Přítel se zamiloval do jiné...

Ahoj holky, děkuju vám všem za reakce a podporu, vždy sem jenom přečetla vaše vzakazy a nestíhala odpovídat, bylo toho na mě moc...
Státnice sem úspěšně zvládla, takže mám konečně chvíli zaslouženého volna a klidu
Od přítele jsem se do státnic odstěhovala, i když sme v pronájmu a platíme to napůl, potřebovala sem se soustředit na učení a né na řešení vztahu, což asi není moudrý takhle utíkat....
Hodně se snažil, říkal, že to bylo jenom chvilkové, že se zakoukal a potřeboval se někomu svěřit, jen sem nedokázala pochopit, proč zrovna mě...Vysvětlil mi, že si myslel, že mě může říct všechno a spolu to zvládneme a všechno bude jako dřív, prý si vůbec neuvědomil, jaký to bude mít následky. Bál se, že by se nějak prozradil svým chováním a já na to přišla jinak a přišlo mu fér mi to říct na rovinu...Asi sem hloupá, ale nastěhovala sem se zase zpátky a chci to nechat plavat...Vím, že mě má pořád rád, já jeho taky a říká, že chce být se mnou a já s ním taky...

mozna vim co tvuj pritel zrovna proziva, taky se mi stalo, ze jsem mela partnera a ,,zakoukala,, jsem se jinde - ale po case jsem pochopila, ze jsou to jen hormony, neco neznameho, neco noveho, ale po case by to zase bylo stejne!!! Uvedomila jsem si, ze v dlouholetem partnerovi mam oporu a vse co potrebuji a na hormonove poblouzneni uz nedam!!

Ale je pravdou, ze by pro nej bylo lepsi, kdyby ji nevidal, jinak bude mit porad chut (v podstate jako s cokoladou, kdyz ji nevidim, nemam na ni chut, ale jakmile ji predeme postavis, celou bych ji spapkala)

Hodna stesti a at to dopadne dobre

Jo, jo, pravda.
Jenomže nikde není psáno ani dáno, že když řekl "týden", opravdu se o týden jednalo ... bohužel ...Ono někdy člověk má sám v sobě takový zmatek, že ani neví, co cítí, natožpak aby dokázal určit, jak dlouho a ke komu ...

... však já s Tebou vcelku souhlasím :o), psala jsem, že jsem pro pravdu, Ale každý jsem jiný, každý máme své hranice někde jinde. Měla jsem spolubydlící, která se v takovéto situaci složila natolik, že neodstátnicovala ani na opakované pokusy. A zůstala bez partnera i školy..A přitom jinak dokázala v životě zvládnout situace, které by položily i vola .. Prostě nikdy, ani sám u sebe, si člověk nemůže být jistý, kdy se dostane za tu svou pomyslnou mez.A když se duše jednou fakticky zlomí, je problém-a nemusí to být zrovna po velké pecce.. Já si dlouho myslela, že všechno je otázka vůle, že vůlí zvládneš absolutně vše. Teď už vím, že tomu tak vždycky být nemusí. A neznamená to, že je člověk slaboch... Mně jenom přišel zvláštní ten nepoměr 5let x týden, proto jsem si myslela, že mohl posečkat - v korektních mezích...To je celé :o)

Já taky vím, o čem píšu, též jsem se rozcházela v době státnic (resp. on se rozešel se mnou), bylo to náročné, myslela jsem, že melu z posledního, ALE přesto mám raději, když je mi narovinu sděleno, co se děje, než chodit okolo horké kaše.
Sice je sobecké ubližovat někomu v době, kdy má hodně starostí ve škole, ale na druhou stranu bych rozhodně nebyla radši, kdyby se mnou tenkrát ten partner zůstal přes zkoušky, doprovodil mě na promoci a do zadku mě kopl až potom.
Ono když to vezmeš z druhé strany, tak od toho, kdo studuje, je také sobecké, že vyžaduje klid a aby mu okolí vycházelo ve všem vstříc a chodilo okolo něj po špičkách. Jak jsi sama napsala - na špatné zprávy není nikdy ten vhodný čas. Teď by partner čekal, až dokončí školu, potom až si najde práci, následně by řešila problémy v práci ... zase by nebyla vhodná doba.
Ačkoliv si myslím, že jsem hodně empatická, tak prostě v určitých situacích člověk musí být sobec a zvolit tu možnost, která ho učiní šťastným. (A hlavně své rozhodnutí pořádně zvážit, aby jej pak nelitoval.)

