Facebook

Zajímavá facebook stránka je tato, věnucící se barevným kontaktním čočkám. Zobrazují se zde nové fotky od uživatelů, jež používají barevné kontaktní čočky a tak díyk této stránce je možné vidět, jak vypadají čočky v praxi .

Já tedy také zírám Tak za prvé - můj příspěvek nebyl určen tobě, ani nereagoval na tvé příspěvky, takže ten osobní výpad vážně nebyl třeba A za druhé - psala jsem, že nemám ráda "extrémní názory" a za tím si stojím. To nebylo nijak namířeno proti tvému názoru a nechápu, proč jsi si to brala osobně
Celkově mi přijde zbytečné plývat energii na to, "hanět" facebook nebo ho "opěovat" - kdo chce a myslí si, že k něčemu je, tak ho má a kdo ne, tak ho nikdo nenutí si ho zakládat - já se rozhodně na takové lidi nedívám skrz prsty.
Protože tu padl na začátku dotaz k čemu facebook vlastně je, tak jsem se to snažila vysvětlit. Pak tu vznikla polemika zda je facebook dobrý nebo špatný. To si myslím, že není důležité, protože na to není jednoznačná odpověď - pro někoho je a pro někoho není.
No, už končím, na to pro mě vážně facebook není tak důležitý, abych tu kvůli němu trávila tolik času

Já se nehandrkuju, ale distuju. Facebook jsem nezaložil a nemám tedy důvod na něj zde pět ódy. Ostatně si ani nemyslím, že je to nějaká "úžásná věc" - prostě je to způsob komunikace jako spousta ostaních.

Tím chceš říct, že mám na facebook hloupý názor, jen proto, že ho neuznávám a že mě nepřesvědčil?? A že Tvé názory jsou inteligentní a na úrovni? To teda zírám

Tady přece nejde o to jestli je facebook dobrá nebo špatná věc, to si musí každý zvolit podle sebe. Rizika i prospěch jsou snad jasná všem a každý si to musí ohlídat na takové úrovni jakou potřebuje a využívat do takové míry, kdy mu to nese užitek.
Handrkování, jestli to je tak úžasná věc nebo není, k ničemu nepovedou

Já myslím, že nejlíp to vyjádřil v diskuzi ten člověk, který napsal toto: "Neměli bychom hodnotit, jestli jsou špatné sociální sítě, ale jestli jsou dobré nebo špatné pro nás."

Přijde mi hloupý každý extrémní názor - ať už člověka, který tráví na facebooku hodiny denně, stejně jako toho, který vidí facebook jako hloupost, zbytečnost a kravinu.

Myslím, že žádný způsob komunikace není špatný, pokud nenahrazuje komunikaci reálnou, ale slouží naopak třeba k lepší domluvě na setkání s kamarády nebo pomáhá iniciovat setkání s člověkem, s kterým bychom se třeba normálně nesetkali - např. díky facebooku jsem zjistila, že moje dávná kamarádka ze ZŠ si pořídila stejného psa jako já a přestěhovala se kousek ode mě, tak teď občas venčíme spolu a je to moc fajn A takových příkladů bych mohla dát spoustu.
Zvláště v dnešní době, když má člověk opravdu málo času je někdy fajn mít rychlejší přehled o tom, co se děje s přáteli, kteří jsou třeba daleko. Milé je taky to, když třeba kamarádka napíše: "Jdu bruslit ve 4 hod k Ostravici, kdo se přidá" a já a další lidi třeba napíšou a jdeme bruslit spolu. Stejně tak by to mohla napsat smskou nebo na icq, ale to už zase jen vytipovaným lidem - takhle se třeba může přidat i někdo další a je možnost prohloubit kamarádství, poznat další lidi, atd

Všechno jsou to jen možnosti, buď je člověk může využít nebo ne - to je ta krásná možnost volby Ale šmahem bych facebook neodsuzovala - ostatně, každý bude mít z facebooku jen to, co ve skutečnosti je - buď vlastní sebeprezentaci a honění ega nebo prostě způsob komunikace s přáteli.

