neschopnost vzájemné komunikace

to jsou veci..tak trochu te obdivuju i lituju zaroven..na tvym miste se seberu a jedu pryc.

myslim ze jak jsi rikala Tenhle povahový rys měl i dřív


a ted se jen umocnil. nejspis to bude zkratka sobec co umi naslouchat jenom sobe a tomu co ho zajima. 'zajima'.. to znamena ze tvoje slova pocity ani myslenky poslouchat nechce. nechce si na ne najit cas protoze ho nebavi je poslouchat. zvlastni..kdo ma rad se takhle nechova proto mam dojem ze si te ten chlap proste vubec nevazi a skutecne te ma jen z ciste egoistickeho duvodu.


kazdy si ale zaslouzi moralne podporit a vyslechnout. nikdy si nenech libit prehlizeni. ten cit a touha naslouchat tam proste musi byt na obou stranach ikdyby bylo plno prace ten aspon naznak tam musi byt..jinak to je spatne.


nejspis uz to vsechno sama davno vis jen jsi zatim nenasla tu silu to resit protoze porad tak nejak i doufas..


zapomen na to


jsi urcite silna ale uz nebud zbytecne tak moc hodna a rozdavacna


myslim ze nejlepsi by mohlo byt vykaslat se na to prijmout to a uz se tim nezabyvat.


zkus jako lvice co je rada stredem pozornosti jit a doprat si to ceho se ti nedostavalo, jdi a bav se, vyjdi si na novy mista, objevuj poznavej venuj se sobe a tomu co te bavi, mysli na jiny veci doprej si to co ti tak dlouho chybelo a uvidis ze nakonec najdes neco co te hodne potesi..mozna prave ze lasku..

Tak tomu říkám psychická podpora!Moc díky,super.Máš pravdu a už kuju pikle.Moje chyba,že jsem to nechala zajít tak daleko a pořád se snažila pomáhat a vytvářet podmínky.A kdo pomůže mně,že?Takže to už musí být jinak.Pak se stalo,že ze sebevědomé Lvice se stane uzlíček nervů,kterému se sakra lehko ubližuje.Dost nerada oplácím stejným,to pak nebere konce,protože zvlášť ješitní chlapi neradi nastavené zrcadlo-to by nebralo konec,okamžitě by to pochopil.Nejvíc člověka "naštveš",když na to jdeš po dobrém,prostě aby se spíš zastyděl.Hlavně změním žebříček priorit.Hodně se těším na psycholožku,jednak proto,že mi snad aspoň trochu dá tip jak nato,a navíc mě psychologie zajímá.Že bych se dala "před smrťů" na studium?No něco vymyslím,hloupá snad nejsem.Takže díky za podporu,fakt to pomáhá,že člověk na to není sám.Vykládat si o tom s rodinou moc nejde,pak se moc vměšujou a vyzvídají.Tak budu bojovat a podám hlášení-hlavně pro ty,které to mají podobně.

Klobouk dolů před tím co ustojíš. Já bych v takovéto situaci nevydržela. Moji rodiče podnikají spolu a zažila jsem s nimi několik let, kdy nechtěli být obtěžováni tak jako tvůj přítel. Asi je to do určité míry přirozená reakce. Nesla jsem to velice těžce, ale byla jsem moc malá na to abych odešla. Bohužel.

Jsou hranice za které by nás nikdo blízký neměl tlačit. Potřeba socializace a styku s ostatními je velice přirozená a důležitá! Pokud je tvůj přítel jediný s kým můžeš přes den mluvit, tak buď s tebou začne mluvit on nebo bych já na tvém místě začala jezdit mezi lidi. Nebo bych si našla někoho na pokec přes Skype. Všichni potřebujeme jiné lidi a smysluplný kontakt s nimi. I když jsme introvert a mám ráda svůj klid, tak po víkendu stráveném úplně sama vím, že to stačilo!

Možná bych zkusila mu napsat dopis, když nechce poslouchat - a dala mu jej třeba k Vánocům. Nebo přestala poslouchat, když on chce mluvit o práci a zkusila na něj jeho vlastní medicínu, aby pochopil čeho se na tobě dopouští. Nebo bych si dala jednodenního bobříka mlčení. Jednoduše jej vyburcovat. A být tebou, tak se tolik neohlížím na něj. Vztah nemůže uspokojovat potřeby jen jednoho partnera. Nechceš toho tolik!

