Co byste partnerovi odpustila a co určitě ne?

Tak ona to byla chyba obou...neříkám že bych si tu facku zasloužila byla jsem dost překvapená...bylo to způsobeno velkou hádkou..no a už mi facka přiletěla...ale potom hned bylo vidět že se zarazil a hned řekl že tohle fakt přehnal...

To je na Tobě, nikdo za Tebe nerozhodne, co máš odpustit a co ne.
Neřiď se tím, jak to mají ostatní.

Fyzické násilí je jedna z věcí, kterou bych měla taky problém odpustit.
Ale záleží na situaci. Pokud bych chlapa vytočila do běla a on se přestal ovládat, tak v afektu facka když padne, je to známka, že se neumí ovládnout, ale nemusí to nutně znamenat, že Tě bude mlátit kdykoliv se mu zachce za prkotiny.
To musíš zvážit sama, nakolik jsi ho vyprovokovala ty (a některé ženské jsou v tom mistryně) a nakolik je to jeho vlastní neschopnost se ovládat.

Jediné, přes co bych se nepřenesla, kdyby nějak nenapravitelně ublížil mému (našemu) dítěti. Kdyby třeba zneužíval ***uálně naši dceru, apod. Tohle bych nepřenesla. To by byl rozchod.
Jednorázovou nevěru bych za jistých okolností byla schopna odpustit.

já jednou přítele tak vytočila, že mi taky dal facku, už to psychicky nedal. A já jsem myslím taky párkrát svým přítelům vrazila. Ale jsem taková temperamentnější - nebo jsem bývala. Jenže to je asi dle situace. Pak jsem chodila s jedním přítelem a tam jsem to ukončila, když mi vrazil. Ten žárlil a bezdůvodně, takže to zase bylo o něčem jiném.
Musíš zvážit sama.

ACHJO..nevím co mám dělat...i když toho potom hodně moc litoval??

NE!!!
Jestli Tě uhodil jednou, tak je totiž velká pravděpodobnost, že to udělá i podruhé...

NE!!!
Jestli Tě uhodil jednou, tak je totiž velká pravděpodobnost, že to udělá i podruhé...

Odpustili by jste partnerovi facku??

Nedokážu paušalizovat co bych dokázala příteli (i komukoliv jinému) odpustit. Vidím se v tom co napsala zonan - i mé odpuštění závisí na tom v jakém vztahu se s danou osobou nacházím. O to je pak odpuštění snažší či těžší. Dokážu ale odpustit hodně.
Nejvýznamnější roli ale pro mě při odpouštění hraje to, jak se k vině daná osoba postaví. Zda ji pokorně přijme či začne kopat kolem sebe, jevit nezájem a celkově se snažit událost přejít bez účasti. V tom mám pak docela jasno. Taky záleží na okolnostech a mnoha dalších drobnostech.
Pokud by byla vidět u partnera snaha vše napravit, lítost za daný čin, dokážu odpustit třeba i nevěru.

Nux:

Kdysi jsem měla pevně stanovené, přes co vlak nejede. Později jsem si uvědomila, že mé odpuštění závisí na tom, v jakém vztahu se momentálně s partnerem nacházím. Když jinak naplňuje mé potřeby, odpuštění je snadnější. Když naopak potřeby nenaplňuje (a nemyslím tím jen ty hmotné potřeby, ale i pohlazení, vlídné slovo, vyjádření radosti z mé přítomnosti), nebo má láska k němu pominula, odpuštění by bylo těžší.

Teď jsem už v jiné fázi. Fázi, že mi NIKDO NEUBLIŽUJE. A pokud mi to tak, byť jen na chvíli, připadá, je to jen léčení. emočního bloku. Jenže to už je na jiné povídání a pro mnohé to zavání už "duchovnem". K tomu jsou skvělé knihy RADIKÁLNÍ ODPUŠTĚNÍ od autora Colin C. Tipping a CESTA od Brandon Bays. Já bych to tak srozumitelně nenapsala.

Závěr je, že NENÍ CO ODPOUŠTĚT.

Tak začni...

Tak pište