Hlavně si přečti diskusi pod článkem a příspěvek pana Tomáše Kutálka z Prahy, zaslouží si pochvalu, za to jak to pěkně napsal

Tak jedna aktuální informace týkající se Facebooku. Vztahy s přítelem nezahrnuje

článek

myslím si že je to na každém z nás,jestli si udělá icq,skype,nebo jaký má partnerský život ................,někdo je raděj sám,někdo má rád společnost,prostě jsme všichni originál .A diskuze jsou od toho,aby se člověk pobavil a odreagoval .A když si najde online přátele tím líp

Jasně, ten problém zneužití tam je, s tím nic neuděláme Prostě to člověk musí zvážit a buď do toho jít nebo ne
Přesně to jsem psala, že si můžeš facebook zřídit právě kvůli té domluvě na akce s kamarády Víš, co pomlouvat něco, co nezkusil umí každý - každý si může profil na facebooku zřídit, udělat si na to vlastní názor a hned příští den třeba zrušit, pokud bude chtít.
V čem třeba vidím specifický problém facebooku je to, že si mě často do přátel přidávají lidé, které prostě v přátelích mít nechci. Nejde o to, že bych je neměla ráda, ale já mám svůj facebooku udělaný opravdu pro kamarády a přátele - ne jen známé. A dát ignorovat žádost mi připadá takové nezdvořílé...někdy to udělám tak, že si toho člověka dám do přátel a po čase ho z přátel dám zase pryč Tak to tomu člověku dojde většinou až za nějaký čas, že mě už nemá v přátelích Ale pro mě nepříjemné lidi dávám bez milosti ignorovat hned Mám v přátelích lidi ze ZŠ, SŠ a VŠ, svou rodinu a třeba i svou potencionální tchýni A žádné nechtěné vetřelce tam nepouštím

V žádném případě mi nemusíš nic vysvětlovat - já jsem jen reagovala na to, co jsi napsala a můj obraz vytvořený o tobě je je samozřejmě zkreslený a daný tím, co tu o sobě prozdradíš. V žádném případě si tedy nemíním nárokovat to, že tě "znám" Každopádně díky za vysvětlení
Pro mě je taky naprosto nejbližší osobou můj přítel. Napsala jsi to moc hezky o tom, že se před ním "necítíš nahá fyzicky ani duševně" - v tom s tebou souhlasím. Ten pojem "nahá" jsem použila spíše ve vztahu k ostatním lidem - protože mi trvá, než si pustím někoho k tělu. Přítele jsem si pustila nejen k tělu, ale mám ho doslova pod kůží, zná mě jako své boty a nic před ním neutajím Je to pro mě svým způsobem osvobozující, že hned pozná, co mi je. Máme takovou dohodu, protože v tomto jsem si podobní (v určité fázi, problémy neradi rozebíráme ) - pokud je nějaký problém, neděláme, jako že se nic neděje, zhruba tomu druhému nastíníme, o co jde a řeknemu, jestli se o tom chceme bavit nebo ne. A ten druhý to bezvýhradně respektuje Jsou prostě určité věci, se kterými mi nikdo (ani přítel) nepomůže - třeba jestli chci studovat na VŠ, jestli chci pokračovat na magisterské studium, jestli chci takovou práci nebo makovou, apod. V takové chvíli mi úplně stačí, když příteli problém nastíním a on mě podrží, je tu pro mě, když potřebuju vyslechne a když potřebuju mlčet a přemýšlet, mlčí se mnou V tom je pro mě k nezaplacení. Nechtěla bych vedle sebe někoho, kdo ze mě neustále něco páčí, chce vše vědět a rozebrat a všemu rozumět, ikdyž tomu nerozumím ani já sama - za to přítele miluju, že mě přijal takovou jaká jsem a nechává mě vedle sebe svobodně dýchat, ikdyž by někdy rád všechno slyšel a věděl vše, co se děje v mé hlavě Možná jsem to špatně vyjádřila, nesnažím se dělat nějak "zajímavá a záhadná", ale prostě o některých věcech mluvit nemusím, jsou určité věci, které si musím v první řadě vyřešit sama v sobě...nerada přítele třeba zatahuju do určitých svých citových a vztahových problémů nebo problému přístupu k životu, pokud si v tom sama neudělám trochu jasno. Nerada, jen tak brouzdám po povrchu - když už se o nečem bavím, jdu do hloubky a je to na dlouho A k tomu je předpoklad, abych v sobě měla určité věci vyřešené nebo alespoň protříděné. Jsem hrozně přemýšlivý člověk, proto jsem šťastná, že mě přítel tak nádherně doplňuje - je extrovert, který mě i ve chvílích největšího zadumání "nad smyslem života" vytrhne svým vtípkem a smíchem A ten je pro mě někdy mnohem důležitější, než to s ním všechno probrat ze všech stran - vrací mě zpátky do reality, dává radost do života a připomene, co je opravdu důležité
Zase se musím vrátit k tomu, co už jsem psala - každý si musíme najít toho pravého partnera pro sebe a každá potřebujeme něco jiného - jak jsou jiní lidé jsou jiné i jejich potřeby a jejich vztahy - ale láska je stejně jen jedna