Tak pro psycholožku jsem se rozhodla teprve před pár dny a teď před svátky samozřejmě není už k dispozici,asi má plno,tak musím vydržet.S tím vypadnutím máš naprostou pravdu,to funguje nejlíp,už jsem to párkrát udělala,ale vlastně nikdy mu nedošlo,proč jsem potřebovala odjet.No a pokud bych naznačila-typický vzorec-rozčílí se,zavře dveře, odchází a k tomu vyšplouchne nějakou špínu(je to hooodně netaktní Střelec).Ale děsně mě miluje,přesto se nedokáže přenést přes své Ego a zamyslet se,že by třeba náhodou na jeho straně nebylo dobře.Přitom on když se potřebuje vypovídat,je to na hodiny-hlavně pracovní věci,to by mi kreslil i výkresy pro lepší pochopení.Ale život,nebo spíž vzájemné vztahy to mu nejde.Vždycky jsem byla spíš já ta silnější,ale nakupilo se a já jsem "klekla"-o to blbější,že díky tomu mám špatnou imunitu a nemůžu se vyhrabat z nemocí.A to je blbé,protože třeba běhání v lese,cvičení,kino atd.,to by byl fajn lék,i když pravda-situaci u nás by nevyřešil.Takže právě proto že to nejde si promluvit,nejde to ani na tom kafíčku,v restauraci-to by udělal scénu,řekl že nedám pokoj když potřebuje vypnout od práce,možná by i odešel...tak a teď babo raď.Kdybych byla zdravá,měla bych chuď odjet na jazykový pobyt do zahraničí-to mě baví,taky někam cvičit,atd.Ale je období svátků,tak to jaksi nejde.A to letíme 20.1.na týden na dovolenou,docela se obávám,jak to proběhne-a tak i "pracovní" Vánoce.

Tak to co popisuješ je asi problém, ale myslím, že takto to má ve vztahu později dost žen, četla jsem to i v jednom deníčku tady, i když tam to nemělo nic společného s podnikáním, ale podstata byla stejná - špatná komunikace, tedy spíše odmítání komunikace ze strany manžela. A řešení to určitě chce. Co ti radí odbornice?
Napadlo mě, jak jsi psala, že jakmile jsi byla na chvíli pryč mimo domov, že to poznal, no a když není na řeči, třeba je na činy, tedy sebrala bych se a na chvíli zmizela. Třeba by si lecos uvědomil a pak by se chtěl i bavit. A to spolu nikam jednou za čas nechodíte, kde si povídáte? Třeba na oběd, večeři, kávičku ... do restaurace? Zkus mu to navrhnout a asi tam na rovinu vyklop, že o vašem vztahu pochybuješ.
Přeji aby to mezi vámi dopadlo jak nejlépe jde. Třeba ti ještě někdo poradí. Určitě nejsi jediná co tohle zažila.

Řeč je o mém příteli,nebo spíš tzv.druhovi.Tenhle povahový rys měl i dřív,ale máš pravdu v tom,že právě v souvislosti s nárůstem práce se to naprosto zhoršilo.Ale já mu v práci velice fandím,všemožně ho v ní podporuju(myslím morálně) a není to tak,že když on neví kam dřív,já si chci povídat.Jde o to,že když nepracuje,chce naprosto vypnout a nesmím na něj ani promluvit.A to je logické,že?Jenže pokud to trvá přes půl roku a jediný kontakt je ten,že jej zavolám k jídlu(při něm probírá se spolupracovníkem práci-podniká doma), nebo večer v posteli,když má energii na ***.No a to mě dost uráží,pokud mě nevnímá jako živou bytost,nefunguje to ani tady.Prostě vím,že toho má moc,ale povýšil práci a uznání nade všechno a mě má jako doplněk.Asi to vystihuje to,co nedávno řekl když jsem se vrátila po týdnu z nemocnice."Já jsem na tobě úplně závislý,bez tebe tu bylo smutno-já mám rád,když jsem v dílně když vím,že jsi doma"Že to zní dojemně?Jenže to je právě ono-vytvářím místo rovnocenné partnerky jen tu iluzi že není sám.No a to fakt Lvici,která má ráda společnost lidí,je komunikativní a aktivní,nestačí.Jsem neskromná?Víš,je to o tom,že tohle jde zvládnout po nějakou dobu,ale rozhodně ne dlouhodobě,vztah prostě naprosto ztratí smysl.

