Nevěra bez sexu?

Je zajimavé číst příspěvky různých lidí, pak si člověk udělá obrázek nad mentalitou našeho národa a ne jen našeho takové věci se stávání dnes a denně.Holt záleží na tom jestli se člověk dokáže zapřít nebo ne.Ještě sem takovou věc nemusela řešit a doufám že nebudu,ale už teď vím, jak to vidí lidi v okolí, teda spíše na ženách.Tak jen tak dál a užívejme si se svými

...není schopen normálního uvažováníjako pod vlivem drog copak jste nikdy nebyli zamilovaní? Fakt hodně? Nikdy jste nečetli "vědecké studie" o zamilovaných mozcích?
Tím se nezastávám nevěrných, nevěra je hnus !!!

Kdyby jen na světě byla převaha takových charakterů, jaké se sešly v této diskusi, hned by byl život růžovější se Sajrajtem v čele a doufám lidi, že máte taky smysl pro humor JÁ TO TAKY NIKDY NEUDĚLÁM

jasně, že to není o VŠ, jen že na to pisatel upozorňoval, je to ojiných věcech, jak píšeš. Můj šéf je taky VŠ a řešil něco podobného - ne samozřejmě se mnou. Nechápala jsem, ale člověk se asi ocitne někde, kde už není schopen normálního uvažovaní. Za čas pochopil, že to byl totální ústřel, mohl být rád, že mu to nerozbilo rodinu.

Chtěla jsem tím jen říct, že mám také VŠ, ale docela rozdílné hodnoty, než pisatel úvodního příspěvku. Takže ono to asi až tak o vzdělání nebude, ale spíše o morálce a hodnotách daného člověka

Naprosto nechápu, jakou spojitost může mít pochopení takové věci s vysokou školou To je snad o trochu jiných věcech, ne??

Bohu, že nemám takového manžela....Nedokázala jsem přečíst ani celý příspěvek do konce. Řešit *** s milenkou, ale co to udělá doma - to vysokoškolsky vzdělaným lidem uniká.

Ano! A pokud řeknete, že svět takový není, že v životě to chodí jinak a že jsem hlupák.. tak budu hlupákem až do smrti!

Sajrajte: Naprostý souhlas

Měla jsem několik možností svého současného přítele podvést, byl tady jeden muž, který mi byl velmi sympatický, dával mi otevřeně najevo, že se mu líbím, sváděl mě, měli jsme společnou spoustu věcí přes zájmy, názory, apod.... Bylo to velmi těžké, ale odolala jsem, protože jsem si v tu chvíli představila svého přítele a náš vztah a řekla jsem si, že tohle prostě neohrozím jen proto, abych si říkala "co by, kdyby" neboli jaký vztah bych mohla mít s tím druhým... Takže každý máme volbu.
Nikoho nesoudím, ale já už jsem si s tím prošla a řekla v takové situaci "stop", i když tělo říkalo něco úplně jiného Myšlenek jsem měla spoustu, to nepopírám, ale já věřím, že za člověka mluví jeho činy a volby. Já jsem si vybrala a věřím, že dobře. Poznám to podle toho, že nelituju

Podle mě má jít člověk do vztahu plný vůle a odhodlání a pokud náhodou tahle situace nastane, má to disciplinovaně řešit. Ano, děje se to, ale snad jsem člověk rozumný a dovedu se ovládat. Mám své zásady a ty nehodlám porušovat. A pokud mě někdy začne něco vyvádět z omylu, uvidí se pak. Nemůžu přeci jít do vztahu s tím, že stejně zahnu a není to v mé moci ovlivnit. Takhle to u mě nechodí.