Jasně, že bude kamarád příště líp vážit, komu fotky poskytne a komu ne - na minulém srazu kvůli facebooku a sdílení fotek byla docela vyhrocená diskuse, ale nakonec jsme se s bývalými spolužáky dohodli, že autor fotek nechť si sám určí jakým způsobem je předá a že ostatní musí respektovat jeho přání. Tak snad už bude klid - i když jen v téhle skupině, myslím, že spousta lidí se takhle není schopná domluvit.

Taky mi za ta léta psalo na ICQ už stovky pubertálních blbečků a úchylů, co se prostě nudí . Hodně z nich bylo cizinců. Teď házím takovéhle zprávy rovnou do ingnore listu, ale když mi bylo nějakých 14, několikrát jsem si s tím člověkem začala psát. Nikdy s čechem, to mi přišlo zbytečné, hlavně jsem ještě kdysi chodila na x-chat, kde se to českými puberťáky jen hemžilo Na ICQ jsem si vždy psala z cizinci, dělala jsem to kvůli procvičení angličtiny. Asi dvakrát to bylo docela fajn, s jedním tím klukem si občas písnem dodnes - je to němec, začli jsme si psát právě kvůli tomu, že jsme si chtěli procvičit angličtinu, pak jsme přišli na spoustu společných zájmů apod. Bavíme se spolu anglicky a když se učím němčinu a nerozumím jí, tak mi to anglicky vysvětluje, to je fajn . Ale často se z nich po pár větách vyklubali úchyláci, začali mi posílat nechutné vzkazy apod. Takže dneska jdou všichni do ignore listu, jednak nemám čas a za druhé jsem si ověřila, že z 50 lidí to má tak jeden opravdu v hlavě v pořádku.

Souhlasím s tím, že každý člověk je jiný a vyhovuje mu jiné pojetí jak ve stavu partnerském, tak kamarádském . Chápu, jak to vidíš Ty a podle toho co píšeš musíte mít s přítelem fakt nádherný vztah . Než tohle téma uzavřu, ještě bych ráda na pravou míru uvedla to, jak mě vnímáš. Rozhodně totiž nejsem žádný extrovert a s kamarády o intimních věcech opravdu nemluvím . Mám dvě hodně blízké kamarádky, se kterýma můžu probrat spoustu věcí, (třeba to, že mi dělá velké starosti moje ségra),a o kterých prostě vím, že jim můžu všechno říct narovinu. Ale ani těm nesděluju ty nejniternější a nejintimnější věci, jako třeba jaké to bylo včera s přítelem Rodičům už vůbec ne. Vnímám podobně jako Ty lidi, kteří, ač si nejsme tak blízcí, mi sdělí první poslední. Cítím se pak hrozně trapně a nevím, co jim odpovědět . Na ty mé opravdu nejhlubší problémy a taky na ty nejhlubší radosti, je tu prostě můj přítel, jediný člověk na světe, před kterým nemusím skrývat vůbec nic a před kterým se vůbec nestydím, "nahá" jak fyzicky, tak duševně. Ale chápu to, že když si necháš část sebe sama pro sebe, že to může přinést do vztahu další tajemno a jiskru .

K facebooku: Já vím, že si tam můžeš nastavit vlastní míru soukromí a že prostě Facebook se dá používat, pokud člověk přemýšlí a promyslí si všechna ta opratření k ochraně osobních dat . Takže vím, že fotky můžou vidět jen ti uživatelé, o kterých to budu chtít. Jenže mě jde spíš o viditelnost těch údajů z hlediska zadavatelů reklamy - uživatelé ta data sice nevidí, ale provozovatel serveru samozřejmě ano a byla by hloupost takový potenciál komerčně nevyužít - ostatně z něčeho přece fungovat musí . Hodně firem se specifickými službami už necílí jen na segmenty populace, ale nyní díky těmto možnostem se cílí už i na konkrétní vytipované lidi, jak asi ze školy víš. Kamarád třeba ve svém profilu na Facebooku nadával na mobilního operátora a do dvou dnů mu přišla nabídka na rozšíření služeb, když bude další dva roky loajálním zákazníkem! Myslím, že to stíhání reklamou se s rozšiřováním facebooku bude stupňovat, protože ten potenciál tu je...

