Partnerova nevěra - jak dál?

Omlouvám se, že jsem dlouho neodepisovala. Měla jsem teď takové dilema,
o kterém se tu nechci moc rozepisovat, dokud to nebude oficiální
Moc děkuju za tvůj příběh. Docela z toho mrazí, ale chápu tě. Vím, že je těžké se od něj odpoutat. Taky vím, že jsem mladá a mám dost času a bla, bla, bla. Ale mám pocit, že on byl ten pravý a i přes to, co udělal, ho mám pořád ráda. No to je vše. Zatím se měj hezky a přeji hodně štěstí

Ahoj,
tak jsem se tu rozepsala a koukám, že už dlouho nikde nikdo. Tak snad si to alespoń přečteš...
Měj se hezky a držím palec, ať ti to tentokrát vyjde

Ahoj, snad ani nebudu psát, že je mi líto, že jste se rozešli, protože jsi udělala určitě dobře.
Prožila jsem si něco podobného, s tím rozdílem, že tenkrát jsme spolu byli 6 let a já s ním vychovávala děti z předchozího manželství. Byl pro mě jako Bůh, pan dokonalej, ani ve snu by mě nenapadlo žárlit, protože nám to doma fungovalo. To, že se mu líbí holky jsem věděla, rád v tomto směru žertoval, ale říkala jsem si, že pes, který štěká nekouše... Jeho postupný nezájem o *** jsem přičítala vyčerpanosti z práce a celkové únavě, protože v práci byl od nevidim do nevidim. Vlastně se na to i vymlouval... Navíc jsme dostavěli barák, stěhovali se, pořád bylo co dodělávat - práce až nad hlavu. Pak jsem ale úplně náhodou jednou v půl druhé v noci vstala na záchod a on v obýváku u televize něco ťukal na mobilu. Tak jsem se ho v naprosté naivitě zeptala, co se děje, komu, že v noci píše. Byl jak opařenej, začal koktat něco o tom, že nikomu a na můj tázavej pohled zase, že píše jedný kámošce a já : Jaký? Takhle v noci? Až odpověď: "Ále,tu neznáš..." mě kopla. Já znám přece všechny tvoje kamarádky .... a proč píšeš v půl druhý ráno? Naprosto přiblblej rozhovor o tom, že jí zná chvilku, že se seznámili v posilovně a že je v Austrálii .... No děs.
Druhý den jsem na to pořád myslela a začala se v tom pitvat . Už nevím a ni jak dlouho trvalo, než jsem se rozhodla najít důkaz v jeho mobilu. Sice jsem nezjistila, co jí psal, ale zjistila jsem, že jejich vzájemná komunikace je velice intenzivní. Posílala mu fotky z dovolené v Austrálii a já si jednu stáhla na netu. Podlomily se mi kolena . Krásná atraktivní blondýna, vysoká, štíhlá, úsměv, že by jí padl k nohám kdejakej mužskej.Už ani nemá cenu, abych se rozepisovala, co bylo přesně dál. Jen ti povím, že jsem se celý rok plácala v pronásledování, podezírání a téměř detektivního slídění naprosto ve všem a všude nevyjímaje denní kontrolu mobilu, tachometru a ujetejch kilometrů do práce a z práce, nekonečných rozhovorů o tom, co k ní cítí a jeho výmluv, že ona se do něj zblbla i když jí jasně řekl, že je šťastně zadanej a tak dál. Stále mě ujišťoval, že já jsem jeho žena života a jinou, že nechce.... Vlastně jsem mu pořád chtěla věřit, jen nechápala, proč to neukončí. Po roce naprostého zoufalství, kdy náš vztah spěl ke konci, protože jsem byla úplně šílená jsem jí napsala sama (číslo jsem znala zpaměti z jeho mobilu), ať už mu dá konečně pokoj a nechá ho být. Odpověděla. A pak jsem se zase nestačila divit já. Věděla toho tolik! Dokonce i to, že v práci je do večera protože je celé hodiny u počítače a dopisuje si nejen s ní dosti pervezní a ***uchtivý maily. Taky to, jak se vymlouval na seznámení z posilovny atd. Povyprávěla i o další holce se kterou během toho roku ulítl. Ten blb se mi pak ke všemu přiznal. Byla jsem na dně. Nevěřila jsem mu ani nos mezi očima a děsně v mých očích klesl. Vůbec jsem si ho nemohla vážit, když jsem si uvědomila kolikrátr mi do očí lhal a přemýšlela, jak se s ním rozejít, když mám děti, které ho mají rádi jasko vlastního... Brečela jsem, kudy jsem chodila, byla jsem zoufalá a za týden jsem zhubla 7 kilo. Týden po tomto "prozření" jsem zjistila, že jsem těhotná (3 roky jsme se zoufale snažili o miminko). Začalo šílený dilema a jeho sliby o tom, že se polepší. Ukecal mě. Moje těhotenství bylo šílený a co chvíli to vypadalo, že potratím. Zvládla jsem to, malý už je rok, jsme celkem spokojení, on je milující táta a tvdí, že se polepšil. Snažím se mu znovu důvěřovat, ale už to nikdy nebude jako dřív. Prostě nejsem schopna zapomenout na bolest, kterou mi způsobil a ta nedůvěra mě pořád pronásleduje...
Uf, to jsem se rozepsala, co ?
Ponaučení ?
Nikdy nelézt do mobilu, neslídit a nepátrat a hlavně - nehrát si na pravdu. Každá ji chceme děsně znát, ale ono to pak bolí dvojnásob, než nejistota. Popřípadě utéct od něj pryč, dokud je ještě čas

