Platonická láska na dálku??

Chcela som sa spýtať, či máte niektorá skúsenosť so vzťahom s cudzincom. Pred nejakou dobou som si založila profil na http://www.europska-zoznamka.sk/zoznamko.html a od tej doby si píšem s jedným mužom. Je z Nemecka, chcel by vzťah, ale ja neviem, či by som vzťah na diaľku zniesla. Navštevovali by sme sa, to áno, ale inak netuším, čo taký vzťah obnáša a čo môže do budúcna priniesť dobrého.
Budem rada za každú skúsenosť.

Greenaple,úplně ti rozumím a vím o čem mluvíš. Já sama jsem ve vztahu už téměř 7 let a cítím se stějně. někdy mám pocit, že jsem spokojená, někdy zase ne. A lásku na dálku prožívám už pár let. jsme od sebe taky dost vzdálený, ale je to moje tajná platonická láska a myslím, že je to vzájemné. Na druhou stranu musím souhlasit se Sajratem, když píše, že pravděpodobně nejsi v tom vztahu spokojená, když se dokážeš zakoukat či zamilovat jinde. Já ze své zkušenosti můžu říct jedno. Vyhovuje mi platonická láska na dálku, občas si napíšem, občas jsem se viděli. Ale vím stoprocentně, že kdybysme měli být spolu, což nikdy nebudem, už nebudu zažívat to krásné a tajné, co zažívám teď. každý vztah jednou zevšední a bylo by to pořád dokola.Občas potřebujeme cítit nvou vzpruhu a nové vzplanutí k někomu jinému. To je normální. ale je to chvilkové. Moje kamarádka říká, že když se ti něco takového stane a ty potkáš někoho jiného a nedopadne to tak , jak bys chtěl nebo jak si představuješ, má ti to něco říct. a s tím naprosto souhlasím. Vždycky ti to má něco říct a k něčemu tě nakopnout. Můj názor je ten, že by sis asi měla uvědomit, jestli jsi ve vztahu štastná. I když si řekneš, že asi nejsi, vím, jak je těžké k něčemu se dokopat a udělat změnu, není to vůbec ale vůbec jednoduché. Ale vše záleží jenom na tobě. ty se musíš sama rozhodnout a pokud se rozhodneš setrvat, je to pouze a jenom tvoje rozhodnutí. Já patřím mezi ty, kteří neumí dělat změny a když mi není ve vztahu zrovna dobře, žiju myšlenkama na mojí tajnou platonickou lásku.

k tomu co jsi napsal nemám samozřejmě námitek.Já jsem katolička, v boha věřím a do kostela chodím párkrát za rok a taky se mi nelíbí,když je spoustu věcí v této víře "přikázaných".Myslím,že není důležité v co věříme,ale jak se v životě chováme k ostatním a jak se vzájemně respektujeme.To je ten důvod,který jsi tu už psal - věřím v boha a nikomu do toho nic není a taky mi to nikdo nerozmluví.Zároveň nebudu ani já svojí víru a názory vnucovat někomu jinýmu,ať si každej dělá,co chce

Pro Green Apple: souhlasím co někdo řekl už výše - co takhle určit střední bod vaší vzdálenosti a tam se jednoduše sejít?Uvidíš sama,jestli se ti nakonec bude líbit nebo ne.

I když nevím jestli Sajrajt měl na mysli nevíru lidí v česku, nebo to, že tolik lidí věří na čarodějnice, karty, čísla, planety, sny, černé kočky, noční zvuky, zlomené tužky a já nevím co ještě. To, že lidi chodí tupě do kostela, či synagogy, protože se to má a co by tomu řekli sousedi, nebo bezmyšlenkovitě pětkrát za den v pokleku drtí slova koránu, tak to přece ještě nezajistí bohatý duchovní život celé společnosti. To je utopie. Je pravda že zůstane méně místa pro ty kartářky a jiné blbosti, ale jinak rozdíl nemusí být žádný.

Taky že nesouvisí, vyjma prvních dvou vět. Pak je reakce na Sajrajtův a Jituskii příspěvěk. To je úděl diskusí, že se jejich dráhy klikatí a záleží na ukázněnosti diskutujících jak budou kopírovat původní linii. Já si nezačal. S tématem to nesouvisí, ale se životem jako takovým velice silně. Je to jedna z nejdůležitějších věcí. Ty by ses klidně celý život styděla za něco, co ke stydění není?! A nechala některé lidi ovlivnit tímto názorem, aby se také styděli? Protože názory okolí ovlivňují a formují názory naše. Musel jsem zkrátka reagovat.
T

tak se setkejte na živo. Třeba v Praze.
leccos se tím vyjasní. Pro a proti.

Kartářka je úplná blbost.
Život si žijeme
a zodpovídáme si za něj
jen my sami.

máš to napsané moc hezky, ale nechápu, jak to souvisí s tématem, které tu rozvedla Green Apple?

A cítím to úplně stejně.
Modré nebe nade mnou,
můj mravní zákon ve mně.

Nebo ne?