Jinak já si FB chci pořídit právě kvůli domlouvání akcí a fotkám. Jiný potřebný virtuální kontakt s přáteli udržuji přes ICQ a to mi vyhovuje. Ale uznávám, že to předávání fotek z akcí a výletů je prostě na Facebooku nejsnažší a vidím v tom taky největší přínos facebooku a důvod, proč si tam profil zařídit. Společenské fungování je omezeno především tak, že nikdy o ničem nevím - jak o plánovaných akcích s kamarády, protože ty se prostě domlouvají na facebooku a já musím doufat, že si na mě nějaký uživatel vzpomene a překopíruje mi to na ICQ, tak i o dalších důležitých věcech. Teď jsme například měli ve škole informační schůzku ohledně státnic, profesor to ve škole řekl spolužačce a ať to všem vyřídí. A ona to rozšířila na facebooku. Až večer před schůzkou jsem se o tom mimochodem dozvěděla od kamarádky a kdyby se ke mě ta informace nedonesla a já na schůzce nebyla, nemuseli by mě pustit ke státnicím. Takže v tomhle vidím ten tlak okolí. Moje vnitřní já sice nechce jít s davem, ale rozum mi říká, že zařízením profilu na facebooku si dost usnadním život Já jsem rozhodnutá si tam profil nařídit a přijde mi fajn, jak to udělala Tvá kamarádka, že když zjistím, že to opravdu není pro mě, tak svůj profil zruším

Jo, mi jich taky psalo už spousta, vždycky to okno zavřu a nepovolím přístup. Nějak to taky nechápu co k tomu člověka vede. Vždycky jsem to ignorovala, pro jednou jsem udělala výjimku a jak to dopadlo

Jojo, já už ani nepočítám, kolikrát mi psal někdo neznámý na icq, jen tak, jestli si s ním nechci psát, atd Ihned takový kontakt dávám do "ignorovaných". Nevím, jestli ti chudáci doma sedí, zadají do icq hledání kontaktů parametry "žena, mezi 18-25 lety" a pak těm kontaktům píšou nebo co Je třeba dávat na takový vykuky bacha

Tak alespoň pak ví komu již fotky nemá posílat a pro koho nemá fotit

Mi se jednou ohledně fotek a jejich stažení odkudsi stala docela nepříjemná věc. Je to už sice dost dávno, ale na to nejde zapomenout Pro komunikaci s nejbližšími (přítel, když byla sestřenice ve Finsku na studijním pobytu) mám doma skype. Jednoho dne si mě vyhledal jakýsi kluk z okolí s tím, že chce jen pokecat. Většinou na takové situace nereaguju a prostě to ignoruju a okno s dotazem zavřu. Neměla jsem tehdy nic extra na práci, tak jsem si řekla proč ne, i když jsem jej upozornila na to, že jestli mě chce balit či pak někde pozývat, tak že má smůlu a že je i zbytečné nějakou komunikaci navazovat. Samozřejmě pak později došlo taky na výměnu fotky "jestli se náhodou neznáme". Jeho fotka ukázala, že je to i pohledný kluk kámoška byla tehdy sama, tak jsem si při psaní mailu s ní dělala srandu, že mám pro ni kluka a poslala jsem i jeho fotku. No a jak je ten svět malý Pár dnů na to mi kamarádka odpověděla jestli ten kluk není někde odněkud z čech. Tak jsem ji psala, že ne, že je odsud, z nedaleké vesničky. Na to mi poslala odkaz na profil jakéhosi kluka na Libimseti, kde byly právě ty stejné fotky, které mi poslal ten kluk na skypu. Jenže kluk na Libimseti byl opravdu z čech. Tak jsem tomu kreténovi co mi psal na skype napsala jestli je normální? Potvrdil mi, že to opravdu nejsou jeho fotky. Poslala jsem ho někam a zakázala mu přístup

