vztah na dálku

Ahoj všem,
moc prosím o vyplnění dotazníku k bakalářce, pokud jste ve vztahu na dálku. Jsem s přítelem už rok ve vztahu na dálku, začala jsem se proto zajímat, jak komunikace může ovlivnit kvalitu vztahu. Dotazník je krátký, až sesbírám data, můžu vám poslat, co jsem zjistila ;)
Všem moc děkuji za pomoc a vyplnění :)
https://docs.google.com/…jazu9xo/viewform?…

Myslíte, že má šancu vzťah na diaľku, keď by sme sa zatiaľ vídali len raz v mesiaci? Našla som na http://www.europska-zoznamka.sk/ skvelého muža, ale vďaka našim zamestnaním sa nemáme možnosť stretnúť častejšie ... má to cenu?

vztah na dálku!Našla jsem si přítele přes internet.Neměla jsem to v plánu.Chtěla jsem si jen dopisovat a hlavně se vyléčit z předchozích vztahů.Jenže...přeskočila jiskra,ON zamnou přijel a já v tom lítám už přes dva roky.Problém je v tom,že on nepůjde sem i když to ze začátku sliboval a já tam.Má tam dobrou práci,domek,staré rodiče,fotbal.No a já jsem na tom podobně.Dělí nás téměř 500km.Nemá to budoucnost,ale láska je silné pouto a tak se trápím,čekám a doufám...

tak u nás se to zatim nekoná
ale brzo začne
v červenci občas někam jel, ale spíš byl v kanceláři a pak na dovolený.
když jsme se tuhle vraceli domů jeli jsme do toho bytu kde bude bydlet kouknout jak to tam vypadá.
a v tu chvíli když jsem to viděla to na mně padlo.....
že on bude tam a já tady, že tam bude bydlet s vysokoškolákama a že budou pořádat pařby a tak. tak jsem mu řekla že se s nim rozejdu že na tohle nemám.

vim že to je blbost jenže na mně to v tu chvíli tak padlo

zítra tam jede, spojí to se služebkou a poveze tam nějaký věci a pak za 14 dní už asi odejde.
je to hrozný.

ted jak jsou prázdniny tak mi i on řekl i já vim že myslim na kraviny, až bude škola bude to něco jinýho, ted chodim jen do práce tak je víc času.

o víkendu se mně jeho babička ptala zda tam s nim nepůjdu, tak jsem říkala že nemůžu a asi bych stejně nešla.
přítel mi taky povídal že má doma hodně práce, a až sem bude jezdit jen na víkendy a já budu chtít být s ním že tedy budu muset být u něj.

nějak se to snažim zvládat ale ne vždy to jde....

Naprosto s Tebou souhlasím. Já mám s přítelem taky vztah na dálku, vídáme se jen o víkendech, ale vůbec si na to nemůžu stěžovat. Vážíme si jeden druhého, nuda a stereotyp jsou nám cizí Kdoví, jaké to bude, až spolu začneme bydlet-jestli k tomu teda vůbec někdy dojde Toho se asi trošku budu bátAle držím palce

pro Michala: těžko říct, co jí "přelítlo přes nos". Mohla potkat někoho jiného, mohla začít pochybovat, mohla se stát spousta věcí, ale když jí neznáme, těžko radit.
Myslím, že vztah na dálku není až takový problém, pokud teda ty odluky nejsou na moc dlouhý čas. Já jsem studovala v jiným městě než můj nynější manžel, vídali jsme se jenom o víkendu a bylo to naprosto v pohodě. Po škole jsme spolu začali bydlet, ale teď zase plánujeme změnu, protože čekáme dítě a s ním já rozhodně nechci být v Praze. kamarádi tady na mě koukají jak na nějakou mrchu, která s dítětem uteče od manžela, doma zase, kam se vracím, se na manžela tváří, jak je nespolehlivej, že dá přednost práci v Praze před tím, aby byl s rodinou. Přeháním to, ale nějak v tomhle duchu to je. Přitom nikdo už nevidí, že co bydlíme spolu, nejsme si tak vzácný, a že to může našemu vztahu prospět.
Každý má taky svůj vlastní život a záliby. Sebe může řešit přes týden a víkendy se budeme věnovat sobě. Navíc dneska, v době telefonů a internetu...
Myslím, že jediný problém, který tady je, je připoutanost a závislost. To, že toho druhého musím mít pořád u sebe, hlídat ho a vědět, co dělá. A proto dost vztahů končí, protože jeden v tom vztahu prostě nemůže dýchat. Naopak je špatný, když to odloučení je dlouhý a lidi si od sebe odvyknou. Je třeba najít optimum, které je samozřejmě pro každý pár jiné.