Samozřejmě, že jsem všichni vychovaní v křesťansko-židovské tradici. A pokud tuto tradici budou rodiče nadále vštěpovat svým dětem, bude to dobře. Nevím proč bych se měl stydět za to, že nevěřím v Boha. Ono jde spíš o to, že věřící nechápou, jak někdo může nevěřit v Boha a být slušný člověk. Oni se asi potřebují bát nějaké autority nad nimi. Ale to nepochopení je jejich nedostatek, nikoli můj. Proč bych se měl stydět za to, že se chovám slušně, řídím se v podstatě křesťanskými zásadami, jenom nechodím do kostela, nemodlím se a nevěřím v Boha. Se svými hříchy se musí moje svědomí vyrovnat samo a nemůžu počítat s tím, že mi na ně dá rozhřešení nějaký samozvaný boží úředník zde na Zemi. Ono to chce trochu víc odvahy, vědět, že ze mě mé hříchy nikdo nesejme a musím se obejít bez berličky zpovědi a posledního pomazání. A dále, přece tím že nevěřím, neberu legitimitu víře věřících. Je to úplně rovnocenné, víra-nevíra. Stejně jako ten kdo věří v jednoho Boha, nemůže tím brát legitimitu ve víru v jiného Boha jinému věřícímu. A jestli jím pohrdá za to že věří v jiného Boha, zase je to jeho chyba. Jiná věc je, popírat existenci Boha. To já nedělám. Ať si každý věří čemu chce, ale ať se chová slušně, ať mě svou vírou neomezuje a už vůbec ať mi svou víru necpe a já ho budu respektovat stejně jako on mojí nevíru. A jesttli nějaký Bůh je, stejně ho měřítky našeho lidského chápání nemůžeme uchopit. Když se ptali v rozhovoru jedné české farářky "existuje Bůh?", odpověděla: "to ví jen On".
A vo tom to je.
T

ja bych si s tebou naopak chtela popovidat mooc =)
ale ne tady, to tu akorat zabiram zbytecne misto...
a ze ti to tu prijde k smichu...no....no rac nic...

No... mohl bych argumentovat, rozčilovat se... vysvětlovat... ale s tebou to nemá vůbec žádnou cenu. Napíšu snad jen to, že se z té "magie" prakticky nic nedochovalo a původ má jen v tom, že co je "staré" to se zdá lidem z nějakého nepochopitelného důvodu "lepší". Že magie stejně nic neřeší, protože podstata není babrání se v pozemských nictonostech, ale.. no škoda slov, všechno už jsem to napsal v prvním přípsěvku. Když se rozhlídnu, je mi to taky k smíchu, ale víte co.. poradit vám nejde, tak si dělejte, co chcete (-:

to je sranda, ale opet s tebou sajrajte nesouhlasim. Diky bohu, ze je Cr ateisticka - neboli lepe receno, nekrestanska. A "diky bohu" za kartarky a vse ostatni, magicke, je to pozustatek drivejsi doby, te skutecne drivejsi, keltske kultury, ktera opanovala skutecnou magii (kterou krestanstvi vymytilo mj i upalovanim carodejnic - keltskych knezek) ale to je uplne jine tema.

ale je fakt ze tady ti kartarka asi moc nepomuze.

ja jsem sama potkala sveho nynejsiho pritele pres internet a jsme od sebe taky celkem daleko...no a jsme spolu uz 3 roky =)
pokud se do sebe zamilujete oba, tak ve vzdalenosti problem nevidim. Moje babicka se kvuli dedovi napr prestehovala s chebu do brna a jsou spolu dodnes =) takze vzdalenost je problem, ale nikoliv prekazka, tak hodne stesti

Prosímtě, kartářku ne... Já jsem ve styku s lidma z nejrůznějších zemí světa prakticky každý den a můžu říct, že je jen jediná věc, za ktrou se coby čech doopravdy stydím.

Češi jsou chytří, relativně schopní a šikovní, ale bohužel se tu komunistům povedlo vymýtit náboženství. Česko a východní německo jsou jediné ateistické země světa.

Samozřejmě lidi jsou všude na světě stejní a duc*** potřebují. Češi tak věří v horoskopy, ve věštění z karet a v lecjaké podobné hovadiny. Nusím říct, že v tomhle i barbaři byli mnohem vyspělejší, duchovně jsme skutečně v plenkách.

I když nás porovnám třeba se slovenskem... člověk se může třeba radovat z toho, jak jsme relativně pokročilý stát a jak tu máme reltivně dobrou životní úroveň, ale prostě po duchovní stránce jsme skutečně hrozně negramotní a je to do očí bijící rozdíl. Dokud nezapracujeme na tomhle, nemůžeme se nikdy s vyspělými státy skutečně srovnat. Česko je navíc uzavřené, jak konzerva.. a češi si ještě o sobě myslí kdovíjak nejsou úžasní. Světu jsme pro smích (-:

Takže ne, kartářku ne. Normálně se zamysli, použij mozek a odpovědi najdeš v sobě. Nikdy ses nezamilovala? No.. asi jsi nepotkala toho pravého a nebo se bojíš, opakem lásky je strach. Kluk přes internet ti ukázal spíš to, že nejsi ve svém současném vztahu moc šťastná. Vzdálenost je překážka, kterou mnoho párů v mém okolí úspěšně překonalo, ale já osobně bych vždycky raději upřednostňoval někoho místního. Vztahu na dálku moc nevěřím. Zamilovanost je krásná věc.. ale podle mě člověk potřebuje potěšit i svoje tělo přítomností toho druhého.

Jsem ve vztahu, ve kterém se necítím sama sebou. Už tu budou 3 roky.
Nikdy jsem se pořádně nezamilovala..ale přesto Nemám sílu odejít.
Nedávno jsem ´poznala´ jednoho fajn klučinu..přes internet. Podle času a
chutě si píšem..o všem možném. A mě ted nějak došlo, že k němu cítím
víc sympatii než je obvyklé u ´kamaráda´.. Nejsem nadšená! Protože bydlí
na druhém konci ČR, takže ani setkání není možné. Ale jak tak nad tím
přemýšlím, tak cítím to lehký chvění v bříšku. A dostává se mi do
myšlenek často.. Že mě nikdy nepotká štěstí !... Možná by to chtělo
zajít za kartářkou nebo podobně...:-/