To určitě není hezké, co děje s těmi fotkami, ale víc, než problém virtuálního světa je to spíše problém těch kamarádů, kteří si bez dovolení stáhnou jeho fotky a vyvěsí je na svém facebooku. Opět - je to o lidech
Na druhou stranu, pokud fotky vyvěsí na spolužáky, stránky gymlu, rajče, flickr, apod. musí prostě počítat s tím, že každý kdo tam má přístup nebo komu ten přístup umožní může ve své podstatě s těmi fotkami nakládat, jak chce - bohužel. Opět je to tom, že každý si musí chránit tu míru soukromí, kterou považuje za důležitou a taky si dobře vybírat kamarády

Přesně, vidím to stejně - moji současní spolužáci se v poslední době baví neustále o tom, kdo má koho v přátelích a kdo co napsal na Facebook a kdo si stáhnul jakou aplikaci ... Už dřív jsem si s velkou částí z nich neměla moc co říct (minula jsem se dost oborem a mám naprosto jiné zájmy), ale teď díky Facebooku už prostě žijeme v naprosto diametrálně odlišném světě. Neplatí to samozřejmě zdaleka o všech lidech, Facebook si nakonec založím kvůli úplně jiným a mě daleko bližším lidem . Ale není pravda, že Tvé fotky může vidět kamarád kamaráda. U každého alba si můžeš jmenovitě nastavit, který člověk z Tvých přátel ty fotky může vidět. Vzhledem k tomu, že poslední 3 měsíce uvažuji o založení profilu, tohle byla jedna z věcí kterou jsem si zjistila . Co mi ale vadí je, že dochází k takovýmto konfliktům: kamarád, který nádherně fotí, sice má facebook, ale protože je to perfektní fotograf, nesnáší masové sdílení fotek typu Facebook. On tam profil sice má, ale své fotky tam nedává. Fotky, které vytvoří a upraví pak pošle/předá pouze těm lidem, pro které je fotil, nebo je třeba hodí na třídní stránky z gymplu. No a ostatní spolužáci prostě ty fotky popadnou, ačkoli je nefotili, a umístí si je na svůj profil tak, aby se všichni jejich kamarádi a kamarádů mohli kochat tím, jak jsme se na akci hezky bavili. Přijde mi to vůči tomu fotografovi hrozně nefér, on proti tomu protestuje, ale moc nezmůže - jeho fotky prostě žijou svým virtuálním životem, ačkoli si to autor nepřeje .

Jo, virtuální svět je plný komunikačního úskalí A i takové banální téma jako Facebook se může stát konfliktním. Vždy stačí jen málo

Já tě chápu

proč bych nemohla řešit zrovna facebook, když se tady reší spousty jiných pitomostí

Koukám, jak je ten svět virtuální diskuse plný úskalí. To, že příteli řeknu vše, se nevylučuje s tím, že jsem velmi introvertní. Nejde o žádnou hádku nebo útok, jen tu představu, že nemám problém mluvit s lidmi, chci rozbít, protože to bych pak vůbec nebyla já Myslím, že mě pochopíš.

Naopak já skoro nemluvím a jeden čas jsem často narážela na názor, že jsem hloupá, protože nemám k ničemu, co říct. Takže už jsem si zvykla na to, že ve společnosti musí člověk občas mluvit, aby ho lidé brali vážně S intimními věcmi se dokáži svěřit jednomu kamarádovi a jedné kamarádce, ale vždy už je to v odlehčeném duchu, kdy už to třeba není aktuální, prostě když mě něco trápí, mluvím o tom jen s přítelem. A teď myslím intimním nejen ***uální (i když to také), ale prostě niterné věci.

K dalšímu už se vyjadřovat nebudu, už jsem i tak mimo téma.

Nepochybně to masová záležitost je, ale my všichni jsme naštěstí svobodné bytosti, takže si můžeme vybrat sami, zda toho chceme být součástí či nikoliv

Jinak si myslím, že není pravda to, že na facebooku lidi mají jen nějaké "pseudopřátele". Já nemám ve facebooku v přátelích nikoho, kdo opravdu není můj kamarád, vídám ho a bavíme se spolu. Samozřejmě existují lidé, kdo mají v přátelích třeba 200 lidí a trumfují se s tím - ale to je zase a pouze o tom, jak facebook každý člověk uchopí a co z něj chce mít.

Jinak není pravda, že přítel mého přítele může vidět můj profil Maximálně může vidět třeba moje alba - u všeho co se do facebooku vkládá si můžu stanovit "míru soukromí" - např. udělat album fotek veřejné, pouze pro přátele nebo i pro přátele přátel. Ale pokud si dám pouze pro přátele, nikdo jiný to prostě vidět nemůže.

