Vztahy strasti a slasti a Tchýně

Máš pravdu, bydlet s ní naštěstí nemusím, takže v tomhle pohoda je :o) můj přítel stojí na mojí straně, sám vidí, jak se jeho mamka ke mně chová, ale bohužel, zas tak prokouklou ji nemá .. no, asi mi opravdu nezbývá nic jiného, než jednou za 14 dní přetrpět společný oběd a pak mít zase klid...i když to její emailování mému příteli mi leze celkem na nervy. Já teď hlavně tápu, jestli mám zkusit její strategii - ignorování, nebo prostě jen na ten oběd nasadit neutrální úsměv a dělat jako by nic...nechci to ještě víc zhoršit :o)

já mám s tchýní to samé a po tom všem manipulování jí ani moc nevěřím .Chovám se k ní slušně,ale nic k ní necítím,protože mi ani nikdy přijmout nechtěla,takže jsem jí přestala řešit .Tvůj partner jí holt musí říct,že už má svou rodinu,takže budeš na prvním místě Ty .A jestli s ní bydlet nemusíš,tak pohoda

Musím říct, že tohle je pro mě momentálně hodně aktuální téma. Nemám sice tchýni oficiálně, ale s přítelem žiji přes tři roky a jeho maminku jako svou tchýni už beru. Zrovna včera jsem večer v posteli přemýšlela, jakým směrem se náš vztah asi bude ubírat (já-tchyně). Je to paní, která působí dost diktátorsky a potřebuje mít ve všem hlavní slovo...ať už se to týká opravy pračky, bydlení nebo pečení cukroví. Mám pocit, že vše, co udělám, je prostě špatně - nikdy mi tu mou "neschopnost" totiž neopomene dát najevo (přitom se považuji za celkem inteligentní a schopnou osobu). Navíc mě ignoruje - snažím se s ní bavit, ale hned po dvou větách mě utne a začne mluvit o nějakém tématu, který s tím mým nemá vůbec co dělat (oblíbené je téma sousedů - o kterých samozřejmě nic nevím, takže se do diskuze může zapojit jen "její" rodina). Když už si třeba u kávy či u oběda povídáme všichni, a ona něco říká, nikdy se u toho nepodívá na mě, vždy jen na ostatní...a tak bych asi mohla pokračovat dál. Je to těžké, protože si zároveň hraje na samaritána, co by pro syna udělal všechno a ten o ní samozřejmě mluví jako o hodné dámě, která pro nás chce jen to nejlepší. . Pořád mu něco dává, a když se jí třeba tři dny neozve, píše sáhodlouhé emaily, jak ty tři dny strávila ona a cože dělá její syn, že se ji vůbec neozve.
Vůbec nevím, jak se k ní mám chovat. Začínám k ní cítit celkem silnou averzi, ale vždy jsem chtěla mít rodinné vztahy spokojené, tak se s tím snažím něco dělat. Vždy mě ale její poznámky a arogance tak semelou, že se pak jen stáhnu do sebe a chce se mi co nejdřívě zmizet. Nejsem hádavý typ, takže ostrá výměna názorů asi nepadá v potaz.
Máte některá podobný problém s přítelovou maminkou? A jak ho řešíte? Budu ráda za některé nápady, které ten vztah možná pomohou vylepšít.
Jen bych chtěla dodat, že je velmi obtížné najít nějaké společné téma k hovoru. Na ženské "tlachání" (móda, kosmetika, a takové to povídání u kávy) vůbec není, zajímají ji jen čistě praktické věci.

Nedá mi to, abych trošku nepřispěla do diskuse...bude ze mě tchyně za několik málo dní a bohužel jsme si s partnerkou mého syna příliš do oka nepadly. To že je starší než můj syn o 3 roky mi nevadí, vadí mi, že ho nemá ráda..tedy má ho ráda svým způsobem, chce ho vlastnit naprosto a bez výhrad. Chyba je v něm protože se nechá manipulovat ,aby byla spokojená a v pohodě protože jak není po jejím je zle. Je protivná, dělá scény a křičí.Je mi to moc líto, moje pokusy o sblížení ignoruje a občas mi udělá nějaký naschválek. Přecházím to, protože mi záleží na tom , aby můj syn byl v klidu a ne jako mezi dvěma mlýnskými kameny, jen je mi to opravdu strašně líto,dva lidé kteří se milují a vstupují do manželství by měli mít jeden druhého v úctě a vážit si jeden druhého a já si vůbec nejsem jistá jestli to u nich tak je, ale je to jejich věc a já jsem bezmocná. Anna

se také snažím nehádat za každou cenu,spíš se domluvit,jenže mi je to málo platné.Jsem i hodně klidný člověk,že mě jen tak něco nevytočí ,jenže když ten druhý je typ papiňák,řeknu slovo a už je to v háji .

také jsem už od července tchýně,ale doufám,že když bude Katka podpořit ,tak jí pomůžu co budu moci .Samozřejmě ne ve zlém proti mýmu synovi a proti mé rodině jinak ve všem ostatním má mou podporu 100%.
Je také pravda,že bydlí od nás 150 km
Ale manželova maminka bydlela ve vedlejší ulici a nemůžu si stěžovat i když jsem od ní málokdy něco dostala ,ale to není jen o tom komu ,co a kolik dá ,že?
Bohužel letos to bylo už dva roky co je mrtvá ,ale my se pořád smějem jejím historkám a jejím průpovídkám a to život lehký určitě neměla ,byla zavřená za války v Terezíně ,dvě nejstarší dcery chtěli Němci dát na převýchovu ,zachránil jí příchod Rudé armády a ona jim byla až do smrti vděčná a jí jsem také začla říkat až s příchodem mých dětí babičko,nevadilo jí to ,ale jí by asi nevadilo nic ,prostě bezproblémový a skvělý člověk

ráda,že to někde funguje,ono je to asi o tom,chtít respektovat děti,jejich partnery,přijmout je,nepléct se jim neustále do života.Dnes mě zase tchýně dostala,řekla,že tomu mýmu udělají oslavu,má svátek,o mě ani ťuk.Ale už to neřeším.

i když mám tchýni a sama jsem tchýně, tak tohle slůvko se mi vůbec nelíbí. Skoro mi dělalo problémy jej napsat. Mám ráda manželovu maminku a partnery svých dětí a doufám, že ani já pro ně nejsem tchýně, kterou je třeba zdrbnout. Jasně, že záleží na tom jak se my, mamky chováme k dospělým dětem.Podle toho se dělíme na maminky a holt ty tchýně.

že jsem tohle nečetla už v sobotu, asi bych se vyřádila na tchýni.
Nemohla jsem ji ani cítit, ale do neška už mě to trochu přešlo. Příště
přídu a hned mi bude líp .

stejný názor

Co nejdál od nich a mít svůj klid

se liší,někteří Vás kritizují,jiní touží řídit Váš život,ovládat Vás,další se zas neobejdou bez Vaší pomoci,ač jsou mladí poměrně čilí a zdraví.Jak to zařídit,abychom vyřešili konflikty s příbuznými,přestali žít ve stresu a přitom si nenechali kazit manželství-věčné téma chcete si ulevit,zanadávat,na šikanující tchýni,chytrou švagrovou autoritativní rodiče,či jiné příbuzné a přátele,kteří si myslí,že jste tu jen pro ně,nebo naopak pochválit,radou přidat řešení,tak jste na správném místě

pojďme si popovídat o těch příbuzných,kteří nám někdy pěkně dovedou otrávit život.