"Zaujal" (divne slovo) me tvuj prispevek a chtela bych reagovat, i kdyz vlastne nevim jak... odpovedet ti musi ona. Nepripada mi, ze pritelkyne ceka na vyjadreni k snatku, ale treba se taky pletu. Mozna ale opravdu premysli nad radami kamaradek, ktere popichuji a radi ve smyslu 'vzdyt na svete je chlapu, k cemu vztah na dalku, kdyz ho muzes mit vedle sebe atd"
. Ja sama prozivam vztah na dalku a s otazkami typu, jak je to vazne a jestli vubec je to vazne, se setkavam casto. A samozrejme take radami, jak si uzivat zivot atd.
Bla bla bla.

Takze pokud jeste zabrousis do diskuzi pro zeny, napis ..doufam, ze jste si po tom tydnu nekontaktovani, promluvili...a ze uz pritelkyne a i ty mate jasno.

Drzim pesti a mej se.

Přiznám se, že nikdy by mne nenapadlo, že jako chlap budu "vymetat" dámská fóra se zoufalou snahou se takříkajíc na druhé straně barikády dobrat nějakého smysluplného vysvětlení situace ve vztahu.
Jak říkají Angličané "bear with me"...

S přítelkyní jsme spolu něco málo přes tři roky s diagnózou "vztah na dálku".
Ona (27) je z Moravy, ale pracuje v Praze. Já (31) pracuju cca. 100km od Prahy ve městě odkud pocházím. V době kdy jsme spolu začali chodit tak jsme každý zrovna změnili job resp. nastoupili do prvního zaměstnání, které vyžaduje určitou několikaletou profesní přípravu po absolutoriu VŠ. Naprosto drtivou většinu víkendů jsme trávili spolu ať už u mne v bytě nebo v Praze popř. u přítelkyniných rodičů na Moravě a bylo nám spolu skvěle. Já jsem v rámci možností jezdil ještě v týdnu cca. 1x týdně do Prahy (obvykle ve středu... ).

Samozřejmě, že oba jsme chtěli být co nejvíce spolu, ale měl jsem za to, že jsme oba realističtí natolik, že je jasné společnému bydlení není bezprostředně aktuální, resp. bude záviset mj. i na možnostech co se práce týče. Tudíž jsme se o tom často bavili, ale bez toho že by padaly nějaké závazné termíny nebo jeden nějakým nepřiměřeným způsobem tlačil na toho druhého. Na druhou stranu jsme považovali společné soužití jako to k čemu směřujeme, v zimě jsme se dokonce zajímali o jeden projekt výstavby bytů, který nás zaujal, ale vzhledem k fin. podmínkám projektu z toho nic nebylo.
Za celou dobu vztahu jsme spolu vycházeli naprosto skvěle, prakticky bez konfliktů a povšech stránkách jsme si rozuměli.
O to větší překvapení na mají straně bylo když mi před cca. 10 dny bez zjevného důvodu a příčiny oznámila, že jsme si poslední dobou nanšli čas na vážnější hovor a že si "musíme promluvi" proti čemuž jsem přirozeně nic nenamítal, ale to v řádu zhruba 72 hodin vygradovalo (bez jakéhokoli mého přičinění ať už v pozitivním nebo negativním) do situace, kdy mi uprostřed dne v prac. době zavolala a začala mi vykládat cosi o tom, že "musí být chvilku sama a přemýšlet" a takové ty standardní kydy, které už každý někdy slyšel a jestli ji můžu dát "týden" čas. V dané situaci mne nenapadlo nic co bych na to měl říct nebo jakkoli věc změnit, tudíž jsem chca necha souhlasil.

