Problémy s matkou

Je mi 16 let a žiju doma s rodiči a bratrem. Máme velké problémy tedy já s mámou a tátou. Kdykoliv jdu pozdě domů nebo se jen vracím od někud, kde sem byla s přítelem nebo kamarády mám hrozný pocit úzkosti. Bojím se toho co zase přijde, za co budu zodpovědná. Dnes jsem přišla ráno po noci strávené u kamarádky a mám hned zaútočila,jestli sem už střízlivá a jestli sem tam něco nepodpálila nebo tak a ať urychleně začnu vařit oběd. Táta pro tentokrát mlčel. Ale někdy je to horší a táta na mě i pro spadenou lžičku na zem začne křičet že sem hrozný tele a co vůbec mezi nima dělám. Nakonec většinou když spojí své "síly" máma začne vykřikovat že se nevděčnej spratek a že bych určitě nejradši byla u kamarádky doma a říkala její mamce "mami". Poslední dobou už to tak skoro je. Její máma pro mě má vždycky vlídné slovo nebo pochvalu, ale moje máma je vždycky kritická. Tátovo nejoblíbenější je "krávo blbá" nebo "ježiš já tě zbiju že si tejden nesedneš"- zatím to naštěstí neudělal. Dnesk jsme se pohádali s přítelem a téma byla antikoncepce. Máma řekla že když už teda sem tak "nadržená" že ve svém věku chci s někým spát tak že mě teda objedná a že tam půjde semnou- asi aby si ověřila že sem panna. Jenže já už panna nejsem. Máma mi to objednání slibuje tři měsíce a přítel je naštvaný. Říká že semdost velká na to abych to zvládla i bez ní,ale co až na to přijde? Akorát asi to risknu a půjdu sama bez máminýho vědomí.
Moje nejlepší kamarádka se o tom jednou bavila s mámou a tak jí řekla, že její teta taky nevycházela s rodiči. Nechtěli ji pouštět a když už ano tak ji to pak dávali pořádně "sežrat"(tak jako i mě) a teta se prý pokusila o sebevraždu. Naštěstí ji při tom přistihla její máma a pak si to všechno vyříkali, ale já mám pocit že tohle nic nevyřeší. Nenajdou mě a umřu ale nechci se vzdát tolika věcí co mě čekaj a svého přítele a nebo mě přistihnou a radši zabijou sami nebo pošlou do psych. léčebny jak vyhrožují. Před rokem mi kamarádka poradila abych jako "náhodou" nechala ležet na stole plán na útěk z domu a tak se stalo. Máma mě tak seřvala že takovéto metody už nezkouším.
Co byste dělaly Vy?
PS:omlouvám se za délku:)

...je skoro úplný opak mámy. Je to velký kliďas. A jen nerad se hádá. Tak raději mlčí. Sice si myslím, že s ním by se o tom dalo povídat a všechno by chápal...ale nadruhou stranu mě má pořád jako jeho malou holčičku...
Navíc se bojím, že by to máme nějak řekl, i když třeba neúmyslně. Táta je vážně v pohodě. I máma samozřejmě, někdy. Ale jakmile dojde na to, že něco chci. Tak je konec.
Řeknu to takhle: ona mi raději koupí rifle za 1000,- než aby mě někam pustila ...
A k tomu, odchodu z domu v 18? ... Chystám se to udělat. Jestli se to nezlepší a pokud mi i v těch 18 bude pořád něco zakazovat a nějak mě omezovat, tak se hold odstěhuju. Jinak s mámou je to těžký. Jakoby se jí báli všichni. Nikdo se s ní nechce hádat. Je pak zle. Teta by do toho taky nechtěla zasahovat. Protože kdyby se jen máma dozvěděla, že teta věděla, že jsem se s Vojtou vyspala, dřív než ona, tak by to bylo dost špatné. Slíbila jsem tetě, že se to nestane. Nebo babička ( mamka mámy) mi pomáhá platit antikoncepci, ale taky jen s tím, že máma se to nikdy nedozví .... :(
Myslím, že máma si ty hlavní věci neuvědomí, dokud nepřijde něco zásadního, co ji k tomu donutí ...