..ale je mi to téma blízké, tak si ulevím

Přečetla jsem tentokrát všechny příspěvky a soudím, že většina reagujících se v podobné situaci nikdy neocitla. Slova jako "nikdy bych nepodvedl, nepodvedla, jsme spolu 3 roky..." jsem také používala. S manželem jsem teď 17 let a máme takřka ideální vztah. Co se nestalo? Já jsem se zamilovala do jiného. Proč? JÁ TO NEVÍM!!!! Nenašla jsem jediný rozumný důvod. Ještě nedávno bych nad takovým tvrzením ohrnula nos a pomyslela si něco opravdu nelichotivého. Ale stalo se. S dotyčným jsem nějakou dobu udržovala vztah podobný tomu, který tady řešíte. Já samozřejmě v roli té milenky. Jen s tím rozdílem, že čas jsme na sebe neměli žádný, nechodili jsme na procházky, vídali jsme se příležitostně a museli bychom si vyloženě domluvit schůzku. Naprosto stejné ale bylo moje odmítání ***u. Za nevěru považuji již myšlenky na jiného muže, ono těšení se atd., sms samozřejmě, to už je čin. ALE najednou, když jsem v té situaci opravdu BYLA a na *** dojít MOHLO, nechtěla jsem. Když se do té situace najednou dostanete, je strašně těžké to udělat. Přijdou myšlenky na stále ještě milovaného partnera, který se vám v tu chvíli zdá přímo svatý, je vám špatně atd. Tohle nikdo, kdo si to neprožil, nepochopí. Podle mě je cenný názor člověka, který si tím prošel, nikoli toho, kdo to řeší teoreticky.
Myslím si, že ona milenka nemusela nutně Fklabla vodit za nos, mít ho jako hadr na boty... Tak já jsem o svém "milenci" nikdy nesmýšlela. Jenže se projevily ony lety hluboko vryté morální zásady. Přiznávám, že mi zamotal hlavu a myslím, že doteď z toho nejsem úplně venku, ale je to mnohem lepší. V našem případě hodně pomohlo, že je to přítel mého muže a když mu po půl roce došlo, že *** se mnou zřejmě opravdu nebude, ukončil to sám. Pořád mezi námi sice něco je, ale oba se snažíme na to zapomenout. A nesuďte ho prosím za to, že po mě chtěl *** když kamarádí s mým chlapem. Tohle jsme ani jeden neplánovali. Prostě mezi námi něco přeskočilo, takhle přece vztahy vznikají. A pokud nemá člověk pořádný důvod to nerozvíjet, málokdo v sobě najde dost síly násilím to ukončit.
Já jsem ten *** moc a moc chtěla, ale byl to opravdu obrovský a nevratný mezník. Dneska jsem ráda, že jsem to zvládla a jeho svádění(a bylo to kouzelné) nepodlehla. Ale přímo říct dost a už nepiš, to jsem neuměla, na to jsem byla slabá, toho jsem se bála.
Je to asi poněkud zmatené a ne úplně výstižné, ale chtěla jsem tím říct, že člověk by měl mít respekt k životu a nevykřikovat příliš nahlas, že by tohle neudělal, natož někoho soudit. Já už to nedělám.

Ahoj nějak tě nechápu,to jsi byl tak slepej a neviděl jsi že tě jenom využívá a hraje si s tebou jako s kašpárkem?Mám otázku:stálo ti to za to?Já osobně bych něco takového neudělala.Jsem už tři roky vdaná mám dvě děti(holky),sice mně můj manžel někdy štve,ale nikdy bych ho nevymněnila ani nepodvedla.Když je nějakej problém at z mý strany nebo z jeho tak si to v klidu vyříkáme.Po ***. stránce je to ted špatný z jeho strany,ale kvůli tomu bych ho nepodvedla.Jsem si jistá že milenku nemá nebot je celý den v práci a vím to protože pracuje s mým otcem.Jde jenom o to si promluvit a otevřeně tomu druhýmu říct jakej má problém a co ho štve,ale tím že si najdeš milenku nic nevyřešíte.

Ach jo,zivot je hodne slozitej a nebo si ho tak slozitej delame my....