Teď je to týden co jsem bez jakéhokoli kontaktu s ní. Za tu dobu jsem nepřišel na to co je skutečným důvodem pro to co se děje a jejího - podle mne - naprosto zbrklého a iracionálního jednání a prostor pro spekulace obrovský. Potkala prince na bílém koni? "Užívám si" nad ironii situace, kdy podle jejího absence komunikace (pokud nějaká byla tak z důvodů pracovního vytážení obou) mezi námi došla do situace kdy považuje za podstatnější to nejdřív probrat se všemi jejími kamrádkami (děsím se jestli ji hůř poradí ta, která tři roky neměla chlapa nebo ta co už je měla skoro všechny), zatímco já se škvařím ve vlastní šťávě zklamání, nejistoty a pochybností.
Čím déle to trvá, tak ztrácím i já jistotu jak se ctí vstoupit zpět do hry (dojde li vůbec k tomu), resp.tohle jedání ve mne zpochybnilo to základní na čem vztah stojí a mám za to, že si nezasloužím aby se mnou bylo takto jednáno.

Je možné že jsem nezmínil některé nuance, ale nechci být zbytečně rozvláčný, ale v zásadě všci se mají tak jak jsem je popsal. Jak si mám vykládat, že dlouholetý bezproblémový vztah s někým kdo byl "oběma nohama na zemi" se najednou začně chovat jako přesný opak sebe sama a vztah vezme tak zásadní obrat, bez mně jasné příčiny potažmo smysluplného vysvětlení. Jak dál až se ozve, ozve-li se!?
Čtu špatně "mezi řádky" a je to snaha mne k něčemu donutit...typu žádost o ruku?
Babo raď...

tak teď to bylo většinou tak že půlku týdne byl jinde, já ale v tý době končila školu tak jsem to tak neřešila.
jinak spolu nejsme dva dny a už se nám stýská.
dneska v noci jsem měla nějakou slabou chvilku a mluvili jsme o tom. už jak jsem skončila školu jsem mu říkala, že jak začne chodit se mnou tak odchází. ted vim že odchází v srpnu a dnes v noci mi řekl že sem ale bude jezdit.
vim že to pro nás bude velká zkouška, musela jsem hodně bojovat aby jsme byli spolu. vim ale že bych do toho šla znovu.
ted jsme pořád spolu, sice se taky nevidíme každej den, ale vim že přes noc je jen 10km ode mně, to mi taky v noci řekl že tu není každej den ale je rozdíl 10 nebo 300km.
v červenci máme nějakou dovolenou a srpen já už musim celej pracovat. dneska říkal že i u něj doma maj obavy že sem jezdit nebude, aby myslíme stejně

tak nějak to zatim zvládám, mám ho moc ráda.

s telefonem to je jak kdy, volá tedy on já ne on by to stejně nebral.
ale píše hlavně z netu, ted mu nešel, tak moc nepsal jako z kreditu, což mi krapet vadilo
občas si taky píšem maily, ale to když něco zařizujem třeba skrz dovolenou.

tuhle jsme jeli přes město kde bude bydlet a on že jako zavolá domácí, abych to viděla, ale říkala jsem že ne a tak jsme jeli dál, ale potěšilo mně to.

Ahoj, pročítala jsem vaši diskuzi a chtěla bych taky přidat své zkušenosti...