No tak s přítelem jsem se rozešla, škoda skoro 4 let, ale nemůžu být ve vztahu, kde mi partner nedokáže říct pravdu. Jde hlavně o to, že mi časem přiznával další a další věci. Najdnou z něho vypadlo, že s ní teda spal, byli spolu několik týdnů a ukončila to ona slovy, že *** je fajn, ale nic víc s ním mít nechce. Pro mě to vyplynulo tak, že kdyby to ona bývala neukončila, tak by se asi on rozešel se mnou. Nemám potřebu být až ta druhá, když ta jedna nevyšla. A pro Tatu, ona moc dobře věděla, že on má přítelkyni.
Teď je mi dobře, ničeho nelituji a navíc se mi rýsuje nový vztah On je teď ten, kdo mi pořád volá a chce se scházet. Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Eviiku, klidně se tu rozepiš, ráda si to přečtu a něco se přiučím do budoucna

Jak to dopadlo?
Ale když mu nevěřila, tak to už asi nebyla láska, ne? To byla spíš touha po tom, aby to bylo jako dřív, která vyrostla na troskách té lásky. Asi se ho měla rovnou zeptat, jestli jí chce být věrný. Že ona to k prožívání svého života potřebuje a že jestli tedy není schopen slíbit že chce a bude věrný, že to nemá cenu.
Ale existují na to příklady ze života. Například tajné společné heslo našich politiků, vlastně nejen našich: Neexistuje na světě nic, co bych vám nedokázal slíbit.
Nebo přísloví: Sliby se slibují, blázni se radují.
Či životní pravda: Člověk je tvor chybující. Kdyby nebylo chyb, nebylo by odpuštění.
Nakonec to může mít i pozitiva. On získá nové zkušenosti, přenese je do jejich života a nakonec si to ona bude užívat. No kde k těm zkušenostem má přijít? Nakonec, říká se přece, že člověk má mít toho druhýho i s jeho chybama. No a jedna z chyb jejího milýho třeba je ta, že je na ženský.
Jestli vám přijde, že si z toho dělám legraci, tak se omlouvám. Život je stejně komedie, tak proč z něj dělat tragedii. Smutnýho je všude ažaž.
Raněný srdíčko a obětovaný roky života nejsou lehká věc, vím, takže těžko radit. Ale nejde o život jako takový.
V každém případě, té spolužačce asi nevadí, že má dívku. To znamená, že ten "vztah" bere na lehkou váhu. Pak by to byl pozitivní signál pro podvedenou. Druhá možnost je ta, že ona spolužačka o jeho dívce vůbec neví, že jí normálně zapřel. No která holka by začala chodit s klukem, který jí řekne, že má vážnou známost? Pak by to bylo jeho selhání a pryč od něj.
A jestli chtěl ten flirt se spolužačkou utajit, tak na vysokoškoláka je podle mě dost hloupej. Nezabezpečený či nesmazaný zprávy-no kde to jsme? Jestli on nechtěl schválně, aby mu na to přišla a rozešla se s ním ona, protože sám by to nedokázal nebo na to byl línej. Pak si to rozmyslel, cuknul a vrátil se.
Nebo nechtěl spolužačku urazit. Ona na něj brala, on to nebral vážně, zašlo to trochu dál až do okamžiku, kdy mu bylo jasný, že když jí teď odmítne, tak jí hrozně poníží, urazí. Byl zkrátka outlocitnej. Tak v tom tak nějak lavíroval a hrál o čas, připravoval si půdu pro ukončení toho vztahu, aby to nebyl blesk z čistýho nebe. No a než to stihnul, prasklo to. Tím se ale zase vrátím k tomu, že byl dost nešikovnej na konspiraci, takže ranil svojí původní. No jde z těch možností hlava kolem. Ale to jsem měl napsat dotyčné slečně, když se sem obrátila se svým problémem a ne teď, že jo. Co se dá dělat. Aspoň si ostatní počtou. Jedno z toho, řečeno s klasikem, ale plyne : život lidskej je natolik složitej, že život člověka je proti tomu úplnej hadr.
T

Ahoj Liskris ,

náhodou jsem narazila na tuto diskusi.
Zažila jsem něco hodně podobného ....
Ani nevím, mám-li se rozepisovat, koukám,že tu rozhovor nějak vyšuměl ....

Jak to u vás dopadlo?

Pa Evík

Musím říct, že bych měla po jednom selhání taky problém už člověku věřit.
Jsme jen lidé, vím. Ale přesto-udělal to jednou, udělá to kdykoliv.

