátu.

Proč jsem tedy tu a vylévám si tu své srdce?
Protože mám problém nahodit mezi námi "běžnou partnerskou komunikaci". Prostě kniha radí udělat manželce radost, kdykoli je to možné, ale mě se nedaří i přes jemný přístup k manželce z ní vydolovat, co by jí radost udělalo.

Proto tedy zde, mezi ženami. Jistě je tu spousta žen či manželek, z jejchž vztahu více či méně vyprchala láska.
Co by vás v těch chvílích potěšilo? Co by vám udělalo radost? Co by musel udělat váš chlap, abyste ho vzali na milost a začali se s ním znovu bavit o všech partnerských věcech? Prosím poraďte.