Já jsem s přítelem 5 let, z toho byl půl roku v Japonsku (studijní pobyt) - spolu jsme komunikovali přes maily a skype, akorát byl trochu problém s časovým pásmem (rozdíl 8 hodin)... Když tehdy odjížděl, tak jsme spolu byli akorát půl roku, dalo by se řict, že to byla taková zkouška našeho vztahu, která nebyla zrovna lehká, chyběli jsme si návzájem strašně moc, ale zvládli jsme to Pak byl tři měsíce v Budapešti, z toho jeden měsíc jsem tam byla s ním a minulý týden se po dvou měsících přijel na týden podívat domů (pracuje v SAE). Každý jeho odjezd jsem hrozně obrečela, ale časem jsem si zvykla... I když přiznávám, že mi hodně chyběl, a že jsou i dny, kdy jsem uvažovala, že to skončím, že na to nemam... Ale všechno se dá zvládnout. Nejlepší na tom všem je, když se po nějaké době zase vidíte. Je to prostě super a ty dva měsíce za to stály!

Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala

Každopádně všem, co mají vztah na dálku držím pěstičky ať to zvládnete.

Ahojky, já myslím, že nevidět se 4 dny v týdnu se dá přežít. Teda aspoň já to tak mám s přítelem už 2 roky (studuji totiž VŠ v Praze). Sice se mi stýská a pokaždé, když odjíždím, tak jsem smutná, ale vydržet se to opravdu dá. A aspoň si ověříte, jak je váš vztah pevný. Je to také hodně o tom vyjít si vstříc. My se snažíme trávit spolu každou volnou chviličku. A právě tady ta snaha je podle mě nejdůležitější.
Jinak co se týká účtů za telefon, tak jsme to vyřešili, myslím, docela dobře. Jsme u stejného operátora a přitel si aktivoval službu, že může na moje číslo volat a psát neomezeně za cca 180Kč měsíčně. Takže já ho vždycky prozvoním a on zavolá a můžem si povídat, jak dlouho chceme.
Tak přeji hodně štěstí, aby to tak klapalo i vám...

No, tak to by mi nesměl slíbit, že o víkendu přijede a pak to zrušit, že bude unavený... A že příští víkend ještě neví, co bude (kdyby chtěl, přijet může). Po tomto mám pokaždé chuť to ukončit. Teď jsem byla pár dní u něho, takže na otočku na den se mi jet nevyplatí (finančně) :( A ještě mi řekl, že jsme se ted viděli, tak o co jde (mně teda 3 dny po 14 dnech nestačí, když vím, že se můžeme vidět více)...

Toto jsou stavy, kdy přemýšlím, zda to má smysl ne snažit ten vztah udržet Prostě na mě spadla depka. Mu stačí se vidět míň než mně, toto se mi fakt nepodaří nikdy.

ahoj ja jsem chodila s byvalim pritelem na dalku tri roky...byli jsme od sebe pres 200km...vydali jsme se o vikendech a nas vztah byl i pres tu vzdalenost velmi pevny nebyt zdravotnich problemu byli by jsme spolu...je to hlavne o duvere...najdi si nejakou zabavu budes mit prece vic casu pro sebe(ber to z te lepsi str.)je to pro vztah rozhodne lepsi nez byt spolu cely den...

jj přesně tak, měl by tam být asi tak 4dny. pořádně jsme o tom ještě nemluvili, ale až zase budu s nim tak na to chci navázat na to téma.
škola tajmeství určitě není.
dělám vyšší odbornou, obor sociální práce. právě za 14dní končim a titul bude doufám za jménem.

tuhle mi povídal že má nějakej šílenej stres v práci, já zase ve škole.

ted jsem odjela domů, říkal mi ve čtvrtek jestli se nechci učit tam, ale to bych se nic nenaučila, i když mi hodně chybí

Vztah na dálku je každopádně pro oba velká zkouška. Někdy vydrží a někdy ne, ale když vydrží, tak už pak stojí za to. Každopádně se toho fakt neboj, takhle to vypadá jako neřešitelný problém, ale až se to "naporcuje", tak to bude lepší. Navíc jsem pochopila, že tvůj přítel bude pryč jen 4 dny,nebo? A to je přece v pohodě...Můžete se vidět celý prodloužený víkend... A jestli to není tajemství - co děláš za školu? Zaujalo mě že tam máš absolutorium a ne maturitu nebo pak nějaký titul-..

