přítelův otec

Jak už psala LOLKA,nic moc o tvé povaze ani domácím zázemí nevíme,ale dám ti jeden příklad z mého okolí..
Moje kamoška chodila s klukem(nechci je jmenovat.Dejme tomu Adam a Eva)..Adam měl nesnesitelného otce(došlo i na rány)..Začal pracovat,jelikož neměli s Evou finance,taky si nemohli dovolit bydlet sami.Eviny rodiče jsou v pohodě a měli Adama rádi.Byl taky u nic skoro pořád. Eva k Adamovi jezdila vyjímečně.Jednou se situace vyhrotila tak,že se Adam zbalil z domu a šel bydlet k Evě.Napřed spávali pořád u Evi v pokoji,časem si udělali v Evině baráku podkroví a bydleli tam.Podotýkám,že to nebylo vůbec ze začátku lehké,protože v tom domě s nimi bydlela v jednom pokoji babička-"ležák"...a v další části domu ségra s manželem a dvěma syny. Pointa?
Nevím,jaký mají rodiče vztah k příteli,ale pokud by bylo nejhůř,myslím si,že kdyby přítel bydlel s tebou(pokud nemáte byt 2+1 u vás a přispíval by vašim nějakou tu částku na chod domácnosti,tak si myslím,že by to mohlo vyjít.(samozřejmě by musel chodit na brigády)..ale to si myslím,že není problém.
Doufám,že je článek v pořádku,už ho po sobě nečtu.

Opravdu je mi velmi líto, co prožíváš. Nevím, někdy někomu není přáno, aby byli spolu, i když se milují, možná je to právě váš případ. Já bych ale ještě zkusila k nim prostě nechodit a syn jim může říct, že kvůli nim jsi ho nechala a můžete se scházet tajně do doby, než bude na společné bydlení. Není to řešení, ale je to pro klid situace. Neznám ani jednoho z Vás, není snadné to posuzovat. Možná, kdyby ses poradila v Poradně pro rodinu, určitě nebudeš neobvyklý případ. Tam ti pomohou nabrat sílu a můžeš tam jít i s přítelem a situaci vysvětlit a oni Vám pomohou najít řešení. Tyto služby jsou zdarma a měly by být dostupné všem. Pak je řešení zajít s přítelem na sociálku, tak se Vás také ujmou, sepíší, co jim řeknete a navrhnou řešení. Mohou si třeba jeho rodiče pozvat a domluvit jim, jejich povinností je tu situaci řešit, vy jste stále oba v péči rodičů, což je v souvislostí s touto institucí podstatné. Hodně štěstí, budeš ho potřebovat.

Tak se situace změnila - k horšímu. Nejen jeho otec, ale už i jeho matka se ke mě takto chová Už vážně téměř nemám sílu ani chuť to řešit, přestože mám pocit, že bych měla. Příčí se mi, nechat si s odpuštěním s..t na hlavu, ale vidím, že bych jen přidávala vodu na mlýn. To samé dělá přítel, když se mě zastane (dělá to, protože musí nebo je mnou tak zmanipulovaný, že mu to dokonce přijde správné).
Poslední dobou mě ale čím dál víc začíná fascinovat, že po mě chtějí, abych jim pomáhala s různými pracemi (na poli apod.). Já to odmítám, nemyslím si, že si mou pomoc zaslouží. Čímž je ale utvrzuji v jejich přesvědčení.
Přítel toho má také plné zuby, když je doma, tak je zázrak, že má chvíli klidu, aniž by se do něho někdo navážel. Snaží se tedy být doma co nejméně, což je ale opět má vina, protože si ho tak hlídám atd. Přijde mi, že ho takto od sebe spíše odeženou než cokoli jiného, ani by k tomu mou "pomoc" nepotřebovali. Jenže je asi mnohem jednodušší na někoho svalit vinu a ze sebe udělat oběť.
Na druhou stranu se nemůžu ubránit výčitkám, že nebýt mě, tak se nic takového neděje, byť vím, že by se našlo něco jiného. Mrzí mě, že má s rodiči takovéto problémy, proto pořád doufám, že se situace uklidní, ikdyž naděje je malá

Ahoj, je mi líto, že něco takového prožíváš a je smutné, že ani přítel se svojí maminkou nejsou schopni potenciálního tchána umlčet. Je s podivem, že se tak děje už po tři roky a že jsi to vydržela, já už bych mu asi řekla hodně věcí za tu dobu a rozhodně bych zatlačila na přítele, ať to otci patřičně vysvětlí, vždyť už je dospělý a tebe miluje, tak proč nechá svou partnerku pomlouvat po okolí, vždyť tím je vlasně škodný i on. A co tví rodiče, znají se s rodiči tvého partnera? Mohli by tě podpořit. Co nějaká rodinná akce u něj, předpokládám, že k vám by nikdo nedošel, ale věřím, že by to skončilo buďto fiaskem a nebo by vaši mohli mít větší vliv na otce partnera.