Tohle, co jsem tu napsala, není ani tak moc pro autorku původního příspěvku, ale spíše tím chci tak nějak obecně vyjádřit svůj postoj na věc.

... žádnou tutovou nemám :o( Snad jen - zkus nejdřív zvládnout jedno (státnice), pak druhé (prodiskutovat vztah - v předchozí reakci mi vypadla větička - námět pro diskusi, ale v jiném čase)... I když hlavě a myšlenkám těžko poručíš, ale toto je podle mě pro Tvůj život správné pořadí (pokud máš státnice opravdu za pár)....A omlouvám se za chyby, nejsem písařka :o)

... vážila bych si toho, kdyby mi to sdělil v jiném čase (připouštím, že na nedobré zprávy není nikdy příliš vhodný čas). Ale toto? Toto mi zavání pravdou likvidační - tou, kterou jsem chtěla ublížit nebo upoutat pozornost na sebe(ať už mě k tomu vedlo cokoli-což může vysvětlit, ale ne omluvit). Z mého pohledu (ale to je věc názoru) to zavání spíše sobeckostí nebo nezralostí, než čestným jednáním
A věř mi, že vím, co píšu - ať už ze zkušenosti vlastní nebo zprostředkované. I když-nádoby jsme různé a tím i naše reakce...

No teda ...Víš, něco (nebo že by někdo?)mi na tom Tvém smutném příběhu sakra nesedí. Nevím, jak velkou mrchou v tom Vašem vztahu jsi(či jsi byla) a za co máš být když ne zlikvidována, tak alespoň pořádně potrestána.Píšeš, že jste spolu 5let, z toho poslední rok spolu bydlíte.A bydlelo se Vám spolu hezky, všechno klapalo-možná ve smyslu, že vše běželo tak, jak Ti vyhovovalo a třeba jsi jenom v návalu povinností či svého ega nezaregistrovala, že někde něco začíná být (nebo možná už od počátku je)špatně. Píšeš, že Tvůj partner je strašně hodný člověk, který by Ti nikdy nublížil. A co je tedy proboha (Bože,promiň) toto? Nemusím člověku ubližovat fyzicky, nemusím ho mlátit- ale můžu ho zasáhnout na první a bohužel i mnoho dalších pohledů daleko nenápadněji (pro okolí-nejsem totiž lhář, nesnáším přetvářku, jsem přímá, čestná-no prostě úúúúúžasná), ale o to účinněji a destruktivněji(vzhledem k mému záměru)-můžu se zaměřit na jeho psychiku (a ta následně může zlikvidovat i to fyzično) Zvláště, když si to dobře načasuji,že? A myslím si(vím), že období před státnicemi je na to jako dělané.Váš 5-ti letý vztah a partnerství snad není žádnou nahodilou a čerstvou záležitostí-dala by se tedy m.j.předpokládat určitá míra zralosti,slušnosti,ohleduplnosti,respektu a tolerance obou zainteresovaných stran(a snad i lásky, byť už by nebyla ve stadiu bláznivé zamilovanosti). Ale také možné rostoucí skepse,flustrace,pocitu méněcennosti a jiných negativních emocí, které přestaly (či dále nechtěly) být zvládány. Protože proti tomuto kusu společnéhého života je postaveno týden (!!!!!) staré uvědomění si faktu, že se zamiloval do někoho jiného...A i kdyby měl být tento jeho cit i v budoucnu neopětován a "pouze" ho inspiroval k tomu, aby si život definitivně uspořádal jinak (bez Tebe), tak by určitá slušnost , ohleduplnost a čestnost (nerovná se v dané situaci neupřímnost a lež) a snad i nemálo pěkných společných chvil vedla Člověka (velké Č není přepis) k tomu, že si to ještě chvilku nechá pro sebe -minimálně až odstátnicuješ...Jsem pro pravdu - ale ne likvidační (Asiaté prý dokáží připravit velice chutná a pro oko lichotivá jídla, která Tě ale svou skladbou když ne zabíjí, tak oslabují- čili i dobrého s rozmyslem).To, co "udělal", jak jsi to z něho(chudáka čistého) vytáhla, ale pro mě daleko nebezpečněji ukazuje jiným směrem. Těžko říct, jestli je to nějaký druh nezpracova(tel)né flustrace, sebestřednosti, tzv.mužského vidění světa -nebo je to jenom nějaký další dement, co by rád postavení(ale už ne odpovědnost) "pánů tvrstva"...A od takových co nejdál ...Ale stejně tak to může být zoufalý výkřik člověka, který se (někdy právem) cítí vy(po)užíván, přehlížen a opomíjen ve svých názorech, citech a potřebách (a teď nemyslím jen ty fyzické)-a teď tu pozornost aspoň trochu upoutal. Donutil druhou stranu o něm přemýšlet, dokonce i bojovat... A to by byl důvod k vzájemné diskusi i Ti, co jsou nebetyčně hodní, mají svou mez, jejíž pžekročení onou pověstnou poslední kapkou spustí neadekvátní (a často nečekané)reakce...Ale kus odžitého života mi říká, že to bude spíše ten 1.případ. Ale-neznám Vás(dva), nebydlím s vámi...