Jo, toho se taky bojím, jak jsme spolu tak málo, tak si nedovedu představit být spolu najednou pořád. Ale já budu mít náročnou práci, noční a podobně, tak se budeme asi míjet i doma Někomu by to vadilo, nám to bude vyhovovat. Však se uvidím jak to dopadne ... snad dobře

Ahojky, já jsem měla s expřítelem taky vztah na dálku. Sice to bylo jen 50 km, ale i tak to stačilo, protože jsem chodila na střední a odpoledne jet tam a zpět, to by se nedalo - zvláště, když přítek většinou dělal odpoledne nebo noční. Byli jsme spolu většinou v pátek odpoledne a v sobotu do večera a pak jsem jela domů...A musím říct, že takový vztah byl super - sice mi vadilo, že se nevidíme, ale pak jsem se na něj vždycky moc těšila a ani jsme neměli důvod se hádat...Potom jsme se přestěhovali společně do Prahy a nastalo peklo, prostě byli jsme spolu každý den, jemu se zdálo že ho omezuju, mě se zdálo, že se mnou nechce být a skončilo to po roce - jak jinak než tím, že jsem od něj odešla...Pro mě je tedy vztah na dálku mnohem lepší než společné bydlení..Proto si nedovedu dopředu představit svůj život, jak s někým budu mít děti a bydlet s ním pořád..Jsem docela dost na partnera citově fixovaná a jak je sebemenší problém, tak se moc trápím..Každopádně si myslím, že vztah na dálku se zvládnout dá - hlavně když bude pryč jen 4 dny a další 3 dny bude zase doma, to je myslím fajn. Lepší než kdyby se vracel na jeden den jednou za 14 dní.Držím palce,ať to zvládneš...a držím je taky sobě,ať to zvládnu se svým nynějším partnerem - tedy ne vztah na dálku,ale společné bydlení

Tak hodně štěstí, to zvládneš! Škola se odráží na vztahu strašně moc Většinou jsme měli krize ve zkouškovém, ale přežili Ten tarif si ujasněte hnedka, ale u vas to urcite nebude problém, to je u nás, protoze přítel je strašný spořílek :(

Tak jsem zvědavá, zda se u nás něco příští rok změní. Ale říkám si, poslední rok Tak ať se vám daří

ahoj!

no uvidíme myslim že nám budou stačit sms a telefony.
včera přijel po 2dnech a ukazoval mi tu výpis kolikrát mi telefonoval. přitom včera mi už zase volal 2x. musim se tomu smát, ale opravdu ani slovo výčítek. přitom jako jsem mu říkala že budu telefonovat já. takže občas jako mu volám, ale on to nebere. pak jsem s ním o tom mluvila, a říkal at mu nevolám, že mi to nezvedne že on to neplatí. tak jsem mu řekla at mi to odmítne a on že to zase nemůže že má hlasovku.

já teda studuju a pracuju na poloviční úvazek a tuhle mi volala ženská z O2 a řekl mi kolik dobiju za měsíc, no málem mně omyli ale věřila jsem tomu. nyní přemýšlim nad paušálem, ale chci se ještě dohodnout s přítelem.

no přítel taky šetří, ale je fakt že já se snažim platit tak nějak napůl. nechci aby vše platil on...

já ted mám zrovna depky ze školy, šílený. za 3 týdny mám absolutorium a pak přijímačky na vysokou. šíleně se to odráží ve vztahu, tak se těšim až to skončí.

včera mi volal že se staví bylo to super. povídal mi jak je se mnou rád a tak. no fakt pěkný, ale dnes se to zase nějak pokazilo. opravdu moc se těšim až bude všeho konec.

asi bych se s přítelem snažila nějak domluvit. držim palce

u nás to je tak že občas kupuje přítel a jindy já. když jsem byli na víkend pryč platil to on, že mně pozval, ale nějak to neodhadl tak jsem pak platila já. on jako že mi to vrátí ale nechtěla jsem, myslim že to trochu do toho patří...