Lucajdo, facebook si můžeš založit právě kvůli tomu kontaktu s příteli a aby ti neušla nějaká akce, ale jinak tam nemusíš dávat fotky, vyplňovat informace o sobě, atd. Je to jen na tobě. Jinak si nemyslím, že bys bez něj nemohla společensky fungovat Pokud ho nechceš nezakládej si ho - to je navzdory masáži médií a tvého okolí tvé nepopiratelné právo Věřím, že už jako chytrá holka budeš umět svému okolí sdělit, proč ho nemáš

Přece není třeba nechat si něco diktovat, můžete si zkusit založit profil, když zjistíte, že vás to nebaví a nevidíte v tom smysl, obratem ho můžete zrušit - tak to třeba udělala moje kamarádka a rozhodně se na ni proto nedívám skrz prsty Nebo si facebook nezakládat vůbec - svět na tom ostatně nestojí, že? Prostě každý máme svou hlavu a i k facebooku přistupuje každý jinak. Někdo jako ke své osobní sebeprezentaci, ostatní prostě jako ke komunikačnímu prostředku s přáteli

Protože mám stejný názor, jedna z mála skupin, kam jsem se připojila, byla ve stylu "Líbí se mi, jak se v normálním životě nebavíme, ale na facebooku jsme všichni kamarádi"

Jituliku, rozhodně nemám potřebu tě kamenovat, spíš moc nechápu, proč to tolik řešíš. Nechceš, nechceš a je to, ne? Nebo je ten tlak okolí tak veliký? Já nevím, možná že jsem to nezaznamenala, protože mám profil asi 2 roky.

Lucajdo, naprostý souhlas Sama si teď nadavám za to, že jsem Sloně na ten příspěvek ještě odpověděla - ale dotko se mě to, že si Slona naznačila, že jak to má ona s přítelem je jediné správné a my ostatní jsme chudáci...Já už bych to prosím dále neřešila, tímto o to prosím i Slonu, vždyť, jak říkal Svěrák v Koljovi "jde celkem o hov.o" Já vím nejlépe, jaký mám s přítelem krásný vztah, Slona to ví nejlépe o tom svém, takže nemá vážně cenu v tom pokračovat
Jediné, co chci dotat je to, že každý člověk je přece jiný a každý potřebuje od svého přítele něco jiného Já jsem kupříkladu v mluvení o problémech celkem uzavřený člověk, snažím se své problémy vyřešit v sobě a nezatěžovat s tím ostatní. Nesvěřovala jsem se nikdy ani moc rodičům, nejsem ten typ, co hned vyklopí jaký má problém, co ho trápí, co se mu honí hlavou...je to dáno i tím, že nad vším opravdu hodně přemýšlím a sama teprve hledám, jak ten problém uchopit...Samozřejmě, že příteli se s problémy svěřuju, on mě také naučil, jak je to krásné, když se člověk otevře - přesto, ale nejsem zvyklá mluvit o všech věcech - v takovém případě si opravdu někdy připadám jako "nahá" a chci si uchovat pro sebe určitou část, která bude jen má. Těžko se to vyjadřuje, možná to souvisí i s tím, že nemám i na veřejnosti ráda, když mi někdo narušuje můj osobní prostor a je zbytečně osobní, důvěrný a otevřený, když o to nestojím (u přítele o to samozřejmě stojím, jen to dávám jako příklad).

Slona, ty nebo Dedeckova jste třeba typ lidí, kteří řeknou bez problémů naprosto všechno, i to, na co se nikdo neptá a co možná ani moc vědět nechce..Já jsem třeba dřív měla problém s takovými lidmi vyjít. Sama, abych se člověku s něčím intimním svěřila, musím ho velmi dobře znát a věřit mu - dá se říct, že jsem toho schopná jen s partnerem a asi dvěmi kamarádkami. A dřív pro mě bývalo třeba těžké pochopit známou, která mi řekla naprosto všechno, včetně toho, co dělá v posteli se svým chlapem nebo že má zrovna kvasinkovou infekci Teď už jsem se naučila chápat, že někteří lidé takoví jsou a beru to. Já jsem ale trochu jiná, to ale přece vůbec neznamená, že proto, že můj přítel neví, že dneska v práci se mnou flirtoval chlap, máme horší vztah!! To je jediné, proti čemu se ohrazuju
Myslím, že nejdůležitější je, aby člověk k sobě našel toho, kdo ho bude doplňovat a s kým mu bude dobře - hlavně milovat ho Potom mi přijde velmi úsměvné přání Slony, abych měla vztah jako ona - vůbec o něj totiž nestojím. Mám ten svůj, který s přítelem budujeme už 5 let a je založený na lásce, důvěře a porozumění a tom, jak se krásně vzájemně doplňujeme a mám víc, než bych si kdy mohla přát Takže nechme si každý to co máme a v jakém vztahu jsme spokojené - a měly bychom být vděčné, že jsme našli někoho, kdo se k nám tak hodí