Tady zadavatel otázky. Všem děkuji za příspěvky a názory. Určitě mi to pomohlo udělat si v sobě i situaci jasno. Přestože vždy platí, že to nejlepší řešení zná nejlíp každý sám, je dobré někdy slyšet i názor z venku. Utvrdit se, získat sílu k řešení.
Takže, pro úplnost dodávám, že od včerejška jsem bez přítelkyně. Vyložil jsem karty na stuj-hop nebo trop. Výsledek? Opět nejistota, výmluvy...a bohužel, jak jsem na konec zjistil i lži. Ještě jednou díky za čas věnovaný mému problému.

myslím si, že bys to měl rozhodně ukončit. Nebudu tady mentorovat, že podvádět někoho je špatné, to víš sám, přesto ses do té situace dostal. Milenka " nemilenka" má zřejmě pocit, že bez ***u to nevěra není a uchovává si sama před sebou tvář ( i když samozřejmě pochybnou). A jestli je s tebou bez ***u po tak dlouhé době, nemiluje tě, jenom jí vztah s tebou lichotí.A pravděpobně jí přináší nějaké výhody. Podle mě ti to nemůže nic dát.A taky nechápu jednu věc, píšeš že doma je po ***. stránce vše v pořádku. A při tom většina žen má velký problém milovat se s někým , koho nemiluje. A proto nechápu, jak se může doma milovat s přítelem, kterého nemiluje a s tebou, když tě miluje, se nemilovat. Podle mě je to na hlavu.

Buď je divná, a to hodně a proto pryč od toho. Nebo je ujetá jinak a vyžívá se v tom, jak jí zobe z ruky, má z něj zkrátka blbečka pro zábavu, hadr na boty. Vodí si ho jak cvičeného medvídka na špagátě a baví jí to. Až si to on uvědomí, sám to ukončí. Nebo je velice chytrá a cílevědomá a nedá mu, dokud se k ní veřejně nepřizná (popřípadě si jí vezme za ženu).
Pozor ovšem na to couvání. Nemůže se jí zbavit tak, že jí přeloží či vyhodí. On ji nemůže ani regulérně potrestat za chyby v práci. Určitě jsou někde uložené zamilované maily a SMSky co jí posílal. Ty může použít vždy, s tím, že si na ní zasedl, protože mu nedala, nebo to sama ukončila. Už teď by měl mít strach. Porušil zásadu: Co je v domě, není pro mě. A ještě jako šéf! Velice opatrně vychladnout, před milenkou se kát, sypat si na hlavu popel a vracet se k partnerce, říct že v sobě tak dlouho touhu krotil, až z toho má reflex a jak ji potká, že má půl šestou, zkrátka sehrát divadélko pro milenku, aby se nenaštvala. Zhrzená a uražená milenka může být nejhorší nepřítel. Pak zjistí, že jeho partnerka je ve skutečnosti mnohem lepší, než ta divná podřízená.
T.

.. tak já tedy nevím, co si mám z těch dvou příspěvků vybrat , v prvním jste oba vcelku spokojení se svými partnery, i po ***. stránce a v druhém příspěvku zas až tak ne . Takže ty jako atraktivní šéf se na to vykašli, stejně Ti podsekne nohy, uvidíš, jak psal Sajrajt, vyhodíš ji, přeložíš někam jinam apod. a budeš ty ten špatný, to si buď jistý, ženský dokážou být mrchy .. A opravdu podvádět někoho je hnusný. Když se mi to stane, tak to řeším tak, abych se za sebe nemusel stydět... Buď rozchodem partnerů (manželů) nebo milenky. Asi bys nechtěl být ten, který je podváděný, ach jooooo, lidi jsou slaboši, když to sami dělají, nepřipouští si, jak toho druhého ponižují a uráží. Jen kdyby se sami dostali do opačné situace, tak to je pak divadlo ..... !!!!!