Barunko, můj přítel taky neměl icq ani skype, ale na tu dálku je lepší si tohe pořídit, ten můj to taky po nějaké době udělal. A navíc nikdy skoro nepsal sms a moc nevolal, ale když je vztah na dálku, tak je potřeba se přizpůsobit...

Mně teď vadí, že já studuji a musím mu volat já, protože on má tarif na psaní, pár volných minut (ty on provolá kvůli škole, mně z nich věnuje 2 minuty) a už se neozve, jen mi OBČAS zavolá z práce.

Takže si předem domluvte asi tarif, doporučuji. Já studuji a dám za telefon 10x víc! On pouhých 40 kč(a to pracuje!) A já přes 300kč! Nevím, jak toto řešit, on je šetřílek, vychovaný takhle z domu. Momentálně mám období, kdy bych se s ním kvůli tomu i rozešla, tak uvidime. Já věřím, že se to zase nějak vyřeší. Jen tím chci říct ať si předem domluvíte nějaký způsob komunikace, aspoň to můžete střídat a nebude to takový stereotyp.

Fakt se to dá zvládnout! Jen jsou pbčas nečekané problémy, ale ty se dají srovnat ... Snad i tento

ahoj, vůbec nevadí že jsi se rozepsala, jsem ráda za každý názor.

můj přítel bude 300km daleko. já moc nevim jestli to zvládnu. jde o velkou důvěru....

no my když se ted nevidíme pár dní, tak se taky na sebe těšíme. stačí nám pár dnů bez sebe.

myslim že teprv s tou dálkou uvidíme jakej náš vztah je. asi jde opravdu jen o zvyk. včera odjel a kdyby bylo po mém tak ho vůbec nepustim, a to se zítra vrátí.

no přítel icq ani skype nevede, takže jen mail a telefon. tuhle mi volal a povidá mi že když viděl výpis na služební že volá jen mně skoro, že se to číslo opakuje. ale jako nevyčítal mi to.

ještě jednou děkuju.

mám teď nějaký zvláštní období tak to bude asi i tim, že nad tím tolik přemýšlim.

Ještě chci napsat, že samozřejmě mám někdy tendence mu psát x esemesek denně Ale to mám občasné záchvaty. Jinak jsem si zvykla, že čas má až po práci takže spolu komunikujeme nejdřív po šesté večer. FAkt se toho tak neboj.

Ahoj, já mám vztah s přítelem na dálku už myslím přes 2 roky, ani to nepočítám tak nevím přesně, ale ještě nás to čeká celý příští rok.

Věř tomu, že to není tak těžké, on byl původně z města, kde já už pátý rok studuju. Po roce vztahu odešel pracovat do města vzdáleného 100km. Našel si tam privat. Do toho ještě začal dálkově studovat, takže čas nemá takřka žádný. Vidíme se jednou za 2-3 týdny, teď to bude 5 týdnů, co jsme se neviděli, protože oba máme státnice a málo času.
Je to pouze o zvyku. Na začátku mi vadilo se týden nevidět, pak mi to přišlo jako chvilka... Pak jsem si zvykla se nevidět 14 dní a víc... Samozřejmě přijdou okamžiky, kdy toho mám fakt po krk, říkám si, že na už nemám nervy, ale pak se to zase spraví
Nejhorší je když se pohádáme na dálku, protože to se strašně špatně na dálku slepuje, ale zatím jsme to vždy přestáli. Navíc se na sebe po tak dlouhé době opravdu HODNĚ těšíme.