klidně mě ukamenujte

úplně mi mluvíš z duše, já totiž facebook vnímám naprosto stejně jako Ty. Mně totiž také vadí ta masovost a diktát, že prostě musím někde být nebo musím dělat něco, co dělají ostatní, protože to teď zrovna frčí a jakmile se s něčím takovým neztotožňuji, tak jsem mimo. A co se týče toho hraní na přátele, tak je to taky pravda, protože normálně, v běžném životě s tebou kolikrát nikdo ani nepromluví, potkáš se třeba se spolužákem ze střední a zjistíš, že si vlastně nemáte pomalu co říct, ale ve virtuálním světě jsi pro něj přítel Sama to vidím mezi spolužáky ve škole a to byl taky právě ten důvod, proč jsem založila tuto diskusi. Taky nevěřím tomu, že je facebook tak anonymní a bezpečný a že si Tvoje fotky a údaje nemůže prohlížet i někdo jiný, potvrdilo mi to už více lidí, že se na Tvůj profil může dostat např. kamarád nějakého kamaráda, kterého máš v profilu.
Prostě mě facebook nepřesvědčil, bohatě mi stačí icq a úplně nejlépe osobní nebo telefonický kontakt

Tak jsem si právě pozorně přečetla vaší podnětnou debatu a i když už se vůbec netýká Facebooku , tak bych ráda zareagovala

Slono a angelwoman, trochu mi připadá, že tady vedete takové žabomyší války - to snad nemáte zapotřebí, ne? Přece je nejdůležitější, že ty naše chlapy máme rádi a že jsme spokojení, tak jak jsme . Já jsem s přítelem přesně 5 let a vím, že mu můžu říct všechno, protože je to pro mě ten nejbližší člověk na světě, se kterým jsme jedno tělo a jedna duše a nemusím před ním nic skrývat. Nemusím se před ním bát cokoli říct, protože vím, že i když ho to sdělení nepotěší (např. když jsem ho jednu dobu už víc vnímala jako kamaráda než jako přitažlivého chlapa a narovinu mu to řekla), že se nenechá převálcovat uraženým mužským egem, ale začne se mnou konstruktivně řešit, co s tím uděláme. Na druhou stranu přirozeně potřebuju daleko víc sociálních kontaktů, než přítele, potřebuju si jít posedět do hospůdky se spolužáky nebo si užít dámskou jízdu s kamarádkama , prostě i od toho svého úžasného chlapa si musím občas odpočinout mezi jinými blízkými lidmi a vyblbnout se, protože je mi 21 a mimopartnerskou zábavu v tomhle věku prostě potřebuju . Určitě se shodneme, že ani jeden extrém není dobrý a je už na každém člověku, jaký kompromis v otázce přítel x kamarádi je pro něj to pravé ořechové .

Tak a teď už k Facebooku. Zatím tam nemám profil a od začátku jsem se Facebooku dost bránila. Ale v poslední době docházím k rozhodnutí, že se asi nechám strhnout masovým trendem a profil si tam udělám, protože je to bohužel pohodlnější .