A to jsi takto měla odjakživa nebo manžela změnilo až podnikání?
Ve vztahu nemám právě žádný problém, s přítelem si moc rozumíme a on si povídá rád a ani ve skutečném životě, kdy jednám s lidmi osobně problém není, během řeči se dá dost věcí vyřešit, jen to vést správným směrem. Ale vyřešit věci hned je prostě při komunikaci moje priorita. Akorát zde na diskuzích jsem se setkala s tím co popisuješ, že se má snaha dobrat se konce, vyřešení, podstaty věci, nedaří. Asi je to způsobeno tím, že do toho často zasahují i jiní a to je pak komunikace horší. Taky zde nejdou příliš (skoro vůbec) vyjádřit emoce, gesta, mimika, hlas ...
Mě jen napadá jestli v tom nejsou problémy tvého manžela v podnikání, třeba že se mu něco nedaří a pak mu tvé dotazy připadají malicherné. Každopádně přeji ať to dopadne ke štěstí ve tvé duši.

Ahoj,i když jsem podstatně starší,máme na věc podobný názor.Odborník snad aspoň částečně pomůže,to se teprve časem ukáže.Jenže pokud máš s dlouholetým partnerem už delší dobu možnost (kvůli jeho podnikání) mluvit snad pár desítek minut denně a on tě pokaždé okřikne,že mluvíš momentálně nevhod a že jsi jako důchodci,kteří se neustále opakují (protože se jednu věc snažíš neúspěšně říct několik dní),pak ti ztuhne úsměv na rtech.A to podotýkám,že jsem Lvice,tedy hrdá a sebevědomá ženská a proto mi tenhle postoj naprosto devastuje psychiku.Přesto mám stále svého partnera ráda,a proto se taky snažím hledat pomoc.Jen nevím jestli zvítězí zdravý rozum,nebo touha po dokonalém pracovním úspěchu.Jsem momentálně docela odtržená od lidí a tenhle stav mě fakt frustruje.A to jsem hodně velká bojovnice a jen tak něco mě nikdy nesložilo,ale prostě je toho už nějak moc,mám pocit že mě to udusí.Být ve Tvých letech,myslím že bych vztah asi časem ukončila.Jenže my jsme spolu víc než 15 let a i když nemáme společné děti,máme spolu dům a kopec hezkých společných zážitků,takže je to dost průšvih-hlavně před vánocemi a společnou zahraniční dovolenou v lednu.Docela se obojího obávám.Snad budeš mít ty větší štěstí uplatnit svou povahu ve vztahu...

Vítám v diskuzích Chápu tě. Také mám potřebu věci řešit a vyřešit hned a netáhnout problém dál a často je toto u druhých (tedy zejména tady na diskuzcíh) chápáno tak jak popisuješ - že provokuji a vyvolávám hádku. Snažím se tím ale nedeptat, i když mě takové názory mrzí. K psycholožce mě to nedohání a v noci spím až abnormálně dobře Tobě snad odborník poradí. Nebo již něco poradil(a)? Vztahu by byla škoda, ne?

Ahoj,poprvé se hlásím do diskuze-jakou máte zkušenost s partnerem co se týče "probrat věc hned",prostě nekumulovat problémy až přerostou v problém a pak vyvolají zbytečnou hádku?Máte to taky jako já,že se staženou pusou odejde pryč zahrabat se do práce a nemluví?No a pak když vlastně to neřešené znovu vytáhnu,abychom to tedy probrali jindy,tak provokuju a vyvolávám hádku?Už jsem se v podstatě kvůli tomu rozhodla navštívit i psycholožku a v noci nespím.Je to jako balvan na srdci a mám obavu že i když se máme moc rádi,bude to jednou konec vztahu.