Kdybych měla možnost rozhodnutí, tak bych do toho určitě šla znovu. Kdyby se jednalo jenom o týden, byla bych spokojená, to mi fakt teď připadne jako chvilka

Myslím, že to má i své výhody, můžeš si kdykoli udělat vlastní program a hlavně nemusíš být na přítele tak vázána. Mně to vyhovuje. Příští rok spolu začneme bydlet v jednom městě, tak jsem zvědavá jak se sneseme, ale věřím, že to dopadne dobře
Pardon za tak dlouhý příspěvek , nejak jsem se rozepsala ...
V této době sms, mobilů, icq, skype apod si myslím není vztah na dálku problém.

děkuju za tvůj příspěvek.

no já do jinýho města za ním jít nechci. tady když mi nevyjde škola tak tu mám práci a on tady bude taky pár dnů.
bude pod stejnou firmou jako je teď, ale místo z kanceláře bude objíždět zákazníky. než jsme spolu začali chodit tak jsme o tom mluvili, říkal že neví zda to vydrží zda ho to bude bavit a tak.
nedávno mi povídal že bude trvat minimálně rok než se tam usadí.

já mám jen strach že to nezvládnu, že třeba mu budu moc psát nebo tak, prostě že ho budu utlačovat. občas se nevidíme víkend a obou se nám stýská, ale občas mám pocit že mně víc.

přitom tu mám školu a práci, která mně moc baví.
bydlim tu teprve rok, loni jsem sem odešla z rodinných důvodů, ale i to že on tu bydlí byl taky důvod.

máš to opravdu daleko těžší než já. nevim co bych ti poradila, si přece jen i starší a máš určitě daleko víc zkušeností.

pokud ti to ale opravdu vadí, volila bych promluvit si s manželem a hledat nějaký řešení.

řeknu ti, že vztah na dálku je vždy těžká věc. Krátké odloučení není špatné, ale delší už je horší. Ale to co píšeš ty není zdaleka tak hrozný jako mám já.
Můj přítel nejdřív jezdil občas pracovně do Německa, ale to tak na týden při studiu.
Pak ale začal pracovat ve firmě, kde jezdil na měsíc a půl do ciziny a domů se vracel na 1-2 týdny. I to se dalo vydržet.
Pak jsme se vzali a ted je pryč vždy na dva měsíce. Už mě to ale začíná vadit. Jsme ve spojení jen přes internet.
Asi to není pro každého. Spousta lidí mi říká, že to by tedy nemohli a tak. Ale co můžeme dělat. Z něčeho žít musíme a tak děláme, co umíme.
Musíš zvážit všechna pro a proti a probrat všechny možnosti. Kdybych byla na tvém místě, tak bych šla za ním do jiného města hned, pokud bychom tam měli bydlení.
Ale těžko někomu radit.
Tak se měj hezky a držím palce

brzo začnu řešit novou situaci.

přítel odchází do jinýho města za prací a bude tam bydlet, asi tak 4 dny v týdnu. na zbytek týdne se vždy bude vracet sem domů.

já z toho mám trochu strach. už teď teda taky občas je část týdne pryč, ale to je myslim něco jinýho. spí v hotelu a tak. teď ale si tam bude hledat privát a já se toho bojim. nechci aby nám ta dálka zničila vztah.

včera jsem mu to napsala a on mi napsal že to třeba skončí tím že já odejdu do jinýho města do školy, pokud se tam dostanu. přihlášku jsem si ale dala i sem a chtěla bych se sem dostat.

nevim jak se chovat, jsme spolu krátce a přítel mi často chybí. nechci mu ale psát x smsek denně jak mi chybí a tak, myslim že by ho to taky brzo mohlo otravovat a omrzet.

jak řešíte vztah na dálku vy?? nikdy jsem vztah na dálku neměla.