vůbec nepíšeš o tatínkovi, on má s maminkou stejné názory?žijete společně? Připadá mi, že má maminka problém hlavně sama se sebou..
Ona by se ale měla opravdu dovědět, že to přehání, už jen to, že ty jsi evidentně jedna z nejspolehlivějších sedmnáctek co znám, podle toho co píšeš. Maminky si vážíš, ale měla by vědět, že se jí bojíš, to by být nemělo. Taky by měla vědět, že se jí může pěkně vymstít její, tolik oblíbená věta-dokud tě žívím..budeš dělat co řeknu. Aby od tebe za rok neslyšela- milá maminko, toto je Vojta jsme spolu už nějaký čas, ale ty jsi díky svému postoji poslední kdo to ví a teď ti jdeme říct, že s ním odcházím. Živit už mě nebudeš, tak mi do toho nekecej, to jsou vlastně tvá slova!!- to by matinka koukala co? Já tě tím samozřejmě k ničemu nenabádám, jen si myslím, že to co teď mezi sebou máte je jen začátek a měli byste to opravdu řešit.
Třeba mě můj otčím mlátil jak žito a kdykoli jsem se našim postavila, bylo mi sděleno, že to ještě nic není a je to normální a blabla.., náhodou jsem se seznámila s právníkem, po čase jsem se mu svěřila a on mi sepsal trestní oznámení, kde byli sepsaní i svědci mých modřin. To bys koukala ty reakce!! Vypadali jak děti, kterým dal někdo na ***!! Od té doby na mě nešáhl! Požádej o pomoc třeba tetu..držím palečky

... kdyby máma zjistila, že jsem o ní někde psala, tak to by byl horor jako. To místo, aby se nad sebou zamyslela, tak by mě tak zpérovala, že ...
Říct jsem jí to zkoušela už 100x ... ale kdybych jí tohle dala přečíst, netroufám si představit, co by udělala...
Víte...
já mám v podstatě 2 možnosti.
Buď jí řeknu ale teda úplně všechno - že spím se svým klukem, užívám antiko, apod.
A nebo budu mlčet a vydržím to ještě do 18.
Víte, kdybych jí to řekla, jsou tu 2 způsoby, jak by reagovala: buď by si uvědomila, že už s tím nic nenadělá a tak by mi už dala větší volnost. A nebo by mi naopak všechno vzala. A ona může, protože říká, že dokud bydlím u ní a ona mě živí, tak ji budu poslouchat. Vím, říká se - risk je zisk. Ale v tomto případě, je to hodně velký risk. A kdyby mi Vojtu zakázala a začala mě ještě víc hlídat, tak to už bych asi nepřežila.

hodně rozumně, co takhle mamce říct všechno od plic, že ona je moc přísná a že pokud na ni byla její matka tak přísná, určitě jí bylo líto, že ke svojí mamince cítí pouze strach a povinnost a je smutné, že to přenesla i na tebe. Pokud si tím neprošla, tak možná by chtělo, abys konečně přestala být milá a začla žít svůj život, přijde mi to jako usurpátorství. Ona panuje a vše, co je perfektní je pro ni standard, je zlá. Opravdu bys jí tohle tady měla dát přečíst.

kdybys jí tohle dala přečíst??