No já - přes svoji zjevnou genialitu - tak nějak nevím, co sem mám psát!

Kdybych měl poradit, prvně bych se zeptal: Můžeš se jí zbavit? Dát jí padáka třeba? Přeložit na slovensko nebo cokoliv? Aby ti pak nevyhrožovala, že všem řekne: "Vykopl mě protože jsem mu nedala!" nebo to vyzvoní ženě. Moje pointa je očividná. Zbavit se jí. Je to dost dementní podvádět ženu s milenkou, která s tebou nespí. Já asi problémy řešim trochu jinak. Nelíbí se ti vztah s manželkou? Tak jí hlavně přednes svuj problém, svěř se jí, že už to neni co bývalo a že tě dost obtěžuje to a to. Když už si máš najít milenku, tak ať s tim může trochu počítat? Zní to kontraproduktivně, ale já děsně nerad někoho podvádím. Milence říct "Milá zlatá, chci tě už konečně oject, mám toho plnou hlavu. Máš s tim problém? Tak to pojďme řešit, ale začínám být setsakra nespokojený!"

Mimochodem. Jsi si jistý, že to není jen kompenzace tvých loveckých pudů nebo tak něco. Třeba tě baví ji hýčkat a obletovat, svádět a dobývat, protože manželku máš jistou, už tě po letech něčim štve, Navíc po dítěti asi nebude tak ***uálně aktivní... Vážně sis to nevsugeroval, že máš potřebu někoho nového lovit? Existuje i ženská viagra, co podporuje chuť na ***. Nebo prostě nějak afrodisiaka.. To samé platí i pro milenku.

Jinak city necity, jak říká Atevi, udělej si jasno. Prostě i mě přijde, že zas taková mega láska to nebude. A že to bude bolet, no tak zatneš zuby. Sám musíš vědět, co je pro tebe dobrý.

Každopádně, když by moje přítelkyně s někým takhle trávila čas, mazlila se s ním a těšila se na něj, bylo by mi to hodně líto. Ten někdo by zabral mojí roli ve vztahu. To na mě se má těšit, můj mazlík má bejt. A myslím, že si to plně uvědomuje i ona. A argument o nevěře je jen součást její hry. Každopádně já osobně bych si milenku prostě nepořídil. Když by vztah skřípal, raději bych se upnul na něco jiného a hezkého. A nebo si udělal jasno, jestli v něm teda chci pokračovat a nebo nechci a podle toho pak postupoval.

Dobře ale, byť je situace jakkoliv cizí mé podstatě, musím respektovat dotaz. A ten byl, jestli máš čekat dál. Můj názor už jsem nastídnil předem, pro shrnutí: Nečekat, zbavit se jí. Jestli si myslíš, že jí máš rád, stejně zatnout zuby a počkat, až to přebolí. Pokud máš pocit, že ti nic zlýho neprovedla a nemáš proč se jí zbavovat, pořádně to s ní probrat. Narovinu se zeptat, proč se vykrucuje, pokusit se to vyřešit, v případě neúspěchu se jí stejně zbavit.

Pokud jde o odpověď na otázku - nevěra bez ***u? Tak ano, už to co provádíte je nevěra. I citově podvádět je nefér. Ale přece jen, když pak dojde na odhalování faktů, či se něco proflákne, každého snad zajímá "jestli něco bylo", protože tím aktem seberete partnerovi naprosto veškerou důstojnost. A dle toho jde pak řešit co dál.
Souhlasím, že styl psaní, hrubky, v kontrastu se zmínkou o vysokoškolské vzdělanosti nedělá hezký dojem a nám vysokoškolákům dělá "špatnou pověst"
K podstatě problému, myslím, že tvá milenka (přítelkyně, podřízená) neví přesně co chce. Tedy nemá jasno v tom co děláte, proto se styku bojí. Co vlastně od toho oba čekáte? Zdá se vám vaše chování v pořádku? Fér? Třeba by si tvá manželka taky ráda užila s jiným, ale asi pro ni něco znamenáš. Či někoho taky má? Nevěřím, že se milenka na manželském vztahu neprojeví. Určitě ano.
Taky mě zaráží konstatování, že máte oba v pořádku ***uální život. Vzhledem k tomu, že jste se oba uchýlili k nevěře a ty i touze po ***u, tak ten ***uální život doma zase tak v pořádku nemáte.

