Střídavá péče ano či ne?

Než jsem se odhodlala k rozvodu, bála jsem se splnění manželových výhrůžek, že mi sebere dceru. Po rozhovoru s mojí právničkou jsem se uklidnila. Bylo mi vše vysvětleno, co by se jak případně mohlo stát a já si uvědomila, že on má minimální šanci, že se to nestane.
Sociální pracovnice byla nejlepší kamarádka bývalé mého tehdejšího přítele (řešila jsem rozvod až pár měsíců po odstěhování manžela). Ta paní XX se pokusila nám trochu zatopit, sama se tím chlubila před svými známými. Ihned, jakmile jsem zjistila, že mi byla přidělena jako sociální pracovnice paní XX, jsem volala právničce. Paní XX mi mohla pozdržet soudní proces, ale prý nic víc. Paní chtěla vykonat návštěvu v domácnosti, kde dítě má zůstat, jen v době, kdy jsem byla v práci. Měla jsem jí telefonicky zkontaktovat. To jsem udělala, ale bylo mi velice nepříjemně sděleno, že jelikož jsem neumožnila návštěvu (neohlášenou) v době, kdy u nás zvonila (v 10,00 dopoledne v úterý) , tak tu návštěvu už nevykoná, že už nemá čas. Spolu s právničkou jsme napsaly na sociálku doporučený dopis, ve kterém jsme shrnuly, jak se věci mají - že u nás paní XX byla v době mého zaměstnání, že rozhodně jsem přístupná této návštěvě a dávám k dispozici své telefonní číslo, aby mi zavolala a domluvily jsme nový termín, který by vyhovoval oběma. Velice slušně napsáno. Paní XX mi zavolala do zaměstnání. Dohodly jsme se, že návštěvu neuskuteční (soud byl za pět dní) a nejspíš nebude tato návštěva nutná pro soudní řízení. Tak paní XX nemohla tvrdit, že jsem jí neumožnila návštěvu u nás doma.
Nakonec nevím, co si o té paní XX myslet, protože u soudu se zachovala profesionálně a já byla ráda, že díky ní jsme s manželem došli ke kompromisu, co se týče jeho styku s malou.
Má ji mít (mimo prázdnin) jednou za 14 dní víkend. Dřív se o to pral, chtěl víc. Malou vyzvedával co nejdřív, vracel co nejdýl. Po jednom roce polevil, po dvou letech až dodnes ji mívá jeden den (někdy půlden, někdy dva dny) jednou za 14 dní nebo i déle. Jednou ji neviděl měsíc a ona se po něm neshání. A to ještě je víc s jeho mámou než s ním. Co se tak bavím s ostatními, ono tohle těm chlapům nevydží příliš dlouho. Když je jim bráněno, tak se o to perou. Když mu dítě nabízím, nemá pokaždé čas (jsem raději).
V době tak půl roku porozvodu jsem se rozčílila na malou kvůli něčemu a ujelo mi, že jestli to nedá do pořádku, tak ji odvezu k tátovi, aby se staral o ni on a řešil tyhle situace on a ne já. Fakt to "ujelo", ale koukala jsem, jak to na ni účinkovalo. Vždy se ujistila, že ji tatínek přiveze zpátky domů a nechtěla jezdit k němu. Dobře věděla, že ji neobstará tak, jako já - maminka. Tatínek fungoval vždycky jen částečně, hlavní jsem pro ni byla já. Představa, že by mě za trest neviděla dva dny, byla pro ni strašná, nepřijatelná. Taky jsem to nikdy nesplnila. Sice tam byla, ale ne jako za trest. Než tam jede, chce přesně vědět, kdy se vrátí. Teď je prvňák.

Zkus celou situaci pořešit s právníkem, poradí ti, co se dá dělat.

Povolila jsem střídavou péči a přišla jsem o dítě.Má někdo podobný problém?Uvítám jakoukoliv informaci, radu či názor.Zvláštní pozornost bych chtěla věnovat debatě o zkušenosti s tzv.,,sociálními pracovnicemi".Děkuju