Osobně si taky myslím, že ho to ještě nepřešlo, tak rychle to snad ani není možné. Spíš bych si vážila toho, že ti o tom řekl. Jsou muži, kteří se zamilují, všechno zahodí a odejdou k nové ženě. Po pár týdnech se jim to rozleží v hlavě, uvědomí si, co ztratili a očekávají, že je vezmeš zpátky a budeš se chovat jakoby se nic nestalo... Tvůj se zamiloval, ale bojuje s tím.
Ona se taková situace čas od času přihodí v dlouhodobém vztahu každému, že potká někoho nového, přeskočí jiskra ... No a právě v takové situaci se pozná osobnost toho člověka - "kvalitní" jedinec, který má určité životní hodnoty hned neskočí do postele s někým jiným, vztah nezahodí, proti novému flirtu bojuje, no a ten "nekvalitní" - škoda mluvit ...
V každém připadě ti přeju moc štěstí, ať situace dobře dopadne, pak dej vědět.

Ahoj, moc děkuji za příspěvek Já si nejsem jistá, že mu potom dokážu věřit, že se to nebude opakovat...řekl mi, že chce zůstat se mnou, že už ho to přešlo, ale tomu nějak nechci věřit, že za týden je to pryč, spíš chce mít svý jistý

Ahoj, tady asi nejde moc radit. Situace se bude odvíjet od toho, co udělá tvůj přítel.
Docela mě udivilo, že ti takovou věc vůbec řekl s tím, že ale chce být s tebou. Asi mu na tobě opravdu záleží, resp. rozumově si dokáže zdůvodnit, proč chce být s tebou. Sám se tím trápí. Láska je ku***, hlavně ve stádiu zamilovanosti člověk dělá kraviny.
Neporadím ti, co dělat. Můžeš jen čekat. I kdyby ses teď stala nejlepší partnerkou na světě, když bude chtít odejít, odejde, nezabráníš tomu. Můžeš akorát doufat, že je to jen chvilkové pobláznění, které brzo odezní.
Hodně štěstí ti přeju, dej vědět, jak se situace vyvíjí.

Zdravím všechny
Ani nevím, kde začít...Nejdřív něco úvodem....Je mi 24 let a s přítel jsem 5 let a ještě studuji. Bylo těžké, že jsme se s přítelem vídali jen o víkendu, tak jsme se před rokem rozhodli pro společné bydlení a taky se tak stalo. Studuji v Plzni a přítel je z Třebíče, takže se za mnou přestěhoval. Bydlelo se nám spolu hezky, všechno klapalo a přítel je hrozně hodný, nikdy by mě neublížil a v našem vztahu platím spíš já za mrchu.
Poslední dobou mi připadal takový jiný, včera jsem se zeptala, co se děje a nic nechtěl říct, že mě nechce zatěžovat, protože mám před státnicema. Jenže stejně jsem to z něho dostala, v práci se zakoukal do jiné...Byl to pro mě šok, nemohla jsem tomu ani uvěřit, on? takový dokonalý partner! Říkal, že na to přišel před týdnem a po společném rozhovoru jsme došli k otmu, že je to asi tím, že jsem na něj v poslední době neměla čas. A já nevím, jak to řešit...Je to slečna z práce, což je pro mě asi to nejtěžší, že ji bude potkávat denně. Tvrdí mě, že ho to přejde, že by to s ní stejně nemělo cenu, nic jí neřekl a ona má stejně přítele, chce prý být se mnou...Jenže já asi nedokážu překousnout jejich denní vídání a teď se potřebuju učit, mít u sebe oporu...Děkuji předem za jakoukoliv radu