Docela by mě zajímalo co by na Tvůj dotaz odpověděl Sajrajt.

Myslím,že odpověd jsi už znal dřív než jsi sem napsal dotaz.
ano-není normální když žena po třicítce ,která jak píšeš je jinak v ***u DOMA! spokojená ,ale nespí s Tebou.
ano- dělá z Tebe blbce
Otázka na závěr? Odejdeš od své ženy když je to taková láska?Nebo to zas taková láska není když spolu nespíte?Nebo jinak- umanželky zůstaneš ,protože tam je to v ***u v pohodě a jsi zvyklý?
Promiň ,ale tohle celý je zcela mimo moje tabulky
Omlouvám se nechtěla jsem tě urazit,ale fakt nechápu!! Promiň

No, být na místě Tvé ženy a číst něco takového, tak si asi tvými slovy řeknu

" Prostě mě to uráží a ponižuje. Takže si říkám, že jediná šance na záchranu našeho vztahu je rozejít se."

undefinedundefined

undefined

Je mi jasné,že někteří "svatí" mě za mé chování
odsoudí, ale život je někdy holt složitější než si sami dokážeme připustit.
Taky jsem některé lidi okolo sebe odsuzoval a nedokázal pochopit, než to
potkalo i mě. Klady i zápory reality si plně uvědomuji. Takže prosím odpusťte
si soudy. Ještě bych k tomu dodal, že jak moje manželství, tak její vztah s
přítelem rozhodně není ideální.

S přítelkyní je nám hrozně fajn. Byla to spíš ona, kdo mě "sbalil" a
byl zpočátku aktivnější. A zná mě natolik dobře, že ví, že mstít se jí nikdy
nebudu. Na druhou stranu taky může cítit určité "výhody" z toho
plynoucí, což mě právě trochu mrzí. Cítím, že milování se je pro ni velká
hranice. Jenomže na to být pouze a teď nevím vlastně, co jsme - milenci bez
milování?, do sebe zamilovaní přáleté?...,na to jsme zašli pro mě moc daleko.
Já prostě nedokážu milovat někoho, kdo tvrdí, že mě taky miluje, ale zároveň mě
fyzicky odmítá. Já mu nabízím to nejvíc, co mohu - sebe - city i tělo najednou
a ona to odmítá. Prostě mě to uráží a ponižuje. Navíc mě vlastně tahala dlouho
za nos (než jsem to pochopil), když tvrdila, že je vše v pořádku, že jen
potřebuje čas...Sama dokonce několikrát o tom začala mluvit - že už bychom to
měli udělat, ale vždy zůstalo jen u mluvení. Kdyby hned na začátku řekla: je mi
s Tebou hezky, ale milovat se nikdy nebudeme, tak jsem k tomu taky přistupoval
jinak a držel si citový odstup. Takže teď nevím, co s tím. Dát jí ještě čas
nebo nemá smysl se v tom dál trápit? Taky jsem jí několikrát navrhoval, že toho
trápení se necháme, protože v té základní věci se lišíme. Byla to ona, kdo mě
zatím vždy přesvědčil, že má smysl dát tomu ještě čas. Ale podvědomě cítím, že
už ne. Asi tady platí, že čím si je člověk moc jistý, toho si neváží a cenu si
uvědomí, až to ztratí. Takže si říkám, že jediná šance na záchranu našeho
vztahu je rozejít se. A buď zjistíme, že se opravdu milujeme a potřebujeme se
se vším, co k tomu patří nebo ne.

