platonická láska

myslím, že takto uvažuje ještě mnoho mužů i dnes - ženy "použít" jen na chov, případně ke svému obveselení

Víte, co je zajímavé? Platon vůbec neměl rád ženy. V jeho vizi ideální společnosti by ženy byly erérní, dostupné jakémukoliv muži bez závazků. O děti se pak měl starat kolektivě. Vlastně je chtěl odsunout do ústraní a používat jen na chov (-:

undefinedundefined

undefined

S koncem léta si domů z dovolených vozíme různé
zážitky, ale také lásky. Nemusí to být vždy lásky v pravém slova smyslu,
ale mnohdy jde jen o zamilovanost, která mizí s poslední fotkou nebo o
lásky platonické.

Nevím, jak to cítíte vy, ale mne tyto zážitky uvádí do rozpoložení,
kdy musím přemýšlet, zda jde jen o zpestření běžného života nebo zda mi v životě
přeci jen něco chybí.

Platonická láska je dle definic, láskou nenaplněnou. Co je,
ale v dnešním pojetí světa „nenaplněné“?

Jde o stav, kdy protějšek zcela nic netuší? Nebo oba moc
dobře vědí, ale své city nosí v sobě, aniž by došlo k jakémukoliv fyzickému
kontaktu – pohlazení, puse... Nebo naplněním rozumíme opravdu jen ***?