Když to tak vezmeš, otec tvého přitele se chová protizákoně, ten trestný čin se, myslím, nazývá trestný čin pomluvy a nactiutrhání, nebo tak něco. Ale vím, že to existuje, už jsem to řešila, naštěstí stačilo říct tohle a bylo po pomluvách. Apeluj na zákony v krajním případě. Může za to být potrestaný. Nemyslím, že bys ho zažalovala, jen ho o tom informuj. Ale vím, že vyjít s ním v dobrém je to, co preferuješ, jinak bys sem nepsala.

Působíš jako inteligentní slečna, tak se vzchop, ta situace řešení má a i to krajní, co jsem uvedla. Přítel tě musí podporovat a ne být lhostejný a jeho matka také. Vem si, že se jednou třeba vezmete, jak to budou dělat s návštěvami Vašich dětí u nich? Matka s nimi bude kamarádka a otec bude neustále pomlouvat tebe? To nedovol, bojuj.

Ahoj všichni, řeším už delší čas jeden problém, kterým je táta mého přítele. S přítelem jsme spolu přes 3 roky, oba jsme ještě studenti na VŠ, proto každý ještě bydlíme u svých rodičů, z finančních důvodů je společné bydlení zatím nereálné.
No a tady je ten problém - jeho otec mě nesnáší. Jsem asi to největší zlo, jaké si mohl domů přitáhnout, jsem drzá, hnusná atd. Všechno, co jsem za tu dobu udělala, bylo špatně, a jen se vymlouvám, když se snažím vysvětlit, co mě k tomu vedlo nebo proč to tak není. Takže to dopadlo tak, že jeho tatík mě pomlouvá, ale do očí mi nic neřekne, to se konfrontaci vyhýbá, spustí ve chvíli, kdy už odejdu od nich domů. Přítelovi dokonce se snažil najít jinou přítelkyni, nejprve to byla moje kamarádka a když to nevyšlo, tak to byla jiná slečna, která pro změnu bydlí jen kousek od nich a s přítelem studuje na stejné univerzitě a bydlí na stejných kolejích, což nadhazoval rádoby vtipně i přede mnou a na přítele se snažil "zúčastněně" mrkat. Nebo když zjistil, že já další rok neplánuji opět jet jako vedoucí na dětský tábor, tak nejdříve měl plnou pusu toho, jak si tam bude s ostatníma holkama užívat, když ho tam nebudu hlídat, a třeba s nějakou zůstane i potom a mě dá konečně košem. Když mu pak po nějaké přítel oznámil, že nepojede taky (rozhodl se sám, vlastně z podobných důvodů jako já - tedy vztahům s ostatními lidmi tam), tak jsem byla pro změnu odporná manipulátorka. Když mě přítel odveze od nich domů, tak skáče, jak já pískám, když jedeme do bazénu, do kina atd. tak je to opět to samé, protože jeho syn přece nikdy nikam takhle nechodil a najednou chce jít např. na premiéru filmu podle jeho oblíbené knihy nebo PC hry, o které já ani nevěděla, že existuje, tedy můj nápad to evidentně nebyl, což ale slyšet nechce a dál si mele svoje.
Těch věcí, co bych sem mohla psát, je spousta. Je tam i má zdrada ke svatému poslání zdravotních sester, kdy jsem se rozhodla zkusit jiný obor, za což bych se měla stydět a chodit kanálama....
Už mě to vážně nebaví, je to stále dokola. Člověk se nezavděčí, ať udělá cokoli, protože tam opět najde něco, co je špatně, a bude mít potřebu všem ostatním vyprávět, s jakou mrchou to jeho vlastní syn chodí.
Přítel se mě zastane, ale nemá to žádný efekt, protože "to stejně dělá jen proto, že si to já přeju, jinak by s ním zřejmě souhlasil". Přítelova matka je fajn, myslím, že si mě celkem oblíbila, sama mi řekla, že je ráda, že je se mnou, a ne s nějakou, která by ho využívala nebo podváděla apod. Spíše tam je zase problém, že vidí, že ten vztah už nějakou dobu trvá a už to není "její malej klučina", což v podstatě chápu. Plus se nechává jemně manipulovat svým manželem, takže v důsledku to pak vypadá, že 100krát opakovaná lež se stává pravdou...
Přítel sám to nijak moc neřeší, on řeči svého táty bere s rezervou, většinou ho nechá vypovídat, když se mu něco nelíbí, a počká, až to přejde. Já tohle nedovedu. Vlastně mi ani tak nevadí, že mě nesnese, ale vadí mi, když začne rýt do mého přítele, že by mě měl poslat k vodě, nebo ty polopravdy a pomluvy roznáší po okolí.
Vím, že je to dlouhé, ale stručněji to teď napsat neumím, na to mám v sobě příliš mnoho emocí. Takže, pokud si to někdo přečetl až sem, chtěla bych znát názor někoho nestranného, jestli to nechat být po vzoru přítele a obrnit se trpělivostí, nebo to nějak řešit - ale jak??