Zažila jsem přesně to samé, tak Ti to napíšu, třeba si z toho něco vezmeš. Líbal se se spolužačkou z VŠ (před tím ji občas pomáhal s projektama, občas šli na kafe, prý šlo o kamarádku, ok, brala jsem to tak, mám také plno kamarádů, nežárlila jsem vůbec). Pak se mi přiznal, že se s ní líbal. Rozešla jsem se s ním, ale po 14 dnech přišel s omluvou atd., tak jsme spolu zase začali chodit. Já už jsem tu důvěru měla podkopnutou, ale pořád jsem se snažila. S onou "kamarádkou" se ale "občas stýkal" stále, pořád to byla spolužačka z VS. Po nějakých týdnech jsem měla pocit, že něco skrývá, občas na jeho telefon někdo prozvonil, cdoilo mu hodně SMS, a tak si telefon pak vypínal. Nespal se mnou, nechtěl se mnou trávit moc času. Tak jsem mu do telefonu vlezla a zjistila samé "cukroušské" zprávy, a to několikrát denně. Byla jsem doma, ale nedokázala jsem ho nařknout pouze z tohoto podvodného zjištění. Trápila jsemm se, ale zároven si já blbá myslela, že to bude lepší. Blbost !! Podvedl mě znova a ukončila jsem to definitivně. Nechodil s ní nikdy, ani po rozchodu, řekl, že toho lituje, ale nemyslím si to. Zpětně hodnoceno si myslím, že byla blbost se k němu vracet, udělal to znova.A věřit bych mu už nikdy neuměla, byla jsem závislá na tom kouknout mu do mobilu a dozvědět se víc důkazů, abych byla silnější to skončit.
Bohužel mi dlouho trvalo, než jsem zase začala věřit. U svého současného jsem měla ze začátku problém s jeho bývalými a kamarádkami, bála jsem se, že mě podvede, že ho ta ona něčím přitáhne. Dnes už jsem zase blíž tam, kde jsem byla, už zase věřím, ale jsem ostražitá. Myslím, že bych to poznala kdyby se něco dělo.

Když už jsi ve stádiu kde jsi a nevěříš mu nic, je hodně těžké se vracet a mám pocit, že už by to ani jiné nebylo. Asi bych na něho šla na rovinu a zeptala se jak to vidí. Když už jednou podvedl..... zase na druhou stranu, člověk má pak sklony si hodně věcí přibarovat, třeba už ho fakt ta holka nezajímá a dá od ní ruce pryč.

jestli bych takovému člověku ještě věřila,protože u mě vztah je hodně o důvěře,bez ní myslím není nic....,čtením mailů,smsek se asi nic nevyřeší,sám by měl s Tebou komunikovat o tom,kam jede a s kým.............

Tak nějak tuším, že to asi nemá smysl. Ale bojím se toho, že když se s ním rozejdu, budu toho litovat.

Myslím, že ty už právě úplně postrádáš jakoukoli důvěru ve svého přítele a to je špatně Nedovedu si představit, jak může takový vztah nadále fungovat - podvedl tě poprvé, podruhé a kolikrát ještě?? To už nezávání, jen tím možná pochopitelný škobrtnutím, ale celkem pravidelným kulháním Musíš cítit sama, zda to má pro tebe cenu, být ve vztahu s člověk, kterému nevěříš. Protože kontrolovat mu věčně sms a e-maily nemůžeš a je to stejně nedůstojné

Dobrý den,

chtěla bych znát Váš názor na můj problém. Už přes tři roky mám
přítele. Byl na půl roku v cizině a po příjezdu mi řekl že tam ,,něco´´
něco měl s jakousi cizinkou. To jsem přešla kupodivu snadno. Ale měla
jsem potíže mu věřit. Asi před měsícem jsem mu přišla na nevěru. Asi mě
teď odsoudíte, ale dozvěděla jsem se to z jeho emailu. Následně jsem se
mu přiznala, že jsem mu četla email. K nevěře se tedy přiznal. Udělal
to více než před rokem, ale vzhledem k tomu, že je to jeho spolužačka z
VŠ, se kterou se bude vídat ještě další rok, tak mi to dost vadí. Až na
*** prý nedošlo, ale šlo prý o jeho selhání (což je horší, než kdyby
řekl, že si to rozmyslel ). Nejvíce mi vadí, že to ,,zavání´´ vztahem a nešlo jen o ***.

Nějak jsme to pořešili a já jsem mu dala ještě jednu šanci. Ale dnes
jsem mu našla v sms (jsem hrozná, ale už mu nevěřím), ve které mu píše
kamarád, jestli tedy s nimi pojede na pár dní do Německa. Jela by ještě
toho kamaráda přítelkyně a ona spolužačka, se kterou mě podvedl. Chci
počkat, jestli přijde s nějakou výmluvou, aby mohl odjet, nebo jestli
nepojede, což by mě potěšilo.

Teď váhám, jestli má cenu být ve vztahu, když se už nikdy nezbavím
nedůvěry vůči němu. Stále ho miluji, ale nedokážu už myslet na nic
jiného než na to, jak mi ublížil