Na Facebooku mi vadí spoustu věcí - jednak studuju marketingovou komunikaci, takže jsem měla možnost účastnit se spousta přednášek o internetové reklamě a i konkrétně o využití facebooku marketingovými agenturami a vím, co to je za zlo. Občas mi ty údaje přišly jak z románu 1984 od Orwella.... . Dále mi na tom hrozně moc vadí ta masovost - že mi prostě dnešní doba diktuje být na facebooku, protože tam jsou všichni, neustále mi chodí ty otravné pozvánky ať si zřídím profil a to i od lidí, které jsem třeba 10 let neviděla, že si mě chtějí zařadit do přátel. Když jsme se tolik let neviděli, tak to už samozřejmě nejsou mí přátelé,nic o mě nevědí apod., takže mi připadá, že Facebook produkuje takové to "hraní na přátele". Mezi mými vrstevníky už je trumfování, kdo má víc přátel v profilu, v podstatě takovým bojem o společenskou prestiž . Na běžné domlouvání s kamarády používám denně ICQ a Skype, takže díky tomuhle Facebook taky rozhodně nepotřebuju. Navíc opravdu nechápu, proč by mi měly na počítači vyskakovat informace, že "ten a ten si teď šel uvařit čaj, tamten poslouchá tuhle písničku apod." Tohle sdílení života mi připadá fakt šílené a nepochopím, proč to někdo má zapotřebí Jasně, když je to něco vtipného, nějaký objev nebo historka, je to fajn, ale mám pocit, že když někdo mapuje svůj život na Facebooku a považuje za důležité ostatním sdělit, že si jde vyčistit zuby, že to o něm něco vypovídá .
Jenže, je to jako s mobilem - bere nám to svobodu (každou chvíli nás někdo shání a otravuje, když si nepřeju být rušena típnu volání, vypadám jak ignorantka...), ale dnešní doba nás prostě tlačí k tomu jít s davem, protože člověk bez mobilu je v dnešní době jak bez ruky. S facebookem to ještě nedošlo tak daleko, ale to, že nemám facebook, mě samozřejmě částečně vyřazuje ze společenského fungování. Asi před půl rokem jsme si s několika kamarády řekli, že prostě nechceme jít s davem a Facebook budem bojkotovat. Rozrostla se z nás tehdy docela slušná skupinka "antifacebookářů" , s nimiž sdílíme fotky i nadále klasicky přes ftp apod. Jenže získat fotky z různých akcí od většiny lidí už prostě nejde jinak než přes facebook. Taky na třídní stránky gymplu i VŠ už skoro nikdo (kromě nás antifacebookářů ) nechodí, protože všechny srazy se domlouvají prostřednictvím facebooku. Několik akcí jsem tak už skoro prošvihla, nebo se o nich dozvěděla na poslední chvíli . Takže díky srazům a fotkám i já podléhám masovosti a Facebook si nakonec taky založím .

Samozřejmě tam mělo být "přetvařovat" a ne "představovat"

Proč se ihned stavíš do opozice a bereš ti vše osobně? Jen normálně diskutujeme, klídek Nemusíš mě ubíjet argumenty
Bohužel jsi nepochopila o čem píšu - nepsala jsem o ničem takovém, jako že máš chodit problémy s přítelem řešit s kamarádkou. Pokud ti stačí, když si celý život budeš povídat jen se svým přítel ok - já ti to neberu. Asi na to, jak jsem introvert, jsem společenštější člověk a svým způsobem mě obohacuje přítomnost mých přátel, které mám ráda a ráda s nimi proberu život, naše názory, problémy, apod. Nešlo o žádné praní špinavého prádla, ale mluvila jsem o normálním vztahu a konverzaci s přáteli!!! Nevím, možná nemáš takového opravdového přítele, tak to nemůžeš pochopit...takového, s kterým jsi toho mnoho zažila, je tvou částí, byl tady dávno před tvým partnerem a bude taky vždy, podrží tě, když ho vidíš, máš radost a můžete si vykládat třeba 5 hod a pořád jste si neřekli vše. Je krásné, když tvůj partner je i tvůj přítel, ale já mluvím o ryzím krásném přátelství. Takové, co zůstane, ikdyž už s přítelem třeba dávno nejsi...
Já budu s přítelem brzo 5 let, takže vím velmi, velmi dobře o čem mluvíš. Máme moc krásný vztah plný důvěry, lásky a nemusím se o jeho pozornost snažit tím, že mu budu říkat, že mě někdo někde balí Mnoho jsme toho spolu prožili, takže vím, že mě vždy podrží, vyslechne a nikdy nenechá na holičkách Takže děkuju za přání, ale už se stalo - mám chlapa, kterého miluju a kterého bych nevyměnila za nic na světě A jsem šťasná, že si nemusím na nic hrát a můžu být vždy sama sebou - s ním i kdekoli jinde se svými přáteli - kteří jsou mí opravdoví přátelé, protože se před nimi nemusím představovat, protože mě přijali takovou jaká jsem