Víte, vždycky když mi máma něco zakázala, tak jsem trucovala. A ona vždy říkala, že tím to bude akorát horší.
Tentokrát jsem se snažila. Od pondělí jsem se ji snažila přemluvit. I když mi hned řekla ne, neurazila jsem se. Byla jsem příjemná, usměvavá a milá. A o 2 hodiny později jsem přišla a jen jsem jí řekla : "A mami, mohla bys o tom aspoň přemýšlet, prosím?".
Jen něco odsekla a šla pryč. Ani to mě neodradilo. Celý zbytek týdne jsem byla milá a snažila jsem se. Jak doma a ve škole. Když jsem s ní jela jeden den z práce, tak jsem se s ní o tom snažila mluvit. Že se snažím, celý týden, že mám samé jedničky, apod.
Na to mi odvětila, že nejsem v první třídě, aby mi něco dovolila za dobré známky. Že to je moje povinnost je mít. A tak jsem to měla. Na všechno má prostě svou odpověď, která je vždy ne, ať se snažím jak chci.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem s přítelem sice do kina šla, ale po půlnoci pro mě taťka přijel. Já vím, lepší než nic. Ale ten den, kdy jsme s přítelem spolu byli rok, pak trochu ztratil to kouzlo.

jsi velice zodpovědná....a jistě časem bude příležitost i o tomhle si s maminkou popovídat....držím palce. Moje dcera měla období podobné... jen s tím rozdílem, že mi to všechno řekla....Bála jsem se, nesmírně jsem se bála...ale jsem ráda, že mi to říkala..

Milá Anettko, tohle je jev všeobecně známý, že si mláďata s maminkjou nerozumí. Sama jsem si to vyzkoušela z obou pohledů - i jako dcera i jako máma. A někdy si na to ještě vzpomenu, třeba když čtu tvůj příspěvek. Moc ráda bych ti něco poradila, ale tady radit v podstatě nejde. To se musí jen vydržet. Když jsem byla ve tvém věku, cítila jsem to stejně. Nikam jsem nesměla, všichni chodili, jen já seděla doma. Jak se zdá, přežila jsem to a dneska rodičům nic nezazlívám, protože to hezké mi neuteklo. Zkus mamince sama před tím, než budeš chtít někam jít, pomoct třeba doma...Hezky se na ni usměj...Jen to zkus. Netuším, jaký bude výsledek, ale za zkoušku to stojí ne? Nebo se zeptej, co bys měla udělat pro to, aby tě někam pustila. Víš, ono to je všechno o komunikaci. A čím dřív se naučíš komunikovat s maminkou, tím líp se ti pak bude komunikovat s ostatními dospělými, třeba někdy v budoucnu v práci. Snaž se najít s maminkou nějaký kompromis...Já jsem to u dcerky podmínila dobrými známkami ve škole...Někdy to taky nevyšlo, bohužel, ale o to víc se ona pak snažila.Nemysli na to, jak ti to ubližuje, ale zkus vymyslet něco, jak by to šlo udělat...přistupuj k problému z druhé strany - jak toho druhého - tedy maminku - přesvědčit, že ti může věřit. A dej vědět, kdyžtak najdem jinou cestičku.Pa.

Ahoj holky,
je mi 17 let a velmi mě trápí problémy s mojí matkou.
Nerozumíme si. Je velmi tvrdá, přísná, neústupná. Jen to, co řekne ona je správně a nijak jinak to nejde. Když ji chci o něco požádat, tak se k tomu musím dost dlouho odhlodlávat, protože z ní mám strach.
Bojím se jí cokoliv říct. Protože odpověď je vždy "ne", nebo
"nerozčiluj mě".
Nikdy mě nepustila na tábor, kam jsem chtěla dobrovolně. Nikam nesmím chodit. Nyní mám rok kluka. A ona si myslí, že jsme kamarádi nebo co. Jelikož jsme spolu rok tento víkend, chtěla jsem u něj spát. Samozřejmě prý nepřipadá v úvahu. Údajně má všechno svoje pravdila. Podle ní rok nic neznamená. Ani jí nemůžu říct, že s přítelem spím a že beru antikoncepci. Jelikož ona tomu nevěří a myslí si, že bych byla hned těhotná.
Takže všechny tyto problémy řeším s tetou. Ale velmi mě to mrzí. Chtěla bych s matkou vycházet a smět s ní mluvit o všem možném a ne se jí bát cokoliv říct.
Předem děkuju za vše případné reakce na můj příspěvek.