Ahoj Fkabl, nechci být nějak rejpavá , ale jak můžeš ty, vysokoškolák dělat hrubky ???? Vím, že se většina z nás omlouvá, že nemá čas to kontrolovat .... ale ... Jinak co na to říct ???? Už své partnery podvádíte, to si buďte jistí, ono nemusíš hned s někým souložit, ale to co jsi psal, že se spolu scházíte, líbáte apod... to je podle mě podvádění... Zkoušel sis to představit obráceně ? Kdyby Tvá žena dělala to co ty, a ty ses to nedejbože dozvěděl, bral bys to jako podvádění ? Odpověz si sám.. a že to tvé podřízené vyhovuje ?? Které ženské by se to nelíbilo ? (když se už tedy do toho pustila), necháváme se rády obletovat, rozmazlovat..... takže já bych viděla, že *** z toho možná nebude, když rok se vymlouvá...., ale třeba se mýlím, opravdu k tomu potřebuje více času .....

Dobrý den,je mi 33 let, jsem 8let ženatý,jedno 3leté dítě-holčička.Už rok "mám, nemám" přítelkyni,28 let,taky jedno dítě,rozvedená,žije s přítelem. Jsme kolegové v práci (ona má podřízená), ale skoro se v práci nevidíme, svůj vztah tajíme,denně si tak hodinu voláme,posíláme smsky. Občas (cca po 14 dnech) si najdeme na sebe pár hodin, chodíme na procházky,kafe i do soukromí našich bytů. Líbáme se, mazlíme, vyznáváme si lásky, je nám spolu hezky,rozumíme si...a to je ten problém. To je vše. Celou tu dobu řešíme naše milování. Já bych chtěl, ona tvrdí, že taky, ale pořád má nějaké to "ale". Ze začátku jsme nechtěli spěchat, pak jsme řešili antikoncepci, menses...po několika měsících se shodli, že jsme ten správný okamžik prošvyhli a teď nás (hlavně ji) to spíš svazuje. Tvrdí, že první milování si chce užít. Že se "nechce milovat s očima na hodinkách, hned po aktu se oblíct a jit domu". Že chce, aby to bylo v klidu, měli pro sebe celou noc...Jenže v naši situaci je to skoro nemožné. Takže řadu měsíců čekáme na tu "správnou chvíli", a když se něco rýsuje, najde vždy něco proč to nepůjde. Uvědomuji si, že to není v pořádku. Oba jsme vysokoškolsky vzdělaní inteligentní dospělí lidé a ne puberťáci. Oba máme náš ***. rodinný život v pořádku, ***. problémy nemáme. Dovolím si tvrdit, že oba jsme poměrně atraktivní a nazí jsme se již viděli,takže stud to taky není. Jsem hodně citlivý, dovedu být pozorný a romantický (a její nadřízený) a mám obavu, že toho zneužívá, dělá jí to dobře, ale *** je už problém. Mnohokrát jsme to řešili, ona tvrdí, že to tak není, že jen potřebuje čas a tu "vhodnou chvili". Já si myslím, že dospělí člověk po roce známosti je tak natěšený na milování s milovanou osobou, že i 4 hodiny v soukromí prázdného bytu mu musí "stačit".Ona tvrdí,že za nevěru považuje právě ***. Já zase cítím, že podvádím víc svým chováním (že miluji někoho jiného,říkám mu to, píši mu to, trávím s ním čas...). Cítím se čím dál víc využívaný, odmítnutý, ponížený... mám ji rád, ale cítím, že dál takhle nemůžu. Když někoho miliju, tak se vším všudy. Bude mě to bolet, ale určitá hrdost a zdravý rozum mě napovídá to ukončit. Můžu znát Váš nezaujatý názor na věc, mám čekat dál? Děkuji